|
|
Endogenní cizorodé látky v potravinách
Greifenthalová, Ivana ; Kočí, Radka (oponent) ; Vítová, Eva (vedoucí práce)
Tato práce je zaměřena na problematiku endogenních cizorodých látek v potravinách. Je zde uveden přehled všech významných kontaminantů vznikajících v potravinách během jejich zpracování a skladování působením fyzikálních, chemických i mikrobiálních vlivů. U jednotlivých látek je popsán jejich vznik a výskyt v potravinách, biologické účinky, toxicita a případný zdravotní význam a v neposlední řadě legislativní požadavky na jejich přítomnost v potravinách. Na závěr jsou stručně zmíněny možnosti regulace jejich tvorby.
|
|
|
Koloběh arsenu a jeho specií v životním prostředí
Ševčíková, Kateřina ; Sommer, Lumír (oponent) ; Dočekalová, Hana (vedoucí práce)
Tato bakalářská práce, která je z velké části rešeršní, se zabývá sledováním jednotlivých sloučenin arsenu ve složkách životního prostředí a metodami jejich stanovení (speciační analýza). V experimentální části práce byly ve vzorku pstruha duhového hledány jednotlivé specie arsenu metodou HPLC-UV-HG-AFS. Výsledky prokázaly, že se arsen v tkáni pstruha duhového nachází ve formě arsenobetainu, který je pro ryby a vodní živočichy přirozený a není toxický ani pro konzumenty.
|
|
|
Koloběh rtuti a jejích spécií v životním prostředí
Finsterlová, Hana ; Diviš, Pavel (oponent) ; Dočekalová, Hana (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá osudem rtuti v životním prostředí. Shrnuje informace o vlastnostech rtuti a jejích sloučeninách, o výskytu rtuti v atmosféře, vodě, půdě a sedimentech. Pojednává o jednotlivých vstupech rtuti do životního prostředí, jak antropogenních tak přírodních a sleduje transport rtuti mezi jednotlivými složkami životního prostředí. Část práce je věnována akumulaci rtuti a jejích sloučenin v rostlinách a organismech. Poukazuje na toxicitu rtuti a jejích jednotlivých forem, její účinek na lidský organismus. V poslední kapitole jsou shrnuty a popsány nejběžnější instrumentální metody používané pro stanovení rtuti a jejích spécií.
|
|
|
Vliv vybraných kardiovaskulárních léčiv nalézaných ve vodním prostředí na ryby
STEINBACH, Christoph Antonius
Kardiovaskulární léčiva patří v České republice k nejvíce předepisovaným. V důsledku jejich vysoké spotřeby jsou jejich rezidua často detekována v odpadních a povrchových vodách. Verapamil, diltiazem a atenolol jsou významnými zástupci kardiovaskulárních léčiv, proto jsem se ve své dizertační práci zaměřil na studium jejich akutních i subchronických účinků na ryby, především na schopnost jejich kumulace v těle ryb, metabolizmus a biologický poločas. S cílem zlepšit metodiku posuzování histopatologických změn rybího srdce jsem vypracoval jednotný protokol pro kvantitativní hodnocení výsledků histologického vyšetření srdeční komory a koronárních cév, včetně výpočtu srdečního indexu. Kvalitní a systematická vyšetření histopatologických změn srdce jsou velmi důležitá, neboť srdce přestavuje jeden z cílů působení kardiovaskulárních léčiv a dalších chemických látek. Verapamil, diltiazem a atenolol vyvolaly při expozici ryb vysokým koncentracím těchto látek změny, které jsou známy jako terapeutické a vedlejší účinky u lidí. Akutní expozice embryí a larev kapra obecného verapamilu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala u pokusných organizmů snížení tepové frekvence srdce. Akutní i chronická expozice kaprů této látce u nich navíc způsobila periferní otok a tvorbu krvácenin v trávicím traktu. U pstruhů duhových exponovaných diltiazemu bylo při histopatologickém vyšetření zjištěno rozšíření srdečních a jaterních cév. To znamená, že i tento prostředek má obdobný farmakologický účinek na ryby jako na lidi. Také subchronická expozice pstruha duhového atenololu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala histopatologické změny kardiovaskulárního systému. Verapamil, diltiazem a atenolol můžeme klasifikovat jako látky s malou schopností biokoncentrace v rybách. Biokoncentrační faktor (BCF) verapamilu v homogenátech celého kapřího těla se pohyboval v rozmezí od 6,6 do 16,6. BCF diltiazemu v tkáních pstruha byl také relativně nízký (0,5 - 194), přičemž nejvyšší hodnota BCF byla prokázána u ledvin a v dalších tkáních klesala v následujícím pořadí: játra > svalovina > krevní plazma. BCF atenololu v tkáních pstruha duhového byl z testovaných látek nejnižší a pohyboval se v rozmezí 0,002 - 0,27. Nevyšší hodnoty BFC byly zjištěny v játrech, následovaly ledviny a nejnižší ve svalovině. V plasmě byla koncentrace atenololu pod mezí kvantifikace. Verapamil vykazoval delší biologický poločas u ryb (10,6 dne) než u lidí, což indikuje nízkou rychlost biotransformace anebo eliminace verapamilu u ryb. Odhadovaný biologický poločas diltiazemu v játrech (1,5 hodiny) a v ledvinách (6,2 hodiny) byl řádově shodný s hodnotou zjištěnou v krevní plazmě lidí. Biologický poločas atenololu u pstruha studován nebyl, neboť u této látky byla prokázána velmi nízká schopnost biokoncentrace. U ryb exponovaných diltiazemu bylo pomocí kapalinové chromatografie s hmotnostní detekcí s vysokým rozlišením (LC/HRMS) identifikováno osm metabolitů této látky se 17 různými izoformami. Bylo zjištěno, že diltiazem v rybách podléhá biotransformaci zahrnující demethylaci, deacetylaci a hydroxylaci, což potvrzuje, že diltiazem byl v rybách metabolizován podobným způsobem jako v lidském těle, tedy převážně demethylací a deacetylací. Na druhou stranu, hydroxylace, která se na biotransformaci podílela v nejmenší míře, se jeví jako druhově specifická. Při studiu vlivu verapamilu na raná vývojová stádia kapra obecného, která byla vystavena environmentálně relevantním koncentracím tohoto léčiva, po dobu jednoho měsíce, nebyly u pokusných organismů prokázány žádné negativní účinky. Ale u pstruha duhového, který byl vystaven po dobu 42 dnů atenololu a diltiazemu v koncentracích, které jsou detekovány v životním prostředí, byly zjištěny některé fyziologické změny. V případě atenololu se jednalo o změny hematologických a biochemických ukazatelů v krvi a u diltiazemu o změny v aktivitě antioxidačních enzymů v j
|
|
| |
|
|
Toxicita radioterapie u nádorů hlavy a krku
NESEJTOVÁ, Šárka
Abstrakt Základní teoretická východiska Nádory hlavy a krku u nás tvoří asi 2-3 % všech malignit. U mužů se vyskytují asi 4 x častěji než u žen. Mezi významné ovlivnitelné rizikové faktory patří zejména kouření. Hlavními léčebnými modalitami jsou operační léčba, radioterapie, chemoterapie a bioterapie, případně jejich kombinace, ta s sebou však nese riziko vyšší toxicity. Úkolem radioterapie je dodat požadovanou dávku ionizujícího záření do cílového objemu, ale zároveň i maximálně šetřit rizikové orgány. S cílem snížit nežádoucí účinky se vyvíjí konformní techniky ozařování, které se snaží o zlepšení dávkové distribuce v cílovém objemu a zmenšení dávek na okolní zdravé tkáně. Míra toxicity léčby je jedním z indikátorů pro posouzení léčebného efektu. V zásadě rozlišujeme akutní (časnou) a chronickou (pozdní) toxicitu. Nejčastějšími vedlejšími akutními účinky ozařování nádorů hlavy a krku jsou radiodermatitida, mukositida, xerostomie a dysfagie. Pozdní toxicita je pak spojována především s atrofií kůže a sliznic, fibrózou hltanu a s chronicky sníženou tvorbou slin. Cíle práce Cílem této práce bylo zjistit, zda je toxicita radioterapie u sledovaného souboru srovnatelná s údaji v odborné literatuře a zda její výskyt ovlivňuje kouření. Dále jsem zkoumala, zdali existuje rozdíl mezi mírou nežádoucích účinků ozařování u primárně operovaných a neoperovaných pacientů, neboť právě multimodální způsob léčby bývá spojován s vyšším rizikem toxicity. Metodika výzkumu Má bakalářská práce je teoreticko-výzkumného charakteru. K ověření hypotéz jsem použila metodu kvantitativního výzkumu s využitím techniky retrospektivního sběru dat ze zdravotní dokumentace archivu Onkologického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. Do výběrového souboru jsem zařadila pacienty, jenž byli léčeni na radioterapeutickém úseku Nemocnice České Budějovice, a.s. v letech 2009 až 2011 včetně, bez omezení věku, obou pohlaví, kuřáky i nekuřáky, s časným stupněm onemocnění dle TNM klasifikace. Vybrala jsem pacienty s novotvary v oblasti laryngu, orofaryngu, jazyka, hypofaryngu nebo spodiny dutiny ústní, neboť ty se vyskytují v regionu hlavy a krku nejčastěji. Součástí výběrového souboru se stali jednak pacienti, jenž podstoupili léčbu pouze radioterapií, ale i ti nemocní, jenž absolvovali adjuvantní aktinoterapii po operačním zákroku. Sledovaným znakem byl stupeň nežádoucích účinků spojených s ozařováním a jejich výskyt a souvislost s kouřením. Stupeň toxicity jsem hodnotila dle RTOG skóre pro akutní toxicitu. Výsledky Celkem jsem hodnotila 48 pacientů, kteří splňovali výše uvedená kritéria. Výběrový soubor tvořili z 88 % muži a z 12 % ženy. Průměrný věk pacientů v době zahájení radioterapie byl 63,5 let. Nejvýznamnější kategorii představovali nemocní s nádory laryngu, kteří tvořili 69 % všech ozařovaných, nejméně se pak objevovaly tumory v krajině hypofaryngu (pouhá 2 %). Kuřáci byli ve zkoumaném souboru zastoupeni z 29 %, nekuřáci z 11 %, ostatní pacienti byli kuřáky bývalými. 48 % pacientů bylo ozařováno konvenčním způsobem, 52 % pak technikou IMRT. Adjuvantní radioterapii po operační léčbě podstoupilo 31 % nemocných, ostatní absolvovali pouze ozařování. Vedlejší účinky ozáření se vyskytovaly nejčastěji na kůži, sliznicích a hltanu, o něco méně pak u slinných žláz. Závěr Ionizující záření postihuje jak maligní, tak zdravé buňky, proto při ozařování nádoru musíme vždy počítat i se zasažením zdravé tkáně. Výskyt akutní toxicity ve zkoumaném souboru se ukázal nižší, než uvádí studie v odborných pramenech. Vyšší míra akutních nežádoucích účinků u kuřáků se nepotvrdila, v šetřeném souboru však byli ve výrazné menšině nekuřáci a v důsledku odlišné velikosti obou skupin pak nemusí být jejich srovnávání zcela adekvátní. Kategorie neoperovaných pacientů vykazovala méně časných nežádoucích účinků než operovaní. Pozdní toxicitu nebylo možné statisticky zhodnotit.
|
|
| |
|
|
Vnímání aditivních látek spotřebitelem
Hartmanová, Kateřina ; Horová, Olga (vedoucí práce) ; Bosák, Miroslav (oponent)
Bakalářská práce se zabývá tématem Vnímání aditivních látek spotřebitelem. V teoretické části jsou charakterizovány aditivní látky, jejich značení a legislativa. Další část se zabývá bezpečností a toxicitou aditiv, kde je rovněž popsán postup posuzování zdravotní nezávadnost aditiv a potenciální zdravotní komplikace. Také se zde vyskytuje výčet nejrizikovějších aditivních látek či skupin. Teoretickou část uzavírá kapitola, jež se zabývá médii a jejich působení na spotřebitele v oblasti aditiv. V praktické části je pomocí dotazníkového šetření proveden výzkum o informovanosti spotřebitelů, jejich přístupu k aditivům a k zvyklostem. Cílem práce je zanalyzovat, jaký má spotřebitel postoj k přídatným látkám., zda je vnímá a pokud ano, pak jak je vnímá. Cílem je rovněž zjištění, jak spotřebitelé vnímají aditiva z hlediska zdraví a zdravého životního stylu. Analýza údajů výzkumu je stěžejní pro vyvození závěrů a navržení vhodných opatření v oblasti aditivních látek.
|
|
| |
|
|
Simulovaná dopravní nehoda cisterny v Ústí nad Labem spojená s únikem chlóru
LANGOVÁ, Regina
Hlavním tématem předkládané diplomové práce je simulovaná dopravní nehoda vozidla převážející tlakové sudy s chlórem.Studie je zaměřena na vyhodnocení dopadu případné havárie na životy a zdraví obyvatel, posouzení rizik a míry nebezpečí dle vybraných metod a v neposlední míře na zjištění informovanosti obyvatel ústeckého kraje.V práci je detailně popsána dopravní nehoda s podrobným vyhodnocením rizik pomocí metody IAEA-TECDOC-727, což je kvantitativní hodnocení zdrojů rizika z hlediska ohrožení života osob.
|
host ::
RSS.