|
|
Obraz barbarů v pramenech čínského starověku (dyn. Západní Zhou - Západní Han)
Karlach, Jan ; Liščák, Vladimír (oponent) ; Maršálek, Jakub (vedoucí práce)
Práce se zabývá vývojem čínského pohledu na okolní národy v průběhu formativního období čínské civilizace, tedy od doby vlády dynastie Západní Zhou (cca 1045 - 771 př. n. l.) až po dobu dynastie Západní Han (206 př. n. l. - 9 n. l.), která proces formování jednotné Číny dovedla ke konci. Hlavní část práce představuje obraz barbarů v jednotlivých obdobích a textech čínského starověku, přičemž klade důraz hlavně na proměny přístupu k okolním národům v průběhu doby, na změny jejich obrazu a též na faktory, které mohly mít na tento přístup vliv. Důležitou částí práce je rovněž charakterizace kulturních stereotypů, které se v obrazu barbarů objevují, protože se Číňanům jevily při popisu odlišností jako relevantní.
|
|
|
Čamové: jazyk a kulturní implikace
Hlavatá, Lucie ; Vrhel, František (vedoucí práce) ; Lomová, Olga (oponent) ; Liščák, Vladimír (oponent)
Tato práce se zabývá jazykovou a z ní vyplývající kulturní problematikou čamského minoritního etnika, které žije ve středním a jižním Vietnamu. V této oblasti vytvořili Čamové v období 2. - 15. století vlastní hinduisovaný stát se svébytnou kulturou. Čamský jazyk považujeme za základní problém při hledání identity a integraci tohoto etnika do současné multietnické společnosti jak ve Vietnamu, tak v širším rámci celé oblasti jihovýchodní Asie. Práce je rozdělena na dvě základní části: první z nich se zabývá charakteristikou čamského jazyka, kdy se naše pozornost zaměřila především na čamské dialekty a typologickou klaifikaci. Druhá část se týká současné pozice čamštiny ve Vietnamu, oficiálního a reálného přístupu k této problematice, bilingvních čamských jmen a čamských literárních tradic. Zájem o čamštinu se datuje zhruba od poloviny 19. století; po jeho prvním popisu, který provedl John Crawfurd, se jím dlouhou dobu zabývali francouzští lingvisté z EFEO. Na základě uvedených výzkumů uvádíme v této práci genealogickou klasifikaci čamštiny. Velkou pozornost jsme věnovali čamským dialektům, zejména v návaznosti na religiosní problematiku. V zásadě lze říci, že v současné době v čamštině rozeznáváme dva hlavní dialekty: východní a západní, a to na základě jednak geografického rozmístění Čamů - areál, který...
|
|
|
Bílý lotos
Heřmanová, Jana ; Maršálek, Jakub (oponent) ; Liščák, Vladimír (vedoucí práce)
Učení bílého lotosu, hnutí bílého lotosu, tradice bílého lotosu ... Nejčastěji vyvolají tyto pojmy představu náboženských skupin1 vycházejících z buddhistické tradice čisté země a připravených ve jménu příchodu budoucího buddhy Maitréji vyvolat povstání. Z obecných děl a encyklopedií2 se většinou dozvídáme, že učení bílého lotosu (bailianjiao) bylo založeno ve 12. století mnichem Mao Ziyuanem v rámci buddhistické tradice čisté země. Stoupenci této tradice se snažili dodržováním pravidel správného života a opakováním jména buddhy Amitáhby dosáhnout znovuzrození v Amitábhově čisté zemi. K této základní doktríně se pak v průběhu dějin přidávaly další myšlenky a učení, jako třeba taoistická stvořitelská mytologie, lidový taoismus, mileniaristické učení buddhy Maitréji a manicheismus.3 Stoupenci hnutí vytvářeli širokou, decentralizovanou síť se základnami v místních komunitách. Díky eschatologickému učení bylo možné mobilizovat masy následovníků proti existujícímu státnímu systému. Tato schopnost hnutí bílého lotosu se projevuje v četných povstáních, kdy jako první velké bývá uváděno povstání Rudých turbanů na konci vlády dynastie Yuan. Následující text chce na základě práce s novějšími studiemi poukázat na to, že takovéto chápání bílého lotosu jako linie propojující songské laické buddhistické hnutí, rebelii...
|
|
|
K otázce vztahů Japonska a Indočíny na začátku 20. století
Karlová, Petra ; Skřivan, Aleš (vedoucí práce) ; Liščák, Vladimír (oponent) ; Kovář, Martin (oponent)
K napsání této práce mě přivedl můj zájem o Japonsko a Vietnam. Začátek 20. století jsem si zvolila proto, že je to období mnoha změn nejen v Japonsku a Vietnamu, ale ve světě jako takovém. Studie zabývající se tímto období ve východní Asií se obvykle soustředí na vývoj vztahů západních velmocí s Japonskem a Čínou, na postoj Japonska ke Koreji a Číně apod. Avšak vztahy Japonska a Francie, která ovládala tehdejší Vietnam v rámci Francouzské Indočíny, jsou dosti opomíjeny. Domnívám se, že je to proto, že pozornost japonské vlády byla v té době zaměřena více na sever - na Koreu a Mandžusko, kde Francie neměla žádné ambice. V otázce Koreje a Číny se naopak střetávaly zájmy Ruska a Japonska. V jižní oblasti Japonsko sice mělo záchytný bod - Tchaj-wan, avšak zatím zde vůbec nepomýšlelo na další postup. To by mohlo vyvolat dojem, že vztahy mezi Japonskem a Indočínou v tomto období byly nevýznamné nebo nevyhraněné. Studiu japonsko-indočínských, respektive japonsko-vietnamských vztahů v tomto období se věnují především vědci z těchto obou zemí, avšak jejich bádání se často soustředí kolem osoby vietnamského vlastence Phan Boi Chaua [Fan Boi Ťau] a hnutí Dong Du [Dong Zu] (Cesta na východ), které organizoval v letech 1905- 1909 a jež spočívalo v tajném vysílání vietnamských mladíků do Japonska a zajištění jejich...
|
|
| |
|
|
Aliud etiam referam de magno cane quod vidi. Odorik z Pordenone a jeho setká(vá)ní s Velikým chánem
Liščák, Vladimír
Z většiny latinsky psaných rukopisů cestovní zprávy Odorika z Pordenone se dozvídáme, že byl osobně přítomen setkání františkánských bratří s Velikým chánem. V textu známém jako De reverentia magni Chanis je popsána úcta, kterou údajně projevil Veliký chán Jesün Temür(vládl 1323–1328) křesťanské víře zastupované křížem. K události došlo prý během chánovy cesty z Chánbalyku (Ta-tu) do letního paláce v Šang-tu. Pouze velmi malá část latinských rukopisů, které vznikly na území středo-jižního Německa (recensio Germanica) ve druhé polovině 14. století, obsahuje pasáž, obecně nazývanou De prædicatione magno Chani. Zachycuje, jako jediný latinsky psaný pramen, Odorikovo kázání před Velikých chánem Chošilou (vládl 1328–1329).
|
|
| |
|
|
Doklady o čínských praporech ve světle nejstarších textů
Liščák, Vladimír
Nejstarší prapory se na území Číny používaly pravděpodobně již v období prvních (mytických) vládců a polomytické dynastie Xia. Nejranější informace o podobě praporů, jejich funkci a vlajkové etiketě na území Číny můžeme čerpat z vyobrazení a nápisů období Shang/Yin až Válčících států (asi 14.–5. století př. n. l.). Piktogramy a vyobrazení zejména na bronzových nádobách (jinwen), ale již i na věštebných kostech a želvích krunýřích (jiaguwen), přímo dokládají používání praporů v nejranějších období čínských dějin. Piktogramy zachycují nejen obecný termín „vlajka/prapor“, ale i různé typy, tak jak je známe i z vyobrazení.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.