|
|
Syndrom rodičovského vyhoření v souvislosti s raným temperamentem dítěte
Wenig, Sandra ; Bajgarová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Urban, Kamila (oponent)
Syndromu rodičovského vyhoření je od doby jeho popsání věnovaná relativně velká výzkumná pozornost. Náchylnost k rodičovskému vyhoření pozitivně souvisí s perfekcionismem a neuroticismem rodičů, negativně pak s mírou opory v partnerských i dalších blízkých vztazích. Je známo, že rodičovským vyhořením jsou více ohroženi rodiče malých dětí; rané dětství je zároveň obdobím, ve kterém temperament dítěte těsněji souvisí s různými proměnnými rodičovství. Tato práce tak měla za cíl zjistit, zda existuje statisticky významný vztah mezi raným temperamentem dítěte a syndromem rodičovského vyhoření. Kvalitativního výzkumu se zúčastnilo 336 matek, které pečovaly o kojence do 12 měsíců (N=89) a o batole ve věkovém rozmezí od 1 do 3 let (N=247). Respondentky vyplnily baterii online dotazníků hodnotících rodičovské vyhoření a temperament dítěte. Výsledky ukázaly, že temperamentové vlastnosti batolat signifikantně korelovaly s rodičovským vyhořením. Konkrétně, že mateřské vyhoření je až z 18,2 % vysvětleno nízkou schopností seberegulace (rs=0,34, p<0,001) a negativní emocionalitou (rs=0,31, p<.001) dětí od 1 do 3 let. Zároveň se ve shodě s dosavadními výzkumy prokázalo, že matky pečující o dítě se specifickými potřebami jsou více ohroženy syndromem rodičovského vyhoření (p<0,001). Klíčová slova: kojenci; batolata;...
|
|
| |
|
|
Obtížný temperament v raném dětství
BAJGAROVÁ, Zdeňka
Disertační práce se skládá z kvantitativní a kvalitativní části. V kvantitativní části práce byl řešen vztah mezi polymorfismy v genech pro MAO-A, COMT a serotoninový transportér, stresovou reakcí novorozence na odběr krve z patičky (měřenou stanovením salivárního kortizolu ve třech časových bodech) a temperamentem ve třech měsících zjišťovaným pomocí Rothbart Infant Behavior Questionnaire-Revised na vzorku 84 kojenců. Sledované polymorfismy měly souvislost jak s průběhem stresové reakce, tak s tříměsíčním temperamentem. Krátká alela genu pro serotoninový transportér souvisela s vyšší mírou negativního afektu a nižší seberegulací. Homozygoti pro více aktivní alelu MAOA polymorfismu měli nejnižší úroveň negativních emocí oproti oběma zbylým skupinám, oproti heterozygotům HL byli také více extravertní a seberegulovaní a měli větší pokles kortizolu při odeznění stresové reakce. Přítomnost méně aktivní L alely MAOA souvisela s větší mírou negativních emocí a nižší seberegulací; homozygoti LL měli také nejvyšší nárůst kortizolu po odběru krve z patičky. Met alela v COMT Val158Met polymorfismu byla spojena s vyšší extraverzí a seberegulací a větším poklesem kortizolu. Všechny tři sekundární škály IBQ-R u tříměsíčních dětí bylo možno predikovat z jejich stresové reakce po odběru krve z patičky tři dny po porodu. Vyšší nárůst a nižší pokles kortizolu předpovídal úroveň Negativní emocionality, větší pokles kortizolu pak určoval úroveň Extraverze a Pozornosti/regulace. Velikost poklesu kortizolu částečně mediovala vliv COMT Val158Met polymorfismu na sekundární škálu Extraverze. Kvalitativní část práce je multikazuistickou studií šesti párů rodičů malých dětí s obtížným temperamentem založenou na polostrukturovaných rozhovorech analyzovaných v souladu s kvalitativními postupy. Jako nejnáročnější se jevil neutišitelný pláč v prvním půlroce dítěte a dále raná nespavost a eskalace spánkových obtíží později ve vývoji. Matky v podstatě nenalezly efektivní strategii pro redukci pláče, některým se ale podařilo ovlivnit své prožívání tohoto fenoménu. Jako nejpodstatnější se ukázalo, zda byly schopné se nějakým způsobem zbavit pocitu selhávání v rodičovské roli. Největším dilematem ohledně managementu spánku bylo (ne)využití ignorování nočního pláče dítěte. Rodičovství dítěte s obtížným temperamentem bylo pro některé rodiče příležitostí ke změně svého pohledu na rodičovstvi i sebe sama směrem k širšímu chápání obojího. Péče o dítě s obtížným temperamentem byla výjimečnou zátěží pro partnerský vztah; čtyři páry prožily v této souvislosti partnerskou krizi. Jako nejdůležitější se v souvislosti se spokojeností v manželství jevila angažovanost otce v péči o dítě. Nedostatečná angažovanost otce vyvolávala nespokojenost matky a způsob, kterým matka tuto nespokojenost projevovala, dále ovlivňoval partnerský vztah.
|
host ::
RSS.