|
|
Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa
Řezáč, Jan ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent) ; Musil, Roman (oponent)
Disertační práce Jana Řezáče s názvem: Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa synteticky stanovuje základní metodologické postupy k problematice středoevropského figurálního malířství kolem roku 1850, v užším smyslu se pak zabývá tvorbou českého malíře Josefa Mánesa. V této době dochází ve figurálním umění sice stále k formálnímu napodobování historických vzorů prostřednictvím studia na Akademiích i v mimoakademickém provozu, současně je ale figura nově výtvarně instrumentalizována jako identifikační prvek širšího sociálního celku, především tehdy se ustanovujících národů. Také emancipování se umělců a jejich sebereprezentační snahy, se odráží v jimi zpodobované figurální formě. Malířství evropského pozdního romantismu se vyznačuje mimo jiné recepcí michelangelovského a manýristického ztvárnění lidského těla, a to nad rámec dobově stále ještě oblíbené raffaelovské klasické vrcholně renesanční figury. Josef Mánes byl ale nucen v tomto smyslu pracovat převážně pouze s grafickými předlohami. Autor se v této disertační práci snaží dále analyzovat Mánesovy antropomorfizace, stejně jako jeho snahy, směřující k výtvarnému deformování anatomické substance jím traktovaných figur. Tyto Mánesovy tendence mají širší sociální,...
|
|
|
Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa
Řezáč, Jan ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Petrasová, Taťána (oponent) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Disertační práce Jana Řezáče s názvem: "Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa", synteticky stanovuje základní metodologické postupy k problematice středoevropského figurálního malířství kolem roku 1850, v užším smyslu se pak zabývá tvorbou českého malíře Josefa Mánesa. V této době dochází ve figurálním umění sice stále k formálnímu napodobování historických vzorů prostřednictvím studia na Akademiích i v mimoakademickém provozu, současně je ale figura nově výtvarně instrumentalizována jako identifikační prvek širšího sociálního celku, především tehdy se ustanovujících národů. Také emancipování se umělců a jejich konceptuální sebereprezentační snahy, se odráží v jimi zpodobované figurální formě. Malířství pozdního romantismu se vyznačuje mimo jiné recepcí Michelangelovského a manýristického ztvárnění lidského těla, a to nad rámec dobově stále ještě oblíbené Raffaelovské klasické, vrcholně renesanční figury. Josef Mánes byl ale nucen v tomto smyslu pracovat převážně pouze s grafickými předlohami. Autor se v této disertační práci dále snaží analyzovat Mánesovy antropomorfizace, stejně jako jeho snahy, směřující k výtvarnému deformování anatomické substance jím traktovaných figur. Tyto Mánesovy tendence mají širší sociální,...
|
|
|
Renáta Tyršová
Rozinková, Kateřina ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Cílem předkládané práce je zhodnotit život a dílo významné osobnosti české kultury a společnosti konce 19. století Renáty Tyršové. Práce obsahuje základní přehled životopisných dat Tyršové, především ve vazbě na její rodinné zázemí. Následně je zhodnocena její odborná práce na poli umělecké teorie a zejména kritiky, včetně jejího vztahu ke konkrétním umělcům, uměleckým směrům a tendencím. V závěru je práce Tyršové srovnávána s odbornou prací jejího manžela Miroslava Tyrše a je zasazena do kontextu vývoje české výtvarné kritiky.
|
|
|
Jan Quirin Jahn a slovník dějin umění? (Počátky dějin umění v českých zemích)
Marešová, Jana ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent) ; Mádl, Martin (oponent)
Práce je věnována osobnosti malíře a osvícenského erudity v jedné osobě, Janu Jakubovi Quirinu Jahnovi (1739-1802) a jeho nedokončenému projektu dějin umění založeném na životopisech umělců. Protože součástí práce je také komentovaná edice, je rozdělena na dvě části - teoretickou studii a komentovanou edici. Teoretická část sumarizuje vývoj biografií umělců od antiky až do konce 18. století v Evropě. Další kapitoly jsou pak zaměřeny na osobnost Jana Jakuba Quirina Jahna a jeho rukopis o dějinách umění. Tento rukopis se skládá ze tří částí - úvodní historické studie, výběru životopisů umělců, kteří do Jahnovy současnosti působili v Čechách a z ukázky medailonů, které Jahn shromažďoval excerpcí ze zahraniční literatury, doplňoval archivním výzkumem a nakonec je řadil do složek podle panování.
|
|
| |
|
|
Výroční prémie Krasoumné jednoty v Praze ve 2. polovině 19. století
Donné, Tereza ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Práce v úvodu pojednává o Kunstvereinech, které v první polovině 19. století zaznamenaly intenzivní rozvoj. Dále o historii Krasoumné jednoty, prvního českého spolku založeného ryze k šíření umění pro laickou veřejnost, zejména prostřednictvím výročních výstav a výročních prémií. Stručně také o Společnosti vlasteneckých přátel umění, která činnost Krasoumné jednoty iniciovala. Vlastní text analyzuje vývoj grafických technik použitých v grafických prémiích. Objasňuje význam prémií vydávaných spolky, pojednává o vybraných prémiích Krasoumné jednoty a jejich vzorech, s důrazem na rytce německého původu. V závěru ve stručnosti porovnává tři české spolky pro šíření umění, které jeden čas koexistovali vedle sebe, a jejich prémie; Krasoumné jednoty, Jednoty umělců výtvorných a Umělecké besedy.
|
|
|
Viktor Barvitius (1834-1902)
Klouzová, Aneta ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
v českém jazyce: Snahou této diplomní práce je podat co nejucelenější obraz o životě a díle malíře Viktora Barvitia (1834 - 1902), jednoho z průkopníků moderního realismu u nás. Sledování životních osudů a vlivů, jež formovaly jeho umělecký vývoj, umožňuje vnímat dílo tohoto milovníka městského ruchu v kontextu dobového malířství. Barvitiova tvorba, koncentrující dobové stěžejní oblasti malířství - portrétní studie, historickou malbu, žánr, dosáhla vrcholu za malířova francouzského pobytu mezi lety 1865- 1867. Malíř je také pro hbitou reakci na francouzský moderní realismus vedle Karla Purkyně a Soběslava Pinkase oceňován jako jeden z "proroků" programového realismu v Čechách. Roku 1877 byl Viktor Barvitius jmenován inspektorem Obrazárny SVPU a historie českého muzejnictví mu vděčí za mnohé. Barvitiovo celoživotní působení ve světě umění, jak na poli tvůrčím, tak na poli teoretickém, z něj činí významnou osobnost českých kulturních dějin. Nedílnou součástí práce jsou ukázky dobové a pozdější výtvarné kritiky a obrazová příloha. Práce zahrnuje rovněž soupis Barvitiových děl vyskytujících se v českých a moravských muzeích a galeriích, v Národní galerii v Praze, jakož i seznam malířových děl, jež byla předmětem aukcí, a katalog umělcova díla.
|
|
|
Umění a architektura Národopisné výstavy 1895
Mědílková, Veronika ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Název práce: Umění a architektura Národopisné výstavy 1895 Tématem předkládané diplomové práce je pokus o rekonstrukci seznamu výtvarných umělců a jejich děl prezentovaných a použitých v rámci Národopisné výstavy českoslovanské konané 15. 5. - 28. 9. 1895 na pražském výstavišti. I přesto, že se jedná o jednu ze tří nejvýznamnějších výstavních akcí konce 19. století v českém prostředí (Jubilejní výstava 1891 - Národopisná výstava 1895 - Výstava architektury a inženýrství), nebylo toto téma bohužel dosud systematicky zpracováno a to ani z umělecko-historického pohledu. Diplomová práce se na základě dobové literatury (katalogy, průvodce, tisk) snaží představit původní prezentaci veřejnosti a charakter použitých uměleckých děl. Práce v jednotlivých kapitolách pojednává o výstavním plakátu, architektuře (především dvou nejvýznamnějších partiích výstavy: Staré Praze a výstavní vesnici), malířském umění, sochařském umění, užitém umění (upomínkových předmětech), a snaží se také vysledovat osud exponátů po ukončení výstavy (těch, u nichž to dostatek informací umožnil).
|
|
|
Soběslav Pinkas, český malíř (1827 - 1901)
Brožová, Kristýna ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Cílem diplomová práce je monografické zpracování života a díla Soběslava Pinkase (1827-1901), jednoho z nejdůležitějších představitelů české realistické malby. Na základě historického pozadí je představen Pinkasův osobní vývoj, který vedl k rozhodnutí stát se umělcem. Pinkas se ještě jako student práv zapojil do revolučního dění v roce 1848 a o rok později se stal ilustrátorem Šotka. Žádost po demokracii v politické a sociální oblasti mu postupně otevřela cestu k novému umění. Studium na Akademii v Praze a poté v Mnichově neodpovídalo jeho představám, a proto se zapsal do soukromého ateliéru Johanna Baptisty Berdellého. Po krátkém pobytu v Praze odjel jako jeden z prvních českých umělců studovat do Paříže, kde se stal žákem Thomase Couturea. Pobyt ve vesnici Marlotte a setkání s dílem Jeana-Françoise Milleta mu otevřelo novou oblast námětů a výtvarného podání. Přijetí moderní francouzské malby se nesetkalo v Čechách s pochopení, což může být jeden z důvodů, proč se po návratu do vlasti přestal věnovat v malbě. Stal se učitelem kreslení na Vyšší dívčí škole, byl členem Umělecké besedy, zasedal v soutěžních komisích na výzdobu Národního divadla a především se prostřednictvím Alliance française věnoval propagaci česko-francouzských vztahů. Tato práce rovněž zahrnuje katalog umělcových děl.
|
|
|
Krajinomalba v Praze 1840 - 1890. Prezentace krajinomalby a její feflexe na výstavách Krasoumné jednoty
Vlčková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Krajinomalba v Praze 1840-1890 Prezentace krajinomalby a její reflexe na výstavách Krasoumné jednoty. The Landscape painting in Prague 1840-1890 Presentation and reflection of landscape painting on the Art Union exhibitions PhDr. Lucie Vlčková Školitel: Prof. PhDr. Roman Prahl ABSTRAKT: Předkládaná disertační práce shrnuje výsledky výzkumného projektu, jehož cílem byla dokumentace a zhodnocení prezentací krajinomalby na výročních výstavách Krasoumné jednoty v letech 1840 - 1890 a jejich dobové kritické reflexe. Krajinomalba v daném období postupně nabývala stále většího významu jako respektovaný obor malby a iniciátor proměn estetických kriterií, stala se velmi populární na umělecké scéně a získala dominantní postavení ve výstavních prezentacích i prodeji. Sledovaný časový úsek, započatý působením školy Maxe Haushofera a končící kontakty s impresionismem, je pro vývoj české krajinomalby zcela zásadní, mimo jiné proto, že se v jeho rozmezí utvářely a kodifikovaly způsoby zobrazení české krajiny a výběr příslušných krajinných schémat. Přestože byl vývoj krajinomalby druhé poloviny 19. století průběžně zkoumán a interpretován, nebyl dosud v českém kontextu hodnocen komplexně se zohledněním zahraničních vlivů a projevů mimo mainstream oboru. Nezbytná rekonstrukce reálného stavu krajinomalby, založená na...
|
host ::
RSS.