|
|
Diagnostika plazmatu generovaného ve vybraných konfiguracích elektrického výboje v kapalném prostředí
Vašíček, Michal ; Bartlová, Milada (oponent) ; Kozáková, Zdenka (vedoucí práce)
Diplomová práce je zaměřena na srovnání stejnosměrného a vysokofrekvenčního (15-80 kHz) elektrického výboje generujícího nízkoteplotní plazma ve vodném roztoku chloridu sodného. V první části se především soustředí na rozbor volt-ampérových a Lissajousových křivek, které popisují jednotlivé fáze výboje: elektrolýzu, generaci bublin a samotné zapálení a hoření plazmatického výboje na štěrbině v dielektrické přepážce. Studuje také vliv frekvence, konduktivity elektrolytu, tloušťky diafragmy (či délky u kapiláry) a průměru štěrbiny na vlastní zapálení výboje, respektive na generaci bublin. Měření byla realizována v polykarbonátovém reaktoru o objemu 110 ml rozděleného polyacetátovou přepážkou na dvě stejné části, z nichž každá obsahovala nerezovou planární elektrodu. Na přepážce byly instalovány keramické disky Shapal-M o různých průměrech štěrbiny 0,3-0,9 mm a tloušťkách 0,3-1,5 mm. Počáteční konduktivita chloridu sodného byla zvolena v rozmezí 100-900 S/cm. Druhá část práce porovnává vliv stejnosměrného a vysokofrekvenčního napěťového zdroje na fyzikální vlastnosti roztoku (konduktivita, pH, teplota) a tvorbu peroxidu vodíku. V reaktoru o objemu 4 l s mícháním byla nainstalována keramická diafragma s tloušťkou 0,6 mm a dírkou o průměru 0,6 mm, která dělí reaktor na dvě části, z nichž každá obsahuje platinovou elektrodu. Měření probíhalo vždy za konstantního výkonu 45 W po dobu 40 minut na každém zdroji napětí. Peroxid vodíku byl vysrážen titanovým činidlem za tvorby žlutého komplexu, který byl spektrometricky stanoven. Vynesením závislosti výkonu vysokofrekvenčního výboje na frekvenci dostáváme exponenciální pokles frekvence se zvyšujícím se výkonem. Pro silnější přepážky je potřebné vyšší zápalné napětí pro stejnosměrný i vysokofrekvenční výboj. Pro větší průměry štěrbiny se musí nastavit nižší zápalné napětí, ale vyšší výkon pro oba režimy výboje.Zápalné napětí klesá s rostoucí konduktivitou v obou režimech díky tomu, že roztok s vyšší konduktivitou obsahuje více nosičů náboje, a proto stačí nižší napětí k zapálení výboje. Zatímco frekvence a výkon stejnosměrného výboje roste, výkon vysokofrekvenčního výboje s rostoucí konduktivitou klesá. Konduktivita i teplota roztoku elektrolytu se zvyšuje s rostoucí počáteční konduktivitou. Při vysokofrekvenčním a stejnosměrném výboji u anody je pozorován pokles pH do kyselé oblasti z důvodu tvorby reaktivních částic a elektrolýzy (u DC výboje), přičemž u katody je roztok alkalický. Koncentrace peroxidu vodíku lineárně roste během vysokofrekvenčního i stejnosměrného výboje v anodové části a je závislá na počáteční koncentraci elektrolytu.
|
|
| |
|
|
Elektrické charakteristiky povrchového výboje pro rozklad organických látek
Budík, Martin ; Zdražil, Vladimír (oponent) ; Bartlová, Milada (vedoucí práce)
Cílem této semestrální práce je popsání elektrického povrchového výboje pro rozklad organických látek, který bude dále sloužit k praktickému proměření VA charakteristiky zapálení povrchového výboje, vlivu průtoku a typu nosného plynu na VA charakteristiku a moment zapálení povrchového výboje, proměření dynamických charakteristik povrchového výboje v různých nosných plynech o různém průtoku a stanovení energetických poměrů ve výboji pomocí dynamických charakteristik. Hlavní část práce je věnována podmínkám zapálení výboje, jejich vlastnostem při různých podmínkách a dalším typům výbojů.
|
|
|
Vliv rozpouštědla na deformační chování hydrogelů
Kulovaná, Eva ; Bartlová, Milada (oponent) ; Mráček, Aleš (oponent) ; Žídek, Jan (vedoucí práce)
Práce se zabývá molekulárně dynamickou simulací vlivu vody na deformaci hydrogelů. Hydrogely jsou modelové materiály vytvořené z makromolekulárních sítí solvatovaných vodou. Bylo zjištěno, že voda může tvořit můstky mezi makromolekulami, které mají formu dočasných iontových uzlů. Tyto můstky ovlivňují chování sítě během deformace. Vodní můstky jsou molekuly vody, které mají omezený rádius pohybu v prostoru mezi dvěma makromolekulami. Koncentrace vodních můstků byla regulována pomocí parciálního náboje na makromolekulárním řetězci v organické síti. Vodní můstky jsou určitým typem interakce, která je poměrně silná, ale výrazně delokalizovaná. Vodní můstek není možné trvale disociovat, po disociaci se v krátkém čase znovu vytvoří na jiném místě. Vliv vodních můstků byl srovnán s jinými typy síťových uzlů, zejména kovalentními a fyzikálními vazbami. Kovalentní uzly jsou modelovány jako prostá vazebná interakce mezi dvěma makromolekulami. Jsou nedisociovatelné a jsou lokální po celou dobu simulace. Fyzikální vazby jsou modelovány jako micely, kde hydrofobní skupiny tvoří jádro a hydrofilní skupiny obal micely. Fyzikální vazby mají povahu disociovatelných vazeb, které jsou lokální. Různé typy uzlů mají odlišný vliv na deformační vlastnosti. Byla simulována deformace sítí obsahujících kombinaci dvou typů uzlů: (i) fyzikálně-kovalentních, (ii) iontově-kovalentních, (iii) fyzikálně-iontových sítí a (iv) ternárních fyzikálně-kovalentní-iontových sítí. U jednotlivých a kombinovaných sítí bylo ověřeno chování v závislosti na jednoduchých sítí. Počet vodních můstků zásadně ovlivňovala primární struktura řetězců. Pokud byl řetězec PEG nahrazen hydrofobním polyoxymethylenem (POM) nebo polyoxytrimethylenem (POTM), jejich solvatace i mechanické chování se zhoršily.
|
|
|
Výtvarné umění v prostoru brněnských sídlišť (1945–1989)
Kořínková, Jana ; Bartlová, Milena (oponent) ; Hrůša, Petr (oponent) ; Chamonikolasová, Kaliopi (vedoucí práce)
Disertační práce je zaměřena na problematiku začleňování výtvarného umění do architektury v poválečném Československu se zvláštním zřetelem k vývoji v městě Brně. Hlavní výzkumné otázky – Proč se v Československu po roce 1945 do architektury vrátilo výtvarné umění a jaká koncepční řešení byla uplatněna v případě brněnských sídlišť? – jsou zodpovězeny ve dvou navazujících oddílech. Prvním je výzkum institucionálního pozadí pro uplatňování výtvarného umění v architektuře s přihlédnutím k dění v městě Brně (1945–1993), závěrečná část je věnována třem případovým studiím, které ilustrují lokální vývoj v období socialistického realismu, tvůrčího uvolnění 60. let a politické normalizace. Cílem práce je poukázat na komplexnost zkoumaného tématu a vyvrátit populárně tradované přesvědčení, že začlenění výtvarného umění do architektury bylo v období socialismu motivováno výhradně komunistickou propagandou, a ukázat, že pokus o vytvoření syntézy umění a architektury byl podložen jak předválečnými teoretickými úvahami o výchovné funkci umění a jeho působení na člověka, tak potřebou zlepšit ekonomickou situaci výtvarníků po skončení druhé světové války.
|
|
|
Atributy tělesnosti
Lukešová, Eva ; Bartlová, Milena (oponent) ; Gabriel, Michal (vedoucí práce)
Má diplomová práce s názvem Atributy tělesnosti je pokračováním mého promýšlení tématu identity. Nyní k identitě přistupuji jako ke kategorii, nikoli jako k identitě, která náleží konkrétnímu člověku. Pokládám si otázku, jak se identita formuje v postmoderním, globalizovaném světě a jak se k ní vztahuje tělesnost. Má odpověď se zakládá na realitě, kterou znám, na současném stavu společnosti. Nicméně záměrem mého díla je především vyjádřit mou představu, která je spíše utopickým scénářem, než čímkoli jiným.
|
|
|
Příprava a testování lehčených kompozitních materiálů
Peroutka, Jakub ; Bartlová, Milada (oponent) ; Žídek, Jan (vedoucí práce)
Tato diplomová práce se zabývala provedením simulací kompozitních origami auxetických materiálů, které vykazovaly self-assembly efekt (SE). Ke tvorbě struktur byl využit freeware INKSCAPE. Simulace byly provedeny pomocí metody konečných prvků v programu MATLAB s pluginem GIBBON. Jako vyhodnocovací software byl použit program FEBIO Studio. Teoretická část je rozložena do čtyřech oblastí – auxetické materiály, polymerní materiály s tvarovou pamětí, auxetické materiály s funkcí samouspořádání a teplotní roztažnost auxetických materiálů. U každé části jsou stručně shrnuty základní informace a poznatky z této kategorie. U každé oblasti teoretické části byly provedeny literární rešerše z nejnovějších poznatků k danému tématu. Experimentální část sestávala ze simulací připravených struktur a jejich následného vyhodnocení. Simulace probíhali pomocí programu MATLAB. Celkem byly provedeny simulace u dvou typů auxetických struktur, které se lišily velikostí vnějšího úhlu (121,99 °a 131,78 °) a dále byla provedena simulace u struktury krychle o rozměrech 20×20 mm. Připravené auxetické struktury byly složeny ze dvou neo-Hookovských materiálů a byly dále rozděleny na homogenní, dvouvrstvé a vícevrstvé. U dvouvrstvých a vícevrstvých struktur byla provedena simulace teplotní roztažnosti, a s pomocí hodnot, získaných z provedené simulace struktury krychle, byla vypočtena teplotní změna pro jednotlivé simulační stavy, které byly určeny náhodně. Dále byly, pro tyto struktury, sestrojeny histogramy napětí a byla určena nejčastější hodnota napětí pro daný simulační stav. V poslední řadě byla určena teplotní roztažnost simulovaných materiálů, která byla vypočtena ze zjištěných dat při simulaci struktury, která odpovídala tvaru rychle o výše zmíněných rozměrech.
|
|
|
Egon Bondy a jeho ateismus. Porovnání odborných a beletristických děl.
Dundáčková, Petra ; Bartlová, Milena (vedoucí práce) ; Nešpor, Zdeněk (oponent)
Tato práce se zabývá komparativní analýzou (ne)víry v beletristické a odborné tvorbě spisovatele a filosofa Egona Bondyho. Cílem výzkumu je zjistit, nakolik je skutečně proklamovaným ateistou a jak se liší pojetí transcendentna ve filosofickém a beletristickém díle. Práce je rozdělena do tří částí. První je věnována teoretickému zakotvení, druhá Bondyho biografii a třetí rozboru a porovnání filosofického a beletristického díla. Teoreticky je práce zakotvena především v Ricœurově srovnání narativity historie a filosofie prezentované v monografii Čas a vyprávění, jež je analogicky použito na porovnání beletrie a filosofie. Důležitým faktem je, že Bondyho beletrie se vyznačuje význačnými autobiografickými rysy a stojí na pomezí beletrie a filosofie. Druhá část se věnuje životu Egona Bondyho a jeho působení v prostředí undergroundu. Ve třetí části jsou představeny hlavní linie vybraných děl (Filosofické dílo I.-II., Nepovídka) a na základě obsahové analýzy dochází k porovnání textů. Výsledkem je zjištění vysoké podobnosti vyjadřovaných idejí. Bondy zakouší v rámci modelu nesubstanční ontologie i pocit radostné osobní víry k bohu, jenž je z určitého pohledu možné chápat jako typ církevně nezakotvené osobní religiozity. Dílo obsahuje i implicitně náboženské prvky, jakožto celek jej však za náboženské...
|
|
|
Nápisy v triforiu katedrály Sv. Víta na Pražském hradě
Lenochová, Šárka ; Bartlová, Milena (vedoucí práce) ; Čornej, Petr (oponent)
Cílem práce je proto ověřit věrohodnost výpovědí jednotlivých nápisů srovnáním jejich obsahu s jinými, nezávislými zprávami. Součástí dané analýzy je také ověření pravosti dnešního stavu nápisů za pomoci zjištění, která přinesly dosavadní odborné restaurátorské průzkumy. Vzhledem ktomu, že tématem věrohodnosti a pravosti nápisů se zabývala již nejedna generace historiků, si práce klade za cíl také utřídění a zpřehlednění poznatků o nápisech získaných více jak dvousetletým bádáním. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Vliv rozpouštědla na deformační chování hydrogelů
Kulovaná, Eva ; Bartlová, Milada (oponent) ; Mráček, Aleš (oponent) ; Žídek, Jan (vedoucí práce)
Práce se zabývá molekulárně dynamickou simulací vlivu vody na deformaci hydrogelů. Hydrogely jsou modelové materiály vytvořené z makromolekulárních sítí solvatovaných vodou. Bylo zjištěno, že voda může tvořit můstky mezi makromolekulami, které mají formu dočasných iontových uzlů. Tyto můstky ovlivňují chování sítě během deformace. Vodní můstky jsou molekuly vody, které mají omezený rádius pohybu v prostoru mezi dvěma makromolekulami. Koncentrace vodních můstků byla regulována pomocí parciálního náboje na makromolekulárním řetězci v organické síti. Vodní můstky jsou určitým typem interakce, která je poměrně silná, ale výrazně delokalizovaná. Vodní můstek není možné trvale disociovat, po disociaci se v krátkém čase znovu vytvoří na jiném místě. Vliv vodních můstků byl srovnán s jinými typy síťových uzlů, zejména kovalentními a fyzikálními vazbami. Kovalentní uzly jsou modelovány jako prostá vazebná interakce mezi dvěma makromolekulami. Jsou nedisociovatelné a jsou lokální po celou dobu simulace. Fyzikální vazby jsou modelovány jako micely, kde hydrofobní skupiny tvoří jádro a hydrofilní skupiny obal micely. Fyzikální vazby mají povahu disociovatelných vazeb, které jsou lokální. Různé typy uzlů mají odlišný vliv na deformační vlastnosti. Byla simulována deformace sítí obsahujících kombinaci dvou typů uzlů: (i) fyzikálně-kovalentních, (ii) iontově-kovalentních, (iii) fyzikálně-iontových sítí a (iv) ternárních fyzikálně-kovalentní-iontových sítí. U jednotlivých a kombinovaných sítí bylo ověřeno chování v závislosti na jednoduchých sítí. Počet vodních můstků zásadně ovlivňovala primární struktura řetězců. Pokud byl řetězec PEG nahrazen hydrofobním polyoxymethylenem (POM) nebo polyoxytrimethylenem (POTM), jejich solvatace i mechanické chování se zhoršily.
|
host ::
RSS.