| |
| |
|
Potenciál autentického prostoru a jeho limity
Koníčková, Tereza ; Matásek, Petr (vedoucí práce) ; Žižka, Tomáš (oponent)
V této práci jsem se zabývala různými pohledy na autentický prostor, který obsahuje již zpočátku inspirativní informaci, příběh, ducha. Jedná se o pocit, o touhu zastavit se a třeba chvíli hledět a myšlenky se začínají otvírat. V textu se nejdřív opírám o vlastní zkušenost, následně pak o věcné informace a prameny, které se tématu dotýkají nebo se již jimi zabývali další umělci, umělecké skupiny či směry. Pokouším se tak nastínit možnosti a postupy, které prostor nabízí a jakými různými cestami může inspirovat k tvorbě obrazů, animací, veřejných akcí, performance, workshopů, tance atd. Mým cílem je nabídnout čtenáři této práce mnohačetnou ochutnávku a náznak různorodé tvorby, která je s autentickým prostorem spojena. Stěžejním tématem je pro mne můj magisterský projekt Koupelny, kterým jsem se zabývala ve spolupráci s Terezou Benešovou poslední dva roky magisterského studia na Damu v Praze střídavě v Čechách a ve Francii. Ověřuji potenciál prostoru jako takového a zkoumám jeho limity.
|
|
Využití objektu v tanečním představení
Koníčková, Tereza ; Kalfus, Pavel (vedoucí práce) ; Täubelová, Kristýna (vedoucí práce) ; Tománek, Alois (oponent)
Tato práce se vztahuje k inscenaci Mirar mucho tiempo tus valles, která vznikla v roce 2009 v Londýně v rámci mé stáže na Rose Bruford College s týmem španělských výměnných studentů. Jak už název napovídá budu se zabývat objektem v tanečním představení. Chtěla bych nalézt a popsat styčné body, které mi toto představení nabídlo. Hlavním tématem kusu jsou pokřivené vztahy čtyř charakterů, které se navzájem proplétají. Tato inscenace se pro nás všechny stala volným polem pro různé experimenty, které vyústily zatím v nejzajímavější projekt, na kterém jsem měla možnost spolupracovat. Díky této zkušenosti jsem nalezla pro další práci určující způsoby scénografického vyjádření.
Moto:
? Se srdcem zahořklým se jednou zrána dáme,
svou tužbou puzeni, bez cíle na pochod.
A jdouce v rytmy vln, my tiše kolébáme
tak nekonečno své na konečnosti vod.?
(Charles Baudelaire, Cesta)
|