|
| |
|
| |
|
|
Lužice v plánech na vybudování nového Československa. Velké naděje a zklamání českých slavistů
Chodějovský, Jan ; Kvaček, Robert (vedoucí práce) ; Harna, Josef (oponent) ; Kaleta, Petr (oponent)
Lužice v plánech na vybudování nového Československa. Velké naděje a rychlé vystřízlivění českých slavistů. V průběhu Velké války a ještě intenzivněji pak s jejím koncem se v myslích řady představitelů českého politického i kulturního života rodila myšlenka obnovení české státnosti v historických hranicích zemí Koruny české, nebo pokud možno s dalšími územními zisky. Lužice v této hře o území měla svou specifickou roli, která se však postupem času výrazně proměňovala tak, jak se proměňovala mezinárodní politická situace, pozice lužické delegace a potřeby české strany. Postižení tohoto vývoje a faktorů, které onu proměnu zapříčinily, původních představ naší politické reprezentace o uspořádání hranic nového Československa a osudu Lužice před říjnem 1918 a jejich poválečného naplňování/nenaplňování je jedním z hlavních cílů předkládané práce. Snaží se zasadit vývoj jednání ve věci Lužice do kontextu s postupem české reprezentace ve věci prosazování nároku na jiné oblasti, například Těšínsko, Kladsko nebo Vitorazsko. Srovnává argumenty, kterých česká strana používala v konkrétních záležitostech a jednáních. Sleduje, co motivovalo české politiky a proč byly některé návrhy, přicházející od různých zájmových uskupení, již od samého počátku odsouzeny k nezdaru. Neplatila zde žádná logika. Ať již bylo na...
|
|
| |
|
|
Polské dojmy Adolfa Černého
Chodějovský, Jan
Adolf Černý, redaktor časopisu Slovanský Přehled, se poprvé osobně seznámil s Polskem v roce 1889. Tehdy přišel do země rozdělené mezi tři velmoci a setkal se s národem, který podobně jako Češi bojoval o svá kulturní, jazyková a historická práva. Když se však do Polska na počátku 20. let 20. století vrátil, stály proti sobě nově vzniklé státy spíše jako protivníci a měly za sebou I regulérní válečný konflikt. Černý byl tehdy do Varšavy vyslán ministerstvem zahraničních věcí s úkolem otupit částečně hrany polsko-českému nepřátelství. V podobném duchu se nesla i jeho poslední delší návštěva v roce 1926 s delegací československých novinářů – i zde vystupoval v roli starého přítele Polska, jehož přítomnost měla napomoci příznivému přijetí. Na Černého deníkových záznamech, korespondenci či článcích z pobytů v Polsku je možné vysledovat nejen vývoj jeho odborných zájmů a získávání renomé významného polonisty, ale také politickou proměnu střední Evropy a posuny v česko-polských vztazích.
|
|
|
Sorabika v osobním fondu Adolfa Černého, uloženém v Archivu Akademie věd ČR
Chodějovský, Jan
Studie poskytuje pohled na strukturu a obsah osobního fondu českého literáta, politika a slavisty Adolfa Černého, resp. lokalizuje a popisuje sorabika v něm uložená. Referuje o badatelsky nejvýznamnějších souborech dokumentů k dějinám a kultuře Lužice (korespondenci s předními představiteli lužickosrbského kulturního a politického života, dokumentech k pařížským mírovým jednáním, Lužickosrbskému odboru při ministerstvu zahr. věcí ČSR, memorandu evropských slavistů, souboru fotografií), popisuje osudy tohoto archivního souboru a průběh jeho uspořádávání.
|
host ::
RSS.