|
|
Raphidiopsis raciborskii - hlavní producent cylindrospermopsinu
Těšínská, Pavlína ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
Raphidiopsis raciborskii je globálně rozšířený druh sinice, který tvoří vodní květ a který se v posledních dvaceti letech nalézá stále častěji ve sladkovodních lokalitách mírného pásma, což je pozoruhodná expanze z původně tropických oblastí. Schopnost tohoto druhu produkovat zdraví nebezpečné cyanotoxiny, cylindrospermopsin a saxitoxin, z ní dělá stále častěji zkoumanou sinici. Cílem této bakalářské práce je shrnout dosavadní poznatky o Raphidiopsis raciborskii, především z oblastí ekologie a fytogeografie tohoto druhu, a také dostupné informace o cyanotoxinu cylindrospermopsinu, který R. raciborskii vedle dalších druhů sinic produkuje. U cylindrospermopsinu se zaměřuji hlavně na chemickou strukturu této molekuly, biosyntézu, toxicitu, metody detekce a metody odstranění z pitné vody.
|
|
|
Silicifikace rozsivek z buněčného, evolučního a ekologického hlediska
Šmída, Adam ; Kulichová, Jana (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Rozsivky jsou významnou skupinou protist a již od dob svého popsání na konci 18. století upoutávají lidskou pozornost svými rozmanitými křemičitými schránkami. Výzkum mechanismu vzniku morfologicky variabilních schránek co do tvaru a ornamentace je víceméně znám na ultrastrukturní úrovni, avšak studium silicifikace buněčných stěn na molekulární úrovni byl metodicky umožněn až poměrně v nedávné době. Poznatky o syntéze křemičité schránky v oblastech molekulární biologie a genomiky lze dále využít pro pochopení obecného buněčného zacházení s organickým křemíkem a objasnění evolučního významu a vývoje tohoto fenoménu. Klíčová slova: biomineralizace, LPCAs, nanostruktura, SDV váček, silafiny, silicifikace, transportéry křemíku, rozsivky
|
|
|
Zelené řasy čeledi Halimedaceae a jejich globální ekologický význam
Čečmanová, Adéla ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Zástupci čeledi Halimedaceae jsou tropické a subtropické mořské řasy, patřící do řádu Bryopsidales. Tyto zelené řasy tvoří makroskopickou sifonokladální stélku přichycenou k půdě pomocí holdfastu. Samotné tělo rostliny - neboli thallus - je tvořen segmenty, které jsou schopny ukládat CaCO3, tedy kalcifikovat. Odumřelá těla halimedních řas jsou zároveň jedním z hlavních tvůrců pobřežních sedimentů. Právě díky těmto dvěma vlastnostem jsou Halimedy důležitými organismy v koloběhu uhlíku na Zemi. Zajímavost Halimed zvyšuje fakt, že se díky nim dají jednoduše pozorovat procesy spojené s globální klimatickou změnou. Díky jejich striktnímu vymezení hranic výskytu prostřednictvím teploty, ve které jsou schopny růst a rozmnožovat se, můžeme na základě jejich rozšiřující se lokality na první pohled vidět proces oteplování moří. Přes svoji důležitou roli v ekosystému byly dosud řasy z čeledi Halimedaceae vědeckým výzkumem relativně opomíjeny. Nejen z tohoto důvodu se tato čeleď stala předmětem předkládané bakalářské práce. Klíčová slova: aragonit, ekologie, Halimeda, kalcifikace, sediment, segment, utrikuly, zelené řasy
|
|
|
Mechanismy adaptace řas na široký gradient salinity; přechody mezi mořským a sladkovodním prostředím u chrysofyt
Knotek, Petr ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Pusztai, Martin (oponent)
Přechod z mořského do sladkovodního prostředí a naopak, představuje klíčovou událost v evoluci organismů. Přestože jsou tyto přechody z evolučního hlediska relativně vzácné, většina velkých skupin organismů podstoupila tuto událost minimálně jednou. Mořské a sladkovodní prostředí se liší v mnoha aspektech, především salinitou. Při přechodu mezi oběma prostředími musí organismy překonat výrazný gradient salinity a přizpůsobit se změnám osmotického potenciálu. Nemalou roli však hrají i biotické faktory, a to zejména kompetice a predace v novém prostředí. Cílem bakalářské páce je poskytnout ucelenou informaci o mechanismech adaptace na široký gradient salinity u řas obecně a zaměřit se na přechody mezi mořským a sladkovodním prostředím u chrysofyt, ke kterým došlo v evoluci opakovaně a relativně často. Klíčová slova: chrysofyta, Chrysophyceae, gradient salinity, osmoregulace, přechod mořské- sladkovodní prostředí
|
|
|
Ztráta exkavátních znaků ve skupině Excavata
Pavlátová, Magdaléna ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Excavata jsou superskupina protist, která patří do domény Eukaryota. Je to velice diverzifikovaný taxon, zahrnuje volně žijící organismy, komenzály, ale i parazitické zástupce jak zvířat, tak lidí. Excavata se dělí na dvě hlavní skupiny Metamonada a Discoba, ovšem z morfologického hlediska by se sem řadila ještě skupina Malawimonadida. Vzájemné vztahy, stejně tak jako monofylie exkavát, nejsou dosud jasné. Poslední společný předek exkavát, snad i eukaryot, nesl takzvanou ventrální rýhu, kterou probíhal zpětný bičík. Vyznačoval se i dalšími typickými cytoskeletárními strukturami, které vyztužují ventrální rýhu a ploutvičky na bičíku. Tyto znaky se u některých exkavátů zachovaly dodnes. V průběhu evoluce však u mnohých linií došlo k redukci nebo ztrátě ventrální rýhy a tito zástupci, které označuji jako neexkavátní exkaváty, převažují. Ve své práci se zabývám ultrastrukturou jednotlivých linií neexkavátních exkavát a porovnávám jejich cytoskeletárním systém s cytoskeletem typického exkaváta. V závěru je diskutováno, jak a proč k redukci exkavátních znaků u jednotlivých linií mohlo dojít a z jakého důvodu je zapotřebí se taxonem Excavata dále zabývat. Klíčová slova: exkavát, neexkavátní exkavát, typický exkavát, ultrastruktura, ventrální rýha, evoluce
|
|
|
Metody stanovení karotenoidů a lipidů u zelené řasy Chromochloris zofingiensis (Sphaeropleales, Chlorophyceae)
Fajfrová, Terezie ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Čabala, Radomír (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá mikroskopickou zelenou řasou Chromochloris zofingiensis, jejím životním cyklem a morfologií. Chromochloris zofingiensis je zelená jednobuněčná řasa, která dokáže akumulovat velké množství karotenoidů a lipidů, proto se ukazuje jako zajímavá alternativa nynějších zdrojů těchto látek. Karotenoidy, především pak sekundární karotenoidy, jsou významné pro svoje silné antioxidační účinky a uplatňují se v akvakultuře, chovu drůbeže i farmacii. Akumulace lipidů, zejména neutrálních lipidů, značí potenciál pro výrobu biopaliv. Práce shrnuje využívanou metodiku pro stanovování karotenoidů a lipidů a různé způsoby kultivace pro maximalizaci jejich výtěžku. Zároveň se práce zabývá strukturou daných látek a jejich komerčním využitím. Ačkoliv se Chromochloris zofingiensis zatím komerčně nepěstuje, práce se snaží nastínit potenciální přednosti této řasy jako alternativního přírodního zdroje astaxanthinu, luteinu, canthaxanthinu a neutrálních lipidů.
|
|
|
Silica-scaled chrysophytes in spatially structured microbiotopes (case study from Aquitaine; France)
Faturová, Jana ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Čapková, Kateřina (oponent)
á biodiverzity protíst je možné definovať ako miesta, kde je vysoký pomer lokálnej ku globálnej diverzite. V 2012 bola Akvitánia (Francúzsko) označená za centrum biodiverzity Synurales (línia kremičitých chrysomonád). Na zistenie ých sa druhy vyskytujú boli zbierané vzorky z 42 jazier počas jarného vrcholu výskytu chrysomonád (od 27 31. Marca). Vzorky boli zbierané z dvoch typov mikrobiotopov planktón a metafytón. Metafytón zbieraný akvatických rastlín. Identifikovala som sedemdesiatšesť taxónov , tým bolo súčasne potvrdené, že Akvitánia reprezentuje hotspot. V práci boli študované ekologické faktory ovplyvňujúce diverzitu a štruktúru spoločenstva zlativiek. Diverzita zlativiek bola ovplyvnená vzájomným účinkom južným gradientom a mikrobiotopmi. Počet druhov sa zvyšuje so zvyšujúcim o zväčšujúcim sa lokalít smerom na juh oblasti. V metafytóne (77) bolo identifikované väčšie množstvo taxónov planktóne (61). Jednotlivé jazerá v Akvitánií sú bohaté na rôzne druhy akvatických rastlín. So zvyšujúcim sa množstvom dostupných mikrobiotopov a vhodných substrátov jazerách narastá druhová diverzita kremičitých chrysomonád. Lokality sit ované blízko seba nehostili podobnejšie spoločenstvá kremičitých chrysomonád napriek tomu, že jazerá boli pomerne podobné svojou geomorfoló Z tohto regiónu bolo identifikovaných...
|
|
|
Přehled fylogeneze, systematiky a diverzity rodu Ulva (Ulvophyceae) a biotechnologické využití těchto řas
Kantnerová, Veronika ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Zástupci rodu Ulva jsou pozoruhodnou skupinou organismů, zahrnujících velké množství druhů. Patří do třídy Ulvophyceae, jedné z hlavních skupin chlorofytních zelených řas a vyznačují se typickou dvojí morfologií a haplo-diplontním životním cyklem s izomorfní rodozměnou. Tato práce by měla sloužit jako souhrn dosavadních poznatků o tomto rodu řas, a to s ohledem na jejich fylogenezi, diverzitu a ekologii, která je poměrně zajímavá převážně díky schopnosti těchto řas adaptovat se na široké spektrum abiotických podmínek. Také se zaměřuje na vývoj morfologie stélek těchto řas a to i v souvislosti se zajímavou a velmi důležitou rolí symbiotických bakterií při tomto ději a v neposlední řadě také na biotechnologické využití, které má velký potencionál do budoucnosti, hlavně co se týče využitelnosti rodu Ulva jako alternativního obnovitelného zdroje energie, potravinářského doplňku s nezanedbatelným obsahem důležitých proteinů, minerálů a vitamínů a nebo jako zdroje polysacharidů, tzv. ulvanů, které jsou dnes velmi zkoumanou složkou díky své biologické aktivitě využitelné v lékařství. Klíčová slova: Ulva, Ulvophyceae, fylogeneze, morfogeneze, biotechnologie, ekologie, diverzita
|
|
| |
|
|
Biogeography and phenotypic plasticity in silica-scaled chrysophytes (Synurophyceae)
Škaloudová, Magda ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Komárková, Jaroslava (oponent) ; Kamenik, Christian (oponent)
Závěr Výsledky Článků 1 a 2 zabývající se rozšířením zástupců rodu Mallomonas spíše podporují Foissnerův umírněný model endemického rozšíření. Většina druhů rodu Mallomonas je sice kosmopolitně či široce rozšířena, avšak našli jsme i několik druhů s geograficky omezeným výskytem, které nepodporují ubikvitní model. Vedle dvou asijských endemitů jsou to tři druhy (M. multiunca, M. oviformis, and M. punctifera var. punctifera), které neodpovídají ubikvitnímu modelu díky jejich vysoce nenáhodnému rozšíření od subtropické do arktické zóny pouze severní polokoule. Několik dalších příkladů druhů Mallomonas s omezeným rozšířením lze najít v dalších publikacích. Mallomonas kalinae byl izolován a popsán z rašelinné tůně v severních Čechách (Článek 3). Tento kmen byl společně s jedním kmenem Synura curtispina použit pro studium plasticity šupina a ostnů za různé teploty (Článek 4). Změny v morfologii křemičitých struktur ve vztahu k teplotě byly signifikantní, ačkoliv velká část variability je způsobena rozdílnou pozicí šupin na buňce. Ostny se signifikantně zkracovaly se stoupající teplotou. Mezi velikostí šupin a teplotou byl nalezen inverzní vztah odpovídající teplotně-velikostnímu pravidlu. Hlavní znaky na šupinách se v jednotlivých teplotách neměnily. Kombinace morfologického a molekulárního přístupu k vyjasnění...
|
host ::
RSS.