|
|
Vliv stresu v rané ontogenezi na behaviorální charakteristiky hlodavců
Chumová, Petra ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Petrásek, Tomáš (oponent)
Stres a senzorická stimulace v rané postnatální ontogenezi představují proměnné, jejichž působení se může významně uplatňovat při vývoji neuroendokrinologické soustavy hlodavců a prostřednictvím toho při formování behaviorálního fenotypu v dospělosti. Variabilita a podnětnost prostředí působí především skrze mateřskou péči. Její míra a kvalita ovlivňuje funkci HPA osy a hormonální nastavení mláďat v průběhu tzv. hyporesponzivní periody, během níž jsou potomci za standardních podmínek výrazně odolnější vůči působení stresorů. Tento mechanismus umožňuje optimální vývoj oblastí mozku - hipokampu, amygdaly a prefrontálního kortexu, které hrají klíčovou roli při utváření chování v dospělosti. Absence mateřské péče během prvních tří týdnů života a sociálního kontaktu v období odstavu představuje u hlodavců jeden z největších stresorů rané ontogeneze. Zatímco handling (krátkodobé odloučení od matky) působí na vývoj emocionality, kognitivních schopností převážně pozitivně, protrahovaná a opakovaná maternální separace či předčasný odstav způsobují skrze absenci mateřské péče změny v reaktivitě na stres a dlouhodobé zhoršení v řadě behaviorálních znacích. Tato práce je zaměřena na shrnutí neuroendokrinologických a behaviorálních důsledků stresu a senzorické stimulace v rané ontogenezi s důrazem na roli...
|
|
|
Experimentální ověření prioritizace zvířecích stimulů u člověka
Kočková-Amortová, Eliška ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Hocko Fajnerová, Iveta (oponent)
Kočkovité šelmy byly v některých předchozích studiích hodnoceny jako jedna z nejkrásnějších skupin savců, která ale respondentům přišla zároveň nebezpečná. Jiné práce naznačují, že kočkovité šelmy mohou patřit mezi nebezpečná zvířata, která jsou člověkem prioritizována ve smyslu rychlejší neurální odpovědi a přednostního zpracování vizuální informace. Tato práce testuje prioritizaci potenciálně nebezpečných zvířat mezi sebou navzájem a zároveň se snaží odhalit faktory, které mají vliv na pozitivní hodnocení kočkovitých šelem. Bylo zjištěno, že kočkovité šelmy jsou i v rámci potenciálně nebezpečných zvířat prioritizovány, nicméně velice záleží na typu experimentálního designu. Prioritizace nebyla prokázána tehdy, kdy respondenti měli sledovat jiný úkol a zvířata fungovala jen jako distraktory. Jako nejkrásnější i nejobávanější kočkovité šelmy byly hodnoceny velké kočky, přičemž na obě tato hodnocení měla vliv morfologie, zejména hmotnost zvířete. Hodnocení krásy bylo ovlivněno i přítomností vzoru a sytostí a světlostí barev. Ve srovnání s cibetkovitými šelmami byly kočkovité šelmy hodnoceny jako krásnější i jako obávanější. Kočkovité šelmy by oproti cibetkovitým respondenti také spíše chránili a chovali jako domácí mazlíčky. Dále jsou také velké kočkovité šelmy mezi lidmi poměrně známé, zatímco...
|
|
|
Změny v prožívání disgustu související s hormonálními výkyvy u žen - adaptivní systém nebo maladaptivní reakce?
Dlouhá, Daniela ; Kaňková, Šárka (vedoucí práce) ; Landová, Eva (oponent)
Disgust (odpor či znechucení) je vyvolán na základě něčeho odpudivého. Jako adaptivní systém představuje ochranu jedince, zejména před nákazou patogeny, anebo chováním, které by mohlo negativně ovlivnit evoluční úspěch tohoto jedince. U žen bývá zvýšený disgust pozorován v době významných hormonálních změn, například v těhotenství, případně v luteální fázi ovulačního cyklu. Bylo zjištěno, že tato období mohou souviset i s významnými imunologickými změnami, kdy žena a (v těhotenství) i plod vyžadují intenzivnější ochranu. Hormonální změny mohou být také citlivým obdobím pro rozvoj různých psychopatologických stavů. Tyto stavy bývají také spojeny se zvýšením disgustu. Studie zaměřené na disgust a rozvoj úzkostných poruch naznačují, že pozorovaný zvýšený disgust v těhotenství by mohl být v některých případech pouze maladaptivní reakcí rozvíjejícího se psychického onemocnění.
|
|
|
Ontogeneze personality u zvířat
Pšeničková, Eliška ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
Personalita neboli konzistentní individuální rozdíly v chování zvířat napříč časem a kontexty, je oblíbeným tématem, kterým se zabývá velké množství studií. Prací popisujících vývoj personality v delším časovém rozmezí ale není nyní mnoho. Pro vývoj personality je důležitá především střední (normativní) konzistence, diferenciální konzistence (opakovatelnost), strukturální konzistence a individuální stabilita. Personalita je obecně plastičtější u juvenilních jedinců, u kterých často projevy chování nabývají vyšší intenzity, ve smyslu, že jsou smělejší, agresivnější, aktivnější a více explorativní a postupem času, jak jedinci dospívají se plasticita i intenzita projevů chování zmenšuje. Dospívání je období, kdy často dochází k restrukturalizaci chování, které není v této fázi života jedinců stabilní a konzistentní. Chování se ale během ontogeneze nemusí nutně změnit, může zůstat nezměněné, případně se může intenzita chování s věkem naopak zvyšovat. Vybrané modely zachycující ontogenezi personality zvířat zcela neplatí a je třeba formulovat nové, které více počítají i s dalšími proměnnými, kterými mohou být například genetické nebo maternální efekty. Tato práce je rešerší studií týkajících se ontogeneze personality u zvířat. KLÍČOVÁ SLOVA: Personalita, ontogeneze, vývoj, střední (normativní)...
|
|
|
Důsledky hierarchie u ptáků pro různé parametry fitness
Oblonská, Aneta ; Landová, Eva (vedoucí práce) ; Klvaňová, Alena (oponent)
Řada druhů ptáků žije v hierarchicky uspořádaných hejnech a tato práce si klade za cíl zjistit, jak jsou tyto hierarchie uspořádané a do jaké míry hierarchie ovlivňuje fitness dominantních jedinců. Jedná se zejména o nejlépe prozkoumaný vliv vnitřních faktorů jako je věk, velikost těla a pohlaví, ale také v poslední době zkoumaný vliv personality. Výhody plynoucí z hierarchie nám prokazatelně ukáží studie, které jsou dlouhodobé a sledují stabilitu hierarchie. Zdá se, že dominantní jedinci mohou o svém statutu a bojových schopnostech informovat ostatní pomocí signalizačních znaků, které se tak stávají čestným signálem celkové kvality jedince. Dominantní jedinci mají prokazatelně vyšší reprodukční úspěch, ale mechanismy, kterými ho dosahují, mohou být různé a mohou ho dosahovat i přes nepřímé koreláty fitness jako je přístup k potravě nebo obhajoba kvalitnějších teritorií. Existují ale i výjimky, kdy dominantní jedinci ze svého sociálního postavení neprofitují. Klíčová slova: hierarchie, dominance, sociální systémy, fitness, reprodukční úspěch
|
|
|
Kognitivní schopnosti plazů a metody jejich výzkumu
Polonyiová, Alexandra ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Landová, Eva (oponent)
Plazi jsou při výzkumu kognitivních schopností blanatých (Amniota) opomíjenou skupinou. Vzhledem k jejich fylogenetickým vztahům k ptákům a savcům jsou však poznatky o stavbě mozku a kognitivních schopnostech plazů důležité pro pochopení jejich evoluce u ostatních skupin amniot. V této práci shrnuji dostupnou literaturu o kognitivních schopnostech plazů, která se soustředí především na prostorovou orientaci, jako je orientace podle různých vizuálních vodítek a kompasu, asociativní učení, především vizuální diskriminaci a operantní podmiňování, a na sociální učení. Ukazuje se, že někteří plazi jsou schopni flexibilního chování a při vhodně zvolené metodice obstojí v celé řadě kognitivních úloh. Překvapivé jsou především schopnosti sociálního učení u solitérně žijících druhů. V práci je stručně zmíněna také velikost a stavba mozku plazů, který představuje neurální substrát pro tyto schopnosti. Klíčová slova: plazi, kognitivní schopnosti, velikost mozku, stavba mozku, prostorová orientace, asociativní učení, sociální učení
|
|
| |
|
|
Druhově specifické strategie učení: význam procesů vedoucím ke vzniku potravní averze a zvláštní případ sociálního přenosu
Landová, Eva ; Fuchs, Roman (vedoucí práce) ; Komárek, Stanislav (oponent) ; Sedláček, František (oponent)
Souhrn Předkládanádisertačnípráceroz:tíjítémaaposematismua věnujesezejména druhově specifickým strategiím uěení jednotliých predátoru. Aposematismusmůžemechápatjako antipredačnístrategii,při nížje obrana kořisti za|oŽenana tom, že se predátoři snadno naučíneútoěitna nepoživatelnoua zátoveň nápadně zbarvenou kořist. Yzájemný vztah predátoraa aposematikaformují tedy jednak určitévlastnosti kořisti (tj.varovnézbaweni, nápadnost,nepoŽivatelnost),ale také behaviorální predispozicepredátora(neofobie, vrozená averze vůčiurěi!ým barviím, schopnostučení,paměť),kteréve ýsledku zajisti(nebonezajistí)vyhýbání se aposematickékořisti. Právě urěité aspekty chování predátorůjsou považovány za důležitéfaktory při vzniku a následné evoluci aposematickéhozbarvení. Na příkladudevítinašichběžnýchdruhůpěvcůse nám podďilo ukázat,žertnnédruhy predátorůreagujína stejnýdruh Živéaposematické kořisti (ruměnicepospolná)různě,mimojinépodlesvépotravníekologiea s nísouvisejícíchsenzorickychěi kognitivníchschopností.Tentopoznatekse stalýchozím bodempředloženépráce. Dalšímcílem bylo objasnit některékognitivní procesy vedoucí k vyhýbavéreakci u těch druhůpredátoru, pro kteréje aposematické zbar:terukořisti důležibýmsignálem. Rozhodujíci je zejménato, zda má určiý druh ptačíhopredátora odpor vůčiaposematickékořisti vÍozený,nebo zda se toto...
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.