|
|
Prožívání psychoterapeutů v průběhu psychoterapeutického sezení s depresivním klientem: zakotvená teorie
Roubal, Jan ; Bob, Petr (vedoucí práce) ; Jakubů, Jiří (oponent) ; Čermák, Ivo (oponent)
Vymezení cílů práce: Dosavadní výzkumné studie zaměřené obecně na interpersonální reakce na depresivního člověka dokládají dva základní druhy reakcí: indukce depresivní nálady a odmítání depresivního člověka. Relativně málo výzkumných studií se však zabývá specificky tématem vlastního prožívání psychoterapeutů při psychoterapii depresivních klientů, přestože práce s depresivními klienty představuje významnou zátěž pro psychoterapeuty samotné. Prezentovaná studie detailně zkoumá, jak psychoterapeuti prožívají psychoterapeutické sezení s klientem, který je aktuálně depresivní, a předkládá procesuální teoretický model zkoumaného jevu. Výzkumná metoda: Data byla získána z individuálních rozhovorů a ohniskových skupin se 30 psychoterapeuty různých psychoterapeutických orientací. Detailně bylo posléze analyzováno 22 popisů konkrétních událostí v průběhu psychoterapeutického sezení. Pro analýzu byla použita kvalitativní metoda zakotvené teorie. Výsledky: Prožívání psychoterapeutů bylo konceptualizováno jako Prožitková oscilace mezi sdílením depresivního prožitku s klientem a oddalováním se od něj. Vývoj této oscilace v průběhu psychoterapeutického sezení zachycuje výsledný teoretický model Trajektorie spoluprožívání deprese, který rozlišuje šest fází: 1. Sdílení depresivní zkušenosti, 2. Obrat k sobě, 3. Snaha o...
|
|
|
Nezdar v psychoterapii. Jak psychoterapeuti prožívají nezdar v psychoterapii.
Jakubů, Jiří ; Srnec, Jan (vedoucí práce) ; Kebza, Vladimír (oponent) ; Kožnar, Jan (oponent)
Abstrakt. Cílem předkládané studie je zmapovat, jak psychoterapeuti prožívají a zvládají nezdar v jejich terapeutické praxi. Pomocí námi vytvořeného dotazníku orientovaného na nezdar a Existenciální škály ESK jsme kvantitativní metodologií zkoumali soubor 100 psychoterapeutů, tvořený 55 ženami a 45 muži, z toho 48 psychologů, 29 lékařů a 23 pracovníků pomáhajících profesí ve věkovém rozmezí 25 až 64 let, různých psychoterapeutických směrů. Zaměřili jsme se na všechny tři stránky copingu - emocionální, kognitivní i prakticko-behaviorální. Zároveň jsem zkoumali, které situace terapeuti prožívají jako nezdar, jaký významný nezdar sami zažili, co jim pomohlo ho zvládnout a zda jim jejich hodnoty, přesvědčení či víra pomáhají ve zvládání emocionální a duševní zátěže, kterou nezdar přináší. Naše zjištění odpovídají výsledkům nemnoha studií na toto téma: předčasných odchodů z terapie, terapeutových pocitů , stresu a nezdaru. Nezdar je významnou emocionální zátěží v práci psychoterapeuta. Typickými nezdary jsou sebevražda klienta, předčasný odchod klienta, odchod proti mínění terapeuta či zhoršení tělesných symptomů, sociálních vztahů a vztahu k sobě samému během terapie. Tento vnímaný (prožívaný) nezdar je u terapeutů většinou spojen s intenzivními, vnitřně prožívanými pocity vzteku, úzkosti, smutku, viny, bezmoci...
|
host ::
RSS.