|
|
The theme of love and the aesthetic ideal of perfect lover in Heian tales with poems
Tirala, Martin ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Löwensteinová, Miriam (referee) ; Líman, Antonín Václav (referee)
This thesis deals with the the theme of love and the aesthetic ideal of perfect lover in tales with poems (monogatari) from the middle of the Heian period (7941185). Firstly it pursues the historical and social conditions that influenced genesis of these works. Special attention is given to the marriage institution and the nature of love in this period. Afterwards the author included an analysis of the theme of love poetry in the first imperial anthology of Japanese poetry (Kokinwakash) and its love discourse. The thesis deals also with the basic aesthetic ideals of the Heain period and tries to investigate their authentic meaning in the context of classical Japanese literature. However, the main concern of this thesis is the analysis of Ise monogatari (Tales of Ise). It deals with the problems of the genesis, date, authorship and the meaning of its title, as well as the construction of the work. Then comes the study of Ariwara no Narihira, the historical figure, who is probably the protagonist of this literary text, and the author also deals with the problems concerning the interpretation of this character in the context of the middle age commentaries of Ise monogatari. In the last chapter of the thesis the author shows the way the theme of love and the aesthetic ideal of perfect lover developed in other...
|
|
|
Japanese adverbs of degree (measure)
Jandejsková, Viola ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Tirala, Martin (referee)
This thesis disserts on Japanese adverbs of degree (measure) expressing high degree from morpohological, semantic and syntactical perspective. First, I introduce basic information about Japanese adverbs generally. About each adverb I explain the meaning by means of both direct translation and description and I define morphological type and comment on most often type of modified expresion from the semantic perspective. Then I give a corpus of example sentences with Czech translation. At each example sentence I comment on semantic type of modified expresion. At the end I resume findings about relation between meaning of an adverb and semantic type of modified expresion.
|
|
|
Forms and functions of interrogative structures: a contrastive study of English and Japanese
Buriánková, Petra ; Šaldová, Pavlína (advisor) ; Švarcová, Zdeňka (referee)
The functional analysis attempted to provide a survey of functions, i.e. illocutionary forces of interrogative structures in the corpus and its sub-corpora and hence compare the scope of functions that are, besides the functions following from the primary semantics of the individual interrogative types, realized by interrogatives main types of the compared languages. The key factor that can, to high degree, determine the outcome of an analysis, is classification. We have combined two approaches, classical Searle's approach and an alternative approach of Wierzbicka, which was devised specifically for cross-cultural pragmatics' purposes. The first part of quantitative analysis pursued overall distribution of the illocutionary forces in the individual sub-corpora regardless of the interrogative types expressing them. As expected both languages used interrogatives in accord with their primary semantics mostly for asking for a piece of unknown information or confirmation or negation of information, i.e. directive RR (request for representative). However apart from this common trend there are some noteworthy tendencies. (see graph D2 in Appendix D). Japanese is quite conservative and uses interrogatives primarily to ask for information, to some degree to express emotions or attitudes and only in a very limited...
|
|
|
Modern Japanese literature represented by Kawabata Yasunari and Oe Kenzaburo
Williams, Naděžda ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Tirala, Martin (referee)
V následující diplomové práci se budu zabývat srovnáním dvou japonských držitelů Nobelovy ceny za literaturu. Jsou jimy Kawabata Jasunari, který získal cenu v roce 1968 a óe Kenzaburó, jenž svého krajana doplnil o dvacet šest let později, v roce 1 994. Podnětem k výběru tohoto tématu byl zájem "podívat se pod pokličku" dvou mužů, spisovatelů a důležitých figur historie moderní japonské literatury, kteří přestože získali stejné ocenění, byli osobnostmi velice odlišnými, ať už svou literární orientací, tvůrčími postupy, prostředím, z něhož pocházeli, osobními prožitky, jež předurčily jejich osobní i literární život či vnímáním společnosti. Oba autoři patří bezesporu k jedněm z nejvýznamnějších japonských spisovatelů dvacátého století a to nejen proto, že získali Nobelovu cenu, ale zejména pro svůj jedinečný literární projev a osobitost. Dnes již nežijící Kawabata Jasunari ve své tvorbě, která je charakterizována melancholickou lyričností, zkombinoval krásu starého Japonska s modernistickými trendy. Byl vyznavačem tradičních japonských hodnot, krásna a Orientu a duch jeho děl dodnes zůstává opředen jistou rouškou tajemna. Dosud žijící autor Óe Kenzaburó je považován za talentovaného prozaika a za jednu z nejpozoruhodnějších osobností japonské literatury od konce války. Silně ovlivnil především mladou japonskou...
|
|
|
Desiderative mode in Japanese
Bouberlová, Zdeňka ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Tirala, Martin (referee)
Ve své bakalářské práci se zabývám přacím způsobem (deziderativem) a přacími výrazy v japonštině obecně. Vzhledem k širokému rozsahu tématu se soustředím především na výrazy vyjadřujícími explicitní přání či chtění (včetně žádosti/ prosby). Téma se snažím pojednat jak z morfologického tak ze sémantického hlediska. Teoretický text této bakalářské práce doplňuje řada příkladů (plus další doplňující příklady v příloze), které názorně ilustrují význam a použití jednotlivých přacích výrazů. Pramen a příslušnou stránku, odkud jednotlivé příklady pochází, uvádím v závorce za příkladem, všechny použité prameny pak v bibliografii. V případě citací rovněž uvádím příslušné údaje hned za citovaným textem. Případné vysvětlující či doplňující informace uvádím v poznámkách pod čarou. V první polovině práce (tj. v oddílech IV a V) se zabývám dvěma typy přacího modu v japonštině - sufixy -TAI a -TAGARU, adjektivem HOŠII a slovesem HOŠIGARU. V dalších kapitolách se věnuji lexikálním prostředkům vyjádření přání a také ustáleným vazbám. V závěru práce se okrajově zmiňuji o intenzitě přání a způsobu jejího vyjádření a o zvláštnostech týkajících se japonských přacích výrazů. Pro přepis japonštiny používám českou transkripci.
|
|
|
A presentation of Czech verb aspect for Japanese speakers
Yamamoto, Ryoko ; Hrdlička, Milan (advisor) ; Švarcová, Zdeňka (referee)
Poprvé jsem se s češtinou setkala v roce 1995 v Londýně. Tehdy Jsem chodila do londýnské jazykové školy, abych zlepšila svou angličtinu. Tam bylo i několik českých studentů. Věděla j sem, že existuje země jménem Česká republika, přestože jsem se seznámila s lidmi z této země poprvé v životě a poprvé jsem slyšela, jak ti lidé mluví svým jazykem - češtinou. Nepamatuji si, jestli na mě tehdy udělala čeština nějaký zvláštní dojem. exoticky jako ostatní jazyky. Asi ten, že čeština zní stejně V roce 1997 jsem návštívila Českou republiku jako turista. To bylo moje druhé setkání s češtinou. Tehdy jsem ovšem neuměla ani jediné české slovo, a proto jsem během svého desetidenního pobytu všude mluvila anglicky. Přesto j sem slyšela češtinu kolem sebe a viděla jsem plakáty nebo nápisy napsané česky. Je jasné, že jsem věděla, jak čeština zní a jak se píše česky mnohem lépe, než tehdy v Londýně. Další setkání s češtinou bylo v Japonsku. Zanedlouho po návratu z cesty po České republice jsem náhodou objevila dvanáctidenní intenzivní kurz češtiny nedaleko od svého města. Důvod, proč jsem se ho zúčastnila, byl jednoduchý. Protože jsem vlastně nevěděla, že něco takového ve sousedním městě existovalo, myslela jsem si, že by byla škoda nechat si ujít takovou příležitost, kterou neměl každý. Tehdy jsem si neuvědomila, že tato...
|
|
| |
|
|
Political and aesthetical reflections in the thoughts of Yoshida Kenkó
Plešmídová, Dagmar ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Nymburská, Dita (referee)
Cílem této diplomové práce je s vědomím odlišnosti japonského originálu a jeho českého a anglického překladu 9 rozebrat úvahy Jošidy Kenkóa Psáno z dlouhé chvíle ze současné perspektivy, a přiblížit tak jeho pohnutky a motivaci, odhalit zdroje (tradice, vzpomínky, zážitky, povahové rysy), emocionální náboj, inspiraci a politické vlivy, s jakými své zápisky formuloval a jakými obsahy jednotlivé pasáže naplnil. Tato práce si klade za cíl odhalit skutečné i zdánlivé rozpory v jeho pohledu na svět a zjistit, jaký smysl mají pro Kenkóa v literárním ztvárnění japonské estetické principy, zvláště z buddhismu vycházející pomíjivost (mudžó, ).
|
|
|
The poetry in the Kojiki
Adamčák, Jan ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Tirala, Martin (referee)
Ze 112 písní obsažených v Kodžiki byl proveden výběr reprezentativního vzorku a na něm proveden hrubý překlad a rozbor, jak jazykové či významové stránky písně, tak jejího stylistického zařazení. Z ukázek je patrné, že tyto písně vznikly dávno předtím, než začala být japonská poezie výhradně záležitostí úzké elitní skupinky soustředěné kolem císařského dvora. V jistých případech lze dopátrat jejich lidový původ i původní význam (požehnání novému domu v písni Susano-o-no-mikota), či místo původu (politické sňatky mezi patriarchálním Izumem, a matriarchálním Koši), někdy byl převodem a zasazením do okolního kontextu natolik, že nám zbývají nanejvýše spekulace. Zda je rytmus 5-7 go šiči, japonskému jazyku původní, nebo zda byl dovezen zvenčí resp. vyvinut pod vnějším podnětem (např. rytmika importované čínské hudby) též nelze s jistotou určit. Na příkladu vybraných písní z díla bylo předvedeno jejich stylistické roztřídění - krátká píseň tanka (pravidelná), tj. pětiverší o rytmu 5-7-5-7-7, a nepravidelná 107 , dlouhá píseň čóka, delší útvar skládající se z rytmických skupin 5-7, zakončený trojverším 5-7-7108 (pouze nepravidelná, žádná z čók nedokáže zachovat přesný rytmus) a trojverší pobočná píseň kata uta. To že formu pětiverší na sebe bere asi 40% z celkového počtu básní, je dáno pravděpodobně i částečnou...
|
|
|
The Sansho Bailiff: the significance of the self-sacrifice in the historical novels of Mori Ogai
Bruna, Lukáš ; Švarcová, Zdeňka (advisor) ; Tirala, Martin (referee)
Moudrý vládce řeší spory raději rozumem než mečem. Tato lidová moudrost, u nás nejčastěji spojovaná s postavou krále Karla IV., vyjadřuje hlubokou touhu prostého lidu po míru, který byl předpokladem stability a prosperity, zároveň v sobě ale i odráží univerzální představu o ideální formě vlády. Víceméně totožnou představu nalezneme i v myšlení Dálného východu. Ve snaze odpovědět na otázku, jakým způsobbem by měla být společnost spravována, prezentuje konfucianismus již ve svých počátcích koncepci dvou protikladných principů - na jedné straně je to vzdělanost a umění ( bun ), které představují rozumovou argumentaci, na straně druhé je to vojenská moc ( bu ), tedy argumentace fyzické síly. Tak jako Platón, který došel k podobným závěrům, když jako ideální formu zřízení označil vládu filozofů, i v konfuciánském modelu ideální společnosti je vzdělanost nadřazena hrubé fyzické síle. Skutečná forma vlády měla ovšem často odlišnou podobu. Model japonské středověké vlády ( bakufu ) - alespoň v očích mnoha představitelů konfuciánských škol - vzájemné postavení obou principů převrátil : navzdory formální existenci císařského dvora v Kjótu, které bylo považováno za centrum i symbol vzdělanosti a umění, faktickou moc ve svých rukou soustředila vojenská šlechta ( buši ). Koneckonců i toto uspořádání bylo jedním z...
|
guest ::
RSS feed.