|
|
Autostylizace v díle Ludvíka Vaculíka
Stejskalová, Klára ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Brožová, Věra (oponent)
Cílem této práce je interpretovat způsoby autostylizace v díle Ludvíka Vaculíka. Teoretická část se zabývá problémem: 1. stylizace a autostylizace, způsobu transformace životního materiálu v umělecké dílo; 2. autora, autorského subjektu a budování sebemýtu; 3. autenticity v literatuře a možnosti autenticity v deníkové literatuře. Na základě Vaculíkova literárního, ne publicistického, díla jsem se pokusila odhalit princip jeho autostylizace. Charakterizovala jsem postavu "Vaculíka" - autorského subjektu, postavy, která tematicky odkazuje k samotnému autorovi, jako jedinou postavu, kterou Ludvík Vaculík vystavěl pomocí svého díla, a tak i vystavěl svůj obraz (mýtus) v očích čtenáře. Snažila jsem se postihnout základní postoje a role, které jsou pro postavu "Vaculíka" typické. Tyto postoje a role se v různých obměnách vyskytují v celém jeho díle, a proto lze dobře zkoumat jejich shody, vývoj, změny i rozdíly. Mezi typické postoje jsem zařadila individualismus, subjektivismus, upřímnost, k typickým rolím patří kritik, moralista, pozorovatel, partner, milenec, manžel. Dále se zabývám jeho vztahem k řádu, společnosti, ženám, sexu, sobě samému. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Autenticita a spory o ni v českém myšlení o literatuře 90. let 20. století
Malá, Zuzana ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Šrámek, Petr (oponent)
V devadesátých letech dvacátého století se na stránkách literárních časopisů začalo diskutovat o autenticitě v souvislosti s masivním vydáváním tzv. autentické literatury, tedy dopisů, memoárů a především deníků. Literární kritici se zajímali nejenom o konkrétní deníkové texty, ale také o obecné teoretické přístupy k autentické literatuře. Autenticita však není literární pojem, má své počátky ve filozofii, konkrétně ve filozofii existencionalismu. Zajímalo nás, jakým způsobem přejímá literární věda autenticitu z původního filozofického hlediska na rovinu poetickou. Hlavní osobností, která užívala kritérium autenticity pro hodnocení literárního díla, byl Jan Lopatka. V naší práci představíme zásadní myšlenky jeho kritického přístupu k textu, neboť svou metodologií rozpoutal vlnu polemik, které se rovněž odrazily v diskusi o autenticitě v 90. letech. Proti kritickému přístupu Jana Lopatky se ohradilo mnoho literárních kritiků a vědců. V příspěvcích do literárních časopisů diskutovali o významu autora pro autentické dílo, o možnostech recipienta, o pravdivém záznamu reality v textu a především o postavení soudobé literární kritiky. V neposlední řadě se diskuse dotkla i díla Ludvíka Vaculíka, který stojí na samém počátku diskusí o autenticitě. Problém autenticity je velmi široký a rozsáhlý, omezíme ho tedy...
|
|
|
Text v divadle Ivana Vyskočila (a jeho souputníků)
Rožníčková, Pavla ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Janáček, Pavel (oponent)
Ivan Vyskočil (narozen 27. 4. 1929 v Praze) je osobnost, která se svou uměleckou činností zásadně podílela na konstituování české kulturní společnosti 20. století. Je nezbytné, abychom Vyskočilovy nejen umělecké aktivity sledovali v kontextu společenském a zároveň v kontextu jeho života. Ivan Vyskočil vyrůstal se svou rodinou na pražském Spořilově. Jeho sousedy byly například rodina Jiřího Suchého, Ctirada Pospíšila (Před koncem protektorátu se Ivan Vyskočil poprvé účastnil divadelního představení právě u Pospíšilů na balkoně.). Vyskočil navštěvoval chlapeckou školu u sester Voršilek ve Voršilské ulici společně například s Janem Tichým, budoucím výtvarníkem, či s Jiřím Pištorou, pozdějším básníkem. Brzká setkání s osobnostmi, které byly později též nedílnou součástí českého kulturního života, bylo důvodem profilace Vyskočila - umělce již v raném věku. První umělecké pokusy tedy můžeme sledovat už na Spořilově, hlavně po válce, po příchodu dvou františkánů P. Cyrila (Josef Kadlec), doktora církevního práva, aP. Inocence (František Kubíček). Pod jejich vedením byl upraven prostor pod kostelem na klubovnu a sál. Působilo zde asi dvacet lidí, mimojiné i otec Jiřího Suchého se svým loutkovým divadlem. Vyskočil během gymnaziálních studií píše pro tuto "scénu" své prvotiny. Je autorem většiny textu kabaretu Múza...
|
|
| |
|
|
Modernizace 3D měřicího přístroje
Janoušek, Pavel ; Kubík, Roman (oponent) ; Kalivoda, Milan (vedoucí práce)
Téma práce řeší modernizaci 3D měřicího zařízení. Modernizace byla nutná z důvodu zavedení nových činností. Na základě zákaznických požadavků byla zavedena vstupní kontrola na nové projekty. Dalším důvodem modernizace je vývoj nových výrobků. Tyto nové produkty vyžaduji nejmodernější měřicí technologii. Jsou předloženy 4 varianty řešení.
|
|
|
Racionalizace provozu Kiekert CS
Janoušek, Pavel ; Neužil, Karel (oponent) ; Hlavenka, Bohumil (vedoucí práce)
Téma práce řeší navýšení poptávky ve firmě Kiekert CS, která vyrábí centrální zámky Basisschloss. Jsou předloženy 3 varianty řešení: Snížení pracnosti kritických pracovišť, zavedení víkendových směn a zdvojení kritických pracovišť. V kapitole 3. a 4. jsou uvedeny možnosti a podmínky uskutečnění.
|
|
|
Česká dramatika
Lehečková, Hana ; JANOUŠEK, Pavel (vedoucí práce) ; VEDRAL, Jan (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá problematikou dramatické postavy jako postavy svébytně se realizující již v materiálu literatury, která ale v sobě zároveň obsahuje prvky, jimiž míří ke své jevištní realizaci. Na konkrétním materiálu současné české dramatiky si všímá jak obecných způsobů, jakými se postava může v textu realizovat, tak i specifiky, která jí ve 20. a 21. století provází.
|
|
| |
|
|
Obraz nepřítele v budovatelské dramatice
Smetanová, Barbora ; JANOUŠEK, Pavel (vedoucí práce) ; BOKOVÁ, Marie (oponent)
Tato práce se zaměřuje na záporné postavy v žánru výrobního dramatu a
dramatu z prostředí vesnice z let 1948?1953. Obsah i forma budovatelského
dramatu byly svázány přísnými normami, které byly uměle vytvořeny, aby
drama šířilo komunistickou ideologii a stalo se nástrojem převýchovy občanů
ČSR.
Témata budovatelského dramatu byla úzce svázána s politickými kampaněmi,
což vedlo k jejich proměnám v čase. Je zajímavé sledovat tento vývoj, ve kterém
se ve stejnou dobu objevovaly hry se stejnými tématy, stejnou intenzitou motivu
třídního boje a pranýřující stejný typ nepřítele.
Kromě rozdělení postav do tematicky podobných skupin, jejich popisu a příkladů
z dramat, jsem značnou část této práce věnovala i historii a popisu dramatických
žánrů té doby. Tento postup se ukázal jako nezbytný k vytvoření kontextu
nutného k pochopení vývoje postav a zostřujícího se třídního boje.
Tato bakalářská práce mapuje vývoj poměrně krátkého úseku budovatelské
dramatiky, a to právě skrze záporné postavy. Je tak jakýmsi prvním krokem k
podrobnějšímu zkoumání této poetiky. Budovatelské drama se stalo téměř
zapomenutou formou. Je to pochopitelné, vzhledem ke své schematičnosti a
tendenčnosti by dnes již nebylo možné ho inscenovat, snad jediné v rámci
divadelního experimentu. Jako čtenář se znalostí historického vývoje a především
s vědomím zločinů, kterých se komunistická strana dopustila a které ve
zkoumaném období dosahovaly svého zrůdného vrcholu, jsem nebyla schopná
udržet potřebnou míru distance, a pochybuji, že by toho byl schopen dnešní
divák. Přesto shledávám zkoumání této doby a dramatiky podnětným, neboť
pouze znalost historie může zabránit opakování stejných chyb v současnosti.
|
|
| |
host ::
RSS.