|
|
The sixties: the "golden age" of Czech theatre?
Hala, Kateřina ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce) ; Hyvnar, Jan (oponent)
REMERCIEMENTS Je tiens remercier avant tout mes deux directeurs de thse, Mme la Professeur Eva Stehlíková et M. le Professeur Xavier Galmiche, pour leurs conseils avisés, la générosité et la fidélité avec lesquels ils m'ont accompagnée dans ce parcours qui fut labyrinthique et parfois chaotique. Cette thse en cotutelle, écrite entre Paris et Prague, a pu voir le jour grâce l'accueil et l'encadrement du corps professoral et de l'équipe administrative des universités Paris IV la Sorbonne et Charles IV de Prague, je les en remercie vivement. Je remercie en particulier Melle Marie-Madelaine Martinet, directrice de l'École doctorale IV pour l'attention exceptionnelle qu'elle accorde aux doctorants et les nombreuses journées doctorales qu'elle a organisées. Lors des quatre années passées en République tchque, j'ai pu en plus de l'Université Charles IV de Prague bénéficier de l'aide de plusieurs autres institutions et de leurs personnels compétents, je pense en particulier L'Institut théâtral de Prague, au CEFRES, ainsi qu' la DAMU. Pour cette dernire, je remercie plus particulier le professeur Jan Cisář qui m'a conseillé pour ma thse ainsi que lors de mon apprentissage du métier de metteur en scne. Par ailleurs, ce travail n'aurait pas pu voir le jour sans les allocations de recherches de mes deux universités, et...
|
|
|
Kapitola o loutkách, loutkovitosti, manekýnech a jiné havěti u Michela de Ghelderode
Petružela, Jan ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Pavlovský, Petr (oponent)
Kdo je Michel de Ghelderode a co víme o tvorbě majitele záhadně znějícího jména, které se jen zřídka objevuje na programu českých divadel? Dramatice frankofonního Vláma, vlastním jménem Adolph Adémar Martens (1898-1962), se v českém kontextu prozatím nedostalo velké pozornosti a ani ve světě nepatří zrovna k nejhranějším. O čem vypovídají hry autora, který měl být údajně v roce 1962 nominován na Nobelovu cenu a jemuž se někdy přezdívá "flanderský Shakespeare"? Proč podnítil zájem takových režisérů jako Jean-Louis Barrault, Peter Sellers či Peter Scherhaufer? Souběžnost i jistá paralela s tvorbou Antonina Artauda a zároveň jeho řazení až kamsi ke grotesce Alfréda Jarryho a bizarnost stínu, který se na první pohled nad touto postavou rozpíná, jsou výzvou.
|
|
|
Znaky racinovského divadla a dramatická tvorba Bernarda-Marie Koltèse
Fiala, Vladimír ; Hrbata, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hyvnar, Jan (oponent)
Tato práce si klade za cíl analyzovat vztah koltesovské dramatiky k tradici francouzského klasicistního divadla, konkrétně k dílu Jeana Racina. Nebude se přitom zabývat úplně všemi Koltesovými hrami, nýbrž jen těmi, které vznikly v jeho hlavním tvůrčím období mezi lety 1977 a 1989, tedy hrami V lesích před příchodem noci (La Nuit juste avant les forets), Boj černocha se psy (Combat de negre et de chiens), Západní přístav (Quai ouest), V samotě bavlníkových polí (Dans la soUtude des champs de coton), Návrat do pouště (Le Retour au désert) a Roberto Zucco. Ostatně Koltes sám se ke své předchozí tvorbě příliš nehlásil, doslova o ní řekl: ,,Les anciennes pieces, je ne les aime plus, je n'ai plus envie de les voir monter. J'avais ľimpression d'écrire du théa-tre d'avant-garde ; en fait, elles étaient surtout informelles, tres élémentaires. Plus ca va, plus j'ai envie d'écrire des pieces dont la forme soit de plus en plus rigoureuse, précise. ,d Obrat ve své tvorbě Koltes spatřoval především ve větší formální přísností, kterou na jiném místě výslovně spojil s dodržováním pravidel klasicistního divadla. Stimulující omezení, která tato pravidla ukládají, také uváděl jako nejdůležitější důvod, proč se nevěnuje i jiným žánrům, například románu. Koltes pro své psaní pravidla potřeboval. To, že je na sklonku svého...
|
|
|
Současné antropologické divadlo v Polsku
Dolanová, Michala ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Ve své práci jsem se pokusila nastínit charakteristiku jedné z nevýraznějších tendencí současného polského divadla, již je možné označit termínem antropologické divadlo. Na vybraných příkladech jsem se snažila ukázat, jak se antropologické divadlo vyvíjelo, jaké čerpalo podněty, od dob polského romantismu přes hnutí Mladé Polsko a vlnu Druhé divadelní reformy až po současnost. Divadel antropologického směru však v Polsku pracuje velké množství; do své práce jsem vybrala pouze několik nevýraznějších, která jsou už do jisté míry reflektována a o nichž existuje určité množství textů a studií, ze kterých bylo možno při psaní této práce vycházet.
|
|
|
Jiří Hálek - herec Činoherního klubu
Honsová, Petra ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent)
V diplomové práci jsem chtěla zdokumentovat hereckou tvorbu Jiří Hálka v divadle a ve filmu. V prvních třech kapitolách zmiňuji kontext českých dějin, píši o Hálkových dětských kontaktech s divadlem a studiích na AMU, o angažmá v oblastních diva~ dlech a v satirickém divadle Paravan. Hlavní část práce je věnovaná umělecké tvorbě Jiřího Hálka v Činoherním klubu (1965~2002). Na základě odborné literatury a zpracováním materiálů uložených v ar~ chivu Činoherního klubu a v Divadelním ústavu v Praze jsem se snažila přiblížit hercův styl a metodu režírovaného herectví. Období 1965~1972 jsem členila podle spolupráce s režiséry - s dramatikem a režisérem Ladislavem Smočkem, s filmovými režiséry Jiřím Krejčíkem, Jiřím Menzelem a Evaldem Schormem, s hercem a režisérem Janem Kačerem, s uměleckým šéfem a režisérem Jaroslavem Vostrým. Hálkovy role Z normalizačního období postihuji stručnější formou v rámci přehledu inscenací Činoherního klubu a významných filmů z let 1973~1989. V období 1990~2002 věnuji pozornost zejména rolím v hrách a inscenacích Ladislava Smočka. Do své práce jsem zahrnula osobní rozhovory s Ladislavem Smočkem, Jiřím Menzelem a Janem Kačerem. V textu jsou zvýrazněny výpovědi Jiřího Hálka, s nímž jsem měla příležitost o jeho herecké práci hovořit.
|
|
|
Scénické umění (hudba, divadlo, tanec) a kulturní politika v zemích střední Evropy
Pecková Černá, Martina ; ŠTILEC, Jiří (vedoucí práce) ; HYVNAR, Jan (oponent)
Disertační práce Scénická umění (hudba, divadlo, tanec) a kulturní politika v zemích střední Evropy se zaměřuje na vztah státní správy k oboru scénických umění v České republice, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Rakousku a Německu. Její součástí je přehled základních dokumentů státní kulturní politiky v zemích střední Evropy, zasazení pojmu scénických umění do konceptu kulturních a kreativních průmyslů a ekonomické klasifikace a analýza statistické evidence divadla, hudba a tance ve vybraných zemích. Práce se dále soustředí na resort kultury z pohledu státní správy, strukturu státních orgánů odpovědných za řízení kultury jako celku a jimi zřizovaných státních institucí odpovědných za oblast scénických umění. Součástí je rozbor dotačních nástrojů na podporu umělecké tvorby v oblasti scénických umění.
|
|
|
Vnitřní procesy herce
Kukuczková, Anna ; SOPROVÁ, Jana (vedoucí práce) ; HYVNAR, Jan (oponent)
Práce se zabývá procesy probíhajícími v mysli herce, a to jak při práci na postavě v průběhu zkoušení, tak i při jejím dalším životě na jevišti v reprízách inscenace. Věnuje se popisům příprav na zkoušky a představení, jednotlivým druhům zkoušek a rozmanitým způsobům práce s textem. Na vše nahlíží s vědomím specifických odlišností divadelních žánrů. Autorka vychází převážně ze svých zkušeností.
|
|
|
Divadelní studio Reduta jako příklad modernistické utopie
Jiřík, Jan ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce) ; Pilátová, Jana (oponent) ; Oslzlý, Petr (oponent)
1 ABSTRAKT Práce popisuje v širším kulturně-společenském pojetí fenomén divadelní reformy přelomu 19. a 20. stol. Zabývá se reakcí divadla na modernistickou krizi evropské kultury a společnosti. Modernismus je v této práci chápán v širší tematické a chronologické definici. Základem modernismu je koncepce civilizace stroje, jak ji definoval polský sociolog Jerzy Jedlicki. Jedlicki klade vznik modernistické kulturní formace do 2. pol. 18. stol. kdy došlo k vynálezu parního stroje, sociálním nepokojům a změně v lidské duchovnosti. Dalším teoretickým rámcem práce je fenomén utopie, jak ji definuje Jerzy Szacki. Závěr modernismu je kladen do 2. pol. 20. stol., kdy se utopické vize, které byly na divadlo kladeny, vyčerpaly. Hlavním tématem práce je divadelní studio Reduta Juliusze Osterwy a Mieczysława Limanowského, které bylo založeno v roce 1919 ve Varšavě a které se do značné míry inspirovalo moskevskými divadelními studii K. S. Stanislavského a také polskými divadelními zdroji (Stanisław Wyspiański). Práce na vybraných příkladech zkoumá Redutu jako realizaci modernistické utopie, kdy je na divadlo kladena speciální mise v obrodě společnosti a její kultury. Sleduje samotnou realizaci utopické vize divadelního studia jako divadla-kláštera, jakož i další představy J. Osterwy o divadle jako instituci kultury...
|
|
|
Ladislav Chudík's output in context of Czech and Slovak dramatic arts
Krénová, Ľubica ; Chmel, Rudolf (vedoucí práce) ; Císař, Jan (oponent) ; Hyvnar, Jan (oponent)
RESUMÉ (v českom jazyku) Tématem disertační práce Tvorba Ladislava Chudíka v kontextu českých a slovenských dramatických umění je herecké dílo jednoho z nejlepších slovenských herců, jenž se táhne jako zlatá nit skrze druhou polovinu dvacátého století. Neexistuje snad žádný jiný herec v historii českého a slovenského profesionálního divadla a filmu v době společného státu, než Ladislav Chudík (1924), jež plně zodpovídá významu "československé" osobnosti. Tato charakteristika je obsažena ve všech jeho tvůrčích aktivitách, jimiž přes pětapadesát let obohacoval rozvoj české a slovenské kultury a umění. Do Slovenského národního divadla nastoupil v roce 1944 po období, kdy se čeští divadelníci zasloužili o vznik a profesionalizaci slovenského Národního divadla. Tudíž pouze dvanáct let poté, co v původně českém divadle vznikla samostatná slovenská činohra SND. Také Ladislava Chudíka v divadelních začátcích formovali čeští režiséři. Největší vliv na jeho herecký růst měli Drahoš Želenský a Josef Budský. Teoretickou orientaci v profesi mu hlavně poskytl již uznávaný dramatik, dramaturg a teatrolog Peter Karvaš, který inicioval založení Nové scény Národního divadla. Jednou z nejzajímavějších kapitol v divadelní kariéře Ladislava Chudíka je ovšem spolupráce s první slovenskou profesionální režisérkou Magdou...
|
|
|
Jiří Hálek - herec Činoherního klubu
Honsová, Petra ; Just, Vladimír (oponent) ; Hyvnar, Jan (vedoucí práce)
V diplomové práci jsem chtěla zdokumentovat hereckou tvorbu Jiří Hálka v divadle a ve filmu. V prvních třech kapitolách zmiňuji kontext českých dějin, píši o Hálkových dětských kontaktech s divadlem a studiích na AMU, o angažmá v oblastních diva~ dlech a v satirickém divadle Paravan. Hlavní část práce je věnovaná umělecké tvorbě Jiřího Hálka v Činoherním klubu (1965~2002). Na základě odborné literatury a zpracováním materiálů uložených v ar~ chivu Činoherního klubu a v Divadelním ústavu v Praze jsem se snažila přiblížit hercův styl a metodu režírovaného herectví. Období 1965~1972 jsem členila podle spolupráce s režiséry - s dramatikem a režisérem Ladislavem Smočkem, s filmovými režiséry Jiřím Krejčíkem, Jiřím Menzelem a Evaldem Schormem, s hercem a režisérem Janem Kačerem, s uměleckým šéfem a režisérem Jaroslavem Vostrým. Hálkovy role Z normalizačního období postihuji stručnější formou v rámci přehledu inscenací Činoherního klubu a významných filmů z let 1973~1989. V období 1990~2002 věnuji pozornost zejména rolím v hrách a inscenacích Ladislava Smočka. Do své práce jsem zahrnula osobní rozhovory s Ladislavem Smočkem, Jiřím Menzelem a Janem Kačerem. V textu jsou zvýrazněny výpovědi Jiřího Hálka, s nímž jsem měla příležitost o jeho herecké práci hovořit.
|
host ::
RSS.