|
|
Eduardo Pavlovsky - mezi absurdnem a psychodramatem
Bočková, Lenka ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Sieglová, Tereza (oponent)
Předložená práce stručně mapuje život a podrobně analyzuje vybrané dílo světově proslulého argentinského autora Eduarda pavlovského, jehož dílo mělo vliv na pozdější generace dramatiků nejen v Argentině. Stručně představuje některé události, které vznik děl do určité míry ovlivnily. Rovněž nás seznamuje s žánry, které měly na autorovu tvorbu největší vliv. Studii uzavíraj í přílohy, do kterých j sem se snažila zařadit co nejvíce dokumentačních materiálů fotografií, rozhovorů či jiných dostupných materiálů, které bezprostředně souvisí s Pavlovského životem či tvorbou. Také jsem do příloh zařadila vlastní pracovní překlad analyzované hry Potestad (Moc) . Pro analýzu byla vybrána tři dramata La espera trágica (Tragické čekání), EI seňor Galíndez (Pan Galíndez) a Potestad (Moc), která vytvářejí nad jeho tvorbou pomyslný oblouk, od počátků ke zralému dramatikovi. Zároveň se na těchto dílech ukazuje Pavlovského žánrový rozsah. V rámci dvou závěrečných rozborů jsem vyčlenila i kapitolu pro bližší seznámení se s tématy ve hrách reflektovaných. Nezbylo již místo na celistvější shrnutí dramatikova díla a podrobnější zaměření se na spojení všech jeho profesí dramatik, herec, psychoanalytik. Nicméně ze studie vyplývá, že všechny jeho profese měly a stále mají vliv na jeho tvorbu. Jak jednou řekl sám Pavlovsky, jedno...
|
|
|
Divadelní pouť
Pantáková, Magdalena ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Jiřík, Jan (oponent)
Práce se tematicky zaměřuje na "Divadelní pouť", plenérovou kulturní akci, která se konala v druhé polovině osmdesátých let dvacátého století v Praze a ve které se spojovaly produkce rzných uměleckých uskupení. Cílem je představení Divadelní poutě s drazem kladeným na divadlo a její zařazení do kontextu tzv. novodobého nekamenného divadla na našem území. Na základě konkrétních faktografických údaj je přiblížen její vznik a struktura. Text se zaměřuje na jednotlivé soubory a účinkující, charakterizuje jejich výstupy a pojmenovává divadelně-historickou inspiraci, ze které v dílčích inscenacích vycházeli. Postihuje také mimodivadelní oblasti (hudbu, výtvarné umění, fotografii), které významně ovlivňovaly její výslednou podobu. Reflektována je také činnost Divadelní poutě na zahraničních zájezdech. Podstatná část práce je zaměřena na charakteristiku Divadelní poutě a její teoretické pojmenování. Zmíněn je taktéž navazující projekt Divadelního ostrova. V závěru práce je uveden soupis účinkujících a data konání Divadelní poutě po jednotlivých ročnících. Vzhledem k výrazné výtvarné stylizaci celé akce je podstatnou součástí práce její obrazová příloha.
|
|
|
Improvizační divadlo - divadelní sporty v České republice
Urban, Jan ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Diplomová práce se zabývá divadelními sporty jako souhrnnou kategorií improvizačního divadla. Teoreticky analyzuje jejich strukturu z hlediska divadelní vědy, interpretuje principy tohoto specifického přístupu k divadelní tvorbě, zabývá se jejich historií a vývojem, též se pokouší ustanovit pro ně vhodný teoreticko-pojmový aparát. Zároveň práce reflektuje období deseti let působení divadelních sportů v České republice, shrnuje jejich specifika a uvádí je do kontextu s dalšími vybranými projevy divadelní improvizace na české scéně. Klíčová slova: divadelní sporty, Keith Johnstone, improvizované divadlo, improvizace, současné české divadlo, Česká improvizační liga
|
|
|
Teatralita renesančního tance: Francie
Bryan, Mikuláš ; Christov, Petr (oponent) ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce)
This thesis, Theatricality if earfy dance: French Renaissance, concentrates on providing a commented translation of the crucial dance manual of the 16th century: Orchesographie by French canon Thoinot Arbeau. Since it is the ftrst full translation of a period dance manual to the Czech language ever, its task is mainly to set the stage for wider awareness of early dancing, both on academic grounds and amongst the general public. Due to the extent of the original work, the introductory study is mostly concerned with the problems of translation, footnotes throughout the work fill in mainly the essential life and institutions and provide a discussion on handling the objectionable and questionable passages. Orchesographie itself purveys critical information on social ballroom behaviour and on the interaction of musicians and dancers, covering a full spectrum of late Renaissance dance; therefore it makes an excellent starting point for further examination of various other topics: the influence court masks and their theatricality had on social dancing and vice versa, overall culture of movement giving birth to the tradition of French court ballet and musical theatre and last but not least the dance references in period dramatic works, for example of The Elizabethan Era or The Spanish Golden Age. Czech scholars...
|
|
|
Taneční divadlo Piny Bausch
Faustová, Markéta ; Augustová, Zuzana (oponent) ; Christov, Petr (vedoucí práce)
Pina Bausch a soubor Tanztheater Wuppertal k sobě neodmyslitelně patří. Choreografka se stala vedoucím tohoto německého tanečního souboru v roce 1973 a od té doby ho vede dodnes. Nikdy nevytvořila choreografii pro jiný soubor či jiného tanečníka. Během tohoto pětatřicetiletého spojení se soubor dostal mezi taneční špičku a stále sklízí úspěchy po celém světě. Byl a stále je inspirací pro mnoho mladých tvůrců. Je zároveň historií, ale i současností. Hned zpočátku své kariéry dala Pina Bausch jasně znát, že její tvorba bude výjimečná. Žádné bariéry, ať již ve vyjádření témat, tak v použití výrazových prostředků, pro ní neexistovaly. Ve svých dílech organicky propojovala tanec a divadlo a vytvořila tak nový umělecký žánr nazývaný teoretiky- taneční divadlo. Dokázala stmelit mohonárodnostní soubor o šestadvaceti členech, s kterým pracovala velmi úzce na přípravě jednotlivých kusů. Zejména z počátku byli její tanečníci nuceni do každé choreografie zapojit kus svého já. Příprava inscenace totiž spočívala v tzv. otázkovém principu. Pina Bausch pokládala při zkouškách tanečníkům otázky, na které museli improvizovanými pohybovými či divadelními scénkami odpovídat. Z této banky materiálu pak vybírala základ pro nový kus. Její první díla byla tedy zejména o lidech. Diváci viděli na scéně realitu, reálné osoby, které...
|
|
|
Šanson v českém divadle
Štípková, Miroslava ; Christov, Petr (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
Šanson Je charakterizován jako píseň, která předává určité sdělení. Proto je nejdůležitější složkou text a citlivá, osobitá interpretace. Interpret vyslovuje emoci prostřednictvím hudby, textu a hereckého projevu, často se sám ztotožňuje s postavou, o níž zpívá. Řada autorů své šansony také interpretuje, pak se jedná o zcela osobní výpověď. Šanson v sobě nese herecký prvek, avšak nejde o samoúčelný efekt, nýbrž o prostředek k vyjádření myšlenky písně a rovněž k oslovení publika, navázání kontaktu a komunikaci s divákem. Je proto možné nazvat šanson divadelní písní. Šanson je žánrem, který se v českém prostředí objevil na počátku 20. století a zrodil se v kabaretu. České tvůrce ovlivnila produkce šansonů v uměleckých a literárních kabaretech ve Francii, v Německu a v dalších zemích. Po první světové válce zažíval český kabaret rozkvět, avšak brzy se přežil. Žánry typické pro kabaret, mezi nimi i šanson, pak našly pokračování v jiných formách umělecké produkce. V meziválečném období se tak šanson objevil v revuích a v politických satirách (Osvobozené divadlo), v hudebních komediích (Nové divadlo) i na koncertních pódiích (R. A. Dvorský). Po druhé světové válce se k šansonu vracejí divadla malých forem konce padesátých let a let šedesátých (Reduta, Rokoko, Paravan, Semafor, Večerní Brno). V této době se...
|
|
|
Julius Fučík: divadelní kritiky
Hejmová, Anna ; Christov, Petr (oponent) ; Just, Vladimír (vedoucí práce)
Julius Fučík byl poměrně nepřehlédnutelnou postavou prvorepublikového kulturního prostředí, divadelním kritikem a politicky angažovaným novinářem, představitelem protinacistického odboje, pozdější hvězdou komunistické propagandy. Pro předchozí generace zůstal Fučík zahalen balastem "povinné četby", pro tu současnou už je zahalen jen balastem "bývalé povinné četby". Mojí motivací k tomu věnovat se hlouběji tomuto tématu byl obrovský rozpor, se kterým jsem se v souvislosti s postavou Julia Fučíka setkala. Na straně jedné pojem, který se vyslovoval s despektem - ani ne tak sám o sobě, jako spíše v souvislosti s ideologií komunistického režimu. Na straně druhé divadelní kritiky, psané svým způsobem mým vrstevníkem, texty plné šarmu, energie a erudice. Hledat, kdo to byl Julius Fučík v záplavě tendenční literatury, je bohužel poměrně nesnadná práce. Existuje několik oficiálních životopisů (např. Gustav Bareš-Josef Rybák: Julius Fučík, Rovnost, Brno 1950.; Hana Hrzalová: Julius Fučík, Horizont, Praha 1973.), několik vzpomínkových knih (např. Jiří Wei1: Vzpomínky na Julia Fučíka, Družstvo Dílo, Praha 1947.), několik sice v dnešním kontextu překvapivých, přesto pro historické studium faktů zbytečných studií (Zdeněk Mahler: Julius Fučík a první republika, Edice na pomoc vědecko-osvětové propagaci, Praha 1954.). Ale...
|
|
|
Jan Filip - Zwiefelhofer. Herecký portrét Jana Filipa v kontextu ostravského divadla
Stanová, Michaela ; Augustová, Zuzana (oponent) ; Christov, Petr (vedoucí práce)
S velkou dávkou pokory, úcty, s jistou noblesou a bodrým smyslem pro humor se rodí osobnosti. Divadlo nabízí možnosti osobnostem vyniknout. Divadlo jsou lidé. Divadlo jsou osobnosti. Divadlem žil Jan Filip, divadlo žil Jan Filip. Herec. S laskavostí, s jakou se obracel do hlediště, teď já píši, s jeho tichým svolením o něčem tak neuchopitelném, tak těkavém a pomíjivém, jako je jeden herecký okamžik, ale i lidský osud naplněný láskou k múze Thálii. S pomocí jeho rodiny a přátel, z četných recenzí a kritik inscenací, z recenzí jeho hereckého umění, ze záznamů, které tak těžko zachycují hercovo umění a z odborného textu, vznikal postupně obraz jednoho hereckého osudu. Herce, osobnosti, která zcela zaplňovala velká i menší jeviště, osobnosti, která i po svém odchodu zanechá něco, co nelze popsat slovy. Jen víme, že to něco pořád je a zůstane ukryto přímo na jevišti divadel, na kterých Jan Filip žil. Ve své práci se pokusím čtenáře seznámit s profesní životem herce Jana Filipa a sledovat jeho životní cestu, na určitém hi stori cké m pozad í čes ké ho ko ntextu. Chtěl a bych čten áře seznámit s typy divadel, ve kterých Jan Filip působil a podrobněji se věnovat kapitole věnované ostravskému divadlu. Jeho dramaturgii, uměleckému směřování a osobité tvůrčí kreativitě této moravské divadelní metropole.
|
|
|
Nebeská Lagronová
Jahn, Jakub ; Pšenička, Martin (oponent) ; Christov, Petr (vedoucí práce)
Předkládaná diplomová práce se zaobírá vztahem inscenace Jana Nebeského ke své dramatické předloze, divadelrú hře Terezka od Lenky Lagronové. Je rozdělena do dvou oddílů, v prvním se zaobíráme prameny dramatu, zejména biografickými zápisky svaté Terezie z Lisieux, které jsou dnes vydávány pod názvem D{jitry duše. Následně podrobujme vlastní drama důkladné analýze, ze níž vyplývá, že drama je koncipováno tak, aby čtenáři prostředkovalo Malou cestu, učení svaté Terezie z Lisieux. V druhém oddíle analyzujeme inscenaci Terezka režiséra Jana Nebeského, která byla premiérována v Divadel Komedie 7. března 1997. Snažíme se především poukázat na značné režijně-dramaturgické úpravy, které zásadně proměnily sémantický charakter dramatu. V závěru shrnujeme sémantický posun, ke kterému došlo "překladem dramatu do jazyka divadla."
|
|
|
Dionisis Fotopoulos
Ihyane, Marcela ; Christov, Petr (oponent) ; Stehlíková, Eva (vedoucí práce)
o řecké scénografii, konečně jako o novořeckém divadle všeobecně, u nás není příliš informovaná ani odborná veřejnost. Přesto podíváme-li se na ročníky Pražského quadriennale, role Řecka v něm není zcela zanedbatelná. Pražského quadriennale se zatím zúčastnilo pouze čtyřikrát (ročníky 1991, 1995, 2003 a 2007), za tu dobu ale stihlo nasbírat stejný počet ocenění. PQ 1991 Řecku přineslo zlatou medaili v sekci divadelní architektury za návrh Manose Perrakise na aténské Umělecké divadlo Karolose Kouna. Stříbrnou medaili za publikaci o scénografii si v dalším ročníku odnesl Giorgos Patsas za svou knihu Kostýmní a jevištní výtvarnictví. Největšího úspěchu Řecko dosáhlo na PQ 2003. Patsasova scénografie k Aischylovým Peršanům získala stříbrnou medaili za scénografii a řecké expozici byla udělena zvláštní stříbrná medaile za kvalitní způsob řešení výstavy a vysokou úroveň práce řeckých scénografů. Kromě toho v rámci doprovodného programu byla do Prahy přivezena retrospektivní výstava Dionisise Fotopoula!, který zároveň zasedal v mezinárodní porotě PQ. V letáku k PQ 03 se dočteme, že "retrospektivní výstava Dionisa Fotopoula představuje poprvé v České republice dílo jednoho z nejvýznamnějších řeckých umělců a evropských scénografů současnosti." Ono "poprvé" není zcela pravdivé, přesnější by bylo, že výstava u nás...
|
host ::
RSS.