|
|
Právo, pokrok a časový rozměr politiky
Géryk, Jan ; Kysela, Jan (vedoucí práce) ; Bárány, Eduard (oponent) ; Bělohradský, Václav (oponent) ; Ondřejek, Pavel (oponent)
Právo, pokrok a časový rozměr politiky Abstrakt Předkládaná práce je mezioborovým příspěvkem ke zkoumání temporality pozdní modernity. V tradici kritické teorie přichází s funkční i normativní kritikou současné společnosti, již rámuje termínem "společnost úzkosti". Jejím zhmotněním je v návaznosti na Hartmuta Rosu zkušenost "zběsilé strnulosti", v níž "nic nezůstává stejné, ale zároveň se nic zásadně nemění". Zkoumání začínáme u statistik zvyšující se prevalence psychiatrických pacientů s úzkostmi a depresemi a u kritiky "privatizace stresu", která duševní poruchy vytrhává z jejich celospolečenského kontextu. Proto se práce následně zaměří na systémové příčiny proměn duševního zdraví obyvatelstva. Jako specifikum současné společnosti vedoucí právě k úzkostem označíme to, že zdroje duševního strádání jsou čím dál více abstraktní. Nacházíme se totiž v postdisciplinární společnosti, která nestojí na dualitě zakázaného a dovoleného, ale na dualitě možné a nemožného, a v níž se subjekty stále více kontrolují v souladu s požadavky systému samy, takže nátlak a svoboda splývají. Oblastí, z níž však sociální patologie současnosti vychází především, je oblast časových struktur a vztahů ve společnosti. V digitálním světě okamžité komunikace a přenosu dat již přecházíme z hodinového času k času "reálnému", takže čas...
|
|
|
Vztah spravedlnosti a státu a jeho proměna v současnosti
Koloušek, Martin ; Gerloch, Aleš (vedoucí práce) ; Večeřa, Miloš (oponent) ; Bárány, Eduard (oponent)
Vztah spravedlnosti a státu a jeho proměna v současnosti Abstrakt Práce pojednává o vztahu spravedlnosti a státu. Pojem spravedlnosti je zkoumaný a diskutovaný od počátku právní filosofie, přesto jeho obsah není definitivně určen. Na otázku, co je spravedlivé, nelze dosud podat uspokojivou odpověď. Význam pojmu státu je o něco více ustálen, jeho vývoj však byl neméně bouřlivý. Vztah mezi státem a spravedlností přitom byl diskutován téměř stejně často a důkladně, jako oba pojmy samotné - zejména v kontextu otázky, zda a jaký stát je spravedlivý. Tato práce rozebírá oba tyto pojmy a klade je do souvislosti - ukazuje, že vztah mezi spravedlností a státem je nutný. Východiskem pro toto tvrzení je vedle analýzy historických názorů na spravedlnost a stát zejména poznatek Hanse Kelsena, že absolutní spravedlnost je lidskému poznání nepřístupná, a tedy je nutné se spokojit toliko se spravedlností relativní, a dále pak teze G. W. F. Hegela, že co je skutečné, to je rozumné, a co je rozumné, je skutečné. Na základě této teze, jíž Hegel formuluje vztah skutečnosti a rozumu, je formulována teze vlastní: co je skutečné, to je spravedlivé. Takto pojatá spravedlnost je spravedlností relativní - je závislá na konkrétním čase a místě, ve kterém se konkrétní společnost nachází. Neznamená to však, že za spravedlivé může být...
|
host ::
RSS.