|
|
Subjekt vypadávající ze situace
Míka, Matyáš ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Tato práce vedle sebe staví pozdní myšlení Michela Foucaulta týkající se problematiky subjektu a uvažování Jana Císaře o divadle jako komunikaci. Jejím cílem je nastínit možnost chápání individuální péče o sebe jako propedeutiky ke komunikaci s druhými skrze vlastní jednání. Po přiblížení pozic obou autorů následuje analýza situace subjektu a jeho jednání z pozice Foucaultovy etiky a skrze událostní charakter divadelní komunikace. Protože Foucaultovo a Císařovo myšlení neplyne přirozeně v jednotnou teatrologicko-filosofickou koncepci, představuje závěrečná kapitola možné řešení sporných otázek překročením rámce obou probíraných koncepcí za pomoci raných textů Friedricha Nietzscheho a dialogického jednání Ivana Vyskočila.
|
|
|
Pojem dějin u Theodora W. Adorna a Waltera Benjamina
Kettner, Marek ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Práce zkoumá pojem dějin v raném myšlení Waltera Benjamina a Theodora W. Adorna. Systematicky se zabývá texty z období mezi lety 1913-1932. Benjaminovo myšlení je interpretováno pokud možno celistvě, s ohledem na klíčové pojmy mesiánského vykoupení dějin, světské revoluce, biblického pádu, mytického kladení práva, či aktuality přítomnosti. Adornův příspěvek k pojmu dějin je zkoumán na základě tří raných textů ze začátku třicátých let. Práce sleduje nejprve vývoj pojmu dějin v myšlení samotného Benjamina a poté vztah mezi vyloženými úvahami k tématu a koncepcí Adornovou. Zásadní změnou, kterou při Adornově přijetí Benjaminovy terminologie a konceptů dochází, je pak přeložení pojmu dějin z teologicko-eschatologického rámce do oblasti praxe. Klíčová slova Filosofie dějin, mesiánské vykoupení, revoluce, mýtus, právo, aktualita, konfigurace.
|
|
|
World, Body and Perception in Philosophy of Merleau-Ponty
Tůma, Martin ; De Santis, Daniele (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Účelem této práce je (1) zprostředkovat obecnou představu o filosofii Merleau-Pontyho, (2) identifikovat a popsat centrální rysy jeho fenomenologie a (3) vysvětlit jeho představu o vztahu mezi lidmi a světem. K těmto účelům vycházím především z Merleau-Pontyho nejslavnější knihy Fenomenologie vnímání (1945) a v menší míře z jeho nedokončeného manuskriptu Viditelné a neviditelné (1964). Můj interpretační rámec je silně ovlivněn přístupem Huberta Dreyfuse, jak ho předkládá ve své sérii přednášek. Definičním rysem tohoto přístupu je, že zasazuje Merleau-Pontyho do Heideggerovského rámce. V obraze, který v této tezi předkládám, Merleau-Ponty nepovažuje subjekt a objekt za základní ontologické kategorie, ale za pojmy odvozené ze základnějšího rozměru lidské existence, kde se vnitřek a vnějšek prolínají, takže je nemožné říci, do jaké míry je jeden činný a druhý trpný, nebo dokonce kde jeden končí a druhý začíná. Podle interpretace, kterou zde zastávám, je základním rysem tohoto pole zkušenosti, ve kterém člověk přichází do nezprostředkovaného kontaktu se světem, neustálé úsilí organizovat se takovým způsobem, který umožní organizmu co nejoptimálněji interagovat se svým okolím.
|
|
|
Naslouchat pohledu: Sartre, Lévinas a druhý
Schubert, Alfréd ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Válová, Dita (oponent)
Chceme-li srovnávat Sartrovu a Levinasovu koncepci intersubjektivity, musíme vyjít z konstatování rozdílu mezi dvěma situacemi, jež tito myslitelé pokládají za modelový příklad vztahu k druhému: autor Bytí a nicoty dramatizuje tento vztah metaforou pohledu druhého, proti jehož zvěcňující moci je třeba se bránit; v Totalitě a nekonečnu je oproti tomu upřednostňována situace naslouchání, v níž nezpředměťňuji druhého ani jím sám nejsem objektivizován, ale jsem povolán k respektování jeho jinakosti. Kterou z těchto situací bychom měli chápat jako základní paradigma vztahu k druhému? Pronásleduje mě jeho pohled, kamkoli se hnu? Nebo mi teprve jeho tvář otevírá směr bytí? Byť se Sartre i Lévinas shodnou, že zjevení se druhého představuje díru do světa mých možností, pro Lévinase je ponejvíce oknem, skrze něž ke mně prosvítá etický smysl mého zdejšího bytí a povolání k zodpovědnosti za mou svobodu, zatímco pro Sartra tento otvor moji svobodu především ohrožuje. Budeme pozorně sledovat rozdíly i styčné body pojetí druhého ve filozofii obou myslitelů a pokusíme se zformulovat kritické poznámky i poznatky, jež lze z tohoto srovnání vytěžit. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Foucaultova filosofie svobody
Petříček, Jan ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Tématem práce je možnost svobody, již předpokládá Foucaultův pozdní projekt filozofické kritiky, jehož cílem je zároveň analýza historických a priori a narušení oněch apriorních podmínek, které nám vládnou v současnosti. V první kapitole ukazujeme, že přítomnost kritického projektu lze alespoň v náznaku odkrýt už v raných Foucaultových spisech. Stejně tak se napříč celým svým dílem Foucault potýkal s problémem svobody, a dokonce setrvale předkládal nárys téhož řešení, podle kterého se prostory svobody otevírají uvnitř ruptur vznikajících v dobovém systému. Následně rozlišujeme různé pojmy svobody, které lze ve Foucaultových textech vysledovat. Na tomto základě pak otázku kritikovy svobody reformulujeme jako problém artikulace mezi ontologickou svobodou, svobodou reflexe a svobodou transformace. V druhé kapitole se věnujeme archeologickému období Foucaultovy tvorby. Nejprve popisujeme, k jakým aporiím v otázce svobody vedla koncepce Slov a věcí. Následně sledujeme teoretické posuny, jež se uskutečnily v Archeologii vědění, a zkoumáme, zda se Foucaultovi na jejich základě podařilo dřívější nesnáze odstranit. Také toto pozdější pojetí se však ukazuje jako neuspokojivé, neboť upadá do bludného kruhu: transformace předpokládá reflexi, která ji zaciluje na dobová a priori; ale možnost reflexe vzniká...
|
|
|
Patočkova poválečná fenomenologie člověka
Raška, Štěpán ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Tato bakalářská práce má za cíl interpretovat Patočkovu poválečnou fenomenologii člověka. Vychází přitom především z textu Věčnost a dějinnost, který Patočka sepsal v roce 1947 a nabízí jeho výklad. Právě pojetí člověka je hlavním tématem tohoto Patočkova spisu. Na straně jedné chce práce ukázat Patočkův koncept jako utvářený a ovlivněný jinými mysliteli. Zvláště Husserlem, Sartrem a Heideggerem. Na straně druhé však chce poukázat alespoň na některé Patočkovy svébytné závěry. Interpretační důraz je položen na motivy "dialektiky negativní afekce" a "dějinnosti" člověka. Hlavním cílem bakalářské práce je ukázat Patočkův koncept člověka jako subjektivisticko- existenciální. Protože Patočka koncipuje svou antropologii také jako specifickou etiku, zabývá se práce podrobněji i její případnou relevancí pro morální filozofii. V tomto bodě text poukazuje k některým zásadním nedostatkům Patočkovy koncepce.
|
|
|
Two Conceptions of Thinking in H. Arendt's Writings
Koloskov, Daniil ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Ve své diplomové se zaměřím na pojetí myšlení u Hannah Arendtové. Zejména se pokusím ukázat, že v díle Arendtové jsou přítomny dvě odlišné koncepce myšlení. První koncepce se opírá o komunikaci a svět. Podle této koncepce myšlení vychází ze společného světa a má sloužit k vybudování politických vztahů mezi lidmi. Druhá koncepce myšlení na rozdíl od první tvrdí, že myšlení je podle své definice mimosvětskou činností a nemůže sloužit k politickým účelům s výjimkou mimořádných případů. Porovnání těchto různých koncepcí myšlení bude uskutečněno na základě analýzy další mentální schopnosti člověka - soudů. Budu hájit tezi, myšlení ztratí možnost a schopnost pronikat do společného světa, protože schopnost soudů přebírá řadu funkcí, které dříve vykonávalo myšlení.
|
|
|
Bytí k smrti: smrt a časovost ve filosofii Martina Heideggera
Chvojková, Stela ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Švec, Ondřej (oponent)
Tato bakalářská práce si klade za cíl předvést komplexní analýzu koncepce smrti a bytí k smrti ve filosofii Martina Heideggera, zejména v Bytí a čase. Analýza nejprve odmítá běžný způsob porozumění smrti a ukazuje tak, čím smrt být nemůže. Potom se zabývá Heideggerovou definicí smrti jako význačné možnosti pobytu, která může být uchopena pouze skrze vztah k vlastnímu konci. Snaží se poukázat na důležitost role, kterou hraje smrt a jistota o vlastní konečnosti v ontologii pobytu, a to jak sama o sobě, tak jako základ autentického a neautentického modu existence. Závěrečná část předkládá možné řešení problému přechodu mezi neautenticitou a autenticitou a zabývá se také ontologickou pozicí úzkosti.
|
|
|
Vztah iluzorního a skutečného u Henri Bergsona
Hollmannová, Barbora ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Bergson ve svých spisech kritizuje vědecké pojetí času jako diskontinuální a homogenní následnosti. Vědecké metody tak podle Bergsona nevedou k autentickému poznání skutečnosti, která je ve své podstatě kontinuální a heterogenní. Čím více svět objektivizujeme a pojmově členíme, tím více se vzdalujeme od toho, abychom ho skutečně poznali. Příčinou této distance či zkreslení je přitom intelekt, který operuje s lineárním pojetím času a slouží praktickému jednání. Pracuje tak s přeludem času, který vytváří sice užitečné, avšak minimálně do jisté míry iluzorní poznání. Otázkou, na kterou tato práce bude chtít odpovědět, je, jakým způsobem se u Bergsona stýká intelektualita s realitou - a tedy co vůbec umožňuje kontakt naší praktické orientace se skutečností. Je to, v čem se orientujeme, a co případně i vědecky popisujeme, skutečnost sama, či její přelud? A čím se naše konkrétní jednání dotýká skutečnosti?
|
|
|
Regimes of Truth and Production of Subjectivity in Genealogy of Modern Subject
Raševová, Simona ; Švec, Ondřej (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent)
Bakalárska práca sa zameriava na problém komplementárnosti dvoch prístupov k subjektu, ktoré rozvíja Michel Foucault v rámci genealógie moderného indivídua. Zatiaľ čo v 70-tych rokoch obracia pozornosť na analýzu spôsobov, akými moc produkuje subjekty, ktoré sa javia ako úplne podriadené mocenským vzťahom a praktikám, v neskoršom takzvanom etickom období Foucault naopak vyzdvihuje rozmanité podoby seba-formujúcej praxe či technológií seba samého, ktoré sa zďaleka neredukujú na prispôsobenie sa normám ustanoveným zvonku. Práca sa pokúsi explikovať problém subjektivity z perspektívy všeobecnejšieho rámca dejín režimov pravdy, ktorý zastrešuje viac-menej všetky Foucaultove genealogické analýzy. Výklad zohľadní nasledujúce otázky: 1) Nakoľko je možné oba tieto prístupy k procesom subjektivácie chápať ako komplementárne? 2) Ak Foucault sám prehlasuje, že jeho genealógia etiky nemá za cieľ nájsť v antickej starosti o seba priamu inšpiráciu pre dnešok, v akom ohľade môžu byť kriticko-historické exkurzy do rozmanitých podôb etického seba-vzťahu východiskom pre hľadanie nových podôb seba-formujúcej praxe v súčasnej spoločnosti? 3) V akom pomere sú tak disciplinárne a regulačné techniky formujúce moderného jednotlivca k praktikám slobody, na ktoré Foucault odkazuje vo svojich posledných článkoch a rozhovoroch?...
|
host ::
RSS.