|
|
Sochařský náhrobek na Olšanských hřbitovech éry J. V. Myslbeka
Eretová, Monika ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Tato práce pojednává o sochařských náhrobcích na Olšanských hřbitovech. Bližší časové určení vymezuje éra sochaře Josefa Václava Myslbeka, jedná se tedy o závěr 19. století a první roky století nadcházejícího. Úvodní kapitola seznamuje s vývojem, jaký prodělala instituce hřbitova od středověku po 19. století, jehož zlomovým bodem byly josefínské reformy. Následuje vývoj Olšanských hřbitovů od dob, kdy zde bývalo morové pohřebiště, po současnost. Jedna pasáž je speciálně věnována fenoménu olšanského umění. Jsou zde vzpomenuti sochaři a architekti od Ignáce Platzera a Františka Xavera Lederera, přes Emanuela Maxe, Bohuslava Schnircha či i Josefa Mařatku, po Olbrama. Následující část se již věnuje osobě Josefa Václava Myslbeka, jeho životu, rodině, stěžejním dílům a především jeho působením na poli sepulkrálního umění. Zmiňují se zde veškeré jeho práce z této oblasti, specifický důraz je pak vyvinut na prostředí Olšanských hřbitovů jako kulisu jeho soch. To se ale již dostáváme ke stěžejní části a to náhrobním pomníkům význačných osobností: Karla Sladkovského, Julia Grégra, Josefa Baráka, Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše. Tyto kapitoly dokumentují počáteční ideu náhrobku, jejich vznik, realizaci, ale také slavnostní odhalení. Pomníky jsou vždy detailně popsány a vyloženy z ikonografického hlediska. Jelikož...
|
|
|
Sochař Karel Novák a jeho umělecký závod
Gaudeková, Helena ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Tato práce se zabývá životem a dílem českého sochaře Karla Nováka (1871 - 1955) a fungováním jím založeného sochařského závodu, provozovaného v Praze. Hlavní důraz je kladen na podrobnější analýzu exteriérové dekorace fasád (zejména) pražských soukromých či nájemních domů a ústavů v letech 1898 až 1913, která tvořila převažující část sochařových zakázek v období před první světovou válkou. Součástí této práce je také nový katalog sochařova díla, založený (krom jiného) na nově objeveném rukopisném soupisu sochařova díla z roku 1953. Tento pramen rovněž umožnil zmapovat určitou část Novákových spolupracovníků, jimž se v této práci věnujeme. Závěr práce pak tvoří krátké shrnutí Novákovy poválečné tvorby. Klíčová slova: Karel Novák, sochařství, umělecký závod, štuková výzdoba, fasáda, secese
|
|
|
Krajinomalba v Praze 1840 - 1890. Prezentace krajinomalby a její feflexe na výstavách Krasoumné jednoty
Vlčková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent) ; Machalíková, Pavla (oponent)
Krajinomalba v Praze 1840-1890 Prezentace krajinomalby a její reflexe na výstavách Krasoumné jednoty. The Landscape painting in Prague 1840-1890 Presentation and reflection of landscape painting on the Art Union exhibitions PhDr. Lucie Vlčková Školitel: Prof. PhDr. Roman Prahl ABSTRAKT: Předkládaná disertační práce shrnuje výsledky výzkumného projektu, jehož cílem byla dokumentace a zhodnocení prezentací krajinomalby na výročních výstavách Krasoumné jednoty v letech 1840 - 1890 a jejich dobové kritické reflexe. Krajinomalba v daném období postupně nabývala stále většího významu jako respektovaný obor malby a iniciátor proměn estetických kriterií, stala se velmi populární na umělecké scéně a získala dominantní postavení ve výstavních prezentacích i prodeji. Sledovaný časový úsek, započatý působením školy Maxe Haushofera a končící kontakty s impresionismem, je pro vývoj české krajinomalby zcela zásadní, mimo jiné proto, že se v jeho rozmezí utvářely a kodifikovaly způsoby zobrazení české krajiny a výběr příslušných krajinných schémat. Přestože byl vývoj krajinomalby druhé poloviny 19. století průběžně zkoumán a interpretován, nebyl dosud v českém kontextu hodnocen komplexně se zohledněním zahraničních vlivů a projevů mimo mainstream oboru. Nezbytná rekonstrukce reálného stavu krajinomalby, založená na...
|
|
|
Příspěvek k teorii a praxi znázorňování afektů ve výtvarném umění kolem roku 1800
Ježková, Markéta ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Předložená práce se zabývá francouzskou klasicistní teorií o fungování a zobrazování afektů jako možném východisku některých výtvarných děl vzniklých v Čechách kolem roku 1800. Teorie fungování a zobrazování afektů byla ve Francii rozpracována během 17. století na půdě "Academie Royalle de Peinture & Sculpture". Akademikové se snažili na základě nejnovějších vědeckých poznatků (inspirovaných antikou) sestavit návod, jak vždy vytvořit dílo, které diváka "přivolá", umožní mu přečíst děj a v něm zobrazené postavy zasažené určitým afektem a v neposlední řadě jej dojme. Cestu naznačil svým spisem "Vášně duše" René Descartes, jehož teorii zpracoval, upravil a obohatil názornými kresbami královský dvorní malíř Charles Le Brun. Studentům výtvarného umění umožňovala poznat a pochopit příčiny, které nakonec vedou k projevu afektu ve tváři. Začínajícím umělcům mohla poskytnout vodítko pro zobrazení vášní, které vzhledem k pravidlům společenského chování nebylo možné na veřejnosti v běžně spatřit. Vzhledem k tomu, že většina kreseb byla neutrální, umožňovala použití pro obě pohlaví i v různém kontextu. Le Brunova příručka po prvním vydání v roce 1698 byla překládána do mnoha jazyků a rozšířila se po celé Evropě, ale ve Francii byla Le Brunovými následovníky odmítnuta. Roger de Piles a André Félibien Le Brunově teorii...
|
|
|
August Brömse. The artist and his paintings
Kašková, Gabriela ; Prahl, Roman (oponent) ; Wittlich, Petr (vedoucí práce)
The work is based on the estate of August Brömse in the Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg, which contains over 1050 letters from the period between 1902 and 1910, and a large collection of sketches and pictures. The structure of the work is determined by this material. The first part is focused on the period up to 1910. On the basis of his correspondence it investigates the artist's life after his studies in Berlin up until his establishment as Professor of Graphics at the Academy of Arts in Prague. The text not only provides a biographical study, but also gives an insight into the cultural life of "Czech Germans" in the specific context of the struggles between Czechs and Germans in Bohemia. Of special interest is the "fight" for the two posts for German professors at the Academy, which lasted four years and was very important for Brömse. The second part is devoted to Brömse's paintings from the period after 1910, which have not yet been treated adequately in research on the artist. It ties in with the first part, which shows the starting points of Brömse's painting and also comments on important pictures in the context of the artist's work. The second part offers an analysis of selected significant paintings. After 1910 Brömse concentrates on religious themes in his work. Two thematic issues have...
|
|
|
Československý stát a francouzské moderní umění v letech 1923 až 1937
Savický, Nikolaj ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Před koncem 19. století byly možnosti české politické reprezentace na mezinárodní scéně minimální. V těchto podmínkách představovaly vztahy s francouzskou reprezentací z pohledu české politické a kulturní elity nejen protiváhu proti německému vlivu, ale také také jistou náhradu za neexistující diplomacii a v mnohém nahrazovaly politickou činnost. Otevření francouzského konzulátu v Praze roku 1897 bylo důležitým momentem českého politického života. Na počátku 20. století zorganizoval Spolek výtvarných umělců Mánes řadu výstav francouzského umění, zejména v letech 1907, 1910 a 1914. České publikum tak mělo první příležitost vidět díla impresionistů, postimpresionistů a kubistů. Z druhé z těchto výstav zakoupil spolek Derainovo monumentální plátno Koupání (1908). Tato tradice byla přerušena první světovou válkou. Pět let po založení nezávislého Československa, byla obnovena. Činem československé vlády, majícím za cíl zlepšení česko-francouzských vztahů, pak vznikla jedinečná sbírka, která je dodnes celosvětově důležitá pro bádání o francouzském umění 19. a počátku 20. století.
|
|
|
Iluze nebo realita? Ikonografie japonské a evropské krajinomalby na přelomu 19. a 20. století v kontextu reflexe skutečnosti a fenoménu japonismu
Hánová, Markéta ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent) ; Prahl, Roman (oponent)
Je obecně uznávaným faktem, že japonismus byl jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro moderní evropské výtvarné umění, který otevřel nové výrazové možnosti pro ztvárnění skutečnosti. Významný zlom v nazírání na skutečnost z jiného, než mimetického způsobu zobrazování, se díky japonským vlivům přenesl také do žánru krajinomalby. Zde došlo k výraznému vývoji ve formalistním řešení, které přineslo obecně zdynamizování obrazové plochy pomocí ornamentálních principů. Ornament, jehož prostřednictvím vnímáme rytmické prvky v obraze, necharakterizuje tradičně popsaný dekorativní vzorec, ale jeho vlastnosti založené na opakujícím se pohybu jak jednotlivých vizuálních prvků, tak střídavém rytmu v obrazové kompozici nebo ve výrazových technikách. Studie se zajímá o původní principy krajinomalby, vstřebávané japonským malířstvím z Číny, které se od druhé poloviny 19. století zároveň přetlumočily do výrazového slovníku evropské výtvarné avantgardy. Silná vazba českých malířů na francouzské prostředí pak způsobila, že se tyto japonizované krajinářské principy nepřímo odrážely také v české tvorbě přelomu 19. a 20. století.
|
|
|
Otakar Lebeda (1877-1901)
Hulíková, Veronika ; Prahl, Roman (oponent) ; Wittlich, Petr (vedoucí práce)
Otakar Lebeda patřil, vedle Antonína Slavíčka a Františka Kavána, k největším talentům krajinářské školy Julia Mařáka na pražské Akademii. Svůj život se rozhodl ukončit měsíc před čtyřiadvacátými narozeninami. Dílo, které vytvořil v rozmezí pouhých devíti let (a to do něj započítáváme i pět let strávených na Akademii), je svým rozsahem i obsahem impozantní. Jeho jednotlivé etapy můžeme měřit na týdny a dny, podle toho jak se Lebeda pohyboval po krajině doma i v cizině. Přesto se mu podařilo dotknout se všech podstatných problémů soudobého malířství. Dnes se zdá jeho zařazení do vývoje českého umění konce 19. století nezpochybnitelné a jeho práce najdeme v každé publikaci, která se tímto obdobím zabývá. První umělcova monografie vyšla však po více než padesáti letech od jeho úmrtí a na dlouhou dobu se stala jediným zdrojem informací. Možnost podrobně prozkoumat dochovanou Lebedovu pozůstalost a korespondenci mne vedla k rozhodnutí zvolit si dílo Otakara Lebedy jako téma diplomové práce. Mým záměrem je podrobně zmapovat jeho umělecký odkaz, který je možné od posledního zpracování rozšířit o nově objevené obrazy a kresby. Prostřednictvím dopisů se také pokusím přiblížit jeho osobnost.
|
|
|
Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého
Pelc, Vít ; Wittlich, Petr (oponent) ; Prahl, Roman (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá měšťanskými domy v blokové zástavbě, domy nájemními - tedy těmi, které byly koncipovány na výnos (z nájemného). Tyto domy byly určeny především k bydlení, ale sloužily vedle toho často i účelu obchodnímu či výrobnímu (krámy nebo dílny v přízemí…), nebo i společenskému (např. jako sídlo spolků) a pohostinskému. Z těchto pak zaměřujeme svou pozornost především na ty, které byly svou výzdobou dobově příznačné, typické, nebo naopak výjimečné. Zabýváme se výzdobou domů po formální i obsahové stránce, již proto, že tyto stránky nelze dost dobře oddělit.
|
|
|
Osobnost Celdy Kloučka a jeho dílo
Teichmanová, Jana ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Vondráček, Radim (oponent)
Osobnost a dilo Celdy Kloucka obsazene v teto pnici, predstavuje umelce ve sve podstate jako "renesancni" postavu mnoha zajmu, zabyvajici se Cinnostmi nejen umelecky-mi. Nasledne zhodnoceni Klouckova prinosu v oblasti ceskeho dekorativniho socharstvi prinasi alespon hruby nastin znacneho vy-znamu tohoto sochare, ktery dosud nebyl dostatecne docenen. Zabyval se nejen dekorativni vy-zdobou fasad, kterou si ziskaval nejvice kladnych ohlasu diky jejich verejne povaze, ale take umeleckoremeslnou tvorbou, vicemene spojenou s jeho skolnim atelierem na Umelecko-prumyslove skole. Volbou tvaru, jasnosti kompozice i uzitim sveho specifickeho ornamentu vystupovaly predmety vysle z jeho skolniho atelieru z prumeru tehdejsi prazske manufakturni vy-roby. Klouckova invence nesla zretelne stopy individualismu, aplikoval ji v ruznem materiaIu, aniz by se omezoval velikosti plochy. Tento sochaf se dokazal vymanit z tehdy bezneho proudu stereotypu dekorativnich vzorU a vytvarel si sve vlastni na zaklade pilneho studia, zpocMku hlavne historizujicich stylu. Ackoliv prevzal mnohe ornamentaIni prvky minulych epoch, promenil je v kazdodennich kresbach ve specificke formy charakterizujici jeho duraz na kompozici ve vsech oborech umeleckeho prumyslu. Touha po srozumitelnosti plasticke linie vedla Kloucka k rytmicke dekorativnosti...
|
host ::
RSS.