|
|
Stereotypy národností a znaky pro národy v českém znakovém jazyce
Břinková, Lucie ; Vaňková, Irena (vedoucí práce) ; Richterová, Klára (oponent)
Metodologii, jak zkoumat stereotypy v mluvených jazycích, velmi podrobně popsal vesvých statích Jerzy Bartmiński. Pracuje s třemi typy dat (jazykovými, textovýmia empirickými), z nichž poté formuluje kognitivní definici, která popisuje stereotypzkoumaného fenoménu. Tato práce je první svého druhu, která se pokouší o aplikaci této metodologie při zkoumání etnických stereotypů v českém znakovém jazyce. Znakovéjazyky jsou svým charakterem vizuálně-motorické a nemají psanou podobu, což přináší jisté obtíže při zkoumání textových dat. Pro účely zkoumání stereotypů v těchto jazycích bylo tedy třeba zmíněnou metodu v mnohém upravit. Směrodatná se v tomto případě stala především data jazyková a částečně také empirická. Ukazuje se, že hledané stereotypy jsou nejčastěji obsaženy v samotné formě znaku (tzv. parametrech, kterými jsou tvar ruky, umístění, pohyb aj.), případně v modifikacích parametrů. To je doloženo na deseti různých etnických stereotypech v českém znakovém jazyce.
|
|
|
Funkce/ (a) srozumitelnost psané češtiny v intrakulturní komunikaci neslyšících
Břinková, Lucie ; Petráňová, Romana (vedoucí práce) ; Macurová, Alena (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá psanou češtinou v intrakulturní komunikaci Neslyšících. V teoretické části zpracovává kapitoly týkající se obecných specifik neslyšící komunity, charakteristických rysů komunikace Neslyšících (interkulturní, ale především intrakulturní), specifik jejich písemného projevu a čtenářských dovedností. Teoretická část zahrnuje také témata, jako jsou interference z mateřského / prvního jazyka a teorie překladu, jelikož i tato témata s inter a intrakulturní komunikací Neslyšících úzce souvisí. Praktická část se zabývá výzkumem v oblasti intrakulturní komunikace. Konkrétně otázkou, jestli české texty psané Neslyšícími mají v intrakulturní komunikaci této jazykové menšiny nějakou funkci a zda jsou pro jednotlivé adresáty srozumitelné. Výchozí hypotézou je, že Neslyšící více rozumějí defektním textům, jejichž autory jsou samotní Neslyšící, než textům gramaticky správným, které jsou psané rodilými uživateli češtiny. Výzkum popisuje a analyzuje proces intrakulturní komunikace prostřednictvím psané češtiny, poukazuje na určité problémy, jež v tomto případě nastávají, a charakterizuje chyby, kterých se účastníci komunikace dopouštějí. V závěru práce se hodnotí vhodnost používání psané češtiny v intrakulturní komunikaci Neslyšících.
|
host ::
RSS.