|
|
Přivtělení a morálka. Pojetí tělesnosti ve filosofii Friedricha Nietzscheho
Chavalka, Jakub ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Novák, Aleš (oponent) ; Nitsche, Martin (oponent)
Práce se nejprve pokouší vymezit metodologické principy Nietzschova zkoumání těla a tělesnosti prostřednictvím pojmu fyziopsychologie (Physio-Psychologie). Jedná se o specifický způsob chápání morálních soudů jako symptomů tělesných stavů. Metodou fyziopsychologie Nietzsche odhaluje za morálními soudy to, co je v nich zamlčeno, a ukazuje, že jejich zdrojem je vždy nějaký pud či instinkt. Z toho rezultují stěžejní metafory, jimiž se Nietzsche ve svém myšlení těla řídí: tělo jako učitel (Der Leib als Lehrmeister) či tělo jako vodítko (Der Leib als Leitfaden). První oddíl pojednává o procesu přivtělení (Einverleibung), který stojí podle Nietzscheho v základech antropogeneze. Aby se člověk ustanovil jako druh schopný přežití, musel si přivtělit určitá schémata, jež tvoří jeho základní druhovou výbavu. Tato přivtělená schémata nutně musela být omylem, jak ale Nietzsche zdůrazňuje, v antropogenezi nešlo o pravdu, nýbrž o pevné zakotvení člověka ve světě. Fyziopsycholog popisuje přivtělené omyly a nachází jejich ne/přítomnost v konkrétních hodnotových soudech. Druhý oddíl přistupuje k problému těla a tělesnosti z odlišného hlediska. Důraz je kladen na vztah těla a morálky, přičemž do popředí vystupuje pojem vůle k moci. Při bližším pohledu se však ukáže, že v prvním oddílu je vůle k moci rovněž neustále přítomna,...
|
host ::
RSS.