|
|
Německá inspirace v díle Gérarda de Nerval
Blinková Pelánová, Eva ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent) ; Stašková, Alice (oponent)
Předkládaná práce zkoumá německou inspiraci ve vrcholném díle francouzského prozaika, básníka a překladatele druhé romantické generace Gérarda de Nerval (1808-1855); konkrétně jsme analyzovali především Sylvii a Oktavii z Dcer ohně, dva příběhy z Cesty do Orientu - Přiběh o královně jitra a Přiběh o Hakimovi -, Aurelii a Pandoru. Dosavadní kritika se při výkladu těchto čtenářsky ne vždy snadno přístupných textů soustřeďovala na dva momenty: jednak na vzpomínky na Valois, kraj dětství, a stesk po nepoznané matce a potom na psychické onemocnění, které vyústilo v sebevraždu. Druhé vydání Nervalových spisů v knihovně Pléiade iniciovalo nové vydání autorových překladů z němčiny. Nejvýznamnější je jeho překlad Fausta, který po celý život přepracovával (1827, 1835, 1840, 1850). Práce interpretuje stěžejní motivy vrcholného díla - vztah snu a reality, osudovost, postavu ženy-prostředníka a motiv dvojníka - nikoli v obvyklém psychobiografickém klíči, ale právě v návaznosti na německou inspiraci.
|
|
|
In search of an equivocal country
Axmannová, Eliška ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Tato diplomová práce je věnována dílu Victora-Lévyho Beaulieua, současného kanadského frankofonního romanopisce, dramatika, esejisty, novináře i polemika. Beaulieu (narozen 1945 v Saint-Paul de la Croix, Québec, Kanada) je výjimečný svým pojetím literární tvorby, které na počátku jednadvacátého století již téměř nemá obdoby. Již od konce šedesátých let, kdy začal publikovat, totiž pojímá své celoživotní dílo jako celek a sleduje jím jediný cíl - položit základ novému mýtu, k němuž se bude moci quebecká provincie vztáhnout a díky němuž si uvědomí svou vlastní jedinečnost. Beaulieu od počátku své kariéry publikoval přes padesát knih, v nichž je možné vysledovat několik základních proudů. Kromě souboru románů i kratších textů, jež tvoří ságu rodiny Beaucheminových a mapuje tak život sociálně slabší vrstvy quebecké společnosti, mají v Beaulieuově tvorbě místo eseje a texty, jež stojí na pomezí několika žánrů. Autor se snaží vyrovnat s vlastním osudem quebeckého spisovatele a hledá tak inspiraci u velikánů kanadské i světové literatury - s jejich životem i dílem pak vede vnitřní dialog. Vzniklo tak již několik zajímavých titulů věnujících se postupně Victoru Hugovi (Pour saluer Victor Hugo, 1971), Jacku Kérouakovi (Jack Kérouac - essai poulet, 1972) nebo Beaulieuově quebeckému předchůdci Jacquesu Ferronovi...
|
|
|
Rewrites of the caracter of Merlin
Vejsadová, Kateřina ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Postava Merlina, úzce spjatá s artušovskou legendou, fascinuje čtenáře stejně jako spisovatele již několik staletí. Přesto zůstává jeho pravá podstata mnoha lidem, ať už čtenářům či nikoliv, skryta pod jediným obrazem mága. Avšak tato literární postava v sobě ukrývá daleko více aspektů, které poodhaluje tato práce. První část se snaží objasnit zvláštní aspekty středověké literární tvorby, která se vyznačuje anonymitou, členitostí a přepisováním (jak ve smyslu opisování, kopírování rukopisů, tak i ve smyslu přepracování již existujících témat). Zároveň nastiňuje historické podnebí, ve kterém legenda spjatá s postavou Merlin vznikla. Tyto dva aspekty jsou zásadní pro postihnutí literárních výskytů Merlina ve středověké literatuře, jejichž výčet má načrtnout vývoj této literární postavy od velšských básní, přes latinské texty Geoffroy de Monmouth až po francouzské romány 12. a 13. století. Výskyt Merlina ve velšské tradici prorockých veršů dává tušit spjatost této postavy s keltskými kořeny, předávanými ústní tradicí. Druhá část práce se snaží postihnout reminiscence dávných společností (indoevropské a keltské), které ovlivnily kulturní i společenský vývoj nemalé části Evropy. Popis fungování těchto společností vede k rozlišení jednotlivých literárních archetypů, které prosvítají skrze postavu Merlina do...
|
|
| |
|
|
André Gide: Návrat ze Sovětského svazu; Retuše k mému "Návratu ze Sovětského svazu". Střetnutí individualisty s kolektivistickou utopií
Petkevič, Daniel ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Francouzský spisovatel André Gide (1869-1951) byl představitelem individualistického proudu ve společnosti a literatuře na konci devatenáctého a v první polovině dvacátého století. Tato diplomová práce zkoumá okolnosti spisovatelovy angažovanosti v otázce komunismu ve třicátých letech dvacátého století, která vyústila v jeho návštěvu Sovětského svazu v létě roku 1936 a v napsání dvou odhalujících svědectví. Gidova sovětská epizoda je zde nahlížena z perspektivy jeho individualismu, jemuž je věnována první část této práce. Ta popisuje jednak základní vlivy a inspirace, které během celého života působily na Gidova individualistického ducha, jednak jeho projevy v autorově životě, tvorbě a umělecké a společenské kritice. Část druhá je zaměřena na samotné téma Gidovy komunistické angažovanosti. Jsou v ní popsány hlavní příčiny jeho sympatizování s komunistickými myšlenkami, které se v něm postupně vyvíjely, aby se spojily na počátku třicátých let, v období hluboké společenské a hospodářské krize, kdy v nejisté atmosféře nově vznikajících totalitních režimů Gide cítil potřebu se politicky angažovat. Slepě věřil, že uskutečnění jeho společenských ideálů je možné v Sovětském svazu, který na západní intelektuály úspěšně útočil dobře mířenou propagandou. Jsou zde dále ukázány hlavní projevy Gidovy angažovanosti z...
|
|
|
Oheň, voda, země, vzduch - čtyři živly v literárním díle Juliena Gracqa
Rodová, Eva ; Pohorský, Aleš (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Tato práce měla za úkol zjistit ve vybraném díle Juliena Gracqa, vymezeném jeho čtyřmi dokončenými romány, jedním nedokončeným, dvěma novelami, jednou divadelní hrou a jednou sbírkou básní v próze, přítomnost prvků, které Bachelard rozděluje do čtyř druhů imaginace dle čtyř živlů, ohně, vody, země a vzduchu. V první části byl podán zevrubný přehled různých činitelů a zdrojů imaginace, za nimiž lze hledat původ Gracqova stylu a kterými lze vysvětlit přítomnost prvků a obrazů souvisejících s přírodními živly. Přehled byl vytvořen dle chronologického pořádku, protože se tento postup ukázal být nejvhodnějším pro svou srozumitelnost a snadnou orientaci. Velkým vzorem byli Gracqovi spisovatelé jako Edgar Allan Poe, Stendhal či Jules Verne. Již v dětství byl Gracq velkým čtenářem a četba se mu stala prostředkem k duševnímu uspokojení ve frustrujícím prostředí internátu v Nantes. Úniky od svazující reality do imaginárních světů vnesly v určité míře do mysli mladého muže touhu po vlastním vyjádření a dovedly ho až k napsání prvotiny Na Argolském zámku, jež byla s nadšením přijata zakladatelem surrealismu André Bretonem. Gracq dokázal změnit Bretonovu tezi, že románový žánr do surrealistické koncepce nepatří. Po tomto úspěchu se dostal do popředí francouzského literárního světa své doby, což vyvrcholilo navržením...
|
|
|
Kašpar z hor Henri Pourrata
Tučková, Lucie ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Diplomová práce podrobně představuje stěžejní dílo Henri Pourrata Kašpar z hor. Rané tvůrčí období Henri Pourrata je jednoznačně ve znamení spisovatelského zrání a sbírání podnětů pro další tvorbu, z nichž se později zrodila i tetralogie Kašpara z hor a Le Trésor des contes. Proto jsou v diplomová práci tyto vlivy na utváření Pourratovy spisovatelské osobnosti zdůrazněny. Po představení Henri Pourrata a vyzdvihnutí nejdůležitějších zdrojů inspirace jeho tvorby se práce věnuje dosud neprovedenému důkladnému rozboru Kašpara z hor z hlediska jeho utvoření podle pravidel výstavby příběhů ústní lidové tradice. Hlavní dějová linie Kašpara z hor je dána auvergnským tradovaným příběhem O bílých očích (nebo také O řeřavých očích či O čtrnácti sudech.) Na ústřední dramatický příběh je navázáno množství epizodních příhod, legend, pohádek i říkanek a auvergnských popěvků. Sám Pourrat o Kašparovi z hor říkal, že je příběhem o tisíci příhod a příběhů. Inspirace kompozicí lidových příběhů je dokázána na vlastním námětu díla a jeho epizodních příhodách, členění Kašpara z hor do jednotlivých částí, jež odpovídají jednotlivým večerům, jakoby stráveným s vypravěčkou příběhu, na vloženém humoru a v neposlední řadě i na způsobu užití jazykových prostředků typických pro ústní vyjadřování. Jednotlivým jazykovým rovinám díla je...
|
|
|
Motiv pohostinnosti ve starofrancouzských románech dvanáctého století
Špatenková, Lucie ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Jamek, Václav (oponent)
Hlavním cílem práce je popsat motiv pohostinnosti a nastínit hlubší smysl rituálů, jež ho nezbytně provázejí. Výchozím bodem práce je motiv cesty, v tomto kontextu chápané nejen jako přemístění v čase a prostoru reálném, ale především jako snaha člověka dosáhnout pochopení světa. Proto zmiňuji romány Chrétiena de Troyes, např. Erec a Enida nebo Yvain, kde hlavní motivací putování hlavních hrdinů je napravení vlastního pochybení. Práce se zaměřuje od zastavení a ubytování u reálných hostitelů k hostitelům tajemným, protože si myslím, že setkání s tajemnem je jedna z možností, jak pochopit smysl života, a především pro starofrancouzské lais je odchod hrdiny za bytostí z jiného světa cíl celého vyprávění. Romány mají složitější strukturu a setkání s vílou, tedy bytostí z jiného světa není jejich hlavním zaměřením. Zpravidla je takové setkání jednou z mnohých zkoušek, které rytíř na své cestě podstoupí. Hlavním cílem románového putování je ale hrdinův návrat. Jen když se vrátí mezi své druhy a se svým dobrodružstvím je seznámí, má rytířova cesta smysl. Pro Chrétienovy hrdiny je důležitá, aby jejich dobrodružství vešla ve známost, mohla se dál mezi lidmi šířit. Jednotlivé kapitoly si všímají vztahů mezi hosty a hostiteli. Skrz podřízené postavení měšťanů prosvítá sen rytířů ovládat města a těžit z práce jejich...
|
|
| |
|
|
Kašpar z hor Henri Pourrata
Tučková, Lucie ; Jamek, Václav (vedoucí práce) ; Voldřichová - Beránková, Eva (oponent)
Diplomová práce podrobně představuje stěžejní dílo Henri Pourrata Kašpar z hor. Rané tvůrčí období Henri Pourrata je jednoznačně ve znamení spisovatelského zrání a sbírání podnětů pro další tvorbu, z nichž se později zrodila i tetralogie Kašpara z hor a Le Trésor des contes. Proto jsou v diplomová práci tyto vlivy na utváření Pourratovy spisovatelské osobnosti zdůrazněny. Po představení Henri Pourrata a vyzdvihnutí nejdůležitějších zdrojů inspirace jeho tvorby se práce věnuje dosud neprovedenému důkladnému rozboru Kašpara z hor z hlediska jeho utvoření podle pravidel výstavby příběhů ústní lidové tradice. Hlavní dějová linie Kašpara z hor je dána auvergnským tradovaným příběhem O bílých očích (nebo také O řeřavých očích či O čtrnácti sudech.) Na ústřední dramatický příběh je navázáno množství epizodních příhod, legend, pohádek i říkanek a auvergnských popěvků. Sám Pourrat o Kašparovi z hor říkal, že je příběhem o tisíci příhod a příběhů. Inspirace kompozicí lidových příběhů je dokázána na vlastním námětu díla a jeho epizodních příhodách, členění Kašpara z hor do jednotlivých částí, jež odpovídají jednotlivým večerům, jakoby stráveným s vypravěčkou příběhu, na vloženém humoru a v neposlední řadě i na způsobu užití jazykových prostředků typických pro ústní vyjadřování. Jednotlivým jazykovým rovinám díla je...
|
host ::
RSS.