|
|
Zdroje variability v Sorbus aria agg.
Bílá, Jana ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Krahulec, František (oponent)
Hlavními mikroevolučními mechanismy generujícími variabilitu ve skupině S. aria agg. i v celém rodu Sorbus jsou polyploidie a hybridizace. Spolu s diverzitou v reprodukčních mechanismech (a zejména apomixií) umožnily vzniknout celé řadě blízce příbuzných taxonů. Skupina S. aria agg. (podrod Aria) je výjimečná svou účastí ve všech mikroevolučně významných hybridizačních událostech v celém rodu, a je tedy zodpovědná za velkou část jeho různorodosti. Cílem předkládané práce tedy bylo zhodnotit mikroevoluční procesy této skupiny utvářející a uchovávající její vnitřní variabilitu užitím průtokové cytometrie, analýzy mikrosatelitů i numerické a geometrické morfometriky. V České republice se vyskytují diploidní, triploidní a tetraploidní cytotypy jeřábů. Variabilita ploidních úrovní je u nás vázána pouze na jižní Moravu, která je i díky své taxonomické rozmanitosti centrem diverzity skupiny S. aria agg. i celého rodu Sorbus v ČR. Analýza semen jedinců S. aria agg. průtokovou cytometrií odhalila celkem 7 typů reprodukčních způsobů, zahrnujících sexuální i apomiktické (pseudogamické) rozmnožování s účastí redukovaných i neredukovaných gamet. Všichni diploidní jedinci jsou plně sexuální, kdežto u polyploidních taxonů převažuje apomixie, přičemž pouze u S. danubialis a linie "pinetorum" byl zaznamenán...
|
|
|
Procesy určující míru stability sympatrického výskytu různých cytotypů v populacích rostlin
Nedomová, Anežka ; Čertner, Martin (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Zmnožení jaderného genomu je považováno za jeden z nejdůležitějších procesů v evoluci rostlin. Neopolyploidi vznikají v diploidní populaci splynutím dvou neredukovaných gamet nebo skrz "triploidní most". Etablování nového polyploida ve stávající populaci ale není jednoduché. Polyploid musí překonat pomocí různých mechanismů (jako je samosprášení, nenáhodné opylení atd.) "nevýhodu malých čísel" a zvýšit svoji četnost v populaci. Diploidi a polyploidi se liší v ekologických nárocích i kompetičních schopnostech. Neexistuje však korelace mezi ploidií a šířkou ekologické amplitudy nebo kompetiční zdatností. Se současnými vědomostmi nemůžeme určit, v jakém případě bude smíšená populace stabilní. Je tu předpoklad, že populace obsahuje dva blízce příbuzné druhy jednoduše nemůže být stabilní a že tedy všechny cytotypově smíšené populace jsou nestabilní. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Evoluční mechanismy a vztahy mezi taxony rodu Pilosella
Urfus, Tomáš ; Krahulec, František (vedoucí práce) ; Oberprieler, Christoph (oponent) ; Rotreklová, Olga (oponent)
Bylo provedeno několik příkladových studií na různých úrovních (populační, regionální, komparativní atd.), jejichž cílem bylo zjištění významnosti zdrojů variability rodu Pilosella (Asteraceae) a sledování mikroevolučních trendů. Série pokusů na různých prostorových úrovních a srovnávací studie blízce příbuzné skupiny (s částečně odlišným typem probíhající mikroevoluce - rod Picris) jasně naznačily společné typy procesů a současně vyzdvihly jedinečnost rodu Pilosella. Mikroevoluční potenciál byl zjišťován na populační úrovni pomocí morfometriky (hybridizační tendence vysoce komplikovaného hybridního roje v Praze Vysočanech). Posléze byla studována cytogeografie druhu Pilosella officinarum na regionální škále (střední Evropa). Tetraploidní cytotyp byl detekován téměř výhradně v Čechách a dále na západ, zatímco pentaploidní a hexaploidní cytotyp převažoval na Moravě a na Slovensku a dále na jihovýchod. Následovalo morfometrické zhodnocení tří nejběžnějších ploidních úrovní (4x, 5x a 6x) P. officinarum v kombinaci s analýzou reprodukčních způsobů. Výsledky potvrdily možnost odlišení jednotlivých cytotypů (intermediární penatploidi se částečně překrývají s tetra- a hexaploidy). Byly též prokázány odlišné morfologické trendy sexuálních vs. apomiktických hexaploidů. Konečně byla ...
|
|
|
Hybridizace a mikroevoluční vztahy u středoevropských zástupců rodu Diphasiastrum Holub
Dvořáková, Kristýna ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Rod Diphasiastrum Holub je jednou z nejkomplikovanějších a z biosystematického hlediska velmi málo prostudovaných skupin čeledi Lycopodiaceae. Na území střední Evropy je rozpoznáváno 6 druhů tohoto rodu. Tři z nich (D. alpinum, D. complanatum, D. tristachyum) jsou pokládány za druhy hlavní - rodičovské, jejichž hybridizací pravděpodobně vznikly tři druhy vedlejší - intermediární (D. issleri, D. zeilleri, D. oellgaardii). Tyto pravděpodobně hybridogenní druhy se nejčastěji vyskytují v doprovodu alespoň jednoho z rodičů. Všechny druhy se často setkávají na sekundárních lokalitách, kde často tvoří hybridní roje (např. na sjezdovkách, které představují ideální biokoridor pro setkávání druhů alpínského pásma s druhy z nižších nadmořských výšek). Na těchto místech většinou dochází ke vzájemnému křížení všech taxonů a také často ke zpětné hybridizaci. Stupeň hybridizace, včetně možné introgrese, byl studován na základě analýz absolutní velikosti genomu spolu s klasickou a geometrickou morfometrikou. Průtokovou cytometrií bylo celkem zanalyzováno 570 rostlin z 83 populací, převážně z České republiky. Přestože každý základní druh měl specifický rozsah absolutní velikosti genomu, vedlejší druhy mezi nimi vytvořily prakticky nepřerušené kontinuum. Mnohorozměrné statistické metody (PCA, RDA, Loess, PLS) byly...
|
|
|
Zdroje variability Sorbus aria agg.
Bílá, Jana ; Urfus, Tomáš (vedoucí práce) ; Chumová, Zuzana (oponent)
Jeřáby jsou velmi problematická skupina cévnatých rostlin. Pomocí mezidruhové hybridizace často spojené s polyplodizací vytvářejí množství geneticky odlišných linií, které mohou být fixovány pomocí apomixie. Největší variabilitu vykazují druhy ze skupiny S. aria agg., kde se na generování proměnlivosti podílí navíc s největší pravděpodobností introgresivní hybridizace. Existují různá pojetí agregátu jeřábu muku. Obecně je založen na třech základních druzích, S. aria, S. umbellatta a S. graeca, které vzájemným křížením a polyploidizací vytvářejí další mikrospecie. Jednotky v rámci agregátu jsou hodnoceny různými způsoby, neboť odlišení jednotlivých taxonů je komplikované vzhledem k plynulým přechodům morfologických znaků. Samotný agregát je někdy chápán i jako souhrnný taxon pro jeřáby nejistého původu či určení. V České republice najdeme čtyři druhy ze skupiny S. aria agg. V závěru jsou nastíněny otázky, které budou řešeny v navazující magisterské práci.
|
|
|
Evoluční historie polyploidního okruhu Galium pumilum ve Střední Evropě
Knotek, Adam ; Kolář, Filip (vedoucí práce) ; Urfus, Tomáš (oponent)
Práce shrnuje dosavadní poznatky o polyploidním komplexu Galium pumilum agg. ve střední Evropě a vytváří tak teoretický základ pro navazující diplomovou práci. Většina druhů v rámci agregátu je obtížně determinovatelná, kvůli značné morfologické variabilitě, a pravděpodobně i komplikované evoluční historii zahrnující (opakované) polyploidizace i hybridizace, což vedlo ke značně nejisté taxonomii v rámci tohoto komplexu. Názory na taxonomické členění se v současnosti mění také díky přispění molekulárních metod. Druhy tohoto agregátu se v ČR vyskytují převážně na reliktních stanovištích v ostrůvkovitých areálech, které zřejmě představují pozůstatky poledových migrací a následných fragmentací příhodných biotopů (výjimkou je pouze vysoký polyploid G. pumilum MURRAY). Studiem rodu Galium včetně detailnějších studií zaměřených na problematiku G. pumilum agg., se nejvíce zabývá Friedrich Ehrendorfer, který již od 50. let definoval na základě chorologie, morfologie a karyologie členění komplexu a jehož teorie mohou být dnes, ve světle nových metod, vystaveny ověřování. Galium sudeticum TAUSCH je velmi zajímavý a v ČR zákonem chráněný taxon české flóry, který vyvolává otázky z hlediska evolučního i z hlediska ochrany. Vykazuje pozoruhodný disjunktní výskyt v Krkonoších a na hadcích v západních Čechách...
|
|
| |
|
| |
|
|
Ekologické a evoluční procesy v primární kontaktní zóně cytotypů chrastavce rolního (Knautia arvensis agg.)
Hanzl, Martin ; Urfus, Tomáš (oponent) ; Kolář, Filip (vedoucí práce)
Proces genomové duplikace hraje nezastupitelnou roli v evoluci rostlin. Současné odhady předpokládají, že téměř všechny krytosemenné rostliny jsou dávnými polyploidy. Teoretické analýzy však shledaly uchycování nových polyploidních linií v diploidních populacích velmi nepravděpodobným. Vlivem reprodukčních interakcí mezi cytotypy (tzv. "nevýhoda malých čísel") a kompetice o sdílené zdroje by totiž po určité době mohlo dojít k vymizení polyploida z populace. V přírodě ovšem může působení obou procesů kompenzovat celá řada faktorů (např. samosprašnost, nenáhodné opylení, prostorová separace cytotypů). Podmínky uchycení polyploidní linie v sympatrii s diploidy by proto nemusely být tak výrazně omezené. Následná koexistence cytotypů může být v čase stabilní, či se může jednat pouze o přechodný stav vedoucí k vytlačení jedné chromozómové rasy. Mezi těmito alternativami však bývá zpravidla velmi obtížné rozlišit. Expanze polyploida vede ke zvětšení areálu jeho výskytu, a bývá spojena s kompetičním vyloučením diploidů nebo s kolonizací nových míst. Pokud se areály rozšíření cytotypů dotýkají, mohou vznikat kontaktní zóny. Lze je rozdělit dle jejich původu na primární a sekundární. Primární kontaktní zóny se tvoří, pokud jedna chromozómová rasa dá vzniknout druhé a posléze spolu v sympatrii koexistují....
|
|
| |
host ::
RSS.