|
| |
|
|
Statistical Analysis of the Observable Data of Gamma-Ray Bursts
Řípa, Jakub ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Münz, Filip (oponent) ; Ramirez-Ruiz, Enrico Jorge (oponent)
Gama záblesky stále ještě nejsou zcela pochopené jevy. Nicméně jejich prozkoumání může poskyt- nout užitečný nástroj pro lepší porozumění ranného vesmíru, protože patří mezi nejvzdálenější a nejintenzivnější objekty, které astronomové znají. Tato práce se snaží přinést více informací o tzv. skupině prostředních záblesků objevené již dříve různými autory v různých databázích. Nejdříve jsou statisticky studovány délky trvání a spektrální tvrdosti gama záblesků pozorovaných přístrojem "Reuven Ramaty High-Energy Solar Spectroscopic Imager". Získané výsledky naznačují, že tyto prostřední záblesky tvoří samostatnou skupinu. Za druhé, tyto záblesky jsou dále podrobně zkoumány s ohledem na jejich "spektrální lagy", špičkové toky, rudé posuvy, výskyt supernovy, atd. Za třetí, dlouhé gama záblesky se známými rudými posuvy a s odvozenými pseudo-rudými posuvy detekovanými přístrojem "The Burst and Transient Source Experiment" a dále záblesky se změřenými rudými posuvy z přístrojů Swift a Fermi jsou použity pro studium kosmologických efektů na rozdělení jejich pozorovaných toků záření.
|
|
|
Metoda tzv. standardních svíček k určování vzdáleností ve vesmíru
Mádlová, Tereza ; Šolc, Martin (vedoucí práce) ; Mészáros, Attila (oponent)
Cílem práce je obohacení znalostí čtenáře o existujících metodách určování vzdáleností ve vesmíru, studie se zabývá zejména historií vývoje těchto me- tod, fyzikálním popisem problematiky a průběžnými výsledky. Především se práce zabývá metodou tzv. standardních svíček. Nejprve jsou objasněny zá- kladní informace, jejichž znalost je nutná ke studiu metod měření vzdáleností ve vesmíru, dále pak práce podrobně popisuje problematiku významných his- torických událostí či objevů, které se týkají těchto metod. Přes zmíněná témata se dostaneme k významnému důsledku znalosti metody standardních svíček, tedy k hlubšímu poznání teorie o rozpínání vesmíru. 1
|
|
|
Určení kosmologických omega faktorů pomocí supernov typu Ia
Rieb, Tomáš ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Jungwiert, Bruno (oponent)
Moje pr áce p ředstavuje pokus o ur čen í kosmologick ých omega faktor ů pomocí dat změřen ých z pozorov án í supernov typu Ia s kosmologick ým rud ým posuvem z 0,1. K ur čení omega faktor ů vyu žív ám metody fitov án í nam ěřen ých dat v Hubbleov ě diagramu. Jednotliv é fity vyhodnocuji pomocí 2-testu. Hodnoty omega faktor ů, kter é mi v anal ýz ách vych ází jako nejpravd ěpodobn ěj ší , se li ší od v ysledků uv áděn ých v sou časn é odborné literatuře. Otázka, kterou si pokl ádám, zní , je-li opr ávn ěné zavrhnout kosmologické modely s nulovou hodnotou kosmologick é konstanty. Statistick é výsledky 2-testu, kter é mi v pr áci vychází , na první pohled k zavrhnutí dostačují . Ovšem při podrobn ější m rozboru p říčin a d ůvod ů k tomuto zavrhnutí nulov é kosmologické konstanty se hypot éza ukazuje jako nejednoznačná. Sv é analýzy vypracovávám na z áklad ě sebran ých dat od n ěkolika v ědeckých t ým ů. V ět šinu z těchto dat se mi nedaří úsp ěšně na fitovat, proto že rozptyly jejich poloh v Hubbleov ých diagramech jsou pří li š velk é. Z tohoto plyne, ze k v ěrohodn ému ur čení kosmologick ých omega faktorů pouze pozorován í supernov Ia nesta čí .
|
|
| |
|
|
The cosmological constant on the non-cosmological scales
Liška, Andrej ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Kofroň, David (oponent)
Kosmologická konstanta Λ byla poprvé přidána do rovnic gravitačního pole v roce 1917 Albertem Einsteinem. Einstein preferoval statický vesmír, což polní rovnice bez kosmologické konstanty neumožňovaly. Série pozdějších pozorování hlavně Sliphera, Lemaitre a Hubblea ukázala dynamičnost vesmíru, což vedlo od upuštění kosmologické konstanty z Einsteinových polních rovnic. Začátkem 90. let se ukázalo, že rozpínání vesmíru akceleruje, čímž byla kosmologická kon- stanta opět dosazena do polních rovnic jako vysvětlující element. Na základně studie Perlmuttera a Riessa, kteří pozorovali vzdálené supernovy typu Ia, je kosmologická konstanta kladná z hodnotou 10−56 cm−2 . Za tento objev byla udělena v roce 2011 Nobelova cena. V limitě pro slabé gravitační pole a malé rychlosti se musí einsteinova teorie gravitace redukovat v Newtonovskou teorii gravitace, tzv. Newtonovskou limitu Eisteinových rovnic. Plné Einsteinovy rovnice gravitačního pole se v Newtonovské limitě neredukují přesně na Pois- sonovu rovnici Newtonovské teorie gravitačního pole. Newtonovská limita ob- sahuje navíc dva členy s kosmologickou konstantou, které klasická teorie grav- itace nezná. Rozdíl potenciálů Poissonovy rovnice a Newtonovské limity musí být na...
|
|
|
Statistical Analysis of the Observable Data of Gamma-Ray Bursts
Řípa, Jakub ; Mészáros, Attila (vedoucí práce)
Gama záblesky stále ještě nejsou zcela pochopené jevy. Nicméně jejich prozkoumání může poskyt- nout užitečný nástroj pro lepší porozumění ranného vesmíru, protože patří mezi nejvzdálenější a nejintenzivnější objekty, které astronomové znají. Tato práce se snaží přinést více informací o tzv. skupině prostředních záblesků objevené již dříve různými autory v různých databázích. Nejdříve jsou statisticky studovány délky trvání a spektrální tvrdosti gama záblesků pozorovaných přístrojem "Reuven Ramaty High-Energy Solar Spectroscopic Imager". Získané výsledky naznačují, že tyto prostřední záblesky tvoří samostatnou skupinu. Za druhé, tyto záblesky jsou dále podrobně zkoumány s ohledem na jejich "spektrální lagy", špičkové toky, rudé posuvy, výskyt supernovy, atd. Za třetí, dlouhé gama záblesky se známými rudými posuvy a s odvozenými pseudo-rudými posuvy detekovanými přístrojem "The Burst and Transient Source Experiment" a dále záblesky se změřenými rudými posuvy z přístrojů Swift a Fermi jsou použity pro studium kosmologických efektů na rozdělení jejich pozorovaných toků záření.
|
|
|
Survey of the basic cosmological discoveries from years 1910-1930
Liška, Andrej ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Křížek, Michal (oponent)
Mezi lety 1910-1930 se uskutečnilo velké množství astronomických ob- jevů. Henrietta Swan Leavittová objevila relaci mezi svítivostí a periodou u Ce- pheid, které se díky tomu stali indikátory vzdáleností ve vesmíru. Na základě tohto vztahu v roce 1925 Edwin Powell Hubble vypočítal vzdálenost k naší sou- sední Galaxii M31. Neúnavné zkoumání mlhovin Vesta Melvina Sliphera přineslo velmi důležitý poměr mezi červenými a modrými posunmy elektromagnetického spektra, kde jednoznačně dominují ty červené. V roce 1927 Georges Edouard Le- maître odvodil nezávisle na Alexandrovi Friedmannovi Hubbleův zákon z Einstei- nových polných rovnic gravitace. O dva roky později, Hubble definitivně vyjádřil lineární chování mezi červeným posunem a vzdáleností. 1
|
|
|
Metoda tzv. standardních svíček k určování vzdáleností ve vesmíru
Mádlová, Tereza ; Šolc, Martin (vedoucí práce) ; Mészáros, Attila (oponent)
Cílem práce je obohacení znalostí čtenáře o existujících metodách určování vzdáleností ve vesmíru, studie se zabývá zejména historií vývoje těchto me- tod, fyzikálním popisem problematiky a průběžnými výsledky. Především se práce zabývá metodou tzv. standardních svíček. Nejprve jsou objasněny zá- kladní informace, jejichž znalost je nutná ke studiu metod měření vzdáleností ve vesmíru, dále pak práce podrobně popisuje problematiku významných his- torických událostí či objevů, které se týkají těchto metod. Přes zmíněná témata se dostaneme k významnému důsledku znalosti metody standardních svíček, tedy k hlubšímu poznání teorie o rozpínání vesmíru. 1
|
|
|
Kosmologická konstanta
Bjelka, Jakub ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Křížek, Michal (oponent)
V této práci je cílem koncentrování významných poznatků z oblasti historie kosmologické konstanty. Teorie uvedené v časovém sledu ukazují její vznik, vývoj a problémy s ní spojené. V práci jsou komentovány statické modely, jejichž existenci kosmologická konstanta umožnila. Jako okrajové podmínky jsou určeny parametry získané z experimentů BAO (baryonové akustické oscilace z měření supernov typu Ia (SNe)) a také z měření kosmického pozadí nebo-li CMB. Dále jsou zde komentovány alternativy řešení problému kosmologické konstanty v podobě cyklického modelu nebo časově proměnné kosmologické "konstanty". Závěrem je zmíněna možnost alternativy ke kosmologické konstantě v podobě kvintescence.
|
host ::
RSS.