|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Objektivizace posturálních mechanismů u pacientů s míšní lézí
Mirská, Eliška ; Vacek, Jan (vedoucí práce) ; Mende, Karel (oponent)
Při aktivitách člověka během dne, je důležité zajištění posturální jistoty rovnovážnými, vzpřimovacími a obrannými reakcemi. Lidé s poškozením míchy v oblasti Th1 až Th7 mají horní končetiny neurologicky v pořádku, v oblasti hrudníku jsou svaly ochrnuté pod úrovní léze a břišní svalstvo je při úplném1 poškození míchy v horní hrudní páteři vždy ochrnuto. Důležitou složkou terapie pacientů s míšní lézí je aktivace posturálního systému pomocí senzomotorické stimulace. V centru Paraple používají jako jeden z prvků senzomotorického cvičení sed na válci. Cílem práce bylo objektivně zhodnotit vliv terapie na válci na posturální systém pacientů s míšní lézi. Jako nejvhodnější objektivní metoda byla vybrána povrchová elektromyografie. Byl vytvořen soubor testovacích pohybů na lehátku i na válci. Vybraní pacienti byli otestováni před pobytem v centru při cvičení na lehátku i na válci. Po desetidenním pobytu byli otestování stejnou sadou cviků a bylo provedeno vyhodnocení svalové aktivity. Měřením bylo zjištěno, že je vhodné zařadit senzomotorickou stimulací v subakutní fázi po poranění míchy, kdy je větší možnost ovlivnit centrálního řízení postury a podpořit schopnost centrální facilitace hypoaktivních svalů (lze aktivovat i ochrnuté svaly). Vzorec posturální aktivity může být změněn učením, cvičení na válci je...
|
|
|
Rehabilitace při syndromu karpálního tunelu
Chorvátová, Magdaléna ; Vacek, Jan (vedoucí práce) ; Mende, Karel (oponent)
V teoretické části práce jsou shromážděny základní poznatky o syndromu karpálního tunelu - etiologie, patofyziologie a klinický obraz. Dále se zde popisuje anatomie a funkce ruky v návaznosti na SKT, dia-gnostika onemocnění a možnosti léčby. Bakalářská práce uvádí i možnosti prevence v případě práce s výpočetní technikou. V praktické části je uveden konkrétní případ pacienta s onemocněním SKT a je popsáno užití léčebných metod za cílem oddálit chirurgický zákrok. K aplikaci léčby byla zvolena pacientka ve věku 36 let, u které bylo neurologem diagnostikováno těžké stadium SKT. Pacientka absolvovala 8 individuálně cílených terapií v průběhu čtyř týdnů, během kterých proběhlo důkladné vyšetření, byly prováděny různé metody léčby, zejm. mobilizace, elektroterapie, termoterapie a také instruktáž autoterapie. Výsledky ukázaly, že prodělaná terapie přinesla subjektivní i objek-tivní zlepšení a operační léčba tak byla oddálena. Zlepšení subjektivních potíží přetrvává i s časovým odstupem po fyzioterapii. Praktická část práce byla limitována počtem terapií a jejich délkou.
|
|
| |
host ::
RSS.