|
|
Vliv teploty na udržení schopnosti oplození a líhnivosti při přechovávání neoplozených jiker u lína obecného
ANDONIU, Andreas
V této práci byla sledována délka skladování uměle vytřených jiker lína obecného (Tinca tinca) při různých teplotách v období před jejich osemeněním a aktivací na oplozenost, líhnivost a následné přežití plůdku do přechodu z embryonální do larvální periody života (zahájení aktivního příjmu potravy). K experimentu byla použita homogenní směs jiker získaná při hormonálně indukovaném umělém výtěru ze 6 jikernaček. Vzorky jiker byly bezprostředně po umělém výtěru dány do plastových misek a zakryty. Ty byly následně umístěny do temperovaných termoizolačních nádob s teplotami 5, 10, 15, 20, 25 a 30°C. V časových intervalech 0,5; 1; 1,5; 2; 3; 4; 6; 8 a 10 hodin bylo z každé teploty odebráno malé množství jiker (v počtu odhadem 50-100 kusů) do suchých skleněných kádinek (ve 3 opakováních v každé kombinaci teploty a délky přechovávání). Následně bylo provedeno jejich osemenění směsí spermatu od 6 mlíčáků a provedena aktivace vodou. Inkubace probíhala v neodlepkovaném stavu. V průběhu inkubace, resp. následného přechovávání embryí při teplotě 19-20,5 °C, byla denně vyměňována voda. Oplozenost byla vyhodnocena za 48 hodin po oplození. Líhnivost byla stanovena po 48 hodinách po začátku kulení prvních jedinců. Po přechodu z embryonální do larvální periody ontogenetického vývoje, byla plůdku nabídnuta živá potrava (nauplia žábronožky). Poté bylo spočteno množství plůdku s naplněným střevem. Zjištěné hodnoty byly vyjádřeny procentuálně jak z celkového počtu nasazených jiker, tak z oplozených jiker s využitím statistických metod (dvoufaktorové Anovy s opakováním). Nejvyšší úrovně (při statistickém vyhodnocení na hladině významnosti alfa = 0,05) oplozenosti jiker bylo dosaženo při kombinaci délky přechovávání a teploty 1 hodina/25 °C (68,0 +- 3,1 %). Vysoká úroveň oplozenosti se udržovala u jiker skladovaných po dobu 2 hodin, poté byl evidován postupný pokles hodnoty. Podobně tomu bylo i u parametru líhnivosti, kdy bylo vysokých úrovní dosaženo u jiker přechovávaných po dobu do 3 hodin (vyjma teploty 30 °C), poté se líhnivost snižovala. Sledované parametry přežití a příjmu potravy u plůdku (z hlediska praktické využitelnosti nejdůležitější) potvrdily výše uvedené tendence. Vysoká líhnivost z nasazených jiker se udržovala po dobu 1,5-3 hodin (vyjma 30 °C), poté došlo k jejímu postupnému poklesu. V čase 8 hodin (teploty 5-20 °C) bylo zjištěno přežití kolem 1,2 +- 1,8 %, u ostatních teplot bylo přežití nulové.
|
|
|
Tvorba výnosu jarní pšenice v závislosti na předplodině
ŽÁČEK, Josef
Diplomová práce se zabývá porovnáním vlivu tří různých předplodin na pěstování pšenice jarní v praktických podmínkách zvoleného zemědělského podniku. V roce 2018 byl na pozemku v KÚ Dolní Svince s č.p. 0802/23 s celkovou výměrou 13,19 ha založen poloprovozní pokus. K založení poloprovozního pokusu byla využita plocha 5 ha, která svým umístěním zaujímala plochu všech třech předplodin (kukuřice na siláž, ječmen ozimý, tritikale ozimé). Během vegetace byl sledován výskyt plevelů a hodnoceny výnosové prvky u jednotlivých fází jarní pšenice. Po sklizni byl vyhodnocen skutečný výnos zrna a bylo provedeno závěrečné ekonomické zhodnocení. Průměrný výnos zrna u první pěstované varianty (předplodina kukuřice na siláž) dosáhl hodnoty 5,65 t.ha-1, což bylo o 0,42 t.ha-1 více než u druhé pěstované varianty (předplodina ječmen ozimý), kde výnos sklizeného zrna činil 5,23 t.ha-1. U poslední sledované varianty jarní pšenice (předplodina tritikale ozimé) byl výnos zrna obdobný jako u druhé varianty, a to 5,36 t.ha-1. Nejvhodnější předplodinou pro nejvyšší výnos zrna pšenice jarní je kukuřice na siláž, která také dosáhla nejvyššího zisku oproti ostatním variantám. Nejkvalitnější obsah dusíku a dusíkatých látek, i navzdory méně příznivé předplodině, dosáhla varianta č. 3.
|
|
|
Typologická klasifikace a kategorizace travních porostů ve zvoleném území a návrhy vhodné pratotechniky
KADLECOVÁ, Jana
Cílem této práce bylo vytvořit botanický snímek vybraných lokalit, kterými byly louky, pastviny a také neudržované travní porosty, zjistit plošnou pokryvnost třech hlavních agrobotanických druhů, tj. trav, jetelovin a bylin, zpracovat je příslušným statistickým programem, zjistit způsob a intenzitu využívání a hnojení jednotlivých porostů a navrhnout vhodné pratotechnické postupy. Ve vybraných lokalitách byla sledována a na základě botanických snímků popsána fytocenologická skladba jednotlivých porostů. Byly zdokumentovány pratotechnické postupy aplikované v jednotlivých lokalitách a posouzen jejich vliv na botanickou skladbu jednotlivých porostů. Hodnocení (botanické snímkování a výpočty) byly prováděny na lokalitách Vřeskovice, Čeletice, Městiště na území Plzeňského kraje, bývalý okres Klatovy. Pro každou lokalitu byly vybrány 3 plochy o rozměrech 5 x 6 metrů. V každé sledované lokalitě byla zjištěna plošná pokryvnost trav, jetelovin a bylin a vypočtena střední indikační hodnota vlhkosti. Střední indikační hodnota vlhkosti je parametr, kterého lze využít pro stanovení vhodných postupů obhospodařování a využívání pozemků s TTP. Data byla statisticky zpracována v programu Microsoft Excel. Analyzované porosty bych doporučila obhospodařovat následujícími způsoby: 1. Louka Vřeskovice za čističkou - přísev jílku vytrvalého a jetele lučního a plazivého. 2. Louka Mstice - totální obnova porostu nebo konzervativní pratotechnická opatření - hnojení hnojem v dávce 20 t/ha a přísev jetele lučního a plazivého a trav - kostřavy červené, lipnice luční a jílek vytrvalý. 3. Louka nad trafostanicí Vřeskovice - ponechat stávající údržbu nebo přísev jetelovin. 4. Pastvina Čeletice spásaná koňmi - ponechat stávající údržbu nebo přísev kostřavy červené, kostřavy rákosovité a bojínku lučního. 5. Louka Městiště využívaná kombinovaně pastvou skotu a sečením - ponechat stávající údržbu 6. Pastvina Vřeskovice spásaná skotem - ponechat stávající údržbu nebo přísev jetele lučního a jetele plazivého. 7. Pastvina Vřeskovice spásaná ovcemi - ponechat stávající údržbu, po potlačení nebezpečných plevelů pastvou postupně snížit počet pasených zvířat. 8. Louka ladem Vřeskovice za Petrovickým nesečená nepasená - návrh ošetření - mulčování 2x ročně 1-2 roky, pak pastva nebo rovnou pastva extenzivního plemene skotu (Galloway) nebo ovcí, či pravidelné sečení 2x ročně. 9. Louka Vřeskovice úhor příkop u statku - ponechání ladem přispívá ke zvýšení biodiverzity, případně 1-2x ročně posekat z estetických důvodů.
|
|
|
Druhově specifické strukturní rozdíly spermií savců a funkce jejich klíčových proteinů během oplození.
Dobrodinská, Anna ; Frolíková, Michaela (vedoucí práce) ; Kuntová, Barbora (oponent)
Oplození je proces, při kterém splývá samčí a samičí gameta, a dávají tak vzniknout novému organismu. Splynutí spermie s vajíčkem předchází několik nezbytných dějů, mezi které patří kapacitace, akrozomální reakce, vazba spermie na zona pellucida a oolemu a fúze membrán obou gamet. Řízení těchto dějů se účastní četné proteiny, které se nacházejí jak na spermii, tak i na vajíčku. V průběhu oplození tyto proteiny plní buď jednu, nebo i více funkcí. U spermií savců nacházíme značné druhově specifické odlišnosti jak v jejich morfologii, tak i na proteinové úrovni. Komplexní pochopení mezidruhových rozdílů ve stavbě spermie a funkcích jejích klíčových proteinů přispěje k lepšímu porozumění procesu oplození, díky čemuž budeme v budoucnu schopni lépe diagnostikovat a následně léčit příčiny neplodnosti u lidí. Tato bakalářská práce shrnuje dosavadní poznatky o stavbě a klíčových proteinech spermie, které byly získány studiem jednotlivých modelových savčích organismů: býka, prasete, myši a člověka. Dále tato práce přináší jejich mezidruhové srovnání. Klíčová slova: spermie, oplození, akrozomální reakce, kapacitace, proteiny spermie, býk, prase, myš, člověk
|
|
| |
|
|
Listová hnojiva s obsahem kolagenního hydrolyzátu pro výživu révy vinné: uplatněná certifikovaná metodika
Horák, Jaroslav ; Raimanová, Ivana ; Kurešová, Gabriela ; Trčková, Marie
Jedná se o ucelenou metodiku pro použití přípravků vyrobených na bázi kolagenního hydrolyzátu v listové výživě hlavních polních plodin a vinné révy v podmínkách ekologického zemědělství i při konvenčním způsobu pěstování. Vypracování metodiky předcházel aplikovaný výzkum zaměřený na vývoj ekologicky akceptovatelné složky – kolagenního hydrolyzátu, ve kterém je nežádoucí sodík nahrazen biogenním, často nedostatkovým draslíkem. Dalším cílem byla optimalizace obsahu a vzájemného poměru stopových prvků z hlediska požadavků jednotlivých plodin nebo jejich skupin. V metodice jsou uvedeny všechny potřebné informace pro kvalifikované rozhodování o listové aplikaci nově vyvinutých přípravků v ekologickém a konvenčním režimu hospodaření na půdě. Příklady praktického použití obou typů hnojiv jsou výsledkem jejich aplikace v polních pokusech a na jihomoravských vinicích se standardním a ekologickým systémem pěstování.
Plný text:  PDF
|
|
|
Metodika řádného způsobu uložení hnoje na zemědělské půdě: 2. aktualizované vydání; Certifikovaná metodika pro praxi
Svoboda, Pavel ; Wollnerová, Jana ; Kozlovská, Lada ; Klír, Jan
Předložená metodika popisuje ucelený návod na správné uložení hnoje na zemědělské půdě před jeho použitím. Zvláštní pozornost je věnována opatřením k uložení hnoje ve zranitelných oblastech stanovených v rámci akčního programu nitrátové směrnice. Při výběru vhodného místa k uložení hnoje jsou v metodice k dispozici podrobné návody, a to s využitím údajů z registru půdy (LPIS) na Portálu farmáře. Dále je uveden i vzor potřebného havarijního plánu, popřípadě jeho doplňku. Druhé aktualizované vydání reaguje na změny legislativy v roce 2016, zejména na novelu nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu, která byla vydána pod č. 235/2016 Sb.
Plný text: PDF
|
|
|
Vyhodnocení produkčních vlastností romanovských ovcí v ekologickém chovu
VOSTŘÁKOVÁ, Veronika
Bakalářská práce se zaměřuje na oplodnění, plodnost, intenzitu oplodnění, odchov, počet jalových ovcí, celkový počet ovcí v reprodukci, vyhodnocení růstové schopnosti potomstva a počet ovcí s jedináčky, dvojčaty, trojčaty a čtyrčaty. K vyhodnocení těchto vlastností byly použity údaje získané z kontroly užitkovosti a evidence z let minulých. Práce poukazuje na přednosti v chovu a nedostatky, které se v chovu objevují, a zároveň má přispět na zlepšení situace v chovu.
|
|
|
Analýza reprodukčních vlastností plemene valaška
VRŠECKÁ, Lucie
Cílem této diplomové práce je analýza úrovně reprodukčních ukazatelů daného chovu ovcí plemene původní valaška. Pro zpracování byla využita data z prvotní chovatelské evidence a z kontroly užitkovosti. Zaměření bylo zejména na oplodnění, intenzitu plodnosti, plodnost na obahněnou bahnici a odchov jehňat. Oplodnění v daném chovu se pohybovalo mezi 89,5 99,4 %. Plodnost se pohybovala mezi 144 176,6 %. Intenzita reprodukce se pohybovala mezi 141,4 158,1 %. Hodnota odchovu se pohybovala mezi 108,1 139,6 %. V letech 2012 2016 se narodilo celkem 972 jehňat. Nejvíce jehňat se narodilo v roce 2016 a to 265, což souvisí s nejvyšším počtem bahnic ve stádě za sledované období. Rodily se jedináčci, dvojčata a trojčata. Nejčastěji zastoupena byla dvojčata a to v průměru v 49,9 %. Nejmenší zastoupení měla trojčata a to v průměru 4,7 %. Počet mláďat ve vrhu nezávisí na věku bahnice. Počet mláďat ve vrhu se u jednotlivých linií nelišil.
|
|
|
Vliv ubiquitin-proteazomálního systému na spermiogenezi u savců
Kroumanová, Kristýna ; Petelák, Aleš (vedoucí práce) ; Krejčová, Tereza (oponent)
Spermiogeneze je komplikovaný proces, při kterém se haploidní spermatidy diferencují na morfologicky zralé spermie. Morfologické změny zahrnují děje jako kondenzace chromatinu a nahrazení histonů protaminy, splývání cisteren Golgiho aparátu za tvorby akrozomálního váčku, tvorba bičíku, redukce cytoplasmy a přeskupování organel. Při těchto událostech hraje důležitou roli ubiquitin-proteazomální systém. Ubiquitinace je posttranslační modifikace, která vede především ke značení intracelulárních proteinů určených k degradaci ve 26S proteazomu. Důležitost ubiquitinace při tvorbě spermií dokazuje fakt, že deficience ubiquitin-proteazomálního komplexu při spermiogenezi může vést k neplodnosti různého stupně. Během následné maturace spermií v epididymis dochází k extracelulárnímu značení abnormálních spermií ubiquitinem a kontrole kvality spermií. Ubiquitin-proteazomální systém hraje významnou roli i při oplození, kdy je 26S proteazom obsažený ve spermii spoluzodpovědný za penetraci zony pellucidy. Cílem této práce je popsat vliv ubiquitin-proteazomálního systému během různých fází spermiogeneze u savců.
|
host ::
RSS.