|
|
Morfologie vývojových stádií motolice Fascioloides magna a histopatologické změny u vybraných druhů definitivních hostitelů
Košťáková, Monika ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Hodová, Iveta (oponent)
Fascioloides magna je motolice původem ze Severní Ameriky, která je významným patogenem zejména u jelenovitých, přičemž může napadat i přežvýkavce chované pro hospodářské účely. Motolice jsou v definitivních hostitelích lokalizovány v jaterní tkáni, kde dokážou dlouhodobě přežívat a produkovat velké množství vajíček, které se žlučovody a střevem dostávají s trusem do vnějšího prostředí. Tato práce je zaměřena na morfologii jednotlivých vývojových stádií F. magna, o kterých se vyskytuje v literatuře doposud jen velmi omezené množství informací. V práci jsou srovnávány získané informace s literárními údaji týkajícími se blízce příbuzné motolici Fasciola hepatica. Histologickými, elektron mikroskopickými a dalšími metodami (fluorescenčním značením), byly pozorovány morfologické charakteristiky jednotlivých vývojových stádií. V práci jsou dále popsány patologické změny probíhající v jaterní tkáni definitivních hostitelů. Prostřednictvím výše uvedených metod byly rozšířeny dosavadní poznatky o morfologii F. magna, zejména o detaily povrchových struktur a rozmístění receptorových orgánů, z nichž některé byly u fascioloidních motolic popsány poprvé. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Ontogeneze larválních stádií motolic čeledi Fasciolidae v mezihostitelských plžích.
Pankrác, Jan ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Soldánová, Miroslava (oponent)
Čeleď Fasciolidae je významnou skupinou motolic zahrnující vážné patogeny člověka a hospodářských zvířat. Z hlediska rozmnožování probíhá životní cyklus těchto motolic ve dvou fázích - pohlavní rozmnožování v definitivním hostiteli (velcí suchozemští savci) a nepohlavní rozmnožování v mezihostiteli (vodní plži čeledi Lymnaeidae a Planorbidae). Vývoj v mezihostitelském plži je charakteristický produkcí velkého množství larválních stádií parazita (sporocysta, redie, cerkárie), která jsou po opuštění plže a následné transformaci ve vnějším prostředí (metacerkárie) infekční pro definitivního hostitele. Infekci mezihostitelského plže motolicemi doprovází řada převážně negativních vlivů (rozsáhlé patologické změny, které mohou vést ke snížení plodnosti). Shrnutí dosavadních informací týkajících se ontogenetického vývoje motolic čeledi Fasciolidae v mezihostiteli odhaluje, že současné znalosti této části životního cyklu jsou často neúplné a nevyváženě rozložené mezi jednotlivé druhy. Na základě shrnutí lze také vyvodit, které poznatky jsou univerzálně platné a které mezidruhově proměnlivé.
|
|
|
Vlastnosti exkrečně-sekrečních proteinů motolice Fascioloides magna.
Beránková, Kateřina ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Horn, Martin (oponent)
Fascioloides magna (motolice velká), původem severoamerická jaterní motolice, byla poprvé zaznamenána v České republice již v roce 1930. Tato silně patogenní motolice parazituje především u jelenovitých, ale dokáže napadat i hospodářská zvířata. Exkrečně-sekreční produkty (ES produkty) zahrnují směs biomolekul z exkrečního a sekrečního systému, které se účastní mnoha biologických procesů v životním cyklu nejen fasciolidních motolic (např. migrace juvenilních motolic, únik před imunitním systémem hostitele či účast při trávicích procesech). Díky jejich antigením vlastnostem jsou tyto molekuly často využívány také pro imunodiagnostické účely. Exkrečně-sekreční proteiny z dospělců F. magna a komparativního příbuzného druhu Fasciola hepatica byly separovány a purifikovány pomocí základních biochemických metod (1D, 2D elektroforéza, iontově-výměnná chromatografie) a jejich aktivita byla potvrzena pomocí specifických (fluorogeních peptidových) a nespecifických (želatina) substrátů. Pomocí metod hmotnostní spektrometrie (MALDI TOF/TOF) byl jako nejvíce abundantní peptidolyticky aktivní protein z ES produktů F. magna identifikován katepsin L (FmCL). Rekombinantní analog FmCL byl připraven s využitím expresního systému Pichia pastoris, a aktivita rekombinantního enzymu byla potvrzena opět pomocí...
|
|
|
Přirození a experimentální definitivní hostitelé Fascioloides magna a Fasciola hepatica.
Melounová, Klára ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Novobilský, Adam (oponent)
Fascioloides magna (motolice obrovská) a Fasciola hepatica (motolice jaterní) jsou veterinárně a medicínsky významní endoparazité z třídy Trematoda, podtřídy Digenea. Jsou původci onemocnění fascioloidóza (F. magna) a fasciolóza (F. hepatica). Napadají široké spektrum definitivních hostitelů, kterým způsobují značné zdravotní obtíže a nezřídka i smrt. Typickým definitivním hostitelem F. magna je především divoká zvěř z čeledi Cervidae (jelenovití), ale vyskytuje se i u domácích zvířat (turovití). Naproti tomu F. hepatica je nejčastěji nalézána u hospodářských zvířat a vzácně u jelenovité zvěře. Místem typické lokalizace v definitivním hostiteli je pro obě motolice jaterní tkáň - F. magna jaterní pseudocysty, F. hepatica žlučovody. V jaterní tkáni motolice způsobují výrazná poškození. Každý druh hostitele se invazi jaterních motolic určitým specifickým způsobem brání, někteří hostitelé jsou velmi odolní, jiní naopak citliví. Klíčová slova: Motolice, Fascioloides magna, Fasciola hepatica, definitivní hostitelé, experimentální hostitelé, patogenita, interakce.
|
|
|
Molekulární diagnostika motolice obrovské (Fascioloides magna).
Siegelová, Veronika ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Sak, Bohumil (oponent)
1. ABSTRAKT Fascioloides magna (motolice obrovská) je veterinárně významný endoparazitický helmint parazitující u mnoha obratlovců (především u přežvýkavců), který svým hostitelům může působit vážné zdravotní problémy, jež často vedou až k jejich smrti. Tato motolice parazituje především u jelenovitých, dokáže však napadat i hospodářská zvířata. Místem definitivní lokalizace dospělců F. magna je jaterní tkáň hostitele, kde v pseudocystách dospělci dlouhodobě přežívají a produkují vajíčka. Vajíčka odchází z pseudocyst přes žlučovody do střeva a následně opouští tělo hostitele společně s trusem. Diagnostika fascioloidózy je doposud založena především na postmortálním vyšetření jater uhynulých hostitelů. Vhodnou alternativou mohou být některé přímé a nepřímé metody intravitální diagnostiky. S využitím přímé metody - mikroskopicky, na základě nálezu vajíček v koprologickém materiálu hostitele, lze parazitózu sice prokázat, ale nelze spolehlivě odlišit nákazu F. magna od dalších případných trematodóz (působených např. Fasciola hepatica a Paramphistomum cervi). Spolehlivě odlišit vajíčka F. magna od ostatních motolic je možné molekulárně. Byly testovány metody izolace parazitární DNA z dospělců, z koncentrovaných vajíček i z vajíček v trusu. DNA byla amplifikována pomocí PCR a Real-time PCR. Pro amplifikaci DNA...
|
|
|
Charakterizace železo-sirných flavoproteinů z hydrogenosomu Trichomonas vaginalis
Pilařová, Kateřina ; Hrdý, Ivan (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Trichomonas vaginalis je bičíkatý mikroaerofilní prvok ze skupiny Excavata, který způsobuje trichomoniázu, nejčastější nevirovou sexuálně přenosnou nemoc na světě, která kromě vaginitidy u žen a uretritidy u mužů může způsobovat například i problémy v těhotenství. Tato práce se zabývá charakterizací železosirných flavoproteinů (ISF), které byly nalezeny v proteomu hydrogenosomu T. vaginalis. Konkrétně jsme se zaměřili na ISF3, který je podle našich výsledků dimerní protein a který ve svém aktivním centru váže flavin mononukleotid (FMN) a železosirné centrum, jehož složení jsme doposud neurčili. ISF3 je schopný redukovat kyslík, peroxid vodíku, dusičnan sodný ale také metronidazol a to i v enzymatickém systému ISF3 - PFO - feredoxin. Dále jsem se také pokusila zredukovat pomocí ISF3 síran amonný, ošem neúspěšně. Tyto výsledky korespondují s aktivitami ISF u Methanosarcina thermophila, kde ISF redukuje kyslík a peroxid vodíku na vodu. ISF3 je ovšem navíc schopen redukovat dusíkaté sloučeniny, což je důležitý fakt vzhledem k tomu, že metronidazol je léčivo ze skupiny 5-nitroimidazolů. Z dalších výsledků navíc vyplývá, že dochází k poklesu exprese ISF3 u trichomonád rezistentních k metronidazolu. Nelze tedy vyloučit, že je ISF3 jedním z dalších enzymů podílejících se na redukci metronidazolu a tudíž že...
|
|
|
Vlastnosti a funkce glykokalyxu cerkárií motolic
Chaloupecká, Jana ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kašný, Martin (oponent)
Motolice jsou parazité z kmene Platyhelminthes, kteří mají složité vývojové cykly zahrnující dva až čtyři hostitele. Tato práce se zaměřuje především na motolice čeledi Schistosomatidae. Jejich cerkárie, které opouštějí mezihostitelského plže, aktivně penetrují kůží definitivního hostitele a transformují se na schistosomuly. Proces transformace doprovází odhození ocásku a vyprázdnění penetračních žláz cerkárií. Během transformace prochází tělo cerkárie četnými ultrastrukturálními a molekulárními změnami. Jednou z těchto změn je ztráta povrchového glykokalyxu, který představuje ochrannou vrstvu ve vodním prostředí. Na jeho odvrhování se pravděpodobně podílí proteolytické enzymy z penetračních žláz cerkárií během průniku parazita do hostitele. Glykokalyx má specifické složení sacharidových molekul, které jsou vázány k lipidům nebo proteinům membrány tegumentu. Tato práce popisuje vznik, ultrastrukturu, sacharidové složení, funkce a mechanizmus odvrhování glykokalyxu cerkárií.
|
|
| |
|
|
Molekulární diagnostika motolice velké (Fascioloides magna)
Siegelová, Veronika ; Špakulová, Marta (oponent) ; Kašný, Martin (vedoucí práce)
Fascioloides magna (motolice velká) je veterinárně významný endoparazitický helmint parazitující u řady obratlovců (primárně přežvýkavců), který svým hostitelům může působit vážné zdravotní problémy, jež často vedou až k jejich smrti. Místem definitivní lokalizace dospělců F. magna je jaterní tkáň hostitele, kde v pseudocystách dlouhodobě přežívají a produkují vajíčka. Vajíčka odchází z pseudocyst přes žlučovody do střeva a následně opouští tělo hostitele společně s trusem. Diagnostika fascioloidózy je doposud založena především na postmortálním vyšetření jater uhynulých hostitelů. Vhodnou alternativou mohou být některé přímé a nepřímé metody intravitální diagnostiky. S využitím těchto metod lze parazitózu prokázat buď na základě přímého nálezu vajíček v koprologickém materiálu hostitele - mikroskopicky, nebo nepřímo po izolaci parazitární DNA a následné PCR - molekulárně. Molekulárně diagnostické metody rovněž umožňují spolehlivé odlišení nákazy F. magna od dalších případných trematodóz (působených např. Fasciola hepatica, Dicrocoelium dendriticum, Paramphistomum cervi).
|
|
|
Peptidázy motolic
Kašný, Martin ; Mikeš, Libor (vedoucí práce) ; Kopáček, Petr (oponent) ; Haas, Wilfried (oponent)
90 3. SUMMARY The text above refers about the majority of characterized trematode peptidases; the fundamental enzymes for trematode existence, which are integrated in many physiological processes like pathogenesis, tissue invasion/migration, nutrition, immune evasion and host-parasite interactions. In the history (until 1996), the peptidase catalytic activities in trematode extracts have been monitored. During 1980s and 1990s, the information of first cloned trematode peptidase genes were published and during last three decades cca 90 trematode peptidase sequences belonging to 19 peptidase families of 5 clans have been identified. The most studied trematode peptidases have been of Schistosoma mansoni origin: the serine peptidase - cercarial elastase (of cercariae), cysteine peptidases - cathepsins B, L, F, C plus the asparaginyl endopeptidase SmAE and the aspartic peptidase - cathepsin D (of adult worms and some other life stages). The recent computational cluster analysis revealed that the sequence S. mansoni elastase (the main cercarial penetration enzyme) is quite divergent from other serine peptidases of the S1 family. Cercarial elastase gene was proved in S. mansoni, S. haematobium and Schistosomatium douthitti, but not in the related S. japonicum. Mass spectrometry analysis confirmed cercarial...
|
host ::
RSS.