|
|
Intercultural Phenomenology of Photographing
Gurjanov, Filip ; Sepp, Hans Rainer (vedoucí práce) ; Coriando, Paola Ludovica (oponent) ; Tani, Toru (oponent)
čeština V této disertační práci tematizuji akt fotografování se zvláštním důrazem na vidění, které tento akt konstituuje. Abych toto téma osvětlil, odkazuji na ranou filozofii Martina Heideggera a japonského filozofa Kitaró Nišidy. Vycházím z Heideggerova "pragmatismu" a "apriorismu" a nejprve rozvíjím hypotézu o napětí mezi pasivitou a aktivitou fotografického vidění. Na jedné straně jsou fotografové závislí na již existujících entitách a kontextech, v nichž se nám entity jeví "především"; na druhé straně fotografové disponují "apriorní znalostí" týkající se rámování, která jim pomáhá aktivovat fotografické vidění ve správný okamžik a za správných okolností. Vedle myšlenky modifikace vidění od praktického zájmu (,Umsicht') k teoretickému (,Hinsehen') pojednávám o fotografickém vidění také s odkazem na Heideggerovu myšlenku fenomenologické redukce. Než fotografové použijí své fotoaparáty a připraví se na vlastní záběr, modifikují své chápání bytí setkávaných entit, tj. provádějí fenomenologicko-fotografickou redukci. První část disertační práce končí zařazením tématu autenticity, jehož prostřednictvím se pro diskusi o fotografických praktikách stává relevantním několik dalších dílčích témat, jako je individuace, nálady a také okamžik. Ve druhé části disertační práce odkazuji na Nišidovu filozofii...
|
|
|
The Self and Nothingness. From Stirner to Nishitani
Gurjanov, Filip ; Sepp, Hans Rainer (vedoucí práce) ; Joisten, Karen (oponent)
Zusammenfassung Diese Arbeit besteht aus zwei Teilen: der erste Teil ist einem deutschen Philosophen aus der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts, Max Stirner, gewidmet; der zweite Teil behandelt einen japanischen Philosophen des 20. Jahrhunderts, Keiji Nishitani. In beiden Teilen liegt der Fokus auf der Relation zwischen Selbst und Nichts. Ausgehend von der Erörterung der jeweiligen Ausgangsposition wird die Argumentation, die um die Negativität des Selbst kreist, entwickelt. Bei Stirner geht es hier um seine Theorie des Egoismus, bei Nishitani um die Auffassung des Selbst auf dem Feld des absoluten Nichts. Bei Stirner wird des Weiteren das Selbst genauer bestimmt durch die Entdeckung des Selbst in einer speziellen Auffassung der Epoché. Bei Nishitani wird die Auffassung des Selbst durch die Metapher der Person als Maske des absoluten Nichts dargestellt. Die Rolle des Genusses wird weiter bei Stirner als positive Seite der zuletzt genannten Negativität besprochen. Mit Stirners Theorie des Verkehrs zwischen Einzelnen endet der erste Teil. Bei Nishitani wird noch das Verständnis des Selbst aus einer besonderen Logik, die westliche Begriffe mit buddhistischen Ideen verbindet, zum Ausdruck gebracht. Der zweite Teil endet mit Nishitanis Erörterung der Begegnung zwischen zwei Menschen aus der Tiefe der Leere....
|
host ::
RSS.