|
|
Müllerova vila verzus vila Tugendhatova - srovnání památkových obnov dvou modernistických objektů
Ksandr, Karel ; Biegel, Richard (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
1 Český abstrakt: Müllerova vila versus vila Tugendhatova - srovnání památkových obnov dvou modernistických objektů. Práce porovnává dvě úspěšné památkové obnovy meziválečné československé architektury, které byly realizovány v období let 1995 až 2012. Nejprve porovnává historii obou objektů od jejich vzniku přes dva totalitní režimy, až po průběh památkových obnov. Jsou zde popsány i osudy stavebníků a architektů obou vil. Z hlediska památkové péče práce popisuje stav obou objektů před zahájením památkových obnov. V této části jsou také popsány konstrukční závady, kterých se původní projektanti dopustili. Je zde také podrobně popsána metoda památkových obnov vil, která vychází z odborných hledisek a zákonných předpisů státní památkové péče. Zdůrazněny jsou zde však předprojektové práce, především stavebně - historický průzkum, který byl v obou případech nadstandardní a ve svém celkovém rozsahu pro obnovu památek moderní architektury z hlediska dějin české památkové péče přelomový. Je zde také kriticky zhodnocen výsledek památkové obnovy Müllerovy vily v Praze a Tugendhatovy vily v Brně. Práce také dokládá vzorový vliv dokončených památkových obnov obou vil na obnovu obdobných objektů v České republice. V závěru práce je poukázáno na srovnání s obdobnými příklady památek moderní architektury v zahraničí....
|
|
|
Fotografie architektury jako prostředek propagace moderní architektury v Československu 1918-1948
Holá, Mariana ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Rozhodujici vliv na zivot spolecnosti ve 20. stoleti mela media. Toto pusobeni dosahlo sveho prvniho rozmachu mezi prvni a druhou svetovou valkou, kdy se diky rozvoji techniky a konzumni spolecnosti vyvinula media s masovym dopadem. Jejich nezanedbatelnou soucasti byla i fotografie, ktera byla sice vetsinou chapana jako doslovny prepis reality, ale mnozi vyuzivali spise jeji schopnosti skutecnost prizpusobit ci premenit. Jednim z oboru, kterY relativne noveho media fotografie hojne vyuzival ke sve propagaci a popularizaci byla i moderni architektura. Tato prace se zabyva podobami fotografie architektury v Ceskoslovensku v letech 1918 az 1948, faktory, ktere tuto podobu ovlivnovaly, a predevsim zpusoby, jimiz fotografie architektury prispivala k propagaci moderni architektury. Dejiny fotografie jsou s vyobrazovanim architektury neodlucne spjaty od svych pocatku, protoze v dobach, kdy bylo pri fotografovani treba dlouhych expozicnich casu, byla architektura vhodnym "nehybnym" nametem. V prubehu 19. stoleli se fotografie architektury vyvijela predevsim v souvislosti s rozvojem prumyslu, a tedy vystavbou novych prumyslovych objektll. UZ tehdy tyto fotografie slouzily jako propagacni medium pokroku, na nejz se odvolavala i jejich ikonografie (konstrukce, tovarni komin, moderni dopravni prostredky). Mezivalecna...
|
|
|
Československý stát a francouzské moderní umění v letech 1923 až 1937
Savický, Nikolaj ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Před koncem 19. století byly možnosti české politické reprezentace na mezinárodní scéně minimální. V těchto podmínkách představovaly vztahy s francouzskou reprezentací z pohledu české politické a kulturní elity nejen protiváhu proti německému vlivu, ale také také jistou náhradu za neexistující diplomacii a v mnohém nahrazovaly politickou činnost. Otevření francouzského konzulátu v Praze roku 1897 bylo důležitým momentem českého politického života. Na počátku 20. století zorganizoval Spolek výtvarných umělců Mánes řadu výstav francouzského umění, zejména v letech 1907, 1910 a 1914. České publikum tak mělo první příležitost vidět díla impresionistů, postimpresionistů a kubistů. Z druhé z těchto výstav zakoupil spolek Derainovo monumentální plátno Koupání (1908). Tato tradice byla přerušena první světovou válkou. Pět let po založení nezávislého Československa, byla obnovena. Činem československé vlády, majícím za cíl zlepšení česko-francouzských vztahů, pak vznikla jedinečná sbírka, která je dodnes celosvětově důležitá pro bádání o francouzském umění 19. a počátku 20. století.
|
|
|
Pieta v českém umění první poloviny 20. století.
Jarolímková, Klára ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se zabývá motivem piety v malbě a grafice u českých a českoněmeckých umělců první poloviny dvacátého století. Zkoumá inspirace a vlivy dotýkající se nábožensky orientovaných děl této množiny malířů. Začátek shrnuje vývoj ikonografického motivu piety, jenž se osamostatnil postupnou proměnou námětů oplakávání Krista a snímání z kříže. Celá práce je rozdělena na dvě části. V první je pozornost věnována českým umělcům, v druhé pak českoněmeckým výtvarníkům pohybujícím se v českém uměleckém prostředí. Podkapitoly jsou rozčleněny a nazvány podle myšlenkové základny a podobnosti výrazu zahrnutých umělců. Na počátku století se pietou zabýval Rudolf Adámek ovlivněn dobovým symbolismem. Karel Holý posunul význam piety na vyjádření těžkého lidského údělu, stejně jako František Tichý ve svých kompozicích milosrdného Samaritána ne nepodobných gotickým sochám piet. Existencialistické myšlenky se objevily v tvorbě Jana Autengrubera. U Vojtěcha Tittelbacha se mísí existenciální úzkost s veselím cirkusových her. Téma piety se stalo aktuální zvláště v době válečných událostí. Karel Černý na ni reagoval několika obrazy plaček s monumentalizovanými figurami, které zvyšují sílu výrazu. Endre Nemes vtěloval své protiválečné metafory do metafyzických obrazů pražských madon, které skládal v arcimboldovském duchu z...
|
|
|
Francouzské a české moderní umění v karikatuře v letech 1911 - 1918
Ždychová, Dagmar ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Prahl, Roman (oponent)
Tématem diplomové práce je analýza karikatur moderního umění ve Francii a Čechách v období let 1911až 1918. Práce si klade za cíl představit na základě karikaturních kreseb publikovaných v humoristických časopisech různé úhly pohledu na moderní umění a moderní umělce a tím postihnout dobovou percepci avantgardního umění, především kubismu, v Čechách a ve Francii. Práce nejprve nabídne rozbor literatury k danému tématu, dále naznačí vývoj dějin karikatury a poté se orientuje na rozvoj specifického žánru v rámci karikatury - karikatury výtvarného směru, díla apod. - a tradici "karikaturních salonů" v 19. století. Další kapitola se zabývá významem obrazu a vybraných humoristických periodik v letech 1911-1918. Stěžejní část práce se zaměřuje na prezentaci chronologického přehledu kreseb a na představení hlavních témat, která se v karikatuře moderního umění objevovala v období před první světovou válkou a během změněné situace za války. Cílem této kapitoly je rovněž hledání paralel a rozdílností mezi českou a francouzskou karikaturou moderního umění. Další kapitola se věnuje interpretaci karikatur na základě teorie Henriho Bergsona o smíchu a teorii vtipu Sigmunda Freuda. K hlubší analýze karikaturních kreseb jsou zapojeny teoretická východiska Carla Einsteina spočívající v rozkladu a vražednosti forem...
|
|
|
Vývoj porcelánového designu v Československu v letech 1945-1965 v souvislosti s politickým, společenským a ekonomickým vývojem v zemi
Štulc, Jan ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Brožková, Helena (oponent)
Předkládaná rigorózní práce si vzala za cíl objasnit vznik a vývoj tvorby českého porcelánu mezi léty 1945 až 1965. V první kapitole se zabývá historii porcelánu v Evropě a Čechácll od prvních pokusů do druhé světové války. Hlavní část práce je věnována vývoji porcelánového designu po druhé světové válce, kdy byl porcelánový průmysl znárodněn a přešel do českých rukou. Popisuje nejprve období konsolidace a poté snahy rozšířit s011iment o nové servisy a figurky_ Zabývá se ideologickými i ekonomickými okolnostmi, které měly na vznik nového českého porcelánu vliv. Jako stěžejnímu období se věnuje přelomu padesátých a šedesátých let, kdy dosáhl porcelánový design vytvořený pro Expo 58 v Bruselu a XII. Trienále v Miláně skutečně světové úrovně. Součástí práce je katalog autorů, jednotlivých porcelánek a důležitých institucí a stať o technice tvorby v porcelánu.
|
|
|
Scénografie Josefa Svobody v Divadle a Velké opeře 5. května
Frydlová, Veronika ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent)
Josef Svoboda patří u nás i ve světě, mezi několik scénografů, jejichž práce je známá i mezi širokou kulturní veřejností. Spolu s Františkem Trösterem a Vlastislavem Hofmanem se asi nejvíce zapsal do povědomí divadelních návštěvníků. Jeho invence a výtvarný a technický talent (světelné experimenty a použití polopropustných zrcadel) může diváky při návštěvě Laterny Magiky fascinovat ještě dnes. A právě s touto scénou je jeho jméno nejvíce spojené. Málokdo však již zná jeho začátky ve Velké opeře 5. května. Zde jako velmi mladý, začínající výtvarník působil až do r. 1948, kdy bylo divadlo zrušeno, jako šéf výpravy. Našel tu prostředí stejně mladých nápaditých a tvůrčích divadelníků a režisérů, kteří společně vytvořili zcela unikátní scénu, která svým projevem nabourávala vžité operní konvence. Josef Svoboda jim k tomu vytvářel neotřelé scénografie, vždy perfektně odpovídající stylu inscenace. Ať to byly Hoffmanovy povídky, Prodaná nevěsta, Tosca (uváděná ve Státní opeře v tomto provedení i dnes) nebo Výlety pana Broučka, vždy vycházel z podstaty příběhu. Nikdy se však při tom neotáčel na tradiční zažitá schémata předešlých generací a vytvářel svůj nový scénický prostor. Ve své práci jsem se nejdříve snažila v krátkosti nastínit situaci v divadelnictví v poválečných letech a popsat vznik, rozdělení, následný...
|
|
|
Česká avantgarda a knižní ilustrace
Dvorná, Zuzana ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
ČESKÁ AVANTGARDA A KNIŢNÍ ILUSTRACE Diplomová práce se zabývá knižní ilustrační tvorbou českých avantgardních tvůrců dvacátých a třicátých let 20. století. V první kapitole vymezuje pojem avantgarda a věnuje se vztahu českých avantgardních umělců ke knize. Zdůrazněna je proměna společenské funkce i vizuální podoby knihy. Následující kapitoly pojednávají knižní ilustrační tvorbu jednotlivých autorů. Nejprve je rozebrána ilustrační tvorba Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Františka Muziky, Františka Tichého a Adolfa Hoffmeistera. Jejich tvorba je rozčleněna podle hlavních rysů do kapitol věnovaných modernistickému klasicismu, primitivismu a expresionismu, poetické figuraci a zjednodušení figury na znak. Samostatná kapitola je věnována ilustracím dětských knih. Vymezuje místo dětské knihy v českém meziválečném umění a věnuje se hlavním autorům ilustrací pro děti: Josefu Čapkovi, Toyen, Miladě Marešové, Františku Tichému a Františku Janouškovi. Dále se práce zabývá ilustrační tvorbou Karla Teige, Josefa Šímy, Toyen a Jindřicha Štyrského. Jejich ilustrační práce jsou členěny do kapitol z hlediska příslušnosti k uměleckému směru nebo podle tematického zaměření. Rozebrány jsou zde ilustrace konstruktivistické, artificialistické a surrealistické, samostatné kapitoly jsou věnovány tématu torzálního zobrazení...
|
|
|
Citace maleb starých mistrů ve fotografii (s důrazem na Vermeera van Delft)
Binková, Simona ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Práce "Re-inscenace maleb starých mistrů ve fotografii (s důrazem na Vermeera van Delft)" se zabývá novodobou reflexí děl starých mistrů ve fotografii na konkrétním příkladě díla Vermeera van Delft. Problematika je ukázána na dílech autorů-fotografů od počátku 20. století, a to konkrétně Toma Huntera a Dorothee Golz, kteří děj zasazují do současnosti a snaží se řešit sociální problémy, Cindy Sherman, Yasumasa Morimury a Hiroshi Sugimota, kteří k tvorbě fotografi přistupují pomocí třetího média (divadlo, sochařství) a vzniklý produkt působí groteskně a nakonec Guido Reye a Richarda Polaka, fotografy z počátku 20. století, kteří ve svých fotografiích volně citují holandské malby. klíčová slova: holandské malířství 17. století, fotografie 20. a 21. století, re-inscenace, apropriace, postmoderna, Vermeer van Delft, Tom Hunter, Dorothee Golz, Cindy Sherman, Yasumasa Morimura, Hiroshi Sugimoto, Guido Rey, Richard Polak
|
|
|
Andrej Bělocvětov - Theakston 1923-1997
Šrejma, Josef ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Andrej Bělocvětov se nejprve intenzivně věnuje šerosvitnému zátiš a portrétům, často s těžkým pastóznm rukopisem a využvá inspirace Franse Halse a Rembranta. Vytvář také městské krajiny a zátiš v různých impresionistických variacch. Velmi důležitou okolnost, utvářejc výtvarný projev byla Andrejova synestézie, v jeho přpadě šlo o hudbu a barvy, tak zvané barevné slyšen. Padesátá léta znamenaj pro Andreje přklon k surrealismu, na druhé straně k picassovskému klasicismu a německé nové věcnosti Georga Grosze a Otto Dixe, vytvář portréty žen a dět a také se věnuje zátiš. Je mu diagnostikována těžká epilepsie. Bělocvětovovy zdravotn problémy kulminuj v padesátých letech a přetrvávaj i po celá léta šedesátá. Sám autor mluvil o tzv. neosurrealismu, i když byl zasvěcen do světa surrealistických postupů a technik, nectil se jimi nikdy nějak svázán, tvořil velmi volně unášen svou představivost. Kladl zároveň velký důraz na výtvarnou složku obrazu. Účastn se kolektivnch výstav skupiny Máj 57 v Praze 1957, 1958, ve Varšavě 1958 však nen osobně přtomen, a 1964 v Praze. Roku 1958 má prvn samostatnou výstavu v Galerii mladých (U řečických) v Praze. Předkládá veřejnosti 60 obrazů, kvašů a kreseb z let 1957-59. V jeho malřském rukopise se projevuje sklon k pastózn malbě. V surrealistických kompozicch začná rozvjet syntézu...
|
host ::
RSS.