|
|
Palingeneze - obnovení všeho? (Matouš 19,28)
Dus, Jan A
V Matoušově verzi Ježíšova zaslíbení (Mt 19,28–30) oproti Markovi a Lukášovi chybí výslovná zmínka o přítomnosti: restituce všeho, co Ježíšovi následovníci opustili, se tak posouvá až do budoucnosti, ve které se chopí vlády spolu se Synem člověka. V zaslíbení figuruje raritní pojem „palingeneze“, jehož bližší časové a věcné určení nelze ze samotného souvětí odvodit. Zatímco v Mt 19,28 je palingeneze podle převažujícího výkladu synonymem pro budoucí obnovu veškerenstva, v Tt 3,5 (jediný další výskyt v NZ) odkazuje totéž slovo na znovuzrození některých lidí, ke kterému došlo v minulosti (při křtu). Ani nebiblická literatura nepřináší jednoznačný precedens – palingeneze bývá zasazována jak do minulosti, tak i do budoucnosti, týká se jak světa, tak i jednotlivců či skupin (Izraele). – Syntax a interpunkce řeckého souvětí ukazují, že oba výklady jsou rovnocenné: palingenezi lze vztáhnout buď (A) k následujícímu výrazu pro „usednutí (Syna člověka na trůn)“, tedy do budoucnosti, anebo (B) k předchozímu výrazu pro „následování (učedníků za Ježíšem)“, tedy do minulosti, kromě toho existuje (C) výklad otevřený. V řeckých, latinských a českých verzích ze 16. století jsou zastoupeny všechny možnosti: Erasmus interpunkčně opravuje Vulgátu (B), Beza nejprve respektuje Vulgátu (A), v anotacích však zvažuje druhé řešení (B), ve čtvrtém a pátém vydání nakonec nechává věc otevřenou (C), v dilematu mezi Vulgátou a Erasmem váhají i dva české překlady z první poloviny 16. stol. (náměšťský 1533, melantrišský 1556/57) (C), většina bratrských překladů počínaje Blahoslavem (1564) se odchyluje od Vulgáty (B), jen kralická Šestidílka (1593/94) váhá (C), v Šestidílce i v kralickém Novém zákoně z r. 1601 Bratří věnují oběma výkladům rovnocennou pozornost v poměrně rozsáhlé poznámce, která je pro svou vyváženost pěkným dokladem intelektuální otevřenosti a tolerance, podobně jako Beza připojují k výkladu (B) nový aspekt: palingeneze může znamenat obnovení celého světa díky evangeliu a prvnímu příchodu Mesiáše. – Vzhledem k dynamickému vývoji v 16. století je překvapivé, že všech deset sledovaných českých překladů z období kolem 20. století se shoduje jen na jedné variantě (A). Zdá se, že variantě (B) hrozí nespravedlivé zapomenutí. Proto si na závěr dovolujeme navrhnout nový, poněkud volnější překlad či parafrázi verše Mt 19,28 v kralickém duchu: „Amen, pravím vám, vy jste šli za mnou, když jsem přišel obnovit svět evangeliem, a až Syn člověka usedne na trůn své slávy, budete to zase vy, kdo usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.“
|
|
|
Margaret More Roper:příběh anglické ženy v časech reformace
Kadlecová, Kristýna ; Morée, Pieter Cornelis Adrianus (vedoucí práce) ; Dus, Jan Amos (oponent)
Tato diplomová práce s názvem "Margaret More Roper: příběh anglické ženy v časech reformace" pojednává o anglické reformaci v období vlády Jindřicha VIII. a o Angličance Margaret More Roper, která v této době žila. Margaret byla první humanisticky vzdělanou ženou v Anglii a také jednou z nejvzdělanějších žen v Evropě. Její život a dílo zasazuji do kontextu renesance, humanismu a anglické reformace. Věnuji se také jejímu jedinému dochovanému dílu, překladu Erasmova komentáře k modlitbě Páně. Podrobněji pojednávám také o další vzdělané ženě 16. stol., a to o Katharině Schütz Zell, která je autorkou komentáře k modlitbě Páně. Klíčová slova Margaret More Roper - Thomas More - humanismus a renesance - postavení a vzdělání žen v 16. stol. - Jindřich VIII. a anglická reformace - Katharina Schütz Zell - komentáře k modlitbě Páně
|
|
|
Sibylliny věštby I-II a VI-VIII, Otázky Bartolomějovy, Novozákonní apokryfy v českém překladu.
Dus, Jan A. ; Pokorný, Petr (vedoucí práce) ; Roskovec, Jan (oponent) ; Radová, Irena (oponent)
Práce je inspirována projektem Centra biblických studií: "Novozákonní apokryfy v českém překladu" (přehled přeložených spisů: E.4). V terminologickém úvodu (A.1) se autor přimlouvá za zachování termínu "novozákonní apokryfy" (Schneemelcher) a odmítá jeho nahrazování termínem "křesťanské apokryfy" (Junod, Markschies). Po několika poznámkách o problematice překladu starověkého textu (A.2) přechází k šesti charakteristickým jevům apokryfní literatury a ilustruje je vždy na vybraném motivu některého apokryfu: textově-kritické problémy ("svatý národ" v první knize Sibylliných věšteb: B.1); kompoziční problémy (pseudo-fókylidovské gnómy převzaté do druhé knihy Sibylliných věšteb: B.2); hromadění biblických odkazů ("Protivník" v Otázkách Bartolomějových: B.3); souběh starozákonních a novozákonních motivů ("pokání před smrtí" ve Zjevení Šadrakově: B.4); biblické a liturgické souvislosti ("eucharistie" ve Skutcích Tomášových: B.5); teologické posuny za proměnami textu ("přímluva za zemřelé hříšníky" ve Zjevení Petrově: B.6). Část C obsahuje komentované překlady příslušných pasáží ze zmíněných apokryfů; ve dvou případech (Sibylliny věštby I-II a VI-VIII; Otázky Bartolomějovy) se jedná o první překlad do češtiny. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Reflexe pohanství u Minucia Felixe a jeho předchůdců.
Říhová, Ladislava ; Mrázek, Jiří (vedoucí práce) ; Dus, Jan Amos (oponent) ; Fialová, Radka (oponent)
Hlavním tématem práce je analýza teologického obzoru méně známého křesťanského apologety Marka Minucia Felixe. Jeho jediné dochované dílo, dialog Octavius, představuje zcela ojedinělý typ argumentace ve prospěch křesťanského náboženství v pohanském světě, jež je vedena z pozic filosofických. Práce se vedle překladu a analýzy samotného textu věnuje charakteristice samotného autora, jeho literárního záměru, zasazení v kontextu apologetické literatury (v tomto ohledu formoval bádání především spor o primát v oblasti latinské apologetiky mezi Minuciem a Tertulliánem). Teologická analýza není možná bez obsahové analýzy jednak textu samotného a jednak historického a kulturního kontextu. Vlastní překlad autorky prezentovaný ve formě latinsko-české bilingvy je kromě stručných výkladových poznámek doplněn o studii s teologicky zaměřenou analýzou, jež v českém jazykovém prostředí dosud chybí. Pojednány jsou: vztah Minucia ke většinové církvi, důvody pro specifický postoj k Písmu, vztah k římskému náboženství a kultu, vztah k judaismu, postoj k filosofii, teologické důrazy autorovy a jeho specifická koncepce "filosofického křesťanství". Klíčová slova apologetika - dialog - křesťanství - raná církev - Minucius Felix - překlad
|
|
|
Sibylliny věštby I-II a VI-VIII, Otázky Bartolomějovy, Novozákonní apokryfy v českém překladu.
Dus, Jan A. ; Pokorný, Petr (vedoucí práce) ; Roskovec, Jan (oponent) ; Radová, Irena (oponent)
Práce je inspirována projektem Centra biblických studií: "Novozákonní apokryfy v českém překladu" (přehled přeložených spisů: E.4). V terminologickém úvodu (A.1) se autor přimlouvá za zachování termínu "novozákonní apokryfy" (Schneemelcher) a odmítá jeho nahrazování termínem "křesťanské apokryfy" (Junod, Markschies). Po několika poznámkách o problematice překladu starověkého textu (A.2) přechází k šesti charakteristickým jevům apokryfní literatury a ilustruje je vždy na vybraném motivu některého apokryfu: textově-kritické problémy ("svatý národ" v první knize Sibylliných věšteb: B.1); kompoziční problémy (pseudo-fókylidovské gnómy převzaté do druhé knihy Sibylliných věšteb: B.2); hromadění biblických odkazů ("Protivník" v Otázkách Bartolomějových: B.3); souběh starozákonních a novozákonních motivů ("pokání před smrtí" ve Zjevení Šadrakově: B.4); biblické a liturgické souvislosti ("eucharistie" ve Skutcích Tomášových: B.5); teologické posuny za proměnami textu ("přímluva za zemřelé hříšníky" ve Zjevení Petrově: B.6). Část C obsahuje komentované překlady příslušných pasáží ze zmíněných apokryfů; ve dvou případech (Sibylliny věštby I-II a VI-VIII; Otázky Bartolomějovy) se jedná o první překlad do češtiny. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Sibyllino proroctví o Kristu (Oracula Sibyllina VIII, 217-250)
Dus, Jan Amos
Bájné věštkyni Sibylle se přisuzuje řada textů vztahujících se skrytě či výslovně k Ježíši Kristu. Lactantius a Augustinus v nich spatřovali naplněná proroctví o Kristu a doklad, že Boží tajemství mohla být zjevena výjimečným jedincům z pohanského světa. Vedle čtvrté eklogy Vergiliových Bukolik si zvláštní oblibu získal řecký akrostich s Ježíšovým jménem, který se nachází v komplikované sbírce řeckých židovských a křesťanských Sibylliných věšteb (VIII, 217-250). Augustinus ho zařadil do spisu O obci Boží a možná je autorem jeho překladu do latiny.
|
host ::
RSS.