|
|
Depletion of Treg cells for potentiation of cancer treatment with HPMA copolymer-bound cytostatic drug conjugates"
Dvořáková, Barbora ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Reiniš, Milan (oponent)
Nádorová onemocnění představují závažný celosvětový problém, přičemž incidence jejich výskytu stále narůstá. Jelikož podávání řady běžně užívaných protinádorových terapeutik způsobuje vážné vedlejší účinky, je věnována velká pozornost tvorbě nových šetrnějších léčebných postupů. Cílem této práce bylo odstranění regulačních T (Treg) buněk z organismu aniž by došlo k ovlivnění dalších imunokompetentních buněk, které hrají významnou roli v eradikaci nádoru. Je známo, že Treg buňky tlumí protinádorové imunitní reakce a podporují růst nádoru. Jejich eliminace by tudíž v kombinaci s chemoterapií vybranými konjugáty léčiv založených na N-(2-hydroxypropyl)methakrylamidu (HPMA) mohla vést k indukci protinádorové imunitní odpovědi a rejekci nádoru. Původní snaha spočívala v odstranění Treg buněk z organismu bez použití běžně užívané depleční anti-CD25 mAb. Daná protilátka je totiž charakteristická svým dlouhým setrváváním v oběhu a schopností inhibovat aktivované efektorové buňky (CD25+ ). Pomocí IL-2/anti-IL-2 JES6.1 mAb imunokomplexů, které selektivně indukují robustní proliferaci Treg buněk, byly tyto buňky senzitizovány k fázově specifickým cytostatikům. Aplikace vybraných cytostatik dokázala snížit množství proliferujících Treg buněk pouze na hladinu srovnatelnou s bazální hladinou pozorovanou u...
|
|
|
Mezenchymální kmenové buňky v interakci s imunitním systémem a jejich využití v nádorové terapii
Sivák, Ladislav ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Paňková, Daniela (oponent)
Mezenchymální kmenové buňky (MSC) jsou multipotentní progenitorové buňky, se schopností se diferencovat v buňky ektodermální, mezodermální a endodermální buněčné linie. Interagují s buňkami vrozeného a adaptivního imunitního systému a modulují jejich efektorové funkce. Imunoregulační efekt MSC vede k potlačení zánětlivé imunitní odpovědi a indukuje protizánětlivou reakci. Navíc MSC mají schopnost migrovat do místa nádorů prostřednictvím solubilních faktor, které jsou produkované nádorovými buňkami a podílet se tak na růstu a metastázování nádorů. Tato vlastnost činí z mezenchymálních kmenových buněk slibný nástroj v nádorové terapii. Cílem práce je formou literární rešerše zpracovat souhrnný přehled současných poznatků o MSC na jednotlivé buňky imunitního systému a jejich potenciální využití v nádorové terapii. Klíčová slova: mezenchymální kmenové buňky, imunoregulace, nádory, genová terapie nádorů
|
|
|
Role cytokinů ve vývoji a diferenciaci regulačních T buněk
Procházková, Jana ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Kovář, Marek (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
Vývoj a funkce pomocných T (Th) lymfocytů a regulačních T buněk (Treg) je plastický proces regulovaný pomocí cytokinů. Proto jsme se v tomto projektu nejprve zaměřili na sledování vlivu různých cytokinů na vývoj indukovaných (i) Tregs. Bylo prokázáno, ze iTregs se vyvýjejí z CD4+ CD25- T buněk po stimulaci alloantigenem a v přítomnosti transformujícího růstového faktoru β (TGF-β). Vývoj a proliferaci takto indukovaných Tregs je možno potlačit pomocí interleukinu (IL)-4 and IL-12. Výsledky také ukázaly, že IL-4 má zcela rozdílný vliv na udržení fenotypu přirozeně se vyskytujících (n)Treg a iTreg. Další populací s imunoregulačními vlastnostmi jsou mezenchymální kmenové buňky (MSC), které mohou za určitých podmínek produkovat TGF-β a IL-6 a tak se výrazně podílet na indukci Treg a Th subpopulací. Podle aktuální produkce TGF-β či IL-6 tak MSC mohou kvalitativně regulavat poměr mezi Treg a Th17 buňkami. Protizánětlivé Treg a prozánětlivé Th17 buňky se vyvýjejí po stimulaci za přítomnosti TGF-β, resp. v přítomnosti TGF-β a IL-6. V další části této studie jsme se zaměřili na studování role IL-12 při vývoji Treg a Th17 buněk. Bylo ukázáno, že diferenciace Treg a Th17 buněk byla v přítomnosti IL-12 potlačena, stejně jako TGF-β-indukovaná exprese transkripčního faktoru Foxp3 a TGF-β/IL-6- indukovaná exprese...
|
|
|
Molekulární a funkční charakterizace receptoru DR 6
Klíma, Martin ; Anděra, Ladislav (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Receptor DR6 ("receptor smrti-6", TNFRsf21/CD358) je členem rodiny TNFR, který se pravěpodobně účastní regulace proliferace a diferenciace T- a B-lymfocytů a neurálních buněk. Lidský DR6 je 655 aminokyselin dlouhý transmembránový protein typu I, který obsahuje čtyři domény CRD ve své extracelulární části a po jedné doméně DD a CARD v části cytoplazmatické. Nadprodukce DR6 v některých nádorových buňkách vede k apoptóze, a/nebo aktivaci transkripčního faktoru NF-κB a kináz rodiny JNK. V první naší práci jsme se věnovali charakterizaci molekulárních vlastností receptoru DR6 včetně analýzy jeho posttranslačních modifikací. Zjistili jsme, že DR6 je extenzivně modifikovaný protein a jeho posttranslační modifikace zahrnují S-palmitylaci a jak N-, tak i O-glykosylaci. Šest N- glykosylačních a jedno S-palmitylační místo jsme zamapovali do příslušných aminokyselinových zbytků. Spojovací část mezi doménami CRD v extracelulární části DR6 a jeho transmembránovou doménou, která obsahuje oblast bohatou na serin, threonin a prolin se seskupenými predikovanými O-glykosylačními místy, je nezbytná pro transport DR6 na plazmatickou membránu. N-glyko- sylace, ale překvapivě nikoli S-palmitylace, může hrát roli ve směřování DR6 do lipidových raftů. V další části této práce jsme shrnuli výsledky studie analyzující regulaci...
|
|
|
Potenciace biologické aktivity IL-2 a IL-15 in vivo.
Votavová, Petra ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Reiniš, Milan (oponent)
4 Abstrakt Díky své významné schopnosti stimulovat aktivované T lymfocyty a NK buňky je interleukin-2 již dlouhou dobu atraktivní molekulou pro imunoterapii. Avšak jeho velkým nedostatkem jsou nepříznivé farmakologické vlastnosti, mezi něž patří velmi krátký biologický poločas a závažná toxicita spojená s vysokými léčebnými dávkami. Pro mnoho imunoterapeutických využití je dále limitující role IL-2 coby esenciálního růstového faktoru pro T regulační buňky. Doposud bylo studováno několik přístupů, jak u IL-2 dosáhnout lepšího terapeutického potenciálu. Nejvýznamnějším z nich jsou pravděpodobně nedávno popsané IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexy, které vykazují o mnoho vyšší a selektivní biologickou aktivitu oproti volnému IL-2 in vivo. V této diplomové práci jsme se snažili ukázat a zdůraznit výhody IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexů nad volným IL-2 tím, že jsme porovnali jejich biologickou aktivitu. Dále jsme na dvou syngenních myších nádorových modelech (EL4 T lymfomu a B16F10 melanomu) prokázali, že mají IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexy nespornou protinádorovou aktivitu. Tím jsme zdůvodnili potenciální využití IL-2/anti-IL-2 mAb imunokomplexů v nádorové imunoterapii. My sami jsme také uplatnili jeden ze způsobů, jak zvýšit stabilitu a poločas IL-2 in vivo. Proto jsme IL-2 kovalentně konjugovali k syntetickému...
|
|
|
Nádorové mikroprostředí a význam protinádorové imunity pro klinický průběh lidských nádorových onemocnění
Partlová, Simona ; Špíšek, Radek (vedoucí práce) ; Drbal, Karel (oponent) ; Kovář, Marek (oponent)
Vznik a progrese nádoru se velmi liší v závislosti na typu nádoru, jeho lokalizaci, invazivitě, imunogenicitě a z velké části také na schopnosti aktivace imunitního systému. Dochází k četným interakcím mezi nádorovými buňkami a buňkami imunitního systému, ať již lokálně v místě vzniku primárního nádoru, nebo cestou působení různých mediátorů a cytokinů. Hlavním předmětem této práce bylo studium klíčových složek a aspektů imunitní odpovědi u pacientů s nádorovým onemocněním. V rámci našeho výzkumu jsme analyzovali zastoupení buněk imunitního systému v jednotlivých stádiích onemocnění pacientek s karcinomem ovaria. V této práci jsme si kladli za cíl sledovat dynamiku imunitní odpovědi, a to převážně v kontextu zastoupení jednotlivých populací T lymfocytů v periferní krvi a T lymfocytů infiltrujících do nádoru v časných a pokročilých stádiích onemocnění. Zjistili jsme, že v průběhu progrese karcinomu ovaria dochází k postupnému snížení prozánětlivé Th17 a Th1 imunitní odpovědi a dochází ke specifické migraci regulačních T lymfocytů do nádorové tkáně, jejímž důsledkem je silná imunosuprese v nádorovém mikroprostředí. Dále jsme prokázali, že se povaha imunitní odpovědi u pacientů s HPV-asociovanými nádory hlavy a krku výrazně liší od pacientů, jejichž nádory nejsou indukovány virovou infekcí. U HPV-pozitivních...
|
|
| |
|
|
Použití imunomodulace pro potenciaci chemoterapie polymerními cytostatiky
Chmelová, Helena ; Kovář, Marek (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
Cancer treatment with polymer-bound cytostatic drugs and its potentiation through immunomodulation Poly[N-2-(hydroxypropyl)-methacrylamide] (PHPMA) is a synthetic water soluble and biocompatible polymer which can be used as a carrier of a cytostatic drug and an antibody as a targeting moiety. The antibody ensures the site-specific delivery of the conjugate. Nevertheless, even polymeric conjugates without any tumor-specific targeting moiety are passively accumulated within solid tumors via so called Enhanced Permeability and Retention (EPR) effect, in case that their molecular wight is at least 40 kDa. Antibody-targeted polymeric drugs have been shown previously to have a cytostatic activity in vitro and an antitumor activity in vivo. Since treatment of cancer diseases in practice is far from such ideal conditions and many tumors have no strictly specific marker suitable for targeted therapy, upgrading of the treatment efficacy represents the major challenge. One of the possible ways how to improve insufficient chemotherapy outcome can be using of a combination of polymer-bound cytostatic drug and potent immunomodulation able to induce a robust anti-cancer immune response. In this study, we have used B cell leukemia BCL1 as an experimental tumor model. BCL1 cells express surface IgM with an unique...
|
|
| |
|
|
Expanzi aktivovaných CD8+ t-lymfocytů lze výrazně zvýšit podáváním komplexů IL-2 a anit-IL-2protilátky
Tomala, Jakub ; Kovář, Marek ; Strohalm, Jiří ; Etrych, Tomáš ; Ulbrich, Karel ; Říhová, Blanka
Do nedávna bylo podávání anti-IL-2 protilátky chápáno jako neutralizace samotného aktivního interleukinu. Bylo však dokázáno, že tomu tak vždy není. Proto jsme se rozhodli metodami adoptivního transferu CD8+ buněk, průtokovou cytometrii a in vivo studiemi prokázat, že tyto komplexy mohou být velmi slibnou terapeutickou volbou pro léčbu nádorových onemocnění, zvláště pak v kombinaci s polymerními léčivy na bázi HMPA
|
host ::
RSS.