|
| |
|
|
Trestněprávní ochrana života a zdraví v České republice a na Ukrajině
Rizak, Olena ; Vokoun, Rudolf (vedoucí práce) ; Císařová, Dagmar (oponent)
Bez názvu Cílem této práce bylo srovnat a vymezit odlišnosti právních úprav ochrany života a zdraví v České republice a na Ukrajině. Po provedené komparaci lze konstatovat, že existující odlišnosti v úpravě jsou nepatrné a ve vymezení základních pojmů úpravy se shodují. Obdobným je vymezení tak důležitých pojmů pro tento druh trestných činů jako začátek a konce života člověka, vymezení hranice mezi nasciturem a člověkem, jakož i stanovení okamžiku smrti- Základním pramenem, kde je obsažená úprava ochrany života a zdraví je jak v České republice, tak i na Ukrajině trestní zákoník. Dále právní úpravu obsahují zvláštní zákony, podzákonné normativní akty a rozhodovací praxe nejvyšších a ústavních soudů obou zemí. Co se týká trestných činů proti zdraví člověka, tak ukrajinské trestní právo používá pravidla soudně lékařského ohodnocení ublížení na zdraví, vydaného Ministerstvem zdravotnictví , dle kterého se stanoví povaha a stupeň ublížení na zdraví. Stej ně jak v českém trestním právu tak i v ukrajinském ochrana života a zdraví od protiprávních jednání je poskytovaná i v dalších dílech & částech trestních zákoníků, kde život a zdraví člověka není hlavním objektem trestného činu a jsou chráněné fakultativně. Přesto jak zákonodárce Ukrajiny, tak i České republiky v rámci systematiky zvláštní části trestního...
|
|
|
Euthanasie a trestní právo
Studenovský, Miloš ; Císařová, Dagmar (vedoucí práce) ; Vokoun, Rudolf (oponent)
Jedním z ožehavých problémů současnosti je bezesporu i téma euthanasie. Toto téma je častým předmětem diskusí odborníků z řad lékařů, právníků, ale zároveň je to téma, které zajímá i širší laickou veřejnost. Zájmu veřejnosti se euthanasie těší především proto, že se potencionálně dotýká každého z nás. Na konci života každého člověka totiž čeká jistá smrt. Ta může nastat rychle a bezbolestně, stejně tak ale člověk může na smrt "čekat" i poměrně dlouho a v nepříjemných, někdy i nesnesitelných bolestech. Proto si mnoho lidí klade otázku, zda je lepší zemřít tzv. "přirozenou cestou", anebo není-li lepší smrti trochu pomoci a zvolit tak cestu euthanasie. Euthanasie je tedy problematika, která by neměla být tabu, protože každý člověk si dříve či později uvědomuje svojí smrtelnost a tak se cítí být oprávněn nad tímto způsobem ukončení života přemýšlet. V době, kdy se neustále klade důraz na dodržování, případně i rozšiřování lidských práv a svobod, jsou tyto úvahy o vůli člověka dobrovolně ukončit svůj život zcela oprávněné. Stát by proto měl na tento nový trend reagovat a prostřednictvím svých zákonodárců otázku euthanasie alespoň dílčím způsobem upravit. V České republice se tak do dnešních dnů bohužel nestalo. Proto jsem si i já vybral jako téma své diplomové práce právě téma euthanasie na katedře trestního...
|
|
|
Informovaný souhlas pacienta
Semrád, Václav ; Císařová, Dagmar (vedoucí práce) ; Sovová, Olga (oponent)
56 poukazovat na zanedbání péče ze strany ošetřujícího lékaře, tedy na postup non lege artis216 . V krajním případě by byl lékař vystaven i riziku trestního stíhání217 případně občanskoprávní žalobě na náhradu škody. V případě soudního řešení celé věci bude na zdravotnickém zařízení, aby prokázalo existenci informovaného nesouhlasu. Z tohoto pohledu se jeví jako klíčové, zda byla řádně vedena zdravotnická dokumentace a bude dostupný písemný (byť jak naznačeno výše i třeba nepodepsaný) negativní revers. Pokud bude písemné zachycení reversu nedostupné (např. proto, že se dokument ztratil), lze jej stále prokázat svědecky, nicméně důkazní pozice zdravotnického zařízení tím bude zcela jistě oslabena. Za nesouhlas pacienta s navrhovanou zdravotní péčí se nepovažuje situace, kdy je lékařem doporučen určitý léčebný postup, ale zároveň jsou uvedeny určité reálné alternativy a pacient se rozhodne pro jinou možnost než tu, jež doporučil lékař. V takovém případě jde o pouhou svobodnou volbu mezi dostupnými možnostmi. Pro postavení lékaře by bylo v takové situaci vhodné, aby pacient podepsal informovaný souhlas, v němž by pacientova volba jiné než doporučované alternativy byla zanesena. 7 Závěr Cílem právní úpravy informovaného souhlasu se zákrokem je dosáhnout určitého stupně ochrany práv pacientů. Pozitivní právo...
|
|
|
Aktuální otázky mlčenlivosti zdravotnického pracovníka
Charvátová, Anna ; Sovová, Olga (vedoucí práce) ; Císařová, Dagmar (oponent)
Povinná mlčenlivost, zejména ve zdravotnictví, ale obecně i v dalších regulovaných povoláních, je v poslední době, zvláště v souvislosti s některými trestními kauzami jak zdravotnických pracovníků, tak v oblasti advokacie či obecněji justice, velmi diskutována. Otázky povinné mlčenlivosti jsou o to složitější, že jsou spojeny nejen s rovinou právní, ale i etickou. Institut povinné mlčenlivosti slouží v našem právním řádu k ochraně celospolečenských i individuálních zájmů2 a zejména v souvislosti s profesemi, jejichž úkolem je poskytovat služby v oblastech, ve kterých se často seznamují i s tzv. citlivými údaji a informacemi, je nutno zabezpečit, aby tyto znalosti nemohly být zveřejněny. V zájmu svých klientů mají příslušníci profesních komor uložena zákonem omezení v možnosti použít získané informace.3 Povinná mlčenlivost je zdůrazňována rovněž ve stavovských předpisech a je jedním ze základů profesní etiky. Institut povinné mlčenlivosti je ve zdravotnictví pojednáván především jako právo pacienta na zachování důvěrnosti o jeho zdravotním stavu, což je jeho soukromou oblastí. Institut povinné mlčenlivosti rovněž chrání zdravotnické pracovníky před neopodstatněnými zásahy státní moci do výkonu jejich zdravotnického povolání. Formou takového zásahu může být i požadování informací nejen o zdravotním stavu...
|
|
|
Veřejné zdravotní pojištění a jeho nová legislativní koncepce v českém právním řádu
Novotná, Lenka ; Císařová, Dagmar (vedoucí práce) ; Sovová, Olga (oponent)
Solidární systém veřejného zdravotního pojištění má v České republice (resp. v Československu) dlouhou tradici. Účast v systému je obligatorní pro zákonem určené skupiny osob, které jsou zároveň povinny do něj finančně přispívat (popř. je povinen za ně platit někdo jiný). Na základě veřejného zdravotního pojištění mají jeho účastníci právo na zdravotní péči bez přímé úhrady, přičemž stávající právní úprava zakotvuje velmi široký nárok na zdravotní péči v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Nejen Česká republika, ale i řada jiných rozvinutých zemí v současnosti čelí problému, který se všeobecně nazývá stárnutí populace. Podíl seniorů v populaci se zvyšuje, což má za následek vyšší podíl zdravotní péče o tyto skupiny osob, přičemž se často jedná o velmi drahou zdravotní péči. I samotná medicínská věda se nezadržitelně rozvíjí a nové metody jsou efektivnější a komfortnější, ale také nákladnější, přičemž růst nákladů je v podstatě nepredikovatelný. Zároveň dochází ke snižování počtu ekonomicky aktivních občanů, kteří do systému finančně přispívají. Zákonitě tedy dřív či později výdaje na zdravotní péči převýší příjmy systému veřejného zdravotního pojištění a bude nutné přistoupit k významným reformám. Vzhledem k omezenosti zdrojů, ze kterých jsou hrazeny náklady na veřejné zdravotní...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.