|
|
Téma japonské válečné minulosti v krátké próze Murakamiho Harukiho
Koutník, Vojtěch ; Jurkovič, Tomáš (oponent) ; Tirala, Martin (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá zobrazením japonské válečné a imperialistické minulosti v díle Murakami Harukiho. Vzhledem k limitovanému rozsahu se práce nezabývá rozsahově delšími díly, ale je zaměřena na rozbor válečných motivů a témat v povídkách Toní Takitani a Čúgoku juki no surou bóto. Práce se snaží odhalit způsoby, jakými je historie v těchto dílech vnímána a jakými je zobrazována, a osvětlením podstaty jednotlivých symbolů odhalit skrytou kritiku a pocit viny vůči ostatním národům, které byly poškozeny japonským imperialismem.
|
|
|
Diskriminace a diskriminační slova v současném Japonsku
Bělohlávková, Adéla ; Sýkora, Jan (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Mým cílem zde bude zmapovat vybrané aspekty diskriminace v současném Japonsku s důrazem na etnickou diskriminaci, s malou odbočkou o projevech diskriminace v japonském jazyce na závěr. Uvědomuji si, že vyčerpávající zpracování tak rozsáhlého tématu by vyžadovalo prostor mnohem větší, než jaký zde mám k dispozici, a že tato práce nepostihne zdaleka vše, co k problematice patří. Přestože téma diskriminace je v dnešní době velice aktuální, problematiku diskriminace v Japonsku a odrazů diskriminace v japonském jazyce zatím nikdo, pokud je mi známo, v češtině nezpracovával. Budu proto spokojená, podaří-li se mi podat základní přehled o vybraných aspektech tématu a případně podnítit čtenáře k dalšímu studiu a kladení otázek.
|
|
|
Iruikon'intan: příběhy partnerství lidí a zvířat v japonské literatuře v minulosti a současnosti
Procházková, Kateřina ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Tirala, Martin (oponent)
Vnímavý čtenář moderní japonské literatury si nemůe nevimnout hojného uití mytických motivů a odkazů na klasickou japonskou literaturu. V povídce Joimoto Banany Stín měsíčního svitu se setkáváme s tradiční japonskou dichotomií snu (jume ) a reality (ucucu), se symbolem řeky dělící svět ivých (konojo) od světa mrtvých (anojo), se známým starojaponským toposem jume no ukihai1, plovoucím mostem na pomezí reality a snu.2 Nacházíme zde také postavu obdařenou nadpřirozenými schopnostmi připomínající intoistickou amanku miko , nebo motiv rituálního oblékání se do roucha zesnulého3, které má přivolat dui mrtvého na tento svět.4 Co lze v současné literatuře jen stěí přehlédnout, jsou postavy zvířat, jejich stopy nás často dovedou a k animistickým počátkům japonské kultury. Hrdinky a hrdinové současné autorky Kawakami Hiromi si vyrazí na rande s medvědem (Kamisama), posedí v hospodě s muem-chobotnicí (Hokusai), lápnou v křoví na hada, který se jim nastěhuje do bytu (Hebi o fumu). Tawada Jóko pracuje s motivy pohádky o psím enichovi (Inu muko iri), v Kakato o nakuite nechá z tajemného manela hrdinky vyklubat sépii.
|
|
|
Téma lásky a estetický ideál dokonalého milovníka v heianských příbězích s básněmi
Tirala, Martin ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce) ; Löwensteinová, Miriam (oponent) ; Líman, Antonín Václav (oponent)
Práce se zabývá problematikou tématu lásky a estetického ideálu dokonalého milovníka v heianských příbězích s básněmi (monogatari) z poloviny období Heian (7941185). Nejprve seznamuje s historickými a společenskými podmínkami, které měly vliv na vznik těchto děl. Značná část práce je vyhrazena obzvláště instituci manželství a povaze lásky v této době. Dále následuje rozbor tématu milostné poezie v císařské básnické antologii Kokinwakašú a jejímu milostnému diskursu. Seznamuje se základními estetickými ideály doby Heian a hledá jejich pravý význam v kontextu klasické literatury. Hlavní část práce je věnována rozboru díla Ise monogatari (Příběhy z Ise) z hlediska jeho datace, způsobu vniku, autorství a významu názvu tohoto textu, rovněž tak se ale zabývá i způsobem výstavby celého díla. Na to pak navazuje zamyšlení nad osudy předpokládaného hrdiny tohoto literárního textu, Ariwara no Narihiry, a nad problematikou interpretace jeho osoby na základě středověkých komentářů díla Ise monogatari. V závěrečné kapitole pak práce ukazuje způsob, jakým se téma lásky a estetický ideál dokonalého milovníka vyvíjely v dalších příbězích žánru monogatari. Práce se takto snaží doložit, že Ise monogatari je pravděpodobně základním textem (master narativem) celé japonské literatury.
|
|
|
A picture of man in the works by Endo Shusaku
Dušáková, Hana ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
V bakalářské práci se věnuji třem dílům poválečného japonského autora Endó Šúsaku. V románech Moře a jed, Mlčení a Hluboká řeka se zaměřuji na charakterizaci hlavních postav a především na jejich morální postoje a jednání v mezních situacích, ve kterých je autor zobrazuje. V každém z těchto děl se objevuje téma zodpovědnosti a svědomí, kdy hlavní hrdina dochází postupně k poznání, že v situacích, kdy je v sázce život druhého člověka, musí najít odvahu i k takovému rozhodnutí, které se vymyká jeho dosavadním zkušenostem nebo odporuje obecně uznávaným pravdám. Autor tak naznačuje, že hranice mezi "správným" a "špatným" není zdaleka vždy jasná. Do románů se promítá i autorova katolická víra a jeho přesvědčení, že základní morální principy křesťanství mají univerzální platnost bez ohledu na kulturní a náboženské tradice dané společnosti. V závěru práce se pokouším o interpretaci literárních postav v těchto třech románech v souvislosti s autorovým vnímáním člověka a lidskosti.
|
|
|
Místo děje klášter - srovnávací studie dvou povídek moderní japonské literatury
Kárský, Jiří ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Předmětem rozboru této diplomové práce jsou dvě povídky dvou moderních japonských autorů druhé poloviny dvacátého století. Oba spisovatelé, jak Jumiko Kurahašiová, tak Cutomu Minakami patřili ve své době k výrazným postavám domácí japonské tvorby a nejen, že zaujali odbornou kritiku, ale našli si i řadu oddaných čtenářů. Nicméně však nelze říci, že by patřili ke světově proslulým představitelům literární tvorby Země vycházejícího slunce. Obě zkoumané povídky vznikly na začátku šedesátých let dvacátého století a obě zapadají spíše do počátků literární tvorby svých autorů. V případě Jumiko Kurahašiové se skutečně jedná o příklad velmi rané tvorby; spisovatelce v době vydání v roce 1961 nebylo ještě ani 27 let. Naopak Cu tomu Minakami byl v povědomí čtenářstva již od roku 1947, kdy se jeho prvotina stala bestsellerem. O téměř patnáct let později získává za povídku Chrám divokých husí první větší literární ocenění, avšak jedná se o jeho teprve čtvrtou publikaci, neboť mezi roky 1947 a 1959 se umělecky odmlčel. Obě zkoumaná díla jsou tedy pro jejich autory do jisté míry čerstvým tvůrčím projevem. Autoři se v nich při hledání svého vlastního literárního stylu pomyslně vydávají na pro ně novou cestu.
|
|
|
Zrání literární postavy v raných dílech Óeho Kenzaburóa
Weber, Michael ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
V historii teorie literatury se objevily zásadní otázky týkající se výzkumu literatury. Problém zkoumání literatury lze nahlížet z několika úhlů podle toho, jak se po opodstatnění jejího výzkumu ptáme. Úhel pohledu zkoumání nám vymezují, stejně jako v jakékoli jiné oblasti lidského zájmu, tázací slova Proč? Co? a Jak?. Ptejme se tedy: proč literaturu zkoumat? A je možné ji zkoumat? Je-li to možné, je nutné ji zkoumat, když bychom ji mohli pouze číst a těšit se jí, jak argumentovaly skeptické směry v historii literární teorie? V Teorii literatury se dočteme, že "nelze postulovat žádný obecný zákon, který by naplňoval smysl zkoumání literatury: čím bude obecnější, tím se bude jevit abstraktnějším, a tudíž prázdnějším, a tím více nám bude unikat konkrétní předmět uměleckého díla." 1 Můžeme k problému čtení přistupovat jako k individuálnímu a tedy individuálně řešenému. Zabýváme-li se však zkoumáním literatury v širším významu, veřejně, či dokonce profesně, pak je nutné mít pro takové počínání důvod a spatřovat za výsledkem takové činnosti smysl. Určitý "zákon", čili definici formulovat, stanovit hranici vymezující naši činnost. Např. stačí, budeme-li se domnívat, že zkoumání samo o sobě pouze jako vyšší forma "čtení" má za výsledek kvalitativně vyšší formu interpretace. Interpretace "literárních světů" je...
|
|
|
Trvání a proměny frašky kjógen
Hýbl, Ondřej ; Tirala, Martin (oponent) ; Švarcová, Zdeňka (vedoucí práce)
Divadelní umělci na Západě dnes nemají organický soubor rad, o který by se mohli opřít, a který by jim usnadnil orientaci. Jedinou oporou jim je text hry a pokyny režiséra. Postrádájí pravidla jednání, která by jim pomáhala řešit praktické problémy, a přitom ne omezovala jejich uměleckou svobodu. Tradiční asijský divadelní umělec vychází ze soustavy organických a důkladně prověřených "absolutních pokynů", to jest uměleckých pravidel, která kodifikují uzavřený herecký styl představení, jemuž se musí podrobit všichni interpreti určitého žánru. Není snad třeba zdůrazňovat, že ti, kdo pracují v síti stanovených pravidel, mají větší svobodu než ti, kteří jsou -jako herci na západě- spoutáni náhodností a absencí pravidel. 1 Těmito slovy začíná Eugenio Barba své pojednání, ve kterém vysvětluje, proč se vlastně s kolektivem pustil do vývoje nového odvětví divadelní vědy - divadelní antropologie. Do výzkumu, který se snaží nalézt a popsat průsečíky mezi jednotlivými formami divadelního umění a tak extrahovat cosi jako "základní univerzální principy divadelního konání".
|
host ::
RSS.