|
|
Zhodnocení konstitučních modelů pro jemnozrnné zeminy o různých stupních překonsolidace
Hájek, Václav
Pokročilé konstituční modely uvažují číslo pórovitosti jako stavovou proměnnou. Výhodou těchto modelů je možnost použití pouze jediné sady materiálových parametrů pro modelování různě ulehlých zemin. Porovnáním experimentálních dat a výsledků simulací modelů byl sledován rozsah použitelnosti jedné sady materiálových parametrů na zemině s rozdílným stupněm překonsolidace. Nejprve byly predikce modelů porovnávány se sadou experimentálních dat na kaolinu (Hattab a Hicher, 2004) a poté s výsledky vlastních zkoušek na třetihorním jílu provedených v laboratoři mechaniky zemin Univerzity Karlovy. Zhodnocení modelů se provádělo srovnáním grafů napětí-přetvoření a odchylkou těchto křivek, vyjádřenou jednou skalární hodnotou. Tímto způsobem je demonstrováno, že alespoň dvě sady materiálových parametrů jsou nutné pro každý uvažovaný model. Nejlepší výsledky v porovnání s experimenty podává Hypoplastický model pro jíly, dále Three surface kinematic hardening model a nejhorší Modifikovaný Cam Clay model.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Stávání se jiným jakožto hledání východiska v textu Franze Kafky Zpráva pro jistou Akademii
Buberlová, Lenka ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Hájek, Václav (oponent)
Na první pohled by se mohlo zdát, že Kafkův svět je světem sice podivným a křivolakým, ale přesto pevně ohraničeným, jasně vymezeným teritoriem, které je prodchnuto přísně definovanými, ač mnohdy neznámými pravidly, a v němž dochází k svízelným situacím, z nichž se nelze vymanit. Není tomu tak zcela.
|
|
|
Obzory a ruiny. Viditelné a neviditelné v raně moderní vizuální kultuře
Hájek, Václav ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Tato disertační práce se zabývá jedním specifickým obrazovým motivem z počátku 19. století, který zajímavým způsobem reprezentuje a problematizuje otázku raně moderní vizuální kultury. Vizuální kultura zahrnuje jak soubor reprezentací (artefaktů, masových obrazů, vizuálních znaků apod.), tak metody vizuální percepce a potažmo recepce. Oblasti vnímání a reprezentací jsou pevně provázány: nelze si představit určitý typ obrazu bez určitého typu vizuální komunikace. Vztah mezi obrazem a vnímáním má řadu historických, kulturních, sociálních variant. Cílem následujícího textu je sledovat, jak se konkrétní historická varianta vizuální kultury sebereflexivním způsobem odráží a konstruuje v samotných vizuálních artefaktech (v rámci relevantního teoretického kontextu). Budu se zabývat určitými projevy romantického malířství a budu tvrdit, že v této produkci se dobový vizuální "režim" odráží stejně jako v textech a navíc, že se romantická malba určitým způsobem spolupodílí na konstrukci moderního vizuálního režimu, především pak na jeho elitní a ikonoklastické složce.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.