|
|
Určení kosmologických omega faktorů pomocí supernov typu Ia
Rieb, Tomáš ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Jungwiert, Bruno (oponent)
Moje pr áce p ředstavuje pokus o ur čen í kosmologick ých omega faktor ů pomocí dat změřen ých z pozorov án í supernov typu Ia s kosmologick ým rud ým posuvem z 0,1. K ur čení omega faktor ů vyu žív ám metody fitov án í nam ěřen ých dat v Hubbleov ě diagramu. Jednotliv é fity vyhodnocuji pomocí 2-testu. Hodnoty omega faktor ů, kter é mi v anal ýz ách vych ází jako nejpravd ěpodobn ěj ší , se li ší od v ysledků uv áděn ých v sou časn é odborné literatuře. Otázka, kterou si pokl ádám, zní , je-li opr ávn ěné zavrhnout kosmologické modely s nulovou hodnotou kosmologick é konstanty. Statistick é výsledky 2-testu, kter é mi v pr áci vychází , na první pohled k zavrhnutí dostačují . Ovšem při podrobn ější m rozboru p říčin a d ůvod ů k tomuto zavrhnutí nulov é kosmologické konstanty se hypot éza ukazuje jako nejednoznačná. Sv é analýzy vypracovávám na z áklad ě sebran ých dat od n ěkolika v ědeckých t ým ů. V ět šinu z těchto dat se mi nedaří úsp ěšně na fitovat, proto že rozptyly jejich poloh v Hubbleov ých diagramech jsou pří li š velk é. Z tohoto plyne, ze k v ěrohodn ému ur čení kosmologick ých omega faktorů pouze pozorován í supernov Ia nesta čí .
|
|
| |
|
|
The cosmological constant on the non-cosmological scales
Liška, Andrej ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Kofroň, David (oponent)
Kosmologická konstanta Λ byla poprvé přidána do rovnic gravitačního pole v roce 1917 Albertem Einsteinem. Einstein preferoval statický vesmír, což polní rovnice bez kosmologické konstanty neumožňovaly. Série pozdějších pozorování hlavně Sliphera, Lemaitre a Hubblea ukázala dynamičnost vesmíru, což vedlo od upuštění kosmologické konstanty z Einsteinových polních rovnic. Začátkem 90. let se ukázalo, že rozpínání vesmíru akceleruje, čímž byla kosmologická kon- stanta opět dosazena do polních rovnic jako vysvětlující element. Na základně studie Perlmuttera a Riessa, kteří pozorovali vzdálené supernovy typu Ia, je kosmologická konstanta kladná z hodnotou 10−56 cm−2 . Za tento objev byla udělena v roce 2011 Nobelova cena. V limitě pro slabé gravitační pole a malé rychlosti se musí einsteinova teorie gravitace redukovat v Newtonovskou teorii gravitace, tzv. Newtonovskou limitu Eisteinových rovnic. Plné Einsteinovy rovnice gravitačního pole se v Newtonovské limitě neredukují přesně na Pois- sonovu rovnici Newtonovské teorie gravitačního pole. Newtonovská limita ob- sahuje navíc dva členy s kosmologickou konstantou, které klasická teorie grav- itace nezná. Rozdíl potenciálů Poissonovy rovnice a Newtonovské limity musí být na...
|
|
|
Maďarský šamanismus a jeho prvky v maďarských lidových pohádkách
Adamovský, Vít ; Kolmanová, Simona (vedoucí práce) ; Mészáros, Andor (oponent)
Předkládaná bakalářská práce mapuje fenomén maďarského šamanismu a následně analyzuje jeho prvky v maďarských lidových pohádkách. Podle etnografů 19. a 20. století se prastará tradice šamanismu dostala na území někdejších Uher z oblasti Sibiře, odkud maďarské etnikum pochází. Za ústřední postavu zrekonstruovaného maďarského šamanismu je považován táltoš, který měl po vzoru sibiřských šamanů zaujímat v tehdejší společnosti roli léčitele, věštce, duchovního vůdce a mediátora mezi světem lidí, nebem a podsvětím. Tato koncepce je však současnými etnografy kritizována a přítomnost reliktu sibiřského šamanismu v Evropě zpochybňována. Přesto zaujímají tyto představy pevné místo v maďarské kultuře a mytologii. První kapitola tematizuje sibiřský šamanismus, který je na rozdíl od maďarského detailně zdokumentován. Následuje popis cesty maďarského etnika z ugrofinské pravlasti, na což plynule navazuje kapitola věnovaná problematickému šamanismu maďarskému, jehož fragmenty se po nástupu křesťanství dochovaly ve folklóru, respektive ústní lidové slovesnosti. Praktická část práce se zakládá na identifikaci, analýze a zhodnocení těchto prvků v maďarských lidových pohádkách.
|
|
|
Statistical Analysis of the Observable Data of Gamma-Ray Bursts
Řípa, Jakub ; Mészáros, Attila (vedoucí práce)
Gama záblesky stále ještě nejsou zcela pochopené jevy. Nicméně jejich prozkoumání může poskyt- nout užitečný nástroj pro lepší porozumění ranného vesmíru, protože patří mezi nejvzdálenější a nejintenzivnější objekty, které astronomové znají. Tato práce se snaží přinést více informací o tzv. skupině prostředních záblesků objevené již dříve různými autory v různých databázích. Nejdříve jsou statisticky studovány délky trvání a spektrální tvrdosti gama záblesků pozorovaných přístrojem "Reuven Ramaty High-Energy Solar Spectroscopic Imager". Získané výsledky naznačují, že tyto prostřední záblesky tvoří samostatnou skupinu. Za druhé, tyto záblesky jsou dále podrobně zkoumány s ohledem na jejich "spektrální lagy", špičkové toky, rudé posuvy, výskyt supernovy, atd. Za třetí, dlouhé gama záblesky se známými rudými posuvy a s odvozenými pseudo-rudými posuvy detekovanými přístrojem "The Burst and Transient Source Experiment" a dále záblesky se změřenými rudými posuvy z přístrojů Swift a Fermi jsou použity pro studium kosmologických efektů na rozdělení jejich pozorovaných toků záření.
|
|
|
Survey of the basic cosmological discoveries from years 1910-1930
Liška, Andrej ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Křížek, Michal (oponent)
Mezi lety 1910-1930 se uskutečnilo velké množství astronomických ob- jevů. Henrietta Swan Leavittová objevila relaci mezi svítivostí a periodou u Ce- pheid, které se díky tomu stali indikátory vzdáleností ve vesmíru. Na základě tohto vztahu v roce 1925 Edwin Powell Hubble vypočítal vzdálenost k naší sou- sední Galaxii M31. Neúnavné zkoumání mlhovin Vesta Melvina Sliphera přineslo velmi důležitý poměr mezi červenými a modrými posunmy elektromagnetického spektra, kde jednoznačně dominují ty červené. V roce 1927 Georges Edouard Le- maître odvodil nezávisle na Alexandrovi Friedmannovi Hubbleův zákon z Einstei- nových polných rovnic gravitace. O dva roky později, Hubble definitivně vyjádřil lineární chování mezi červeným posunem a vzdáleností. 1
|
|
|
Classification of distances in cosmology
Křížek, Michal ; Mészáros, A.
In cosmology many different distances are defined: angular, comoving, Euclidean, Hubble, light-year, luminosity, Minkowski, parallax, proper motion, redshift, ... distance. There is not one single natural distance, since the universe is expanding, curved, and we look back in time. In this survey paper we will concentrate on geometrical interpretations of the above-mentioned distances.
|
|
|
Metoda tzv. standardních svíček k určování vzdáleností ve vesmíru
Mádlová, Tereza ; Šolc, Martin (vedoucí práce) ; Mészáros, Attila (oponent)
Cílem práce je obohacení znalostí čtenáře o existujících metodách určování vzdáleností ve vesmíru, studie se zabývá zejména historií vývoje těchto me- tod, fyzikálním popisem problematiky a průběžnými výsledky. Především se práce zabývá metodou tzv. standardních svíček. Nejprve jsou objasněny zá- kladní informace, jejichž znalost je nutná ke studiu metod měření vzdáleností ve vesmíru, dále pak práce podrobně popisuje problematiku významných his- torických událostí či objevů, které se týkají těchto metod. Přes zmíněná témata se dostaneme k významnému důsledku znalosti metody standardních svíček, tedy k hlubšímu poznání teorie o rozpínání vesmíru. 1
|
|
|
Kosmologická konstanta
Bjelka, Jakub ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Křížek, Michal (oponent)
V této práci je cílem koncentrování významných poznatků z oblasti historie kosmologické konstanty. Teorie uvedené v časovém sledu ukazují její vznik, vývoj a problémy s ní spojené. V práci jsou komentovány statické modely, jejichž existenci kosmologická konstanta umožnila. Jako okrajové podmínky jsou určeny parametry získané z experimentů BAO (baryonové akustické oscilace z měření supernov typu Ia (SNe)) a také z měření kosmického pozadí nebo-li CMB. Dále jsou zde komentovány alternativy řešení problému kosmologické konstanty v podobě cyklického modelu nebo časově proměnné kosmologické "konstanty". Závěrem je zmíněna možnost alternativy ke kosmologické konstantě v podobě kvintescence.
|
|
|
Statistické zpracování družicových dat gama záblesků družice Fermi
Pitňa, Alexander ; Mészáros, Attila (vedoucí práce) ; Řípa, Jakub (oponent)
Gama záblesky jsou jedním z jevů, kterým astrofyzici dosud zcela nerozumí. Z důvodu jejich extremních luminozit jsou viditelné v kosmologických vzdálenostech. Proto se mohou stát nástrojem, kterým bychom mohli zkoumat mladý vesmír. Tato práce je zaměřena na určení celkové vyzářené energie gama záblesků, jejich luminozit a závislost těchto veličin na rudém posuvu. Při zkoumání 28 dlouhých gama záblesků se známými rudými posuvy je nalezena závislost těchto veličin na rudém posuvu. Dále se práce zabýva tím, zda-li je tato závislost zapříčiněna výběrovým efektem detekce nebo se jedná o skutečný astrofyzikální jev. Nejdříve je ukázáno, že příslušná k-korekce má na závislost těchto veličin na rudém posuvu jen malý, pokud ne žádný vliv. Za druhé, je navrhnut nový přístup jak studovat závislost luminozitní funkce na rudém posuvu. Za třetí, je ukázáno, že vzorek gama záblesků s určenými rudými posuvy je vychýlený, což znamená, že při kombinování měření z různých zdrojů je třeba být opatrný. Z výsledků plyne, že závislost veličin na rudém posuvu se dá vysvětlit výběrovým efektem detekce.
|
host ::
RSS.