|
|
Biometrie a růst jesetera malého (Acipenser ruthenus) v České republice
Prokeš, Miroslav ; Baruš, Vlastimil ; Peňáz, Milan ; Baránek, V. ; Ošanec, J. ; Šutovský, I.
U dvou vzorků jesetera malého (Acipenser ruthenus Linnaeus, 1758) z umělého chovu z České republiky (původ z Ruska) a ze Slovenské republiky (původ ze slovenského úseku Dunaje) byla provedena biometrická srovnávací analýza. Analyzovaní jedinci se nelišili v rámci maximo-minimálního rozmezí hodnot meristických parametrů prezentovaných pro druh jeseter malý, ale průkazně se lišili v průměrných hodnotách meristických a metrických znaků. Na základě výsledků vícerozměrné analýzy (UPGMA) byla zjištěna dobrá shlukovatelnost vzorků jesetera malého z ČR se vzorky jiných populací jesetera malého. Na základě výsledků analýzy hlavních komponent (PCA) byla zjištěna afinita analyzovaných vzorků jesetera malého ke vzorkům tzv. bestěra, tj. hybrida Huso huso x A. ruthenus. V rámci analýzy výsledků srovnávacího chovu juvenilních jedinců jesetera malého a jesetera sibiřského (Acipenser baerii) byl zjištěn v identických experimentálních podmínkách průkazně intenzívnější růst u jesetera sibiřského.
|
|
|
Abundance parmy obecné, Barbus barbus v řece Jihlavě
Peňáz, Milan ; Pivnička, K. ; Prokeš, Miroslav ; Baruš, Vlastimil
Čtyřletý pokus s celkem 993 individuálně značkovanými parmami, Barbus barbus, umožnil odhad přežívání a abundance. Jolly-Seberovou metodou odhadnutá abundance populace parmy v řece Jihlavě kolísala v období od podzimu 1999 do jara 2001 od 233 do 563 ks.ha-1. Střední roční míra přežívání činila 0,862, avšak její dílčí hodnoty odvozené zvlášť pro sezony jaro - podzim a podzim - jaro se výrazně lišily a možné důvody tohoto jevu byly podrobně diskutovány. Na základě známého přežívání byla abundance vypočtena také metodou Petersenovou (capture/recapture) pro celý studovaný úsek i na 1 ha vodní plochy za období od jara 1999 do podzimu 2001. Dosahovala hodnot od 195 do 498 ks.ha-1 (v průměru 303 +- 110 ks.ha-1), správnost těchto odhadů byla na podzim 2001 ověřena dvakrát opakovaným odlovem vyhodnoceným metodou Zippinovou (316 ks.ha-1).
|
|
| |
|
| |
|
|
Ekologie společenstev parazitů plůdku jelce tlouště (Leuciscus cephalus L.)
Dávidová, M. ; Jurajda, Pavel ; Gelnar, M.
V letech 2000-2001 probíhal na dolním toku řeky Moravy výzkum parazitofauny plůdku jelce tlouště (Leuciscus cephalus). Na 19 vyšetřených jedincích bylo nalezeno 27 druhů vícebuněčných parazitů náležících do 6 taxonomických skupin. Druhově nejbohatší skupinou cizopasníků byla třída Monogenea se 14 a třída Digenea se 7 druhy. Přítomnost parazitů byla zaznamenána u ryb velikosti 30 mm, přičemž minimální velikost vyšetřených ryb ve vzorku byla 29 mm. Nejdříve byl plůdek jelce tlouště kolonizován ektoparazity kůže a ploutví. Byla zjištěna signifikantně pozitivní závislost mezi délkou ryby a počtem jedinců parazitů na rybě.
|
|
|
Vliv postodiplostomózy na plůdek kaprovitých ryb
Ondračková, Markéta ; Dyková, Iva ; Gelnar, M. ; Jurajda, Pavel
Na lokalitě Čapí Hnízdo bylo během odlovů v letech 1998, 1999 a 2001 zaznamenáno 16 druhů juvenilních kaprovitých ryb. Metacerkariemi motolice Posthodiplostomum cuticola bylo napadeno 12 druhů. Plotice obecná, perlín ostrobřichý, cejnek malý, cejn velký, hořavka duhová a karas stříbřitý byly postodiplostomózou postiženy ve všech sledovaných letech. U šesti druhů juvenilních ryb byl sledován patogenní vliv metacerkarií. Společným znakem poškození tkání hostitele byl úbytek svaloviny, na němž se podílela atrofie, nekróza a zánětlivá reakce hostitele. S vývojem a růstem cyst metacerkarií souvisel vznik granulační tkáně, vyzrávání v pojivovou tkáň a vytvoření vazivového obalu. Stěna cysty byla bohatě prostoupena pigmentem, pigmentace se účastnily melanofory a iridofory. Z vyšetřeného materiálu lze soudit, že i při masivních invazích může plůdek ryb přežívat dost dlouho na to, aby se metacerkárie dostatečně vyvinuly a životní cyklus P. cuticola nebyl přerušen. Perspektivy dalšího vývoje plůdku ryb ale nejsou příliš nadějné.
|
|
| |
|
|
Druhová determinace násad síhů
Prokeš, Miroslav ; Baruš, Vlastimil ; Peňáz, Milan ; Kubišta, O. ; Melichar, M. ; Špinar, M.
Na základě výsledků reprodukční biologie, rané ontogeneze a morfometrie síha marény (Coregonus maraena), síha peledi (C. peled) a jejich recipročních hybridů je od roku 1970 do současnosti podána charakteristika vývoje umělé reprodukce a změn morfometrických parametrů parentálních druhů v důsledku umělé hybridizace. Na příkladu populací obou akvakulturních druhů síhů současně chovaných v oblasti Českomoravské vrchoviny jsou uvedeny determinační charakteristiky jiker, volných embryí (eleuterembryí) a juvenilních jedinců. Za nejdůležitější determinační znaky jsou považovány: velikost jiker, počet myotomů, velikost embryí v době vylíhnutí, počet žaberních tyčinek, postavení úst, výška těla, počet paprsků a velikost řitní ploutve. Současné populace síha marény se morfometricky významně neliší od stavu před rokem 1970, populace síha peledi se liší od stavu po introdukci (1970).
|
|
|
Ekologické principy hospodaření s šelmami
Koubek, Petr ; Červený, Jaroslav
Kritický pokles početnosti a zmenšení areálu výskytu velkých šelem v Evropě vedl ke zpracování tzv. "Akčních plánů ochrany" jednotlivých druhů velkých šelem (vlk, rys, medvěd, rosomák a rys pardálový), jejichž cílem je vytvoření podmínek pro stabilizaci stávajících populací nebo zajištění možností přirozeného šíření do nových a vhodných oblastí.
|
|
|
Sledování aktivity tularemického ohniska na jižní Moravě
Treml, F. ; Hubálek, Zdeněk ; Halouzka, Jiří ; Pikula, J. ; Juřicová, Zina ; Janík, V.
Vyšetření ulovených zajíců (Lepus europaeus) na tularemii na okrese Břeclav v letech 1971-2001 ukázalo incidenci tularemie do 1% kusů až do roku 1993 včetně, avšak v roce 1994 incidence vzrostla na téměř 6%. V letech 1995-2001 bylo odchyceno a na tularemii vyšetřeno 479 drobných savců, Francisella tularensis byla izolována ze dvou jedinců hraboše polního (Microtus arvalis) roku 1997 a 2001. V tomtéž období bylo vyšetřeno také 3030 klíšťat Dermacentor reticulatus, 626 Ixodes ricinus a 60 Haemaphysalis concinna, a 9092 komárů Aedes spp. F. tularensis byla izolována pouze z klíšťat D. reticulatus (32 kmenů) a I. ricinus (1 kmen).
|
host ::
RSS.