|
|
Pracovněprávní vztahy s cizím prvkem
Chizzola, Philipp ; Pichrt, Jan (vedoucí práce) ; Štefko, Martin (oponent)
Závěr V úvodu této diplomové práce byla kladena otázka, zda současná právní úprava pracovněprávních vztahů s cizím prvkem dostatečně reflektuje potřeby zaměstnavatelů z hlediska flexibility a liberálnosti a zda zároveň poskytuje zaměstnancům dostatečnou míru ochrany. Pokud se týká stanovení rozhodného práva v pracovněprávních vztazích s cizím prvkem je právní úprava jasná a přehledná a neměla by v praxi činit problémy. Rozhodujícím hraničním určovatelem je volba práva; zásada autonomie smluvní stran je omezena v podstatě jen imperativními normami. Jediným problémem představuje snad skutečnost, že kolektivní smlouvy nespadají pod věcnou působnost nařízení Řím I a ŘÚ. Způsobuje to štěpení smluvního statutu, které může mít za následek oslabení pozice vyslaného zaměstnance a celkově to neprospívá ke zpřehlednění právního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Naopak "evropeizace" Římské úmluvy jejím (částečným) nahrazením nařízením Řím I bezesporu posílilo právní jistotu v oblasti stanovení rozhodného práva. V oblasti minimálně garantovaných pracovních podmínek stanovených Směrnicí č. 96/71/ES, které se uplatní uvnitř EU/EHP a Švýcarska, není situace, co se jejího přínosu týká, tak jednoznačná. Garantuje vyslaným zaměstnancům v rozsahu jí upraveném, že s nimi nebude zacházeno hůře než s "domácími"...
|
|
|
Pracovněprávní vztahy s cizím prvkem
Chizzola, Philipp ; Pichrt, Jan (vedoucí práce) ; Štefko, Martin (oponent)
Závěr V úvodu této diplomové práce byla kladena otázka, zda současná právní úprava pracovněprávních vztahů s cizím prvkem dostatečně reflektuje potřeby zaměstnavatelů z hlediska flexibility a liberálnosti a zda zároveň poskytuje zaměstnancům dostatečnou míru ochrany. Pokud se týká stanovení rozhodného práva v pracovněprávních vztazích s cizím prvkem je právní úprava jasná a přehledná a neměla by v praxi činit problémy. Rozhodujícím hraničním určovatelem je volba práva; zásada autonomie smluvní stran je omezena v podstatě jen imperativními normami. Jediným problémem představuje snad skutečnost, že kolektivní smlouvy nespadají pod věcnou působnost nařízení Řím I a ŘÚ. Způsobuje to štěpení smluvního statutu, které může mít za následek oslabení pozice vyslaného zaměstnance a celkově to neprospívá ke zpřehlednění právního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Naopak "evropeizace" Římské úmluvy jejím (částečným) nahrazením nařízením Řím I bezesporu posílilo právní jistotu v oblasti stanovení rozhodného práva. V oblasti minimálně garantovaných pracovních podmínek stanovených Směrnicí č. 96/71/ES, které se uplatní uvnitř EU/EHP a Švýcarska, není situace, co se jejího přínosu týká, tak jednoznačná. Garantuje vyslaným zaměstnancům v rozsahu jí upraveném, že s nimi nebude zacházeno hůře než s "domácími"...
|
host ::
RSS.