|
|
"Nové" počátky poezie Jiřího Koláře a jejich místo v interpretaci díla
Šnellerová, Tereza ; Špirit, Michael (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Diplomová práce je věnována "novým" počátkům poezie Jiřího Koláře. Soustředí se především na genezi jeho rané poetiky z období Křestného listu. Křestný list jako Kolářův debut vychází v září 1941, avšak cesta k jeho publikování a ani Kolářův vstup do literatury nebyly tak přímé, jak by se mohlo z prozatím dostupných zdrojů zdát. Trvalo téměř deset let, než mladému básníkovi jeho prvotina vyšla, a on za tu dobu prošel zatím určitým vývojem, získal zkušenosti a básnicky i lidsky dospěl. Záměrem první části práce je proto zachytit toto období (tj. léta 1937-1941/2) v procesu se všemi literárněhistorickými událostmi, které mohly jeho samého, jeho poetiku i finální podobu první sbírky ovlivnit. V druhé části práce potom uvádíme dané události (např. seznámení s Václavem Pekárkem, Františkem Halasem a Jindřichem Chalupeckým nebo problémy s protektorátní cenzurou) do širšího kontextu s Kolářovými juvenilními a dosud nepublikovanými texty, jež se nacházejí u Vladimíra Karfíka a v pozůstalosti Jindřicha Chalupeckého. Jejich interpretace je základem této a třetí části práce. Celek pak vytváří ojedinělou "mapu" Kolářova raného básnického vývoje, která na straně jedné zachycuje historické okolnosti utváření autorova prvního díla a na druhé charakterizuje původní, jinde jen naznačené, jádro jeho rané tvorby. Powered by...
|
|
|
Rané literární dílo Josefa Čapka v kontextu moderního umění
Kováčová, Eva ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Wiendl, Jan (oponent)
Josef Čapek patřil k významným českým umělcům, kteří se na počátku 20. století zabývali problémy formy a funkce moderního uměleckého díla. Autorovy výtvarněteoretické úvahy ovlivnily zejména jeho ranou beletristickou tvorbu, která v rámci stylově nejednotné situace v umění, jež panovala v desátých letech minulého století, představuje cenný zdroj poznatků o postoji umělecké veřejnosti k moderním a avantgardním kulturním proudům. Diplomová práce je věnována právě jejímu rozboru v konfrontaci s estetickými kánony těchto uměleckých směrů. Jejím cílem je ukázat, nakolik byl Josef Čapek principy jednotlivých směrů ovlivněn, jak si je osvojil a modifikoval. Výsledkem práce by měl být náčrt Čapkovy cesty od počátečního hledání moderního uměleckého tvaru k postupnému nalézání osobitého autorského výrazu. Klíčová slova Josef Čapek, moderní umění, manifest Česká moderna, novoklasicismus, kubismus, expresionismus
|
|
|
Utrpení knížete Sternenhocha z hlediska Klímovy filozofie
Tichá, Veronika ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tato práce se zabývá nejznámějším dílem Ladislava Klímy, jednoho z nejkontroverznějších českých autorů první poloviny 20. století, Utrpení knížete Sternenhocha, a sice z hlediska Klímova filozofického přístupu k jeho literární tvorbě a životu vůbec. Vycházeli jsme zároveň z filozofie Friedricha Nietzscheho, jehož některými myšlenkami se nechal Klíma inspirovat. Na příběhu lásky a nenávisti jsme se ve srovnání s divadelním (David Jařab - premiéra v divadle Komedie 2007) a filmovým (Jan Němec - V žáru královské lásky 1990) zpracováním tohoto díla snažili nalézt stopy jeho učení o solipsismu a egodeismu, a to především ve stylu, kompozici a hlavních postavách. Vetší důraz byl kladen na postavu Helgy, jelikož nejvíce reprezentuje Klímovy filozofické názory. Nutně jsme se dotkli otázky vůle, autorit a posmrtného života. Klíčová slova: F. Nietzsche, lidé vyšší/nižší, solipsismus, egodeismus, ludibrionismus, posmrtný život, halucinace, femme fatale
|
|
|
České drama v době moderny: obrazy vůdce
Pospíšil, Jan ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Sílová, Zuzana (oponent) ; Topolová, Barbara (oponent)
Práce se zabývá analýzou vybraných českých dramat z počátku 20. století, která představují obrazy národního vůdce. Na tato dramata se dívám jako na svého druhu apollinské obrazy, sny jejich tvůrců o síle a velikosti a to jak individuální tak kolektivní. Neboť národní vůdce je tu na jedné straně výjimečným individuem, význačným lidským exemplářem a jako takový odpovídá Nietzscheho charakteristice tragického hrdiny jako nejvyššího jevu vůle. Zároveň je jakýmsi národním vychovatelem. Jednotlivá díla nám představují různé podoby toho, jak vůdce svůj národ vychovává či povznáší a je-li spíše vychovatelem příkazem či příkladem. Stejně tak jako nám ukazují vůdce, kteří ty, jež vedou, krotí, očišťují, ale také pobízejí k růstu. Přístup českých dramatiků v dramatech o národním vůdci byl v zásadě mýtopoetický. Jejich díla jsou příspěvky k utváření a přetváření národní mytologie, jinými slovy, smyslu existence národa či národního údělu. Představují dialog či polemiku zejména s jednou tehdy budovanou národní mytologií, tou Masarykovou, jak ji formuloval zejména v České otázce (1895), Naší nynější krisi (1895) a Janu Husovi (1896). Masarykovy myšlenky utvářely témata her, jimiž se tato práce zabývá, výběr jejich námětů i dramatické konflikty. V polemice s Masarykem se dramatici opírali mimo jiné o Nietzscheho...
|
|
|
Vztah jedince a společnosti v románech Jiřího Weila Moskva-hranice a Dřevěná lžíce
Cepník, Jakub ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Tématem práce je vztah jedince a společnosti ve dvojici románů Jiřího Weila ze třicátých let - Moskva-hranice a Dřevěná lžíce. Tento vztah je zkoumán jednak na pozadí soudobých proudů marxistické estetiky, jednak vlastním rozborem obou knih. Práce se skládá z teoretické části, interpretační částí a typologie románových postav. Výchozí interpretační tezí je výzva Růženy Grebeníčkové, aby byly Weilovy romány čteny nikoliv jako svědectví o historické realitě v SSSR, ale především jako svébytná literární díla. V teoretické části jsou představeny dvě literární koncepce, jejichž vliv je ve Weilových románech patrný: umělecké pojetí sovětské avantgardní skupiny LEF a socialistický realismus Bedřicha Václavka. Práce shrnuje programové teze obou těchto proudů, zkoumá jejich implikace pro vztah jedince a společnosti. Pozornost je věnována rozdílnému pojetí skutečnosti v obou koncepcích: lefovské pojetí klade důraz spíše na přítomnost, socialistický realismus spíše na budoucnost. V interpretační části je proveden strukturní a naratologický rozbor obou románů. Ukazuje se přitom, že v různých vrstvách románů se hojně uplatňuje princip juxtapozice. Interpretace dále zkoumá vztah jedince a společnosti s důrazem na pojmovou opozici společenská funkce - lidskost. Variantou takového vztahu je i komunismus, chápaný v...
|
|
|
Karlovy Vary očima Adolfa Branalda a Zdeňka Šmída
Bartošová, Pavla ; Holý, Jiří (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tato bakalářská práce se věnuje zobrazení Karlových Varů v dílech Adolfa Branalda a Zdeňka Šmída, konkrétně v Promenádě s jelenem, Mé staré dobré Vary a Strašidla a krásné panny. Jádro práce tvoří analýza autorského stylu obou autorů a srovnání obrazů zobrazujících stejná, nebo podobná témata napříč všemi třemi díly. V závěru práce je stručně pojednáno o motivu tajemna, který postupně odkrývají ostatní obrazy a motivy.
|
|
|
Antická zrcadlení v rané tvorbě Otakara Theera
Kochová, Denisa ; Topor, Michal (vedoucí práce) ; Vojtěch, Daniel (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá antickou inspirací v rané tvorbě Otakara Theera, tedy do závěru roku 1897, kdy svým nákladem vydal knihu Háje, kde se tančí. Nejprve jsou stručně nastíněny základní parametry, stereotypy v recepci antické kultury v průběhu evropských dějin, zejména pak v devatenáctém století, následně je pozornost věnována místu řečtiny a latiny a vůbec antických reálií ve školní výuce, a to jak na pozadí obecnější rozpravy o jejich patřičnosti a užitečnosti v desetiletích kolem přelomu 19. a 20. století, tak se speciálním zřetelem k jejich uplatnění v osnovách a výukové praxi akademického gymnázia v pražské Žitné ulici, kde v l. 1890-1899 studoval Otakar Theer. Návazně na tuto sondu se práce pokouší rekonstruovat i další podněty a kontexty (dekadence, naturismu), v jejichž souvislostech si Theer pojem antiky také osvojoval a s nimiž se v knize Háje, kde se tančí po svém vyrovnal.
|
|
|
Program českého dekadentního hnutí a otázka intertextuality. Dílo Miloše Martena
Kantoříková, Jana ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Heczková, Libuše (oponent) ; Lishaugen, Roar (oponent)
Program českého dekadentního hnutí a otázka intertextuality. Dílo Miloše Martena Předkládaná disertace představuje analýzu díla Miloše Martena (1883-1917), které nahlíží jako součást dekadetního narativu, velkého vyprávění moderny o jednotě vzestupu a pádu. Východiskem práce je srovnání stylu a interpretace dvou redakcí díla Cyklus rozkoše a smrti (1907 a 1917/1925) a analýza jeho konkretizací. V tomto směru je zohledňován kontext soudobých diskusí o "intertextualitě" vedených autory-kritiky fin de siècle, tzn. konceptualizace vztahů podobnosti a/nebo identity literárních děl. Materiálová analýza svědčí o tom, že místy docházelo k prolínání tezí teorie degenerace, argumentu ne-etičnosti plagiátu a teorie dekadence. Tyto interference byly využívány jako diskvalifikační nástroj, ale též jako prostředek obhajoby moderní estetiky a stylu. Rekonstituce Martenovy teoretické reflexe žánrové problematiky ukazuje, že autor hledal cestu k harmonizující moderní kultuře v anti-synkretických tendencích: mytologie a revolta proti řádu mýtu je doménou tragédie, podobenství nebo pohádky, čili stojí mimo román, který je koncipován jako analyticko-kritická syntéza. Ve světle současných přístupů k intertextualitě, které jsou v této práci použity jako prostředek deskripce i teoretický základ pro postižení specifik...
|
|
|
Věcnost a komika v povídkovém díle Ladislava Dvořáka
Fučíková, Zuzana ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Diplomová práce zkoumá prozaické dílo Ladislava Dvo áka (1920-1983), konkrétn povídkový soubor Šavle me e. Je zam ena na analýzu výstavby Dvo ákových text s ohledem na dva jejich významné aspekty. Nejd íve se zabývá vztahem mimoliterární skute nosti a názorného sv ta díla. S pomocí pojmu "v cnosti", p izp sobeného literárn v dné interpretaci, zkoumá roli reálií, popisu a vyprav e v textu. Druhá ást se v nuje funkci komiky v povídkách, p edevším rozdílu mezi komickými a humoristickými postavami a roli jazykového a situa ního humoru. Rozbor je založen na teoriích P emysla Blaží ka a Milana Jankovi e, které se v nují specifik m tvorby smyslu v literatu e.
|
|
|
Interpretace románu Spas Ivana Matouška
Malá, Lucie ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Málek, Petr (oponent)
Diplomová práce pojednává o románu Spas Ivana Matouška vydaném roku 2001. Po popisu kompozice a času vyprávění následuje charakteristika ironického sebevědomého vypravěče a jeho vztahu k fiktivnímu světu a hlavní postavě. Interpretace využívá některých podnětů z teoretické práce o ironii Vladimira Jankélévitche a porovnává jeho pojetí ironie s pracemi Paula de Mana. Výklad se také opírá o teorii sebereflexivity a metafikce Lindy Hutcheonové a koncept mise en abyme.
|
host ::
RSS.