|
|
Donbas v současné ukrajinské literatuře
Knappová, Alžběta ; Chlaňová, Tereza (vedoucí práce) ; Mokryk, Radomyr (oponent)
Diplomová práce se zabývá obrazem Donbasu jakožto svébytného toposu ve vybraných dílech současných východoukrajinských spisovatelů a spisovatelek. Symbolická hodnota regionu, určována především periferním charakterem prostoru a dominantní industriální povahou krajiny, se formovala v ukrajinské kultuře během celého minulého století. V současnosti, v důsledku společenského vývoje posledních desetiletí, a především kvůli stále probíhajícímu válečnému konfliktu, jsou podoby symbolické geografie kraje významně přehodnocovány a aktualizovány. V první části práce je načrtnut historický vývoj regionu a s ním spjatých dominantních mýtů a metafor Donbasu, na jejichž pozadí je současná literatura zkoumána. Jádrem práce je pak analýza vybraných literárních děl autorů a autorek pocházejících z této oblasti; jedná se především o díla spisovatelů Vladimira Rafejenka, Serhije Žadana a básnířky Ljuby Jakymčuk. Interpretačními rámci jsou specifická povaha literatury pohraničí a reprezentace kolektivní paměti. Na jejich pozadí práce zkoumá zobrazované podoby jinakosti, vztah periferie a centra, symbolickou konstrukci prostoru a míst paměti či inscenaci paměti a zapomnění. Celá interpretace pak směřuje k analýze toho, jakými způsoby je konstruována donbaská identita a jaká východiska podob regionální identity...
|
|
|
Obraz města v rané tvorbě Jiřího Koláře
Knappová, Alžběta ; Wiendl, Jan (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje obrazu města v tvorbě Jiřího Koláře z první poloviny čtyřicátých let. Kolářovo dílo té doby bylo silně ovlivněno poetikou Skupiny 42 (jejímž byl členem). Ta si kladla za cíl, vymezujíc se vůči tendenci k lartpourlartismu a netematičnosti v moderním umění, zobrazovat co nejpravdivěji skutečnost a vytvářet umění, které by sloužilo člověku a společnosti. Nástrojem k tomu mělo být vyobrazení neestetizované reality a člověka v ní, a to především reality velkoměsta, které se podle umělců ze Skupiny 42 stalo přirozeným prostředím moderního člověka. Cílem této práce je analyzovat básnické prostředky, jež se podílejí na zobrazování městské skutečnosti v Kolářově díle, a jejich proměnu v průběhu času. Analýza se opírá o širší teoretický rámec poetiky města v literatuře. Jak se ukazuje, k vyjádření vlastní zkušenosti s městem užívá Kolář především výrazových prostředků prozaizované, mluvené řeči a jazykových kontrastů, strukturovaných do složitých celků odrážejících v sobě komplexní a nelineární strukturu skutečnosti. Kolářovo město nefunguje jako pozadí popisovaných událostí, ale vystupuje před čtenáře v podobě živého organismu identického s životem člověka.
|
host ::
RSS.