|
|
Vývoj od tvaru -m.u k tvarům -ó/ -jó a daró jako příklad gramatikalizace a subjektivizace
Kanasugi, Petra ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Fiala, Karel (oponent) ; Barešová, Ivona (oponent)
Práce navazuje na studie věnované japonské modalitě, přičemž vymezení tématu není založeno na sledování určitého typu modality, jak je běžné u synchronních studií, ale na zcela či částečně sdíleném původu sledovaných prostředků. Na základě porovnání užití a vlastností tvaru -m.u v době rané střední japonštiny a tvarů {-ó/-jó} a daró v moderní japonštině, jsou navrženy schematické významy jednotlivých prostředků a zmapovány gramatikalizační a subjektivizační posuny, k nimž během zhruba tisíciletého vývoje došlo. Výsledkem analýzy je konstatování, že sledované tvary procesem subjektivizace prošly a hlavním impulsem, který k subjektivizaci vedl, byla gramatikalizace přípony -m.u na koncovku {-ó/-jó}, respektive partikuli (terminologie viz Narrog 1998) daró, která vedla k rozštěpení schematického významu "inklinace" v obecném koloběhu podnětu a reakce ("control cycle" viz Langacker 2002, 2009) na dva schematické významy "inklinace" v rámci faktického respektive epistemického koloběhu podnětu a reakce. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Literární rozbor díla Ukijoburo spisovatele Šikiteie Sanby
Mikeš, Marek ; Tirala, Martin (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdeňka (oponent)
Hlavním tématem práce je literární analýza díla Ukijoburo Šikiteie Sanby, významného japonského spisovatele období Edo. Práce obsahuje poměrně obsáhlou část věnovanou Sanbovu životu a dílu. V této části je největší pozornost věnována Sanbovým dílům žánru kokkeibon, kterými se proslavil. Teoretická část práce je převážně věnována narativní analýze, která byla pro rozbor díla zvolena jako hlavní výzkumná metoda. V analytické části jsou pak za využití představených metod rozebírány především vypravěčské postupy, děj, prostředí, postavy a humor Sanbova nejvýznamnějšího díla Ukijoburo.
|
|
|
Zrání literární postavy v raných dílech Óeho Kenzaburóa
Weber, Michael ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
V historii teorie literatury se objevily zásadní otázky týkající se výzkumu literatury. Problém zkoumání literatury lze nahlížet z několika úhlů podle toho, jak se po opodstatnění jejího výzkumu ptáme. Úhel pohledu zkoumání nám vymezují, stejně jako v jakékoli jiné oblasti lidského zájmu, tázací slova Proč? Co? a Jak?. Ptejme se tedy: proč literaturu zkoumat? A je možné ji zkoumat? Je-li to možné, je nutné ji zkoumat, když bychom ji mohli pouze číst a těšit se jí, jak argumentovaly skeptické směry v historii literární teorie? V Teorii literatury se dočteme, že "nelze postulovat žádný obecný zákon, který by naplňoval smysl zkoumání literatury: čím bude obecnější, tím se bude jevit abstraktnějším, a tudíž prázdnějším, a tím více nám bude unikat konkrétní předmět uměleckého díla." 1 Můžeme k problému čtení přistupovat jako k individuálnímu a tedy individuálně řešenému. Zabýváme-li se však zkoumáním literatury v širším významu, veřejně, či dokonce profesně, pak je nutné mít pro takové počínání důvod a spatřovat za výsledkem takové činnosti smysl. Určitý "zákon", čili definici formulovat, stanovit hranici vymezující naši činnost. Např. stačí, budeme-li se domnívat, že zkoumání samo o sobě pouze jako vyšší forma "čtení" má za výsledek kvalitativně vyšší formu interpretace. Interpretace "literárních světů" je...
|
|
|
Proměny poezie japonských středověkých zenových mnichů
Ulman, Vít ; Tirala, Martin (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdeňka (oponent) ; Andrš, Dušan (oponent)
v českém jazyce Hlavním tématem této práce je analýza vývoje témat a stylistických charakteristik tzv. literatury Pěti Hor (Gozan bungaku). Jedná se o poezii v literární čínštině psanou japonskými středověkými zenovými mnichy. Největší pozornost je zde věnována tvorbě dvou zřejmě největších básníků patřících k tomuto literárnímu fenoménu, Gidóa Šúšina (1325-1388) a Zekkaie Čúšina (1334-1405). V rámci jejich poezie se soustředíme na to, jak se jejich tvorba liší tematicky a stylisticky, jakým způsobem pokračovala sekularizace básnické tvorby zenových mnichů, a na vliv, jaký tito dva básníci měli na následující generace. V rámci této práce bude také analyzován jejich literární kontakt s autory píšícími v japonském jazyce.
|
|
|
Některé projevy tradičního nazírání světa v komunikaci mluvčích mongolského jazyka (Vybraná témata krizových situací)
Obrátilová, Eva ; Oberfalzerová, Alena (vedoucí práce) ; Švarcová, Zdeňka (oponent) ; Vrhel, František (oponent)
Disertační práce Eva Obrátilová Některé projevy tradičního nazírání světa v komunikaci mluvčích mongolského jazyka (Vybraná témata krizových situací) Abstrakt Tato disertační práce si klade za cíl popsat některá specifika tradičního nazírání světa u mluvčích mongolského jazyka. Při svém výzkumu si všímám zejména propojení kulturních specifik a jazyka, vlivu mezi vnímáním a nazíráním světa a jazykovými výrazy a prostředky, které souvisejí s kočovným způsobem života mongolských nomádů. Jazykový materiál třídím, posuzuji a komentuji ze sociolingvistického a etnolingvistického hlediska s důrazem na etnografii komunikace a interkulturní komunikaci. Na základě analýzy komunikačních situací práce zachycuje některé projevy nazírání světa, tabu, hodnoty a tradiční představy o uspořádání světa mluvčích mongolského jazyka. Klíčová slova: etnolingvistika, sociolingvistika, etnografie komunikace, interkulturní komunikace, mongolistika
|
|
|
Charakteristika literárního díla Ibuse Masudžiho "Hondžicu kjúšin". Mistrovské užití koheze
Šimůnek, Petr ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent) ; Barešová, Ivona (oponent)
Podrobná a rozsáhlá analýza celého díla "Hondžicu Kjúšin" ("Dnes se neordinuje") ukázala několik zásadních aspektů koheze v Ibuseho kompozici textu. Dílo jako celek i jednotlivé části (texty) lze charakterizovat jako zcela koherentní s jasnými intertextovými i intratextovými vztahy důležitými pro přesnou konturní i relační kresbu postav i dějových linií. Zaprvé gramatická koheze - zde nejvýraznější úlohu má jistě reference zprostředkovaná zájmeny a zájmennými výrazy. Jejich výskyt je hojný, slouží k organizaci mezivětné a také se podílí na koreferenčních řetězcích, většinou těch kratších. Kohezivní konjunkce hraje jen podružnou roli ve vnitřní struktuře jednotlivých částí novely. Morfologická kontinuita také nemá výraznou roli v utváření kohezivní propojenosti. Zadruhé lexikální koheze - ta hraje roli dosti významnou a její analýza více proniká do autorovy kompoziční dovednosti. Frekvenčně nejvíce se vyskytující je koheze substituční s neuvěřitelnou mírou variability při udržení identity určité postavy či entity v příběhu. Dovede vytvořit koreferenční řetěz, který je schopen jít celým příběhem i celou novelou. Výrazným partnerem je též lexikální repetice, ať už úplná, částečná či mnohonásobná, kdy autor opakuje celé jméno či jméno s profesním přízviskem či jiným zařazením. Koheze relační je též velmi...
|
|
|
Hledání hrdiny - izanagiovský mýtus jako interpretační klíč k postavám protagonistů Haruki Murakamiho
Jurkovič, Tomáš ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Pokorný, Martin (oponent) ; Rumánek, Ivan (oponent)
Tématem práce je v díle Haruki Murakamiho velmi frekventovaný motiv protagonisty, zachraňujícího svou ženu z jiného světa. Jde o variantu orfického mýtu, již na základě nápadné podobnosti s mýtem o bohu Izanagim a bohyni Izanami, známým už z nejstarší japonské kroniky Kodžiki, nazýváme motivem izanagiovského mýtu. Funkci, kterou má tento motiv v Murakamiho literárním díle, pak zkoumáme v kontextu Murakamiho románů jakožto těžišti tvorby autora. Vzhledem k mnohdy záměrně matoucímu stylu Murakamiho vyprávění vycházíme při tomto zkoumání z pohledu naratologa Seymoura Chatmana na příběh jakožto sled událostí, které jsou při vyprávění vypravěčem komponovány do narativního diskursu . Provádíme tedy nejprve převod Murakamiho románových vyprávění na příběhové osnovy chronologickým seřazením maximálního možného množství časově zařaditelných dat, která lze z textu přímo vyčíst či odvodit. Následně se ptáme, jakým způsobem je v něm uvedený motiv obsažen. Pro značný objem dat, který taková metoda přináší, jsme se zde detailně zaměřili především na prvních šest Murakamiho románů, v jejichž příbězích jsme sledovali vývoj autorovy práce s izanagiovským motivem od jeho prapočátků až do chvíle, kdy dosahuje vrcholné formy Výsledky tohoto tázání poté zasazujeme do kontextu celkem třinácti románových děl a shrnujeme...
|
|
|
Drama "Jošicune mezi květy sakur". Minamoto no Jošicune jako stratég, dvořan a literární mýtus.
Ryndová, Jana ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Rumánek, Ivan (oponent) ; Hýbl, Ondřej (oponent)
Autorka si v rámci disertační práce klade za cíl představit hru Jošicune mezi květy sakur (Jošicune senbon zakura) jakožto unikátní dílo japonského dramatu, které se vyznačuje značnou komplexností a zaujímá výjimečné místo v korpusu japonské literatury. Třebaže uvedená hra je co do svého významu srovnatelná s díly zpracovávajícími známou legendu o čtyřiceti sedmi věrných róninech, není ve větší míře přeložena do západních jazyků. Jsou zde ovšem dvě výjimky: anglický překlad (Jones, Jr. 1993) a německý překlad (Klopfenstein 1982). Autorka při zpracovávání disertační práce vycházela ze srovnání těchto dvou překladů a z úplné verze původního textu (v podobě, ve které se text objevuje ve Sbírce textů divadla džóruri Takedy Izumoa a Namiki Sósukeho a ve Sbírce textů loutkového divadla džóruri Júdy Jošia). Záměrem autorky bylo zprostředkování jmenované hry české čtenářské a odborné veřejnosti. Interpretaci hry Jošicune mezi květy sakur autorka začíná výkladem historického pozadí, ze kterého vzešla legenda o vojevůdci Jošicunem z rodu Minamoto. Tento výklad zahrnuje Jošicuneho život od období nepokojů éry Heidži (1159) kdy se narodil do jeho smrti (1189). Dále se autorka soustředí na vývoj, kterým prošla Jošicuneho legenda v rámci vývoje japonské literarury. Dochází zde k posunu od dvorské literatury...
|
|
|
Jazykové prostředky vyjadřující dativ
Jandejsková, Viola ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Práce se zabývá problémem překladu dativních vazeb v díle Karla Čapka "Povídy z jedné a druhé kapsy" do japonštiny. Cílem práce je identifikovat a popsat výrazové prostředky dativu v japonském překladu a zjistit, zda se vyskytují odlišnosti v pojetí a vyjádření dativu v češtině a v japonštině a jaké. Medodou excerpce příkladových vět a komparace originálu a překladu jsou příkladové věty rozřazeny do šesti kategorií podle jazykových prostředků použitých v japonském překladu pro vyjádření ekvivalentu českého dativu. Výsledkem je zjištění hlavní odlišnosti v míře nutnosti explicitního vyjádření dativního subjektu. Japonština vykazuje výraznou tendenci k implicitnímu vyjádření dativního subjektu prostřednictvím zvláštních výrazů osobní orientace, sémantikou přísudku či pomocí kontextu.
|
|
|
Poválečná japonská literatura ve vztahu k dobovým změnám v letech 1945-1960
Weber, Michael ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Nymburská, Dita (oponent) ; Tirala, Martin (oponent)
Předkládaná dizertační práce vychází z předpokladu, že literární tvorba čerpá svou inspiraci mimo jiné ve skutečnosti a že určité literární světy jsou do jisté míry odrazem společnosti a dění v ní. Historické události spojené s koncem 2. světové války a s nimi nastupující rychlé společenské změny na konci čtyřicátých a v průběhu padesátých let 20. století v Japonsku tematicky ovlivnily i soudobou literární tvorbu. Cílem práce je tuto hypotézu potvrdit prostřednictvím analýzy vybraných povídek a románů, které v uváděné době vznikaly, a které současně aktuální atmosféru společnosti určitým způsobem reflektují. Analýza vybraných děl si všímá především zmínek a odkazů na dobu vzniku próz, změny v chování a životních postojích literárních postav, prototypech japonského obyvatelstva. U některých děl je možné vysledovat přímý vliv doby na tvorbu v samotném tématu, motivech i narativu. Ve výsledku můžeme ve většině případů sledovat vývoj japonské společnosti od konce prohrané války v Tichomoří až do období začátku hospodářsky prosperující společnosti, tak jak se do literatury více či méně promítá. Korpus analyzovaných děl zahrnuje i dvě literární díla, která měla na aktuální společnost zpětný dopad a dokázala tak svou dobu nejen obohatit, ale i ovlivnit. Původní hypotéza o vlivu doby se tak potvrzuje, a...
|
host ::
RSS.