|
|
Historie české filharmonie a její koncertní mistři
Vrabcová, Monika ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Hůla, Pavel (oponent) ; Matoušek, Bohuslav (oponent)
Za datum vzniku České filharmonie považujeme 4.leden 1896, kdy Antonín Dvořák dirigoval v sále Rudolfina ( dnešní Dvořákova síň) koncert členů orchestru Národního divadla, kteří vytvořili podpůrný Spolek. Ten si vytkl za cíl uspořádat v Praze v každé sezóně čtyři symfonické koncerty. Spolek brzy zanikl v důsledku nepromyšlené vzpoury proti přísnému dirigentovi Karlu Kovařovicovi, ale Česká filharmonie byla 15.října 1902 znovu obnovena na jiném základě. Vznikem českého profesionálního symfonického orchestru byla po Národním muzeu a Národním divadle vytvořena instituce, která až dosud citelně chyběla a tím de facto dokončen proces kulturní emancipace národa. Několik desetiletí byla Česká filharmonie bez pravidelné státní podpory odkázána pouze na výtěžek vlastní koncertní činnosti a na nevelké dary osvícených mecenášů. Živořila v nedůstojných podmínkách. Prostředky na svou činnost si opatřovala koncerty na dlouhých zájezdech po Čechách, neboť v Praze byla poptávka po klasické hudbě již téměř nasycena, ale přesto společným úsilím dokázala všechny potíže - často v poslední chvíli - překonat. Mezi dirigenty první doby je nutno jmenovat Oskara nedbala, bývalého violistu slavného Českého kvarteta a autora řady úspěšných operet a Ladislava Čelanského. Toto první období existence České filharmonie, které můžeme charakterizovat nejstručněji jako " boj o přežití", skončilo nástupem Václava Talicha do funkce šéfdirigenta. Talich byl vynikající muzikant s velkými zkušenostmi i v komorní hře. Uvedl se 30.října 1918 nastudováním skladby Zrání od Josefa Suka a potom vedl orchestr pevnou rukou a dostal jej na vynikající evropskou úroveň. I když každoroční turné po republice zůstala stále nezbytností, prosazovala se Česká filharmonie stále výrazněji i v cizině a její jméno získávalo mezinárodní zvuk. Talich, který v té době byl i šéfem Národního divadla, převedl orchestr až do těžké doby nacistické okupace, ale v roce 1941 se musel vzdát své funkce, aby ve válečných podmínkách neohrozil celou instituci. Nastoupil místo něho Rafael Kubelík, syn slavného houslového virtuosa. Ten vedl Českou filharmonii až do roku 1948, kdy odešel do emigrace na protest proti politickým poměrům. I v podmínkách komunistické diktatury všakpokračovala stále vzrůstající umělecká úroveň orchestru. V roce 1945 přibyl do českého kulturního světa ještě hudební festival Pražské jaro, zřízený na paměť 50. výročí vzniku filharmonie, z něhož se postupem času vyvinul světově proslulý hudební svátek a v padesátých letech se Česká filharmonie rozšířila na velký umělecký ústav, když k ní přistoupila dvě sborová tělesa a řada komorních souborů a sólistů. po Kubelíkovi převzal otěže České filharmonie Karel Ančerl. Pod jeho taktovkou vznikla zejména celá řada skvělých gramofonových nahrávek, které získaly mnoho prestižních mezinárodních gramofonových cen. Dalším umělcem v čele České filharmonie, který nastoupil v roce 1968, byl Václav Neumann. V době jeho působení se akční rádius zahraničních cest orchestru velice rozšířil o další země, zejména americké a Česká filharmonie si udržela renomé světového orchestru také díky mnoha vynikajícím gramofonovým nahrávkám. Po smrti Václava Neumanna se v čele České filharmonie na tři roky objevil Jiří Bělohlávek, ale byl již 1. ledna 1998 vystřídán Vladimírem Aškenázym , světově proslulým pianistou, který se rozhodl pro dráhu dirigenta. Orchestr profitoval z jeho světové proslulosti a uskutečnil několik velice úspěšných zahraničních turné. Jeho nástupcem byl 1.srpna 2003 jmenován Zdeněk Mácal, který dirigoval Českou filharmonii již na festivalu Pražské jaro v roce 1966 a nyní se po dlouhé době emigrace k orchestru vrátil. Nelze zapomenout na tři dirigenty, kteří sice nebyli nikdy šéfdirigenty, ale svými uměleckými výkony zanechali v nedávné histori iČeské filharmonie trvalou stopu mimo jiné i svými gramofonovými nahrávkami. Jsou to Zdeněk Košler, Sir Charles Mackerras a Ken-Ičiro Kobajaši.
|
|
|
Eugéne Ysaye
Ambroš, Miroslav ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Tomášek, Jiří (oponent) ; Pazdera, Jindřich (oponent)
Ve své práci pojednávám o životě a díle belgického houslisty a skladatele Eugena Ysaye . Má práce je rozdělena na tyto části: 1) Úvod , 2) Životní a tvůrčí cesta umělce, 3) Skladatelský odkaz Eugéna Ysaye, 4) Interpretační přínos Eugena Ysaye 5) Závěr, 6) Seznam skladeb Eugéna Ysaye, 7) Použitá literatura
|
|
| |
|
|
Vihanovo kvarteto
Růžková, Monika ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (vedoucí práce) ; Hůla, Pavel (oponent) ; Panocha, Jiří (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o Wihanově kvartetu, které je jedno
z nejlepších současných českých smyčcových kvartet. Zabývám se vznikem
souboru, jeho soutěžními úspěchy, rozsáhlou koncertní, nahrávací a
pedagogickou činností. Součástí práce je přehled repertoáru a diskografie. Při
vzniku práce mi pomohl primárius kvarteta Leoš Čepický, jenž mi vše z historie
souboru osobně vyprávěl. Všechny informace jsou tedy více než autentické.
Wihanovci mi poskytli podkladové materiály (programy z koncertů, brožury
z festivalů, kritiky z novin a časopisů, fotky aj.), jež jsem do práce zahrnula.
Mimo jiné jsem čerpala i z DVD s dokumentem režisérky Alice Nellis, které
vzniklo při příležitosti souborného koncertního uvedení beethovenových kvartet v
roce 2008. DVD k práci přikládám.
|
|
|
Osobnost Vadima Vasilijeviče Borisovského se zaměřením na jeho pedagogickou činnost
Michal, Vladimír ; Pěruška, Jan (vedoucí práce) ; Pěruška, Jan (vedoucí práce) ; Malý, Lubomír (oponent) ; Štraus, Ivan (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá osobností ruského violisty V.V.Borisovského. V první kapitole uvádím stručný životopis Borisovského. Ve druhé kapitole se věnuji Beethovenovu kvartetu, kde působil. Těžiště práce leží ve třetí kapitole,která pojednává o pedagogické metodě Borisovského. Tato kapitola je dále členěna na 6 podkapitol - formování hráčů ve třídě Borisovského, rozvíjení profesionálního mistrovství ve třídě Borisovského, technické a umělecké aspekty smyčcové techniky, rozvíjení prstové zběhlosti, zvláštnosti prstokladu na viole, výrazové prosttředky.Následuje závěr, seznam notovývh ukázek a bibliografie.
|
|
|
Karel Hofmann-životní a tvůrčí cesta houslisty
Lukš, Stanislav ; Pazdera, Jindřich (vedoucí práce) ; Pazdera, Jindřich (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (oponent) ; Čepický, Leoš (oponent)
Autor této práce se snaží pojednat o životě Karla Hoffmanna , který nemalou měrou přispěl k proslavení české kvartetní školy i hudby vůbec. Na rozdíl od většiny stávající literatury, která se zabývá v první řadě Českým kvartetem, se soustřeďuje zejména na osobu jeho primária Karla Hoffmanna a na jeho mimokvartetní aktivity i životní osudy. Snaží se položit do vzájemných souvislostí významné události v Hoffmannově životě a důležité milníky ve vývoji Českého kvarteta. S odstupem času se autor práce pokouší nabídnout známé události z nového pohledu a v neposlední řadě chce tímto vzdát hold osobnosti Karla Hoffmanna, jehož přínos v oblasti komorní hudby i sólové hry byl vskutku zakladatelský.
|
|
|
Rodion Sčedrin - Houslová tvorba se zaměřením pro housle a klavír
Aslamas, Alexey ; Pazdera, Jindřich (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (oponent) ; Tomášek, Jiří (oponent)
V prvním díle své práce uvádím životopisná fakta Rodiona Shchedrina, bez kterých by bylo těžké pochopit osobnost tohoto skladatele a jeho osobitý styl. Nejdůležitějším rysem jeho tvorby je ?ruskost? ? ruská tematika, inspirace ruskou lidovou hudbou, nástroji, náměty klasických ruských spisovatelů.
V druhém díle práce se jsem se zabýval samotnými děly pro smyčcové nástroje , a to především Echo Sonátou a třemi solovými koncerty ( Sotto voce concerto ? pro violoncello, Concerto cantabile ? pro housle, Concerto dolce- pro violu ).
|
|
|
Život houslisty v orchestru
Kosina, František ; Tomášek, Jiří (vedoucí práce) ; Tomášek, Jiří (vedoucí práce) ; Štraus, Ivan (oponent) ; Kotmel, Bohumil (oponent)
Má bakalářská práce se snaží přiblížit život a práci houslisty v orchestru. Popisuje rozdíly mezi sólovým hraním a hraním v symfonickém orchestru, popisuje průběh konkurzního řízení a také průběh následné zkušební doby. Ve své práci se snažím vyvrátit často slýchaný názor, že působení v orchastru je podřadná práce a snažím se vyložit, že jde o práci krásnou, ale také náročnou.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.