|
|
Nostrifikace průmyslových podniků v českých zemích 1918-1929
Čižinský, Jan ; Kubů, Eduard (vedoucí práce) ; Šouša, Jiří (oponent)
Slovo nostrifikace pochází z latiny. Noster znamená náš a facere je latinský výraz pro sloveso činit, dělat, uskutečňovat. Přeložíme-li tento pojem, dostaneme sousloví s významem "činit naším", "uznat za naše" nebo "přivlastnit si" . S termínem nostrifikace se setkáváme většinou v souvislosti s uznáváním zahraničních studií, vysvědčení a diplomů. Při studiu Rumunska, Polska a hospodářského vývoje Jugoslávie po první Československa, světové válce nacházíme další význam výrazu nostrifikace, který shrnuj e Slovník veřejného práva československého následovně: "Nazýváme tak svéráznou hospodářskou a právní akci, prováděnou v důsledku poli tického odloučení Československé republiky od bývalého Rakousko-Uherska, jejímž účelem bylo převésti do tuzemska sídla a hospodářská vedení společností akciových a s ručením omezeným pokud měly provozovny cele nebo částečně v nynější Československé republice, svá sídla však (a hospodářská vedení) v území bývalé monarchie, jež se dnem 28. X. 1918 stalo pro nás cizinou. ,,
|
|
|
Československo-rakouské vztahy po první světové válce 1918 - 1925
Čižinský, Jan ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Jeřábek, Martin (oponent)
Po skončení první světové války se československé politické reprezentaci podařilo během prvních let poměrně přesně odhadnout, kam se bude politický vývoj ve střední Evropě ubírat. Ve vztahu k Rakousku vystupovalo Československo z pozice silnějšího a šťastnějšího a zúročilo vykonané přípravy na získání své samostatnosti. Nabytou mezinárodně politickou převahu a mezinárodní podporu dokázal československý stát na pařížské mírové konferenci a ve Společnosti národů úspěšně zhodnotit. Co se týkalo úřadů a zákonů, navázalo Československo na rakousko-uherské tradice, což se ukázalo být v neklidné době stabilizujícím prvkem . Československý stát prostřednictvím své zahraniční politiky, personifikované především ministrem Edvardem Benešem, sledoval v československo-rakouských vztazích opravdu především politické oddělení od Rakouska. Svědčí o tom řada závažných rozhodnutí: vytvoření Malé dohody a odmítání jejího rozšíření o Rakousko, odpor proti podunajské federaci stejně jako proti jakékoli celní unii, přijetí zákona o měnové odluce, o samostatném celním prostoru, o nostrifikaci. V hospodářské oblasti obětovalo Československo nejvýhodnější možnost středoevropského uspořádání - společný trh - na oltář čerstvě nabyté samostatnosti. Podobně naložilo i s českou menšinou ve Vídni. Zahraniční politika dala Brněnskou...
|
|
|
Československo-rakouské vztahy po první světové válce 1918 - 1925
Čižinský, Jan ; Moravcová, Dagmar (vedoucí práce) ; Jeřábek, Martin (oponent)
Po skončení první světové války se československé politické reprezentaci podařilo během prvních let poměrně přesně odhadnout, kam se bude politický vývoj ve střední Evropě ubírat. Ve vztahu k Rakousku vystupovalo Československo z pozice silnějšího a šťastnějšího a zúročilo vykonané přípravy na získání své samostatnosti. Nabytou mezinárodně politickou převahu a mezinárodní podporu dokázal československý stát na pařížské mírové konferenci a ve Společnosti národů úspěšně zhodnotit. Co se týkalo úřadů a zákonů, navázalo Československo na rakousko-uherské tradice, což se ukázalo být v neklidné době stabilizujícím prvkem . Československý stát prostřednictvím své zahraniční politiky, personifikované především ministrem Edvardem Benešem, sledoval v československo-rakouských vztazích opravdu především politické oddělení od Rakouska. Svědčí o tom řada závažných rozhodnutí: vytvoření Malé dohody a odmítání jejího rozšíření o Rakousko, odpor proti podunajské federaci stejně jako proti jakékoli celní unii, přijetí zákona o měnové odluce, o samostatném celním prostoru, o nostrifikaci. V hospodářské oblasti obětovalo Československo nejvýhodnější možnost středoevropského uspořádání - společný trh - na oltář čerstvě nabyté samostatnosti. Podobně naložilo i s českou menšinou ve Vídni. Zahraniční politika dala Brněnskou...
|
|
|
Nostrifikace průmyslových podniků v českých zemích 1918-1929
Čižinský, Jan ; Kubů, Eduard (vedoucí práce) ; Šouša, Jiří (oponent)
Slovo nostrifikace pochází z latiny. Noster znamená náš a facere je latinský výraz pro sloveso činit, dělat, uskutečňovat. Přeložíme-li tento pojem, dostaneme sousloví s významem "činit naším", "uznat za naše" nebo "přivlastnit si" . S termínem nostrifikace se setkáváme většinou v souvislosti s uznáváním zahraničních studií, vysvědčení a diplomů. Při studiu Rumunska, Polska a hospodářského vývoje Jugoslávie po první Československa, světové válce nacházíme další význam výrazu nostrifikace, který shrnuj e Slovník veřejného práva československého následovně: "Nazýváme tak svéráznou hospodářskou a právní akci, prováděnou v důsledku poli tického odloučení Československé republiky od bývalého Rakousko-Uherska, jejímž účelem bylo převésti do tuzemska sídla a hospodářská vedení společností akciových a s ručením omezeným pokud měly provozovny cele nebo částečně v nynější Československé republice, svá sídla však (a hospodářská vedení) v území bývalé monarchie, jež se dnem 28. X. 1918 stalo pro nás cizinou. ,,
|
host ::
RSS.