|
|
K otázce vztahů Japonska a Indočíny na začátku 20. století
Karlová, Petra ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Liščák, Vladimír (oponent) ; Kovář, Martin (oponent)
K napsání této práce mě přivedl můj zájem o Japonsko a Vietnam. Začátek 20. století jsem si zvolila proto, že je to období mnoha změn nejen v Japonsku a Vietnamu, ale ve světě jako takovém. Studie zabývající se tímto období ve východní Asií se obvykle soustředí na vývoj vztahů západních velmocí s Japonskem a Čínou, na postoj Japonska ke Koreji a Číně apod. Avšak vztahy Japonska a Francie, která ovládala tehdejší Vietnam v rámci Francouzské Indočíny, jsou dosti opomíjeny. Domnívám se, že je to proto, že pozornost japonské vlády byla v té době zaměřena více na sever - na Koreu a Mandžusko, kde Francie neměla žádné ambice. V otázce Koreje a Číny se naopak střetávaly zájmy Ruska a Japonska. V jižní oblasti Japonsko sice mělo záchytný bod - Tchaj-wan, avšak zatím zde vůbec nepomýšlelo na další postup. To by mohlo vyvolat dojem, že vztahy mezi Japonskem a Indočínou v tomto období byly nevýznamné nebo nevyhraněné. Studiu japonsko-indočínských, respektive japonsko-vietnamských vztahů v tomto období se věnují především vědci z těchto obou zemí, avšak jejich bádání se často soustředí kolem osoby vietnamského vlastence Phan Boi Chaua [Fan Boi Ťau] a hnutí Dong Du [Dong Zu] (Cesta na východ), které organizoval v letech 1905- 1909 a jež spočívalo v tajném vysílání vietnamských mladíků do Japonska a zajištění jejich...
|
|
| |
|
|
Aliud etiam referam de magno cane quod vidi. Odorik z Pordenone a jeho setká(vá)ní s Velikým chánem
Liščák, Vladimír
Z většiny latinsky psaných rukopisů cestovní zprávy Odorika z Pordenone se dozvídáme, že byl osobně přítomen setkání františkánských bratří s Velikým chánem. V textu známém jako De reverentia magni Chanis je popsána úcta, kterou údajně projevil Veliký chán Jesün Temür(vládl 1323–1328) křesťanské víře zastupované křížem. K události došlo prý během chánovy cesty z Chánbalyku (Ta-tu) do letního paláce v Šang-tu. Pouze velmi malá část latinských rukopisů, které vznikly na území středo-jižního Německa (recensio Germanica) ve druhé polovině 14. století, obsahuje pasáž, obecně nazývanou De prædicatione magno Chani. Zachycuje, jako jediný latinsky psaný pramen, Odorikovo kázání před Velikých chánem Chošilou (vládl 1328–1329).
|
|
| |
|
|
Doklady o čínských praporech ve světle nejstarších textů
Liščák, Vladimír
Nejstarší prapory se na území Číny používaly pravděpodobně již v období prvních (mytických) vládců a polomytické dynastie Xia. Nejranější informace o podobě praporů, jejich funkci a vlajkové etiketě na území Číny můžeme čerpat z vyobrazení a nápisů období Shang/Yin až Válčících států (asi 14.–5. století př. n. l.). Piktogramy a vyobrazení zejména na bronzových nádobách (jinwen), ale již i na věštebných kostech a želvích krunýřích (jiaguwen), přímo dokládají používání praporů v nejranějších období čínských dějin. Piktogramy zachycují nejen obecný termín „vlajka/prapor“, ale i různé typy, tak jak je známe i z vyobrazení.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.