|
|
Vliv způsobu přípravy systému biopolymer-tenzid na agregační vlastnosti systému
Pilgrová, Tereza ; Sedláček, Petr (oponent) ; Pekař, Miloslav (vedoucí práce)
Pro studium vlivu způsobu přípravy systému biopolymer-tenzid na jeho agregační vlastnosti bylo navrženo několik experimentů. Bylo provedeno bližší zkoumání systému nativní hyaluronan cetyltrimethylammonium bromid (CTAB). Systém byl zkoumán ve fosfátovém pufru (jen CTAB), ve vodě a ve fyziologickém roztoku (0,15M NaCl). Byl zkoumán vliv pořadí látek při míchání vzorků, vliv různých způsobů přípravy určitých koncentrací roztoků nebo vliv rozpouštění práškového biopolymeru tenzidem a naopak na výsledný systém. U všech připravených vzorků byla měřena intenzita fluorescence a byly zkoumány její změny. Jako fluorescenční sondy byly použity pyren a nilská červeň. U některých vzorků bylo měřeno také povrchové napětí pomocí tenziometru. Měření povrchového napětí bylo založeno na metodě odtrhávání prstence od hladiny. Bylo zjištěno, že pořadí při míchání roztoků má podstatný vliv na agregační vlastnosti systému a jeho vzhled. Dále byly zjištěny vlivy způsobu přípravy rozpouštěním práškového biopolymeru tenzidem a naopak a vlivy prostředí systému na polaritu systému. Bylo zjištěno, že roztok NaCl ruší vlivy interakcí v systému. Vliv způsobu přípravy určitých koncentrací systému CTAB ve fosforečném pufru se projevuje pouze nepatrně.
|
|
|
Analýza dopadů nových pravidel IFRS / US GAAP pro leasingy
Sedláček, Petr ; Vašek, Libor (vedoucí práce) ; Zelenková, Marie (oponent)
Práce se věnuje tématu nových pravidel pro vykazování leasingů v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví IFRS (IFRS 16 Leases) a Všeobecně uznávaných účetních principů US GAAP (ASC 842). Porovnává obsah a principy starých i nových norem. Ve své druhé části nabízí analýzu dopadů účtování podle nových pravidel do účetních výkazů tří reálných společností, a to porovnáním závěrek sestavených podle dosavadního standardu IAS 17 či ASC 840 upravených o vliv nových pravidel.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Zapojení EU do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci
Vlková, Ivana ; Konečný, Čestmír (vedoucí práce) ; Adamcová, Lenka (oponent) ; Varadzin, František (oponent) ; Sedláček, Petr (oponent)
Smyslem této práce bylo na pozadí situace chudoby v rozvojovém světě a iniciativ na řešení tohoto problému přiblížit a vyhodnotit pozici EU z hlediska jejího zapojení do mezinárodního úsilí o navyšování oficiální rozvojové pomoci. * * * V návaznosti na problémy chudoby rozvojového světa přišla EU s mnoha důležitými iniciativami v oblasti rozvojové politiky v mezinárodním měřítku, což jasně indikuje silný závazek a konsensus členských států v úsilí o odstranění chudoby v rozvojových zemích. Na základě predikcí vyhodnocených ve 3. kapitole disertační práce lze usuzovat, že EU jako celek bude schopna dostát svým cílům v oblasti navyšování oficiální rozvojové pomoci. Rozdílná situace bude však v případě jednotlivých členských států, kdy ne všechny vykazují odpovídající nárůsty ODA tak, aby byly schopny splnit deklarované individuální cíle. Jaké jsou tedy možnosti zvyšování podílu jejich ODA/GNI? Vedle nových alokací dodatečných prostředků z veřejných rozpočtů na rozvojovou pomoc jsem jako další možné způsoby zvyšování dopadu a financí ODA EU identifikovala politiku odpouštění dluhů, hledání tzv. inovativních zdrojů pomoci -- to vše s důrazem na zvyšování kvality a účinnosti již vynakládané pomoci. Speciálně otázku dalšího oddlužování rozvojových zemí a vytváření inovativní zdrojů pomoci je však třeba posuzovat případ od případu a se zohledněním všech potencionálních přínosů i kritických aspektů. Další možností jak navýšit podíl ODA/GNI jsou metodické změny ve výkaznictví ODA, které jsou v kompetenci Výboru OECD pro rozvojovou spolupráci (DAC) -- mohlo by jít např. o rozšíření definice ODA o další položky nebo rozšíření Seznamu zemí způsobilých přijímat ODA. Šlo by však o umělé, kontroverzní řešení, které by nemuselo být pozitivně vnímáno ze strany rozvojových zemí. Každý podobný krok by měl být náležitě odůvodněn, protože mohou existovat objektivní skutečnosti, jako např. situace válečné či přírodní katastrofy v určitých rozvojových zemích či regionech, které si vyžádají takovéto změny metodologického charakteru. Ať již jsou však prostředky nárůstu jakékoli, považuji za zásadní vždy v co nejvyšší míře prosazovat principy efektivnosti pomoci. Požadavky na zvyšování efektivnosti by měly jít ruku v ruce s požadavky na zvyšování pomoci, která by měla maximálně splňovat zásady harmonizace, koordinace, koherence, komplementarity, transparentnosti, predikovatelnosti, nevázanosti, udržitelnosti, vzájemné zodpovědnosti a především vlastnictví, kdy by rozvojové země měly vykonávat efektivní vedení nad rozvojovými politikami, strategiemi a koordinovat rozvojové úsilí. Dále docházím k závěru, že efektivita pomoci do velké míry souvisí nejen s kvalitou managementu a institucí v rozvojových zemích, nýbrž i kvalitou systému rozvojové pomoci jednotlivých donorů a mechanismy její distribuce. Důraz na efektivnost by však neměl snižovat objem pomoci pro rozvojové země. O pokrok v plnění MDGs je třeba usilovat i v zemích s nízkou efektivitou pomoci, která je v řadě případů spojena a způsobena právě vyšší úrovní chudoby. Výsledky analýz potenciálu EU dosáhnout cílů ODA/GNI, které jsem provedla ve 3., 4. a 5. kapitole disertační práce -- zejména: 3.3., 4.4., 5.5.) jsem strukturovala do SWOT analýzy se zdůrazněním silných/slabých stránek a příležitostí/hrozeb, které mohou ovlivnit úsilí EU o navyšování pomoci rozvojovým zemím. Mezi silné stránky EU v tomto smyslu zcela jistě patří koncepční práce s cíli ODA/GNI, včetně jejich hodnocení, trend navyšování ODA skupinou štědrých donorů EU, důraz na efektivnost pomoci. Pozitivem je pokračující úsilí o reformy managementu pomoci na straně EU i rozvojových zemí. Za slabou stránku je možno označit pokud dochází ke (skrytému či otevřenému) jednostrannému preferování a prosazování čistě národních zájmů donorů před zájmy rozvojových zemí. Slabinou je rovněž nedostatečná úroveň navyšování ODA u 2/5 členské základny EU15 a stejně tak pozvolný trend nárůstu ODA u nových členských států. Podobně je problémem nekonzistentnost mezi vnější a rozvojovou politikou, vnitřními a externími politikami a to, jak uvnitř ES či individuálních členských států, tak navzájem. Další komplikací je situace zadluženosti chudých zemí, která podkopává účinky ODA. Podobný efekt na rozvojovou pomoc má korupce, která je v rozvojových zemích značně rozšířená. Příležitostí a výzvou pro rozvojové země, která často zvyšuje účinky pomoci a současně je zahraniční pomocí podporována, je stabilizace jejich ekonomik, rozvoj zahraničního obchodu, přiliv zahraničních investic, řízené snižování zadluženosti a vyšší zapojení do světové ekonomiky. V ideálním případě by globální toky pomoci měly být vhodně teritoriálně a sektorově směrované, stejně tak by měl být nalezen adekvátní poměr mezi granty a půjčkami a mezi bilaterální a multilaterální rozvojovou pomocí. Výzvou je prosazení všech zásad efektivnosti do rozvojové politiky EU a hledání vhodných inovativních zdrojů financí pro ODA. Jako příležitost lze označit i růst ekonomik donorských zemí, který by měl vytvořit příznivé podmínky pro zvýšení rozpočtových výdajů na ODA (současně však určitou komplikací je, že pro to, aby docházelo ke zvyšování ODA/GNI musí být tempo růstu výdajů na ODA vyšší než tempo růstu GNI). Mezi hrozby lze zařadit potenciální zvyšování administrativních, transakčních výdajů a výdajů vynakládaných přímo v donorské zemi. Dále pak vývoj ODA po dosažení milníku roku 2015, nekoncepční oddlužování, podcenění rizik spojených s přímou podporou rozpočtu a inovativními nástroji financování a účelové změny v metodologii ODA iniciované donory pouze z důvodu potřeby plnění stanovených cílů. Určité ohrožení rovněž představuje potencionální nedostatečné řešení problémů těch nejchudších zemí světa, nedostatečná spolupráce rozvojových zemí s donory, nedemokratický vývoj v rozvojovém světě a nebezpečí zneužití poskytnuté pomoci. Jako potenciální komplikaci je možno označit i závazky členských států na snižování deficitu, které mohou být kontraproduktivní ve vazbě na požadavky na zvyšování výdajů na rozvojovou pomoc. * * * Pokud si tedy závěrem položíme ústřední otázku, tj.: "Má EU potenciál pro splnění mezinárodních cílů týkajících se zvýšení objemu a dopadu oficiální rozvojové pomoci?" Na základě analýz minulého trendu a budoucích predikcí jsem došla k závěru, že EU bude schopna dostát svým kolektivním závazkům v oblasti navyšování rozvojové pomoci. V případě individuálních cílů členských zemí bude situace složitější. Existuje ale řada více či méně vhodných řešení, která jsem identifikovala a podrobně analyzovala v disertační práci: nová alokace dodatečných finančních prostředků z veřejných rozpočtů na ODA, odpouštění dluhů rozvojových zemí, inovativní zdroje financování pomoci či metodologické změny ve statistickém výkaznictví ODA. Za všech okolností považuji však za zásadní vždy v co nejvyšší míře dbát na prosazování principů efektivnosti a zvyšování kvality a účinnosti vynakládané pomoci. Potenciál dosáhnout deklarovaných cílů byl, je a bude ovlivňován řadou silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb na straně EU, rozvojových zemí a mezinárodního společenství. Vzhledem k tomu, že potenciál EU zvyšovat kvantitu a kvalitu své rozvojové pomoci má evoluční charakter, nejde o statickou veličinu, naskýtá se i velký prostor pro další budoucí vědecký výzkum v této oblasti. Především je důležité pokračovat ve sledování a analýze vývoje ODA EU v periodě do roku 2010 a 2015 (vč. situace "poté"), dále pak podrobně zkoumat dopad navyšování rozvojové pomoci na rozvojové země a zabývat se analýzou efektivnosti managementu pomoci v rozvojových zemích a u donorů.
|
|
|
The Endogenous Supply of Money. Some Theoretical Implications
Mittner, Jiří ; Jílek, Josef (vedoucí práce) ; Chytil, Zdeněk (oponent) ; Koderová, Jitka (oponent) ; Sedláček, Petr (oponent)
Tato práce se zabývá tématem endogenní nabídky peněz. Popisuje základní obrysy teorie endogenních peněz a analyzuje příčiny obvyklých nedorozumění o povaze a chování peněz. Naznačujeme podstatný rozdíl mezi vnímáním peněz jako aktiva a vnímáním peněz jako závazku a ačkoliv shledáváme oba způsoby jako teoreticky možné, uzavíráme, že závazkové pojetí peněz lépe vystihuje podstatnou část hospodářských jevů. Závazkové pojetí peněz, jakožto lépe odpovídající způsob chápání peněz, vede zpět k tématu endogenity peněz. Přecházíme dále k vývoji myšlenek endogenní nabídky peněz během druhé poloviny 20. století a vystihujeme podstatné příspěvky v této oblasti. Odkazujeme rovněž na výzkum v české akademické sféře a zabýváme se nejvíce relevantními díly. Ve druhé části se tato práce zabývá dvěma teoretickými oblastmi analyzující důsledky endogenity peněz. Poukazujeme na zásadní rozpory v koncepci multiplikace vkladů a uzavíráme, že v reálném hospodářství jde o nerealistický proces. Vyvozujeme dále, že zásoba peněz není přímo ovladatelným agregátem, zejména ne prostřednictvím peněžní báze. Další oblastí je teorie kapitálu a odůvodnění kapitálové renty. Odkazujeme se na keynesiánské téma euthanasie rentiéra, vyvíjíme mikroekonomickou fundaci akumulace kapitálu a uzavíráme, že pokles úrokových měr až k nule je v dlouhém období uskutečnitelný. Ve třetí části přecházíme k oblasti hospodářské historie a školám hospodářského myšlení a konfrontujeme je s teorií endogenní nabídky peněz. Zaměřujeme se na známou smithovskou kritiku merkantilistické doktríny, přičemž shledáváme tuto kritiku ne plně odůvodněnou, pokud uvážíme měnící se povahu peněz v průběhu středověku. Analyzujeme dostupné statistické údaje středověké Anglie a uzavíráme, že zásoba měnových kovů měla přímý vliv na hospodářskou aktivitu v předsmithovské éře, což odkazuje k silně exogenní povaze peněz, zatímco nenacházíme žádný podobný vztah v pozdějším období, kdy se peníze stávají více endogenními. Dále se zaměřujeme na rakouskou teorii peněz, která je v mnoha ohledech v rozporu s teorií endogenních peněz. Analyzujeme oba pohledy na peněžní oběh a doplňujeme nové komentáře k diskuzi o kapitálové rentě. Věnujeme dále pozornost Misesově myšlence Zirkulationskredit (oběhového úvěru) a vyvozujeme, že tento koncept vlastně dochází ke shodnému chápání chování peněz společně s teorií endogenní nabídky peněz. Uzavíráme konstatováním, že teorie endogenní nabídky peněz je zásadním hospodářským konceptem s dopady na téměř všechny další oblasti ekonomie. Tato práce tak přispívá k rozsáhlejšímu uplatnění teorie endogenních peněz v hospodářském výzkumu na teoretické i praktické úrovni. V oblasti praktické aplikace je primární zájem o promítnutí této teorie do současné makroekonomie jistě koncentrován na doporučení pro hospodářskou politiku po finanční a hospodářské krizi a vedle shrnutí závěrečných výsledků tuto práci rozšiřujeme rovněž i v tomto směru.
|
|
|
Taylor Rule and Its Macroeconomics Relations
Mičúch, Marek ; Chytil, Zdeněk (vedoucí práce) ; Kupka, Martin (oponent) ; Sedláček, Petr (oponent)
I když existuje velké množství výzkumných prací zabývajících se měnovými pravidly, ví se málo o vnitřním vztahu mezi jednotlivými cíly pravidel. Výzkumný přístup často spočívá v zdokonalování parametrů nebo hledání proměnných ve snaze o co nejdokonalejší fungování pravidla. Celkovým dojmem z existující literatury jest, že když jsou cíle nastaveny správně, neexistuje kontradikce v jejich dosahování. Disertace obrací pozornost k možnosti součastně dosáhnout všech zahrnutých cílů. Analyzované jsou rozptyly inflace a produktu, které jsou nejčastějšími cíly měnových pravidel. Hlavním nástrojem analýzy je kalkulování mezer a regrese časové řady (metodou nejmenších čtverců). Zpracovaná jsou data 14 zemí. Země jsou rozděleny do dvou skupin podle velikosti ekonomiky: malé ekonomiky (Belgie, ČR, Nizozemí, Irsko, Maďarsko, Rakousko, SR); velké ekonomiky (euro zóna, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Švédsko, USA). Výsledky analýzy ukazují, že v případě kdy měnová autorita sleduje měnové pravidlo s více cíly, je konfrontována s omezením. Spíš než současné dosažení obou cílu, musí respektovat výměnný vztah mezi nimi. Rozptyly produktu dosahovaly konzistentně vyšších hodnot než rozptyly inflace. Zjištění implikuje, že měnová autorita musí řešit optimalizační úkol s omezením. Volí kombinaci různě vysokých rozptylů v protikladu se situací, ve které dosahuje nízkých rozptylů obou cílů.
|
host ::
RSS.