|
|
Plicní hypertenze
Chovanec, Milan ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Szárszoi, Ondrej (oponent) ; Lindner, Jaroslav (oponent)
3 Abstrakt Hyperkapnii je možné terapeuticky využít v léčbě kriticky nemocných se sklonem k hypoxii (kardio - pulmonální selhání), jako prevenci rozvoje plicní hypertenze. Tato práce vysvětluje klinické pozorování kdy pacienti s chronickou obstrukční plicní nemocí s významnou obstrukcí dýchacích cest, kteří jsou vystaveni účinku hypoxie a zároveň účinku hyperkapnie, mají méně rozvinutou plicní hypertenzi oproti zdravým lidem žijícím ve vysoké nadmořské výšce vystavených porovnatelné hypoxii bez hyperkapnie. Mortalita pacientů s plicní hypertenzí úzce souvisí s pravostrannými srdečními hemodynamickými parametry (střední tlak v plicnici, krevní tlak v pravé srdeční komoře, srdeční index). Současná doporučená léčba plicní hypertenze (inhibitory endotelinových receptorů, agonisty prostacyklinových receptorů, inhibitory fostodiesteráty) je extrémně drahá, ale málo účinná (první dva přístupy). Terapie prezentována v naší práci je v porovnání se současnou léčbou plicní hypertenze levná a hemodynamicky účinná. V budoucnosti by mohla představovat účinnou alternativu k současnému přístupu. Klíčová slova: plicní hypertenze, chronická hypoxia, hyperkapnia, L-arginine, sildenafil.
|
|
|
Význam produkce oxidu dusnatého a reaktivních forem kyslíku při akutním koronárním syndromu
Šnorek, Michal ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Al-Hiti, Hikmet (oponent)
V kardiologii existují různé stavy spojené s uvolněním volných radikálů při některé z forem hypoxie, jako je například ventilační hypoxie nebo porucha perfúze. Úloha volných radikálů při hypoxii v kardiologii je klíčovým bodem našeho zájmu. V prezentované práci jsme se zaměřili na hypoxií indukovanou plicní vazokonstrikci a akutní ischémii myokardu. Hypoxická plicní vazokonstrikce (HPV), jako důležitý fyziologický mechanizmus, je regulována změnami produkce a interakcí reaktivních forem kyslíku (ROS). Přetrvává nicméně kontroverze, je-li HPV regulována vzestupem nebo poklesem v produkci ROS. Rovněž role oxidu dusnatého (NO) zůstává nejasná. Prezentované výsledky ukazují, že snížení koncentrace superoxidu pomocí mimetika superoxid dismutázy tempolu vede k omezení HPV nezávisle na produkci NO i bazálním tonu plicních cév. V experimentálním modelu jsme dále studovali efekt třídenního hladovění na ischemickou odolnost myokardu. Akutní kalorická restrikce je prokazatelně spojena s omezením produkce ROS. Naše výsledky ukazují, že třídenní hladovění efektivně chrání myokard vůči dvěma hlavním následkům akutního ischemicko-reperfúzního poškození: brání vzniku závažných reperfúzních komorových arytmií a omezuje rozsah infarktu myokardu. Tyto příznivé účinky mohou být spojeny se změněným redoxním stavem mitochondrií,...
|
|
|
Vztah míry dilatace plicnice k míře periferní plicní cévní remodelace u pacientů s chronickou tromboembolickou plicní hypertenzí.
Paynová, Karolina ; Jansa, Pavel (vedoucí práce) ; Herget, Jan (oponent)
Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je chronickým důsledkem akutní plicní embolie. Projevuje se nárůstem tlaku v malém oběhu. Tento stav, pokud není léčen, může vést k pravostrannému srdečnímu selhání. Možnou léčbou CTEPH je chirurgická plicní endarterektomie (PEA), která spočívá v odstranění organizovaného fibrotizovaného trombu s částí cévní stěny plicnice. Předpokladem úspěchu operačního výkonu je výběr vhodných pacientů, především s centrálně uloženým postižením a s absencí periferních remodelačních změn. Právě periferní remodelační změny jsou současnými diagnostickými metodami obtížně odhalitelné. Ze sledování pacientů s hypertenzními aneurysmaty plicnice je známo, že mají relativně dobrou životní prognózu a dilatace plicnice je projevem letitého pozvolného rozvoje onemocnění. Také periferní cévní remodelace u CTEPH je typická pro léta probíhající onemocnění. Proto by míra dilatace plicnice u CTEPH mohla korelovat s periferní remodelací. V naší práci jsme potvrdili, že pacienti s CTEPH s významnější dilatací plicnice mají delší anamnézu obtíží, těžší plicní hypertenzi a vyšší plicní cévní rezistenci. Neprokázali jsme korelaci mezi velikostí dilatace plicnice a poklesem systolického tlaku v plicnici, resp. přítomností reziduální plicní hypertenze 6 měsíců po PEA. Rovněž jsme...
|
|
|
Vliv radikálového poškození v časné fázi expozice hypoxii na rozvoj hypoxické plicní hypertenze
Lachmanová, Věra ; Herget, Jan (vedoucí práce) ; Geršl, Vladimír (oponent) ; Neckář, Jan (oponent)
Plicní řečiště je u dospělých jedinců nízkotlaké. Vzhledem k vysokotlakému systémovému řečišti a jeho orgánům protéká plícemi celý srdeční výdej. Plicní cévy reagují na hypoxii dvěmi různými ději. Jsou to hypoxická plicní vazokonstrikce (HPV) a hypoxická plicní hypertenze (HPH). Tyto dva děje se liší mechanismem vzniku, ale u obou je velmi pravděpodobně významná role volných kyslíkových radikálů (ROS) a oxidu dusnatého (NO). Dříve se předpokládalo, že HPV je izolovaná reakce plicních cév na akutní hypoxii a HPH na hypoxii chronickou. V dnešní době předpokládáme, že HPH se rozvíjí na podkladě HPV (Crossno, Garat et al. 2007) a remodelace periferních plicních cév (Reid 1986). Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda podání antioxidantu v časné fázi expozice hypoxii ovlivní velikost plicní hypertenze více než jeho pozdní podání v období již rozvinutého poškození plicních cév. Jako antioxidační látku jsme použili N-acetyl-L-cystein (NAC). Sledovali jsme změny odporu plicního cévního řečiště, změny reaktivity plicních cév v závislosti na velikosti frakce vdechovaného kyslíku ve vdechovaném vzduchu. Tato měření byla provedena na modelu izolovaných perfundovaných plic laboratorního potkana. V další části práce jsme sledovali vliv časného a pozdního podání NAC na tlak v a. pulmonalis u laboratorních potkanů chovaných...
|
|
|
Analysis of TRAIL-induced apoptosis in acute myeloid leukemia cells
Klener, Pavel ; Nečas, Emanuel (vedoucí práce) ; Herget, Jan (oponent) ; Trka, Jan (oponent)
Advanced tumors, including leukemia, represent heterogeneous cell populations evolved from original malignant clones. Chemotherapy of leukemia is often associated with selection of drug-resistant cells followed by progression/relapse of the disease. Implementation of molecules that specifically target leukemia cells with minimal toxicity to normal tissues might significantly improve outcome of leukemia treatment. TRAIL belongs to the tumor necrosis factor (TNF) ligand family of cytokines. TRAIL triggers apoptosis in target cells via the receptor-mediated apoptotic pathway. Receptors for TRAIL can be divided into death receptors, TRAILR1/ DR4 , TRAIL-R2/DR5, and decoy receptors, TRAIL-R3/DcR1, TRAIL-R4/DcR2, osteoprotegerin/OPG/TRAIL-R5, based on their ability to transduce apoptotic signal. While normal tissues, including hematopoietic progenitor cells, are resistant to TRAIL-induced apoptosis, TRAIL induces programmed death in many tumor cell lines and primary cells. Various malignant cell lines and primary tumor cells, however, show resistance to TRAIL-induced apoptosis. TRAIL-resistance could represent important limitation for the potential TRAIL anti-tumor therapy. Combined in vitro application of TRAIL with other anti-cancer agents often increased sensitivity or overcame resistance of the tumor cells to...
|
|
|
Odolnost hypertrofického srdečního svalu k akutnímu nedostatku kyslíku
Bešík, Josef ; Pirk, Jan (vedoucí práce) ; Šamánek, Milan (oponent) ; Herget, Jan (oponent)
Úvod: Rozsah ischemického poškození srdečního svalu závisí nejen na intenzitě a trvání ischemického inzultu, ale též na odolnosti srdce k nedostatku kyslíku. Tento parametr se v průběhu života mění - nejvyšší je po narození a v průběhu vývoje klesá. V dospělosti je odolnost srdečního svalu k nedostatku kyslíku závislá na pohlaví samčí myokard je méně odolný než myokard samičí. Odolnost myokardu k ischémii se významně mění u některých patologických stavů, například u hypertrofie srdečního svalu. Cíl: 1. Testovat hypotézu, zda se liší odolnost hypertrofického srdečního svalu spontánně hypertenzních potkanů (SHR) k ischemicko-reperfuznímu poškození u dospělých samic a samců a zda se liší v průběhu ontogenetického vývoje. 2. Zjistit, zda lze i v klinické kardiologii sledovat pohlavní rozdíly v odolnosti hypertrofického srdečního svalu k nedostatku kyslíku. (...) Závěr: Domníváme se, že mužské a ženské (event. samčí a samičí) srdce se v mnoha ohledech významně liší; rozdíly jsou tak závažné, že by na ně měl být již dnes brán zřetel v klinické praxi při volbě správných diagnostických a léčebných postupů.
|
|
|
Neurogenní plicní edém u potkanů s poraněním míchy
Šedý, Jiří ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Herget, Jan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Neurogenní plimí edém (NPE) je akutní, život ohrožující komplikace poranění centrálního nervového systému (CNS). Anestetika mohou rozvoj NPE stimulovat nebo inhibovat. Zkoumali jsme vliv isofluranu u potkanů samců kmene Wistar, narkotizovaných 1,5 - 3% isofluranem ve vzduchu, na rozvoj NPE po balónkové kompresní míšní lézi. Rozvoj neurogenního plicního edému byl posuzován in vivo a na histologických řezech plicní tkáně. Stupeň návratu neurologických funkcí u zvířat n arkotizovaných 1,5% a 3% isofluranem byl sledován s použitím BBB a plantar testu po dobu 7 týdnů po míšním poranění. Stupeň zachování šedé a bilé hmoty míšní byl zkoumán pomocí morfometrie. Kromě toho byla hodnocena úloha postupně vytvořené míšní léze a úloha transekce míchy na rozvoj NPE. U všech zvířat narkotizovaných 1,5 - 2% isofluranem se rozvinul NPE. Téměř 42% zvířat zemřelo v důsledku těžkého plicního krvácení a udušení; RTG vyšetření, plicní index a histologické řezy ukázaly masivní NPE. Více než 71 % zvířat narkotizovaných 2,5 - 3% isofluranem nemělo žádné známky NPE. Krevní tlak stoupal po kompresi míchy více u 1,5% skupiny než u 3%; tato hypertenzní reakce byla způsobena hyperaktivitou sympatiku. Zvířatům ze 3% skupiny se motorické a sensitivní funkce navrátily mnohem rychleji než u zvířat z 1,5% skupiny; morfometrie a magnetická...
|
|
| |
|
|
Analýza zobrazení pohybu bránice magnetickou rezonancí v kombinaci se spirometrickým vyšetřením"
Kolář, Pavel ; Kučera, Miroslav (vedoucí práce) ; Musil, Jaromír (oponent) ; Herget, Jan (oponent) ; Pafko, Pavel (oponent)
V disertační práci jsme se zaměřili na hodnocení dechové a posturální funkce bránice, resp. na vzájemnou souvislost mezi touto dvojí brániční funkcí. Posturální funkci bránice věnujeme pozornost z důvodu jejího podílu na zpevnění páteře (zvýšením nitrobřišního a nitrohrudního tlaku) proti působení zevních sil. Poruchu v posturální aktivitě bránice považujeme za jeden z nejčastějších etiopatogenetických faktorů u vertebrogenních poruch. Vlastní výzkumnou část práce tvoří analýza funkce bránice pomocí dynamických obrazů magnetické rezonance v průběhu respirace a během její funkce posturální, tj. činnosti nezávislé na respiraci. Vyšetření funkce bránice pomocí magnetické rezonance bylo synchronizováno se spirografi ckým záznamem. U sledovaných jedinců bylo dále provedeno vyšetření spirometrické, které bylo doplněno vyšetřením síly respiračních svalů a hodnocením EMG aktivity bránice. Soubor tvořilo 30 zdravých jedinců, jejichž průměrný věk byl 29,3 roku (věkový rozsah 22,2 až 56,2 roku). Během měřených MR sekvencí byla aktivita bránice sledována a zaznamenávána při klidovém dýchání, při fl exi horních a dolních končetin proti odporu, kdy jedinec dýchal a kdy při odporu zadržel dech. Výsledky měření ukázaly, že při dýchání během posturální aktivity je oploštění (kontrakce) bránice výrazně vyšší, než je tomu při...
|
|
|
Příspěvek k problematice bronchopulmonální dysplázie
Herknerová, Magdalena ; Plavka, Richard (vedoucí práce) ; Kobr, Jiří (oponent) ; Herget, Jan (oponent)
Bronchopulmonální dysplázie (BPD) přispívá výrazně k morbiditě dětí s porodní hmotností <1000g. Experimentální a klinický výzkum v rámci postgraduálního studia se omezil na dvě intervence, které mohou pozitivně ovlivnit postnatální vývoj silně nezralých plic. V animálním experimentu jsme testovali schopnost kyseliny retinové (RA) omezit rozvoj plicního poškození po sedmi dnech expozice 40% nebo 80% hyperoxii. RA signifikantně omezuje hyperoxickou růstovou retardaci, ke které došlo při expozici 80% hyperoxii. Histopatologické změny plicní tkáně byly zmírněny aplikací kyseliny retinové ve skupinách 40A i 80A. Aplikace RA moderuje pokles exprese genu pro VEGF-A při expozici 80% hyperoxii, tento rozdíl ale není signifikantní. Ve druhém animálním experimentu jsme zaznamenali signifikantní nárůst exprese genu proinflamačního cytokinu TNF- ve skupině vystavené 40% i 80% hyperoxii po dobu 72hod. Mechanická ventilace je jedním z rizikových faktorů vzniku BPD. Klinický management strategie optimálního plicního objemu je obtížnější během ventilačního módu HFOV než během konvenční ventilace. Monitorace dechových objemů by mohla napomáhat v kontinuálním monitorování míry ventilace během HFOV. Prezentujeme data anemometricky měřených exspiračních dechových objemů (VTE) během HFOV, jejich porovnání vzhledem k hodnotě...
|
host ::
RSS.