|
|
Apollo a Marsyas versus Pieta Rondanini. Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela
Wanková, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
WANKOVÁ Veronika Apollón a Marsyas versus Pieta Rondanini Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela Tato bakalářská práce se zabývá obrazem Apollón a Marsyas a Pietou Rondanini na pozadí pozdní tvorby Tiziana a Michelangela a zahrnuje dosavadní poznání o těchto dílech, jejich srovnání, ale i srovnání přístupů k pozdním dílům obou umělců. Oba umělci totiž do svých děl těsně před svou smrtí vložili velmi intenzivní myšlenku, která byla nadčasová a více méně se odvracela od současnosti obou starců. Díla se tak stala jasnou odezvou jejich pocitu, že již brzy tvořit nebudou, a proto by se měli plně oddat své milované tvorbě, dokud toho ještě jsou schopni. Při srovnání těchto děl jsem došla k závěru, že si jsou v kvalitě, filozofickém obsahu i ve své výpovědi rovna. Obě tato díla jsou totiž svojí komplikovaností záhadná, a tím i zajímavá. Tato složitost dosahuje až takové míry, že člověk má pocit, že vlastně k žádnému dokončení jejich srovnání ani nemůže dojít, jelikož při dalším pohledu na tato díla se vynořují opět další jejich spojitosti a rozdílnosti. Obraz Apollón a Marsyas i Pieta Rondanini jsou tedy prodchnuty myšlenkami na blížící se smrt a v obou dílech jde především o člověka. Díla se tak bez příkras vracejí k základním potřebám člověka - ochraně, pomoci, spravedlnosti, lásce. Jejich nedokončená...
|
|
|
Vliv Federica Zuccariho na výchovu umělce v Itálii na konci 16. a v 17. století
Vítová, Kateřina ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce)
Federico Zuccari byl velkou postavou italské historie umění v období přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholily snahy o dokázání vyšší, než řemeslné podstaty umění. Jedním z prostředků této snahy bylo zakládání nových uměleckých institucí, akademií umění. Postava Federica Zuccariho je s počátkem jejich fungování velmi úzce spjata. To, co je dnes základním cílem akademií výtvarných umění, tedy výuka mladých umělců, bylo v období jejich formování pouze vedlejší funkcí. Vytvořit z akademií v první řadě vzdělávací ústavy bylo velkým cílem Federica Zuccariho. Valná část jeho teoretické a literární produkce se zaměřuje právě na vhodnou formu výuky a nutnou úroveň znalostí, jak praktických, tak teoretických, studentů výtvarných umění. Právě přednášky o teorii umění, zejména ty, které odhalují jeho nejhlubší podstatu, Disegno, jsou podle Zuccariho nutné pro uvědomění si svého postavení umělcem nové doby. Zuccari se ve svých myšlenkách představuje také jako velký systematik a didaktik používající nové metody. Bohužel, většina umělecké společnosti nebyla ještě na jeho teorie připravená, ani zralá. Tak zůstalo množství jeho pokrokových myšlenek pouze v počátcích své realizece, nebo dokonce v praxi vůbec neuskutečněných.
|
|
|
Obrazy německých a rakouských malířů 17. století ve sbírkách Národní galerie v Praze
Jandlová Sošková, Martina ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent) ; Vlnas, Vít (oponent)
Sbírka německého a rakouského malířství 17. a 18. století zahrnuje více než 600 obrazů. Malířství 17. století představuje v rámci tohoto počtu na 190 děl reflektujících jednotlivé etapy vývoje malířství v rakouských a německých zemích. Zároveň soubor dokládá vývoj sběratelského zájmu od 17. do 20. století. Cílem textové části předkládané práce je stručně postihnout mezníky ve vývoji umění v Německu a Rakousku. Práce nechce sumarizovat dějiny německého umění, ale zaměřuje se pouze na vybrané tendence, které jsou klíčové pro umělecký přínos vybraných malířů v kontextu obrazů ze sbírky Národní galerie v Praze. Jedním z úkolů katalogu bylo zrevidovat okruh děl tradičně připisovaných německé a rakouské škole 17. století a vymezit skupinu katalogizovaných obrazů. Katalog je rozdělen do třech oddílů: "Obrazy známých malířů", "Obrazy neznámých malířů" a "Addenda". Addenda zahrnují obrazy považované v minulosti za díla německých malířů. Jedná se o obrazy, které velmi pravděpodobně vznikly v rámci jiných škol; dále kopie podle předloh jiných škol, jejichž bližší určení není zřejmé. Geograficky katalog zahrnuje díla umělců narozených a působících v německých a rakouských zemích habsburského císařství. Toto vymezení však neklade důraz na rozdělování umění této oblasti na "německé" a "rakouské". Považuji to za vhodné...
|
|
|
Monumentální malby mezi pozdní gotikou a barokem v pražských svatyních
Mazač, Vít ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Šroněk, Michal (oponent)
Předložená rigorozní práce představuje autorův pokus o přispění k bádání o české renesanci. Je věnována významné skupině renesančních nástěnných maleb, malbám v pražských sakrálních interiérech. Navazuje na seminární práce autora a především na jeho diplomovou práci z roku 2002. Starší práce vznikly pod vedením Doc. PhDr. Jiřího Kropáčka v rámci jeho semináře renesance a také Prof. PhDr. Lubomíra Konečného v rámci ikonografického semináře. Nejrozsáhlejší část práce tvoří katalog. Autor se snažil představit úplný výčet děl v rámci jednotlivých svatyň, jež jsou abecedně seřazeny v počtu 34 objektů, většina hesel má ještě podhesla, týkající se jednotlivých maleb či kaplí. Zahrnuje jak malby zachované, tak zaniké, známé pouze z pramenů, uvedených většinou v kapitole Textové přílohy. Každé heslo je uvedeno fakty o okolnostech vzniku daného díla, následuje popis, případně slohový a ikonografický výklad a porovnání s grafickými předlohami, autorské určení se podařilo jen u malé části materiálu. Aby čtenáři pokud možno usnadnil sledování popisů, přiřazuje autor k práci bohatou fotografickou dokumentaci. Katalog a fotografickou přílohu předchází textová část. Ta po předmluvě týkající se renesančních maleb obecně a úvodu seznamujícího čtenáře především s výsledky předchozího bádání probírá jednotlivé objednavatele,...
|
|
| |
|
|
Autoportrét v českém barokním malířství
Kacetlová, Miroslava ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Horyna, Martin (oponent)
Na stránkách této práce si čtenář bude moci přečíst pojednání o autoportrétní tvorbě českých barokních malířů. Do pojmu "český malíř" jsem zařadila i ty malíře, kteří se sice na českém území nenarodili, nicméně jejich tvorba je z části s naším prostředím spojena a tudíž je zařaditelná do kontextu barokní tvorby v Čechách a na Moravě, a také ty, kteří se na našem území narodili, ale téměř celý život tvořili v jiných zemích. Proto se mnohdy při výkladu některých vlastních podobizen dostaneme na území našich středoevropských sousedů. Příslušnost umělců a jejich děl k národnímu celku nelze v podmínkách feudálně uspořádané společnosti posuzovat z téhož hlediska jako v 19. století, kdy se v habsburském státě začaly formovat moderní národy.
|
|
|
Na cestě. Mystik a umělec
Trojaková, Jolanta ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Mystická cesta není závod o boží přízeň. Proto ani my nebudeme v JeJIm cíli rozdávat medaile, sčítat oběti a pranýřovat odpadlíky. Mysta se na ni vydává jednoduše proto, že musí. K úprku od "vyzkoušené" reality k nejisté metě jej pohání ten nejvášnivější cit, jakého jsme schopni. Láska. Láska k něčemu, co ho přesahuje. K tušenému Bohu. Milostné hry jsou vždycky vabank: buďto to vyjde, anebo ne. Ať už eskapády našich umělců poblouznťných Absolutnem dopadly jakkoli, díky těmto pletkám mnohé získali. Odvrhli (na periodu lišící se případ od případu) kult zdevastovaného těla, jaký pěstovali jejich dekadentní předchůdci. Místo absinthem si začali prolévat hrdla kefirem.(Ovšem, občas si k němu zapálili cigaretu hašiše.) ,,Helcelet poslal mně zákvasku kefírovou, se kterou počal jsem od 1.10. novou životosprávu, a mohu říci, že značně mi toto pití kefíru prospělo. ,,315 Upsali se abstinenci, vegetariánství a často i sexuální zdrženlivosti. (Múzy už nehledali mezi lepými modelkami. Jejich idolem byl Bůh, jehož podobu ani neznali.) Z mnohých se stali náruživí nudisti. František Kupka svlékl své šaty po vzoru německého nazarénistického malíře Karla Diefenbacha - duchovního vůdce své mladosti. Samozvaný filozof hlásal návrat k přírodě a v duchu této premisy se denně tvrdohlavě slunil, jak ho pánbů stvoříl, přesto, že...
|
|
|
Zobrazení věčného žida v českém a světovém umění
Janáčová, Eva ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Hlavním cílem této magisterské diplomní práce je na obecné rovině prozkoumání ikonografie věčného žida v českém i světovém v , umenl. Určitý prostor je nejprve věnován historickému vývoji legendy o věčném židovi, jenž je zprvu nazýván Cartaphilem či Malchem, později pak Ahasverem, a který podle vyprávění, jež bylo v západní Evropě ve svém základním rozvrhu písemně zaznamenáno již v první polovině 13. století, údajně uhodil Ježíše, za což jím byl odsouzen k neustálému putování až do Kristova druhého příchodu na zem. Po zmapování ahasverovského tématu v širším kontextu české i světové literatury, hudby, divadlu a filmu následuje nejrozsáhlejší část, věnovaná výtvarnému umění. První zobrazení věčného žida by podle některých badatelů mohla pocházet již ze 12. století, serióznější návrhy pak pracují s obdobím mezi 13. až 16. stoletím; přitom nelze vyloučit, že některá znázornění věčného žida vycházejí z ikonografie nesení kříže. Od počátku 17. století se ikonografie Ahasvera rozvíjí naplno: nejznatelnější je vývoj od prvních, poměrně statických znázornění k pozdějším figurám zaznamenaných v pohybu. K původním lidovým dřevořezům a letákovým grafikám s ahasverovskou tématikou, šířeným nejčastěji podomním prodejem, se od 19. století začínají přidávat knižní a novinové ilustrace věčného žida, ale taktéž jeho...
|
|
|
Perugino a Cremona
Jiráková, Hana ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce)
Ústředním tématem předkládané práce je obraz Madony se světci v cremonském kostele Sant'Agostino od Pietra Perugina v kontextu jeho celkového působení v severní Itálii. Po úvodní charakteristice Peruginovy umělecké osobnosti následuje popis jeho severoitalských zakázek a zejména jeho cremonského obrazu. V dalších pasážích je vymezen vývoj cremonské umělecké scény a dále je zkoumán vliv tohoto obrazu a Peruginova stylu obecně na umění v Cremoně v období kolem přelomu 15. a 16. století. Cílem je nalézt tyto souvislosti v dílech umělců Boccaccia Boccaccina, Tommasa Aleniho, Galeazza Campiho, Francesca Caselly a Marca Marzialeho, kteří v této době v Cremoně pracovali.
|
|
|
Dva obrazy Jacopa Vignaliho v Národní galerii v Praze
Zlatohlávková, Eliška ; Mádl, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá dvěma obrazy florentského malíře Jacopa Vignaliho, které jsou uložené v Národní galerii v Praze. Vignali žil a tvořil v první polovině 17. století, kdy ve Florencii vrcholila malířská reforma iniciována malíři již v 80. letech 16. století, převážně Lodovicem Cigolim, na kterého Vignali v počátcích své tvorby navazoval, a rozvíjel se zde raný barok. Vignali patřil do první generace malířů raného baroka ve Florencii, poslední významné etapy florentského umění. Vyučil se v ateliéru Mattea Rosselliho, který nejen jemu, ale i ostatním svým žákům zprostředkoval poznatky, které přinesla reforma manýrismu. Nejzajímavější Vignaliho díla vznikla během prvních patnácti let jeho tvorby, hlavně však ve 20. letech 17. století. Během těchto let se vyvinul jeho osobitý malířský styl, kterým tvořil po zbytek svého života. Na počátku se, co se týče stylu, zcela orientoval na svého učitele, záhy se však nechal na krátkou dobu částečně ovlivnit naturalismem, či malířem německého původu Adamem Elsheimerem. Nejvíce ho však oslovila tvorba o něco málo staršího malíře Francesca Curradiho. Pod jeho vlivem se proměnila Vignaliho paleta barev, kde jasné a zářivé tóny nahradily jemné odstíny červené a fialové, a jeho postavy získaly melancholický a zasněný ráz. Na obou obrazech, kterým se tato práce věnuje a které...
|
host ::
RSS.