|
|
Indukce diferenciace testikulárních kmenových buněk u savců.
Strnadová, Karolína ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Kmenové buňky představují unikátní zdroj buněk s potenciálním využitím v oblasti regenerační medicíny a orgánové transplantace. Jak je známo, spermatogoniální kmenové buňky jsou unipotentní, dávají tedy vzniknout jedinému buněčnému typu, a sice spermii. Izolací a kultivací těchto testikulárních kmenových buněk bylo v řadě výzkumů docíleno pluripotentního stavu. Takto získané pluripotentní kmenové buňky z varlat, podobně jako embryonální kmenové buňky, diferencovaly v in vitro podmínkách na deriváty všech tří zárodečných listů. Cílem této bakalářské práce je charakterizovat kmenové buňky a shrnout poznatky zejména o testikulárních kmenových buňkách. Hlavní důraz je pak kladen na studie kultivovaných pluripotentních kmenových buněk odvozených z varlat myši a člověka a jejich schopnosti diferencovat za určitých podmínek na buňky ektodermu, mezodermu a endodermu.
|
|
|
Úloha proteinů Bmp4 a Bmp8b na vzniku primordiálních zárodečných buněk u myši
Vegrichtová, Markéta ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Petelák, Aleš (oponent)
Primordiální zárodečné buňky jsou prekurzory pohlavních buněk u sexuálně se rozmnožujících organismů. K indukci jejich vzniku jsou nezbytné růstové faktory z extraembryonálního ektodermu. Mezi těmito faktory jsou klíčové proteiny BMP4 a BMP8b. Tyto proteiny tvoří homodimery, popřípadě heterodimery a přes komplexy receptorů a SMAD proteiny aktivují kompetentní buňky proximálního epiblastu, které dají vzniknout primordiálním zárodečným buňkám a dalším strukturám embryonálního mezodermu. Přestože proteiny BMP4 a BMP8b signalizují obdobným způsobem, jsou vzájemně nezastupitelné a k indukci primordiálních zárodečných buněk jsou proto nutné oba dva. Dosud bylo navrženo několik modelů jejich interakce, avšak žádný zatím není úplně přesný.
|
|
|
Formování blastému při procesu regenerace končetiny u obojživelníků
Paušlyová, Lucia ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Paňková, Daniela (oponent)
Úplná regenerace končetiny je doménou některých obojživelníků. Ocasatí obojživelníci mají schopnost regenerace amputovaných končetin po celý život. I bezocasí obojživelníci ovládají úplnou schopnost regenerace končetin po amputaci, ale pouze v larválním stádiu. Klíčovým dějem při regeneraci končetin je formování masy nediferencovaných buněk nazývaných blastém. Na tvorbě blastému se podílí mnoho buněčných typů, přičemž stěžejní roli hrají svalová tkáň a dermální fibroblasty. Dalším z klíčových faktorů pro vznik a růst blastému jsou nervy v místě poranění a jimi produkované neurotrofní faktory. Za posledních 20 let byl učiněn značný pokrok v používání různých specifických genů, díky nimž je možné sledovat osud buněk blastému.
|
|
|
Charakterizace prasečích indukovaných pluripotentních kmenových buněk
Svobodová, Eliška ; Vodička, Petr (vedoucí práce) ; Tlapáková, Tereza (oponent)
Indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSCs) jsou pluripotentní buňky vytvořené reprogramací buněk somatických pomocí několika transkripčních faktorů v podmínkách kultivace embryonálních kmenových buněk (ESCs). Klasické faktory použité pro vytvoření prvních iPSCs jsou OCT4, SOX2, KLF4 a c-MYC. Takto vytvořené iPS buňky jsou svými vlastnostmi blízké ESCs. Technologie tvorby iPSCs může být využita k tvorbě iPS buněk z konkrétních pacientů a využita pro jejich léčbu tam, kde použití ESCs představuje etický a imunologický problém. Pro potřebu medicínských aplikací iPSCs je potřeba ověřit jejich dlouhodobou bezpečnost na vhodných zvířecích modelech.
|
|
|
The role of NG2 glycoprotein in cancer cell invasiveness
Obr, Adam ; Tlapáková, Tereza (oponent) ; Brábek, Jan (vedoucí práce)
NG2 proteoglykan je jedinečný transmembránový glykoprotein, který je exprimován hlavně vyvíjející se tkání, jejíž buňky jsou charakteristické zvýšenou úrovní proliferace a migrační schopností. NG2 proteoglykan je považován jednak za zprostředkovatele buněčné adheze na různých substrátech, jednak za signální transmembránovou strukturu, která je schopná ovlivňovat aktinový cytoskelet a způsobovat zvýšenou úroveň pohyblivosti buňky. Tato literární rešerše poukazuje na možný efekt NG2 glykoproteinu na migrační schopnosti nádorových buněk skrze různé molekulární mechanismy, jako je na integrinech nezávislá interakce buňky s kolageny a dalšími substráty mimobuněčné matrice, efekt fosforylace dvěmi odlišnými kinázami vedoucí k odlišné signalizaci a různému chování v odpovědi na onu fosforylaci, a konečně interakci se scaffold proteinem MUPP1 a jeho možným spojením se signální drahou vedoucí k RhoA GTPáze, která je zapojená do regulací cytoskeletu.
|
|
|
Transfekce kmenových a jiných testikulárních buněk Xenopus tropicalis
Šídová, Monika ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Petr, Jaroslav (oponent)
Xenopus tropicalis je jedním z nejvýznamnějších modelových organismů, který je využíván, jak ve vývojové biologii, tak i v buněčné biologii. V laboratoři vývojové biologie, Přf UK se podařilo úspěšně založit dlouhodobou primární kulturu juvenilních buněk varlat X. tropicalis. Na základě genové exprese příslušných markerů (Sox9, WT1 atd.) bylo dokázáno, že převládajícím buněčným typem kultury jsou pre-Sertoliho buňky, které umožňují dlouhodobou kultivaci kolonií zárodečných kmenových buněk. Kmenovost těchto buněk byla prokázána přítomností alkalické fosfatázy v koloniích. Cílem této diplomové práce byla optimalizace práce se smíšenou buněčnou kulturou a to zejména stanovení podmínek disociace kolonií zárodečných kmenových buněk, jejich separace od podpůrné vyživovací vrstvy pre-Sertoliho buněk a na závěr určení vhodných podmínek transfekce buněk X. tropicalis. Zvládnutí všech uvedených technik nabízí možnost zkoumat nejen úplnou funkci zárodečných kmenových buněk a jejich diferenciaci, ale i možný nástroj pro inaktivaci různých genů a další experimenty spojené s transgenezí. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Charakterizace pre-Sertoliho buněk Xenopus tropicalis ve tkáňové kultuře
Ševčíková Jonáková, Jana ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Drda Morávková, Alena (oponent)
4 Abstrakt Xenopus tropicalis je významným modelovým organismem vývojové i buněčné biologie. Dlouhodobá primární smíšená buněčná kultura získaná z juvenilních varlat Xenopus tropicalis, je první tkáňovou kulturou u tohoto živočišného druhu. Její charakterizace je důležitá pro další práci a ní a následné pokusy. Kultura je tvořena prekurzory Sertoliho buněk. Podpůrná vrstva těchto buněk umožňuje dlouhodobou kultivaci zárodečných kmenových buněk. Významnou roli při kultivaci představuje vliv kondicionovaného média na proliferaci buněk. Výsledky této práce prokázaly vliv kondicionovaného média na růst tkáňové kultury. Analýza genové exprese buněk kultury a varlat odhalila, že v procesu diferenciace Sertoliho buněk je zapojena celá řada růstových a diferenciačních faktorů. Přítomnost markerových genů byla prokázána RT-PCR a in situ hybridizací. Tento in vitro systém může pomoci k objasnění rozdílných rolí pre-Sertoliho a Sertoliho buněk v diferenciaci varlat. Představuje tak nový model spermatogeneze umožňující oddělení části diferenciace pre-Sertoliho a Sertoliho buněk, které lze u savčích modelů oddělit jen s obtížemi. Klíčová slova: Xenopus tropicalis, tkáňová kultura, pre-Sertoliho buňky, Sertoliho buňky, diferenciace varlat, genová exprese
|
|
|
Časo-prostorové utváření molekulárních gradientů v časném embryonálním vývoji Xenopus laevis.
Šídová, Monika ; Tlapáková, Tereza (vedoucí práce) ; Pěknicová, Jana (oponent) ; Petr, Jaroslav (oponent)
Detailní pochopení vývoje nového jedince zavisí na objasnění časo- prostorových mechanismů, které určují tělní plán. Z tohoto důvodu klíčovou otázkou časného embryonálního vývoje obratlovců stále zůstává, kdy a jak dochází k determinaci a diferenciaci jednotlivých buněk, což posléze vede ke specifikaci tělní osové polarity a založení základů všech orgánů a tkání. Odpověď na tuto otázku přinese nové možnosti využití nejen pro primární výzkum, ale i pro obor aplikované medicíny. Hlavní cíl předkládané disertační práce spočíval ve stanovení časo- prostorových molekulárních gradientů buněčných determinantů v průběhu časného embryonálního vývoje. Jako modelový organismus byla zvolena africká drápkatá žába, druh Xenopus laevis, která disponuje dostatečně velkými oocyty a vnější embryogenezí. Vzhledem k pozdní aktivaci embryonálního genomu se předpokládá, že stěžejní mechanismus počáteční determinace buněk závisí na nerovnoměrné lokalizaci maternálních faktorů uvnitř oocytu a jejich asymetrické distribuci do dceřiných blastomer v průběhu rýhování. Pomocí metody qPCR tomografie byly identifikovány dva hlavní lokalizační gradienty s preferencí buď v animální, nebo vegetativní hemisféře zralého oocytu. Tyto gradienty se shodovaly jak pro maternální mRNA, tak i pro miRNA molekuly. U maternální mRNA navíc...
|
host ::
RSS.