|
|
Differentiation of keratinocytes: molecular markers and potential of influencing them in vitro
Ondrúšková, Denisa ; Filová, Elena (vedoucí práce) ; Porubská, Bianka (oponent)
Keratinocyty sú najviac zastúpené kožné bunky nachádzajúce sa v pokožke - epidermis. Delia sa na bazálne proliferujúce kmeňové bunky, ktoré sú v úzkom kontakte s bazálnou membránou a na suprabazálne diferencujúce bunky. Bazálne keratinocyty exprimujú keratíny K5 a K14 a prostredníctvom delaminácie alebo asymetrickým delením dávajú vznik postupne diferencujúcim vrstvám. Ako prvá vzniká stratum spinosum exprimujúca keratíny K1 a K10 a involukrín, následne prechádza v stratum granulosum, v ktorej bunky exprimujú lorikrín a profilagrín a poslednú vrstvu tvorí stratum corneum, tvorená korneocytmi, ktoré sa postupne odlupujú. Keratinocyty sa podieľajú na procese regenerácie kože a je možné ich izolovať a kultivovať. Ich kultivácia môže byť ovplyvnená rôznymi faktormi, ako sú výber vhodného materiálu (nanovlákna/gél) a vhodného kultivačného média, ktoré môže byť obohatené o rastové faktory, doštičkový lyzát, vitamíny a ďalšie látky. Pri ich kultivácii taktiež záleží na tom, či sú keratinocyty úplne ponorené v médiu alebo rastú na rozhraní voda/vzduch. Pre priblíženie sa in vivo podmienkam a na štúdium interakcií medzi bunkovými populáciami sú keratinocyty častokrát pestované v ko-kultúrach s rôznymi bunkami, ako sú fibroblasty, endotelové bunky, monocyty a ďalšie. Keratinocyty kultivované in vitro sa...
|
|
|
Možnosti šíření sladkovodních plžů
Buďová, Jana ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Juřičková, Lucie (oponent)
Sladkovodní plži (Mollusca: Gastropoda) patří do dvou tradičních taxonomických skupin: předožábří (Prosobranchia) a plicnatí (Pulmonata). Většina těchto plžů je charakteristická nízkou vagilitou, a proto se spoléhají především na pasivní dispersi. Jejich nejčastějšími vektory jsou ptáci a voda. Ţivočichové můžou plže přenášet jak externě, tak interně. Šíření můžeme sledovat pomocí metod přímých (metody zpětných odchytů, radiové sledování) a genetických. Pro genetické studie můžeme využít celou řadu markerů, z nichž v současnosti nejpoužívanější jsou mikrosatelity. Z výsledků studií z poslední doby vyplývá, že disperse sladkovodních plžů zřejmě není tak častá a rozšířená, jak se dříve předpokládalo. Klíčová slova: sladkovodní plži, disperse, vektory disperse, capture - mark - recapture, molekulární markery, populační genetika
|
|
|
Genetické markery ve šlechtění rostlin; postupy, vývoj, praktické aplikace
Smýkalová, Zdeňka
Již od dob prvních pokusů o šlechtění rostlin udělal tento obor velké pokroky. Moje práce se zaměřuje na průřez metodami jak klasickými, tak i moderními, které v současné době zaznamenávají velký rozmach. Z moderních genetických metod jsem se zaměřila převážně na metody, které vychází z PCR analýzy. Kladem těchto metod je hlavně jejich přesnost, rychlost a opakovatelnost s využitím velmi malého množství vstupního materiálu. Záporem je však zatím poměrně velká pořizovací cena vybavení do laboratoří i to, že musíme mít kvalifikovaný laboratorní personál. Přes své klady i zápory by genetické metody sami o sobě nemohli spolehlivě fungovat a je velmi vhodné je doplnit o metody klasického šlechtění.
|
|
|
Molekulární charakterizace a hodnocení genetické diverzity genových zdrojů máku
STARÁ, Martina
Tato diplomová práce se zabývá studiem genových zdrojů máku setého (Papaver somniferum L.) pomocí SSR analýzy. Celkem bylo hodnoceno 85 vzorků. DNA byla izolována ze sušeného, směsného vzorku vypěstovaného z osiva, poskytnutého VÚO Opava, pomocí modifikované metody CTAB podle Doyle and Doyle (1990). Pro analýzu bylo vybráno šest SSR primerů, vizualizace probíhala pomocí čipové elektroforézy. Byla provedena optimalizace PCR reakce s fluorescenčně značeným primerem pro fragmentační analýzu. Data z čipové elektroforézy byla vyhodnocena v programu MVSP za použití PCO analýzy. Nadále byla vypočtena matice podobnosti, ze které bylo zřejmé, že vzorky vykazují vysokou genetickou variabilitu. Výsledky matice podobnosti byly poskytnuty šlechtitelům jako podklad pro další šlechtění.
|
|
|
Geny rezistence obilnin proti houbovým chorobám a metody pro jejich detekci
Stuchlíková, Šárka ; Dumalasová, Veronika (vedoucí práce) ; Schwarzerová, Kateřina (oponent)
Práce se zabývá možnostmi detekce genů rezistence k houbovým chorobám u původních evropských obilnin, jako jsou pšenice, ječmen, žito a oves. Podává přehled o nejdůležitějších genech rezistence pro šlechtění. Význam genů rezistence hodnotí na základě škodlivosti jednotlivých houbových chorob obilnin a také významu jednotlivých druhů obilnin. Popisuje možnosti detekce genů rezistence pomocí molekulárních markerů a srovnává různé typy molekulárních markerů. Hledá odpověď na otázku, ve kterých případech šlechtění na rezistenci a tedy i využití molekulárních markerů přináší největší užitek.
|
|
|
Vývoj molekulárních selekčních markerů pro detekci obnovitelů fertility pro systém CMS Shaan 2A
KARBANOVÁ, Aneta
Tato diplomová práce se zabývá vývojem molekulárních selekčních markerů pro detekci obnovitelů fertility pro systém CMS Shaan 2A u řepky pomocí molekulárních technik. V práci jsou popsány použité molekulární techniky, jako je technika izolace DNA, polymerázová řetězová reakce a technika návrhu primerů pro detekci obnovitelů fertility. Byly navrženy specifické primery pro PCR amplifikaci sekvencí genu Pentatricopeptide repeat (PPR) superfamily protein a genu Tetratricopeptide repeat (TPR)-like superfamily protein, které byly následně osekvenovány. Na základě zjištěných sekvenčních odlišností mezi rostlinami, jež byly podle fenotypu určeny jako obnovitelé fertility, sterilními matkami a udržovateli sterility byla navržena metodika pro detekci obnovitelů fertility.
|
|
|
Molekulární markery pro detekci genetické variability přírodních populací forenzně významných druhů bzučivkovitých (Calliphoridae, Diptera)
KLOJDOVÁ, Martina
Tato práce byla zaměřena na výběr molekulárních markerů pro detekci genetické variability 4 různých druhů z čeledi Calliphoridae významných pro forenzní entomologii. Na vzorky z přirozených populací reprezentativních druhů typických pro Českou republiku (Calliphora vicina, Lucilia caesar, Lucilia sericata, Phormia regina) byla aplikována sada 8 markerů, mitochondriálních (COI, ND6, CytB, CR) i jaderných (RP S12, RP S13, RP L12, PB2). Zjištěná variabilita byla vyhodnocena a porovnána s ohledem jak na jednotlivé druhy tak i geografický původ.
|
|
|
Šíření vodních klonálních rostlin
Rydlo, Jan ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Hroudová, Zdenka (oponent)
Tato bakalářská práce má za cíl shrnout dosavadní poznatky o klonálním šíření vodních rostlin a srovnat možnosti a kvantitu klonálního šíření u vybraných nejvíce studovaných druhů. V první části práce jsou popsány způsoby klonálního šíření vodních rostlin za pomoci různých typů vegetativních diaspor a různých typů přenosu (vodou, zvířaty). Dále jsou popsány způsoby a možnosti šíření vodních klonálních rostlin v různých vodních systémech (říční systémy, stojaté vody) a také na různě velké vzdálenosti. V neposlední řadě jsou uvedeny antropogenní vlivy na klonální šíření vodních rostlin, které mnohdy hrají velmi důležitou roli a stojí za mnoha invazními událostmi na Zemi, reprezentovanými rychlým klonálním množením a šířením některých druhů vodních makrofyt v jejich nepůvodních areálech. V další části se tato práce zabývá metodami studia šíření vodních klonálních rostlin a zhodnocením jejich vhodnosti k použití ke studiu na různých prostorových škálách. Tyto metody a výsledky studií, ve kterých byly použity, jsou prezentovány na nejvíce studovaných druzích vodních makrofyt. Výsledky těchto prací jsou shrnuty, aby bylo možné si udělat představu, jak efektivní a na jaké vzdálenosti klonální šíření vodních rostlin ve skutečnosti je. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Studium genetického polymorfismu populací blýskáčka řepkového, Meligethes aeneus, v populacích s různou úrovní rezistence k insekticidům
WALTEROVÁ, Lucie
Práce se zabývá studiem populací blýskáčka řepkového s různým stupněm rezistence k pyrethroidům na molekulární úrovni. Vzorky se sbíraly ve 13 lokalitách po České republice během roku 2016. DNA brouků byla izolována pomocí CTAB PVP a Chelexu 100. Následně se populace blýskáčka řepkového odlišily na základě ISSR markerů (Inter-simple sequence repeats). Byly rozlišeny populace brouků s rozdílným profilem mikrosatelitů a výsledky se zpracovaly PCA analýzou. Celkem bylo vyzkoušeno pět ISSR primerů, z čehož reprodukovatelný výsledek vykazoval jeden primer. Na základě matice genetických vzdáleností byly PCA analýzou vzorky zařazeny do clusterů podle genetické podobnosti a byl zhodnocen vztah geografické vzdálenosti vzorků vůči rozdílnému ISSR profilu. Závěrem byla vyzkoušena amplifikace genu kódujícího sodíkové iontové napětím řízené kanály (VSSC).
|
|
|
Možnosti šíření sladkovodních plžů
Buďová, Jana ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Juřičková, Lucie (oponent)
Sladkovodní plži (Mollusca: Gastropoda) patří do dvou tradičních taxonomických skupin: předožábří (Prosobranchia) a plicnatí (Pulmonata). Většina těchto plžů je charakteristická nízkou vagilitou, a proto se spoléhají především na pasivní dispersi. Jejich nejčastějšími vektory jsou ptáci a voda. Ţivočichové můžou plže přenášet jak externě, tak interně. Šíření můžeme sledovat pomocí metod přímých (metody zpětných odchytů, radiové sledování) a genetických. Pro genetické studie můžeme využít celou řadu markerů, z nichž v současnosti nejpoužívanější jsou mikrosatelity. Z výsledků studií z poslední doby vyplývá, že disperse sladkovodních plžů zřejmě není tak častá a rozšířená, jak se dříve předpokládalo. Klíčová slova: sladkovodní plži, disperse, vektory disperse, capture - mark - recapture, molekulární markery, populační genetika
|
host ::
RSS.