|
|
Obyvatelstvo na středočeském panství Škvorec od poloviny 18. do konce 19. století. Poznatky získané propojením tradičních a pokročilých metod historické demografie a metod historické sociologie.
Janáková Kuprová, Barbora ; Fialová, Ludmila (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Velková, Alice (oponent)
Obyvatelstvo na středočeském panství Škvorec od poloviny 18. do konce 19. století. Abstrakt Cílem práce je analyzovat reprodukční chování (sňatečnost, porodnost, ženskou i mužskou plodnost, úmrtnost) a sociální strukturu vybraných skupin obyvatelstva panství Škvorec v 18. a 19. století. Panství Škvorec nacházející se na území dnešního Středočeského kraje bylo ve studovaném období významnou zemědělskou oblastí. Ke zjištění počtu narozených, oddaných a zemřelých byla použita úplná jmenná excerpce církevních matrik. Kromě klasických historicko-demografických metod (především metody rekonstrukce rodin a následného výpočtu demografických ukazatelů z rodinných listů) byly k analýze dat využity i pokročilé statistické metody (analýza přežívání, Coxův regresní model). Tyto přístupy jsou v české historické demografii nové a přinášejí badatelům mnoho výhod, které jsou v práci představeny. Vývoj přirozené měny na panství je komparován se situací v úhrnu českých zemí a podrobněji pak s vývojem ve vybraných venkovských a městských lokalitách. Výsledná zjištění z velké části odpovídají vývoji pozorovanému v českých zemích. Pomocí vybraných redukčních koeficientů je pro období let 1760-1859 odhadnut také počet obyvatel panství. V neposlední řadě je v práci na základě studia soupisů duší věnována pozornost domácnostem ve...
|
|
|
Po stopách kultury, přírody i poznání. Zahraniční cesty české a rakouské šlechty ve druhé polovině 18. a na začátku 19. století a jejich vlivy a dopady
Binder, Filip ; Maur, Eduard (oponent)
Tato práce se zabývá vybranými zahraničními cestami české a rakouské šlechty ve druhé polovině 18. a na začátku 19. století a jejich vlivy a dopady. Kromě obecných pasáží pojednávajících o šlechtickém cestování v době od 16. do poloviny 18. století a výpravách uskutečněných ve sledovaném čase je pozornost věnována pěti osobám, jež byly na základě činnosti inspirované zkušenostmi získanými v cizích zemích rozděleny do tří skupin. První z okruhů představuje vytváření přírodně krajinářských parků v kontextu dobové filozofie a výprav do Velké Británie a německého prostoru, kde se pitoreskní zahrady objevily nejdříve. Vztah mezi cestováním a krajinářskou tvorbou druhé poloviny 18. a začátku 19. století je přiblížen prostřednictvím příkladu Jana Rudolfa Czernina z Chudenic a jeho parků v Krásném Dvoře, Jemčině, Chudenicích a Petrohradu či Aloise I. Josefa z Liechtensteina, jehož jméno je spjato s úpravami Lednicko-valtického areálu. Druhou skupinou jsou vědecky orientované cesty. Jako vhodný zástupce byl vybrán Leopold I. Berchtold z Uherčic, který během svého putování sbíral poznatky týkající se medicíny a aktivně pomáhal druhým. Třetí oblastí jsou aktivity související s hospodářstvím a průmyslem. V této části bude pozornost věnována výpravám Hugo Františka ze Salm-Reifferscheidtu a arcivévody Jana...
|
|
|
Osvícenství jako počátek národního obrození?
Fapšo, Marek ; Beneš, Zdeněk (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Tinková, Daniela (oponent)
Marek FAPŠO, Osvícenství jako počátek národního obrození?, disertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha 2019 Disertace si klade za cíl zachytit dobu mezi lety 1760-1790, která bývá v českých zemích označována jako tzv. počátky národního obrození. Metodologicky vychází z tradice děl Michela Foucaulta v kombinaci s perspektivou environmentálních dějin. Za prvé se tedy zaměřuje na postižení synchronních souvislosti mezi sledovanými jevy, namísto hledání diachronních předchůdců a následovníků doby tzv. osvícenství. Za druhé pak omezuje pole bádání na fenomén reflexe přírody, krajiny a životního prostředí, které v druhé polovině 18. století získaly výrazné postavení v dobovém diskurzu. Jedním z leitmotivů je pak vztah obvykle oddělovaných větví humanitních a přírodní věd, které jsou nahlíženy v organické souvztažnosti. Práce je rozdělena na tři komplexní části. V první z nich se zaměřuje na dobovou reflexi jazyka jednak ve vztahu k debatám o zvířeckosti člověka (tzv. vlčí děti) a pak v souvislosti s rozvojem biologické taxonomie Carla Linného. V druhé části jsou tematizovány otázky koncepce dějin a dějinnosti na pozadí zapomenutého fenoménu Naturgeschichte spojujícího přírodovědnou a historickou perspektivu. Rovněž je tematizován vznik nových oborů archeologie a kritického dějepisectví, jenž...
|
|
|
Změny reprodukčního chování obyvatelstva na počátku demografické revoluce (na příkladu Staňkova)
Bozděch, Lukáš ; Fialová, Ludmila (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Velková, Alice (oponent)
Změny reprodukčního chování obyvatelstva na počátku demografické revoluce (na příkladu Staňkova) Abstrakt Cílem této práce je analýza reprodukčního chování obyvatelstva v českých zemích v 19. století, tedy v době počínající demografické revoluce. Výzkum se týká obce Staňkov v jihozápadních Čechách, což byla sice lokalita v zaostávajícím regionu, ale v obci samotné došlo v průběhu 19. století k rozvoji průmyslu. To mělo za následek i velký růst počtu obyvatel ve zkoumaném období. Pomocí metody rekonstrukce rodin byly z matrik narozených, oddaných a zemřelých vytvořeny rodinné listy, jejichž analýzou byly zjišťovány především ukazatele sňatečnosti, manželské plodnosti a kojenecké úmrtnosti. S použitím klasifikace podle sociálního postavení byly analyzovány rozdíly v demografickém chování jednotlivých složek obyvatelstva. Zjištěné výsledky byly pro lepší zasazení do kontextu srovnávány s jinými prozkoumanými lokalitami v českých zemích. Ukázalo se, že v rámci jednotlivých skupin obyvatelstva v 19. století ke změnám demografického chování ještě příliš nedocházelo. Celospolečenské trendy pozorované na počátku demografické revoluce se tak dají z velké části připsat proměnám sociální struktury obyvatelstva. Klíčová slova: demografická revoluce, 19. století, rekonstrukce rodin, Staňkov, sociální stratifikace Počet...
|
|
|
Předcházet velké vodě. Administrativní opatření proti povodním v Čechách na konci 18. století.
Hudeček, Ondřej ; Himl, Pavel (vedoucí práce) ; Tinková, Daniela (oponent) ; Maur, Eduard (oponent)
Během zimy 1783-1784 byly prakticky všechny evropské státy postiženy silnými povodněmi. Tato přírodní pohroma výrazně prověřila schopnosti státních orgánů reagovat na mimořádné situace. Právě v této době probíhaly v českých zemích mnohé zásadní správní reformy, které měly v duchu osvícenského absolutismu zefektivnit fungování úřadů a tím přispět k "obecnému blahu". Cílem všech těchto reforem bylo zlepšit životy lidí a jejich bezpečnost, a tím prospět státu jako takovému. Na základě dochovaných archivních pramenů a dobového tisku sleduje předkládaná disertace, jak se v Čechách konce 18. století utvářel systém státem řízené prevence před povodněmi. V nejobecnější rovině chce disertace přispět k poznání procesu modernizace v osvícenské době. Vychází mj. z poznatků francouzského filosofa Michela Foucaulta a jeho konceptu biopolitiky. Mezi konkrétní projevy biopolitiky, analyzované v předkládané disertaci, patří boj úřadů proti všem nepravidelnostem, nahodilostem a rizikům, ohrožujícím majetek lidí a státu, zdraví obyvatel i společenský řád, podpora "lidumilství" (Menschenliebe) při pomoci topícím se osobám a zásady veřejné hygieny. Na základě prozkoumaných pramenů a literatury jsem přesvědčen, že rozvoj státní povodňové prevence v Čechách právě na konci 18. století byl umožněn zaprvé osvícenskými...
|
|
|
Venkov a válka. Rekruti z třeboňského panství v habsburské armádě na počátku 18. století
Paták, Josef ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent)
(česky) Raně novověká stálá armáda a venkovské prostředí spolu byly spojeny hustou sítí vztahů a předivem vlivů, které se navenek promítaly do několika odlišných rovin. Velmi důležitou složkou vzájemné interakce byla personální provázanost, která byla dána prostou skutečností, že venkovští poddaní tvořili významnou část živé síly, která sloužila, nasazovala své životy a umírala v řadách raně novověkých vojsk. Právě problematika rekrutů a verbování mezi venkovskou populací je tématem této práce, která si klade dva základní cíle. Prvním z nich je poznání způsobů a postupů, s jejichž pomocí vyřizovala vojenskou agendu patrimoniální správa. Druhým pak hledání konkrétních osob, které do armády vstoupily, a přiblížení jejich životní situace, rodinného zázemí a sociálního postavení, jakož i jejich srovnání s poddanými, kteří si vojenskou kariéru nevyvolili. Výzkum je z hlediska teritoriálního a chronologického omezen na třeboňské panství na počátku 18. století. Vycházet bude především z původních pramenů uložených ve Státním oblastním archivu v Třeboni.
|
|
|
Sňatkové migrace v městském prostředí: Náchod 1550-1750
Matyska, Jan ; Zdichynec, Jan (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent)
Předkládaná diplomová práce se zabývá problematikou sňatkové migrace v prostředí raně novověkého města. Na základě kvantitativní analýzy zápisů svatebních smluv a matrik oddaných z východočeského Náchoda sleduje sňatky obyvatel města s osobami z jiných lokalit. Nejprve je charakterizováno samotné město a stejnojmenné panství tvořící jeho přirozené zázemí, a to z hlediska jejich lidnatosti, správních a hospodářských poměrů. Následně je zkoumána migrace za sňatkem na základě pohlaví, rodinného stavu, vzdálenosti a právní statutu místa jejich původu či podíl migrace přes hranici panství. Vedle snahy popsat hlavní rysy zkoumaného fenoménu studie věnuje pozornost i jejím důsledkům, tedy problematikou integrace příchozích jedinců do městské komunity. Poslední část práce se zabývá některými kvalitativními aspekty vážícími se k migraci za sňatkem a také její reflexí v dobových ego- dokumentech. Klíčová slova: sňatková migrace; Náchod; město; venkov; integrace; měšťané; matriky; svatební smlouvy; raný novověk
|
|
|
Praha mezi Vídní a Římem: Solní smlouva a správa cassa salis v letech 1630-1782
Honč, Petr ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Mikulec, Jiří (oponent)
Tato disertační práce se zabývá pobělohorskými jednáními o církevních statcích, vznikem konkordátní smlouvy (často označované jako smlouva solní) a správou solní pokladny v letech 1630-1782. Vysvětluje hlavní mechanismy fungování cassa salis, všímá si výše výnosů ze solní daně a různých účelů, na něž byly tyto prostředky vynakládány. Tím hlavním mělo být založení čtyř nových biskupství v Čechách, což se během 17. století podařilo jen částečně. Snaha o rekonstrukci farní sítě vedla na konci 17. století k založení oddělené pokladny tzv. cassa parochorum. Během celého období měla papežská kurie obavy, aby pražští arcibiskupové nespravovali solní pokladnu nezávisle na ní. Nespokojenost se správou pokladny nakonec vedla k utuženému dohledu ze strany apoštolských nunciů a k vizitaci cassa salis v roce 1710. Zvláštní pozornost je věnována opakovanému porušování konkordátu ze strany státu během 18. století. Státní moc se snažila zbavit Svatý stolec práva na rozdělování prostředků ze solní pokladny. Tento proces byl ukončen jejím přivtělením k zemskému náboženskému fondu za vlády císaře Josefa II.
|
|
|
Kláštery v ohroženíSpory o rušení českých a moravských klášterů v předbělohorském období
Chládek, Oldřich ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; x, (oponent)
Rušení klášterů v době reformací je fenoménem poměrně málo prozkoumaným. Případů zaniklých, resp. zrušených klášterů bylo velmi mnoho. Autor se zaměřuje na dvě kauzy (augustiniánské kanonie v Kladsku a v Olomouci), kdy snahy o zrušení kláštera narazily na odpor daných komunit, případně řádových struktur. Jde o téma mnohovrstevnaté, vyžadující důkladnou analýzu. Vzhledem k tomu, že do uvedených rozepří zasahovala řada vlivných osobností (nejvyšší zemští úředníci, nunciové, biskupové, řádoví představení atd.), představuje ideální materiál ke studiu vztahů v nejvyšších patrech předbělohorské společnosti. Vedle této vysoké politiky se však můžeme zabývat i jinými rovinami - např. právní argumentací sporných stran, rovinou jazykovou, uměleckohistorickou či teologickou. Autor po výzkumu nejen v českých, ale i zahraničních archivech (např. Řím, Krakov, Kladsko, Vratislav, Vídeň) doplňuje či opravuje starší závěry (Jan Tenora, Aloys Bach atd.). Snaží se také prověřit teorii, že v rámci katolické církve byly rušeny kláštery, které se nacházely - v rovině hospodářské i duchovní - ve stavu hlubokého úpadku.
|
|
|
Historická imaginace pozdního osvícenství.
Smyčka, Václav ; Činátl, Kamil (vedoucí práce) ; Maur, Eduard (oponent) ; Tinková, Daniela (oponent)
Dizertační práce se zabývá vývojem dějepisectví a vnímání historického času v poslední třetině 18. a na počátku 19. století. Klade si otázky: Jak se proměnil způsob situování se (české) společnosti v dějinách? Jak se změnila podoba historických reprezentací mezi 60. lety 18. a druhým desetiletím 19. století? Jak tyto posuny souvisí s mediální podmíněností veškeré historické zkušenosti? Odpověď na tyto otázky nachází v pěti zásadních inovacích (chápaných v návaznosti na systémovou teorii Niklase Luhmanna jako prostředky redukce komplexity), jimiž ovlivnilo pozdní osvícenství představu o plynutí historického času a praxi dějepisectví. Jde o představu o kontinuální kumulaci prostorově organizovaného vědění v historia litteraria související s růstem knižních trhů, narativizaci historické zkušenosti vlivem rozšíření nových fikčních žánrů historické prózy, filozofii dějin jako nové epistemologie a sekularizace teleologických modelů, objevení moderního pojetí kultury coby prostředku popisu společnosti sebe samé a narativizaci kolektivních identit. Práce spojuje perspektivu historické sémantiky usilující o postižení proměn časových režimů (Reinhart Koselleck, Aleida Assmannová), perspektivu narativní teorie dějepisectví, jež chápe historický čas jakožto čas narativní a identity jakožto identity narativní...
|
host ::
RSS.