|
|
Úloha mikrobiotopů v časo-prostorové diferenciaci společenstev fytoplanktonních bičíkovců
Pusztai, Martin ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Bílý, Michal (oponent)
V této diplomové práci se zabývám faktory ovlivňujícími druhovou bohatost a strukturu společenstev fytoplanktonu bičíkovců. Cílem této práce bylo objasnit úlohu mikrobiotopů v časo-prostorové diferenciaci lentických společenstev těchto bičíkovců, která doposud nebyla důkladněji prozkoumána. Studie probíhala v letech 2010-2013 v mělkém litorálu lokality Horní rybník, PR Rybníčky u Podbořánek. Fytoplanktonní bičíkovci vykazovali charakteristickou cyklickou sezónní dynamiku, jež se projevovala v průkazně odlišné struktuře i druhové bohatosti jejich společenstev v různých obdobích. Šupinaté chrysomonády, v kontrastu s tím, vykazovaly necyklickou sezónní dynamiku. Vliv sezóny byl silně korelován s vlivem zaznamenaných abiotických faktorů prostředí - pH, konduktivitou a teplotou. Prostorová heterogenita společenstev fytoplanktonních bičíkovců byla během plošného odběru ze 75,8 %, respektive 64,4 %, průkazně vysvětlena gradientem provázaných abiotických faktorů mezi severním a jižním břehem a vlivem mikrobiotopu - substrátu. Mikrobiotop však fungoval jako výrazný faktor s průkazným vlivem na druhovou bohatost i strukturu společenstev rovněž během sezóny. Efekt vlivu mikrobiotopu se projevil nejen při "hrubším" porovnání planktonního prostředí s metafytonem a epipelonem, ale také na úrovni konkrétních substrátů....
|
|
|
Životní cyklus zelené řasy Haematococcus pluvialis produkující astaxantin, podmínky kultivace a použitá kultivační média
Vávrová, Karolína ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
Haematococcus pluvialis je jednobuněčná zelená řasa (Chlorophyceae, Chlamydomonadales), kterou je možné nalézt v efemérních nádržkách na kamenech nebo v ptačích koupalištích. Tato řasa je nejlepším přírodním producentem červeného sekundárního karotenoidu astaxanthinu se silnými antioxidačními vlastnostmi, který se používá jako pigment v akvakulturách a v chovech drůbeže a který má pozitivní účinky na lidské zdraví. Haematococcus pluvialis má poměrně komplexní životní cyklus, v němž se objevují čtyři stádia, dvoubičíkaté zoospory, nepohyblivé kulaté palmely, tlustostěnné akinety (aplanospory, cysty) s vysokým obsahem astaxanthinu a malé dvoubičíkaté gamety. Akinety, které umožňují H. pluvialis přečkat období desikace v jeho přirozeném prostředí, jsou tvořeny při vystavení stresovým podmínkám, jako je vysoké ozáření a teplota a nedostatek živin. Během přeměny na cysty dochází v buňkách k výrazným ultrastrukturálním změnám. Sníží se objem chloroplastu, výsledkem syntézy velkého množství astaxanthinu a mastných kyselin je přítomnost tukových tělísek, jejichž tvorba postupuje od středu buňky směrem k periferii. Je vytvořena i tlustá buněčná stěna obsahující algaenan. Kultivace H. pluvialis většinou probíhá ve dvou fázích, první zelená fáze zaměřená na produkci biomasy je následovaná červenou fází, ve...
|
|
|
Význam křemičitých struktur pro chromistní mikroorganismy.
Nováková, Dora ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Křemík je jedním z nejčastějších prvků zemské kůry. V důsledku eroze se uvolňuje v rozpustné formě do prostředí, odkud jej organismy získávají a zabudovávají do svých těl procesem zvaným biosilicifikace. Organismy s touto schopností jsou velmi rozšířené a to jak svou pozicí ve fylogenetickém stromu eukaryot, tak svou početností v přirozených ekosystémech. Celý globální biogeochemický cyklus křemíku je právě také řízen biosilicifikujícími organismy. U mikroorganismů v rámci linie Chromista se křemík ukládá do membránou obalených kompartmentů zvaných silikon- depozitní váčky, ve kterých se následně prostřednictvím důmyslně řízených buněčných procesů tvoří výsledné křemičité struktury. Rozdíly v procesu depozice křemíku mezi zástupci různých linií naznačují, že se tato schopnost vyvinula v rámci linie Chromista nezávisle opakovaně. Mezi nejčastější křemičité struktury patří šupiny, ostny, schránky, kostry a cysty. Analogické struktury nezřídka vznikají i u zástupců nepříbuzných skupin prostřednictvím konvergentního vývoje. V rámci některých liníí skupiny Chromista došlo naopak k druhotnému potlačení schopnosti biosilicifikace. Je proto pravděpodobné, že křemičité struktury mají funkční význam a jednotlivé linie čelily v evoluci "trade-off" mezi energetickou náročností na jejich udržování a selekčními...
|
|
|
The Potential Use of the Eustigmatophyceae In the Production of Biofuels
Pilátová, Jana ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
Eustigmatophyta jsou žlutozelené řasy dobře známé vysokým obsahem lipidů. Tyto lipidy mají vyšší obsah esenciálních vícenenasycených mastných kyselin (PUFA), z toho především kyseliny eikosapentaenové (EPA). Další výhodou těchto řas je vysoká rychlost růstu. Navíc jsou schopné se velmi dobře přizpůsobt podmínkám prostředí, ve kterém žijí. To vše přispívá k tomu, že je lze využít jako zdroj biopaliv nebo pro jiné biotechnologické účely. Vpředložené bakalářské práci je rozebírán potenciál eustigmatophyt v produkci biopaliv. Je diskutován vliv prostředí jak na množství obsažených lipidů, tak i na jejich složení. Tato práce poskytuje ucelený přehled mastných kyselin obsažených v eustigmatofytech a může napomoci při výběru vhodného kmene pro další experimenty. Obsahy mastných kyselin se kvalitativně i kvantitativně liší v různých chemicky nebo fyzikálně vyvolaných stresových podmínkách. Některé tyto vlivy, jako např. dostupnost dusíku a fosforu spolu s vlivem teploty a světelné intenzity, jsou diskutovány podrobněji. Dále je stručně nastíněn proces biosyntézy mastných kyselin včetně vícenenasycených mastných kyselin. Na závěr jsou zmíněny současné trendy a úspěchy genového inženýrství v souvislosti s eustigmatophytními řasami, jako je úspěšné provedení homologní rekombinace. Klíčová slova: biopaliva,...
|
|
|
Stomatocysty a šupiny chrysofyt a jejich využítí v paleolimnologii
Bartošová, Kateřina ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Škaloudová, Magda (oponent)
Tato práce pojednává o šupinách a stomatocystách chrysofyt jako užitečném nástroji pro paleoekologické rekonstrukce prostředí v jezerních ekosystémech. V první části jsou popsány geologické, fyzikální a biologické aspekty rekonstrukcí jezer. Druhá část obsahuje informace o chrysofytách a jejich využití jako paleoekologických indikátorů. Mikrofosílie chrysofyt zahrnují dvě hlavní skupiny křemičitých indikátorů: stomatocysty a tvarované a ornamentované druhově specifické šupiny. Za pomoci kalibračních datových souborů mohou být sestaveny inferenční modely pro eutrofizaci, acidifikaci, atmosférické znečištění, zasolování, klimatické změny a jiné změny prostředí. Práce je prezentována jako literární rešerše.
|
|
|
Ultrastruktura eustigmatofytních řas
Fišerová, Melánie ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Hyliš, Miroslav (oponent)
Třídu Eustigmatophyceae vytvořil roku 1971 Hibberd s Leedalem. Vyčlenili ji z třídy Xanthophyceae na základě nápadných ultrastrukturních znaků vegetativních buněk a hlavně zoospor jako např. velké extraplastidiální stigma. Třída byla rozdělena do čtyř čeledí se šesti rody a 12 druhy. Dnes se zdá, že uvnitř třídy je hluboká dichotomie. Eliáš et al. (unpublished) navrhují, na základě molekulárních dat z 18S rDNA a rbcL, vytvořit dva řády: Eustigmatales (Eustigmatophyceae popsané Hibberdem) a Goniochloridales (řád obsahující Goniochloris, Pseudostaurastrum a mnoho dalších neposaných druhů). Řád Eustigmatales je rozdělen na čtyři čeledě. Eustigmataceae (A1), Monodopsidaceae (A2) a nově vzniklá čeleď Pseudellipsoidionaceae (A3). Ve své diplomové práci jsem studovala 10 eustigmatofytních kmenů ze všech tří různých linií v rámci řádu Eustigmatales. Ve všech studovaných kmenech jsem nalezla typické eustigmatofytní znaky jako je absence chloroplastové věncové lamely, reddish globule a lamelátní váčky. Podoba lamelátních váčků se proměňuje během životního cyklu řasy. Má práce ukazuje, že ostatní ultrastrukturní znaky, které byly dříve připisovány všem zástupcům této třídy, jsou specifické pro jednotlivé čeledě. Polygonální pyrenoid na stopce, který ční ven z chloroplastu do cytoplasmy, jsem pozorovala jen u...
|
|
|
Změna klimatu a její vliv na posun druhového spektra v řasových a sinicových společenstvech
Kosová, Alena ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
V reakci na změny klimatu se očekává, že se rozšíření některých druhů bude posouvat směrem k pólům. Tento trend oteplování také zahrnuje výskyt tropických řas v mírných vodách severní polokoule. V posledních desetiletích byly často hlášeny tropické a subtropické druhy řas v kontinentálních vodách Evropy. Cílem této bakalářské práce je shrnout články týkající se změny v druhové rozmanitosti a dynamice se zaměřením na řasy a sinice v temperátních oblastech. Také je zde popsáno několik hypotéz o původu, způsobech distribuce a schopnosti mikroorganismů k překonání stresových podmínek během přepravy.
|
|
|
Úloha mikrobiotopů časo-prostorové diferenciaci společenstev sladkovodních řas
Pusztai, Martin ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Kulichová, Jana (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou mikrobiotopů ve vztahu k časo-prostorové diferenciaci společenstev sladkovodních řas. Řasy jsou uvedeny jako ekologicky definovaný různorodý polyfyletický konglomerát. Na základě dostupné literatury se jeví typ substrátu jako adekvátní a pro srovnání výsledků rozdílných studií velmi vhodný reprezentant většiny sladkovodních mikrobiotopů. Vliv mikrobiotopu se může projevit nejen na malém prostorovém měřítku, ale také na měřítku regionálním. Důležitost škály, sledovatelnost působících faktorů a vhodné vymezení mikrobiotopu jsou dále diskutovány. Diverzita mikrobiotopů se často projevuje na prostorové heterogenitě řasových společenstev. Na základě společných trendů v životních strategiích řas můžeme rozlišovat substráty erozivní a depoziční. Zvláštní kategorií představují substráty živé, zejména povrchy makrofyt. Řasy mohou s těmito rostlinnými substráty vstupovat do složitých vzájemných interakcí. Časová dynamika je v porovnání s prostorovou heterogenitou relativně méně prozkoumána.
|
|
|
Synura echinulata (Synurales) - tvarová variabilita křemičitých šupin přírodních populací závislá na faktorech prostředí; doprovodné druhy křemičitých chrysomonád
Kreidlová, Jana ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Hodač, Ladislav (oponent)
Zkoumání tvarové variability křemičitých šupin druhu Synura echinulata bylo prováděno doposud pouze v laboratorních podmínkách. Cílem této diplomové práce bylo zjistit, jaká je celková variabilita šupin v přírodě a jaké environmentální parametry ovlivňují tvar těchto šupin v přírodních populacích. Tvarová variabilita šupin byla zkoumána na základě landmarkových metod geometrické morfometriky. Závislost změny tvaru šupin na přírodních podmínkách byla analyzována pomocí dvoublokové metody PLS (Partial least squares analysis) a metody adonis (R). Tvar šupin nejvíce ovlivňovala příslušnost populace k dané lokalitě, pH a nadmořská výška. V jednotlivých lokalitách zřejmě existují tvarově odlišené populace S. echinulata. Čím jsou si lokality vzdálenější, tím méně podobné jsou si šupiny S. echinulata svým tvarem. Jedná se pravděpodobně o geneticky podmíněnou variabilitu, protože všechny dosud sekvenované populace přísluší k témuž druhu. Na lokalitě v Brdech byla zaznamenána vysoká morfologická disparita pravděpodobně způsobená antropogenním znečištěním. Při hledání přírodních populací S. echinulata bylo v České republice objeveno několik lokalit, které byly velice pestré na druhové složení chrysomonád. Součástí této studie se proto stal i výzkum biodiverzity na území ČR. Několik odběrů bylo provedeno i na...
|
|
|
Vertikální migrace bentických sinic a řas
Mensa, Jakub ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Vertikální migrace fytobentosu byla pozorována u různých taxonomických skupin řas a sinic v mořských i sladkovodních biotopech. Zdá se, že jde o výhodnou životní strategii pohyblivých fotoautotrofních organismů. Řasy obývající sedimenty v přílivové zóně většinou zůstávají na povrchu během denního odlivu a migrují pod povrch před přílivem nebo soumrakem. Sladkovodní řasy zůstávají na povrchu během dne a migrují do sedimentu před soumrakem. Migrační rytmus může být řízen nebo ovlivňován světlem, vlnami, dostupností živin a silně redukčními podmínkami v sedimentu. Někdy rytmus přetrvává i v konstantních podmínkách a je řízen biologickými hodinami.
|
host ::
RSS.