|
|
Příprava vazebných partnerů 14-3-3 proteinů pro strukturní studie.
Kopecká, Miroslava ; Obšil, Tomáš (vedoucí práce) ; Teisinger, Jan (oponent)
Tyrosinhydroxylasa patří do skupiny hydroxylas aromatických aminokyselin a katalyzuje počáteční krok biosyntézy katecholaminových neuropřenašečů. Tento enzym má homoteramerní strukturu a skládá se ze tří strukturních domén: N-koncové regulační domény, katalytické domény a C-koncové tetramerizační domény. Aktivita tyrosinhydroxylasy je regulována fosforylací a regulací na úrovni exprese. Fosforylace Ser-19 umožňuje navázání proteinu 14-3-3, které ovlivňuje strukturu regulační domény a chrání ji před její defosforylací a degradací. Struktura regulační domény je stále neznámá, proto jsme se rozhodli pro její objasnění pomocí technik nukleární magnetické rezonance. Byl optimalizován expresní a purifikační protokol regulační domény tyrosinhydroxylasy. Protein byl exprimován jako fúzní protein obsahující histidinovou kotvu na N-konci polypetidového řetězce. Purifikace se skládala ze dvou kroků: z niklové chelatační chromatografie a gelové permeační chromatografie. Dynamický rozptyl světla a 1 H-NMR spektroskopie byly využity k ověření monodisperzity proteinu a jeho možného použití pro další experimenty.
|
|
|
Dynamic saturation optical microscopy using photoswitchable proteins
Kolářová, Marie ; Benda, Aleš (vedoucí práce) ; Obšil, Tomáš (oponent)
Fluorescenční mikroskopie je nepostradatelnou technikou pro zobrazování živých buněk. Jedním z hlavních omezení této metody je difrakcí světla limitované, relativně malé prostorové rozlišení, což je popsáno Abbeho difrakčním zákonem. V posledních letech se proto začaly rozvíjet techniky, které obchází difrakční limit za účelem zvýšení prostorového rozlišení. Jednou z těchto technik je dynamická saturační optická mikroskopie (DSOM), která je založena na prostorovém sledování kinetiky vratných přechodů mezi svítivými a nesvítivými stavy fluoroforů. Reverzibilní přechod do nesvítivého stavu může být pozorován např. u světlem přepínatelných fluorescenčních proteinů jako je Dronpa a z ní odvozené klony. Zmíněné proteiny opakovaně přecházejí mezi fluorescenčními a nefluorescenčními formami po ozáření modrým nebo ultrafialovým světlem. Tato práce se soustředí na získávání lépe rozlišených fluorescenčních obrazů na základě pozorování kinetiky přechodů v různých částech vzorku. Experimenty byly prováděny na kvasinkách exprimujících proteiny označené Dronpou. Nejdříve bylo ověřeno, zda v Dronpě dochází k přepínání mezi svítivými a nesvítivými stavy. Dále byl sledován vliv intenzity excitační světla a změna excitační vlnové délky na rychlost přepínání a fotostabilita proteinu. Měření byla prováděna na různých časových...
|
|
|
Nové inhibitory HIV proteasy: návrh, synthesa a testování aktivity
Schimer, Jiří ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Obšil, Tomáš (oponent)
HIV proteasa zůstává jedním z hlavních terapeutických cílů při léčbě HIV. V současné době je na trhu 9 schválených inhibitorů HIV proteasy. Nicméně, díky vysoké chybovosti reversní transkriptasy byla vůči každému z nich již popsána rezistence. Právě proto hledání nového inhibitoru s rozdílným vazebným modem je stále aktuálním tématem. Nový typ proteasových inhibitorů (1, 4-benzodiazepinové analogy) byl nedávno objeven v naší laboratoři. Tato nová skupina látek je velice aktivní (Ki v řádech 10-9 ), ale zároveň má několik nežádoucích vlastností, mezi které patří například špatná rozpustnost, či velké množství stereogenních center. Hlavním úkolem této práce bylo pokusit se připravit rozpustnější sloučeninu s menším počtem možných stereoisomerů, enzymologicky charakterizovat její vazbu na přirozenou a mutantní proteasu z viru HIV a určit její strukturu v komplexu s tímto enzymem. Malá knihovna 1, 4-benzodiazepinových inhibitorů byla připravena a plně charakterizována pomocí NMR spektroskopie a hmotnostní spektrometrie. Počet stereogenních center byl úspěšně zredukován ze 4 na 2 bez jakékoliv ztráty aktivity. Zvýšení rozpustnosti vedlo vždy zároveň i ke snížení aktivity. Všechny strukturní a kinetické studie byly prováděny s nejaktivnějším inhibitorem, který byl ale omezeně rozpustný. Byl určen...
|
|
|
Charakterizace rekombinantního fragmentu protilátky proti znaku CD3
Písačková, Jana ; Maloy Řezáčová, Pavlína (vedoucí práce) ; Obšil, Tomáš (oponent)
Monoklonální protilátka MEM-57 rozpoznává antigen CD3, exprimovaný na T-lymfocytech periferní krve. Komplex membránových glykoproteinů CD3 asociuje s receptorem T-buněk a je zodpovědný za přenos aktivačního signálu. Protilátka MEM-57 má proto výrazný diagnostický a terapeutický potenciál. Mohla by být využita v diagnostice autoimunitních onemocnění, při klasifikaci T-buněčných leukemií nebo jako imunosupresivum při transplantacích. Nejslibnějším terapeutickým využitím protilátky MEM-57 by však byla konstrukce protilátkového fragmentu ve formátu BiTE (z angl. bispecific T-cell engager) pro léčbu rakoviny. Při konstrukci tohoto protilátkového formátu by byl jednořetězcový variabilní fragment protilátky MEM-57 (scFv, z angl. single-chain fragment, variable) spojen v jedné molekule s fragmentem scFv protilátky proti nádorovému antigenu. Tato práce je zaměřena na charakterizaci rekombinantního fragmentu scFv protilátky MEM-57. K heterologní expresi byl použit kmen E. coli BL21 (DE3) a vektor pET22b(+) kódující sekvenci pelB pro akumulaci produktu v periplasmatickém prostoru, vlastní rekombinantní protilátkový fragment scFv MEM-57, epitop c-myc a histidinovou kotvu. Byl vypracován dvoukrokový purifikační protokol zahrnující chelatační a ionexovou chromatografii, který poskytuje dostatečné množství...
|
|
| |
|
|
Modelling of the interaction of proteins and peptides with metal ions
Gutten, Ondrej ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Obšil, Tomáš (oponent)
Modelování interakce proteinů a peptidů s kovovými ionty. Ondrej Gutten - Diplomová práce Klíčová slova: Metaloproteiny, selektivita pro ionty kovů, in silico predikce Abstrakt: Byla navržena metoda pro in silico predikci a odhad schopnosti vybraných peptidů selektivně vázat ionty kovů. Dále byly důkladně otestovány použitelnost a omezení navržené metody. Studie je rozdělena do tří částí. První část se zabývá použitelností dvou kvantově- chemických metod (DFT, MP2) pro navržený přístup. Testování zahrnuje porovnání s referenčními výsledky získanými metodou CCSD(T), analýzu vlivu použité báze atomových orbitalů, porovnání obou metod při optimalizaci geometrie a analýzu použitého modelu reprezentujícího vodní prostředí. Ve druhé části jsou porovnávány výsledky predikce selektivity vazby iontů kovů v modelových peptidech a v jednoduchých systémech z nich odvozených. Poslední část diplomové práce popisuje první krok v rozsáhlé snaze prozkoumat obrovské množství jednoduchých modelových systémů, která povede k návrhu metaloproteinů s definovanými vlastnostmi.
|
|
|
Overcoming drug resistance: The discovery, design and characterization of new nonpeptidic inhibitors of HIV - 1 protease
Kožíšek, Milan ; Konvalinka, Jan (vedoucí práce) ; Majer, Pavel (oponent) ; Obšil, Tomáš (oponent)
Doktorská dizertační práce - abstrakt Objev, návrh a charakterizace nových nepeptidových inhibitorů HIV-1 proteázy RNDr. Milan Kožíšek Školitel : Doc. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. PPrraahhaa 22001100 Katedra biochemie Přírodovědecká fakulta Karlova univerzita, Praha, Česká republika Ústav organické chemie a biochemie Gilead Sciences & IOCB Research Centre Akademie věd České republiky 3 Abstrakt HIV-1 proteáza je aspártátová proteáza, jejíž aktivita je nezbytná v životním cyklu viru HIV. Je odpovědná za štěpení virových polyproteinů na strukturní proteiny a enzymy během zrání viru. Inhibice tohoto enzymu vede k tvorbě nezralých a tedy neinfekčních virových částic. Uvedení proteázových inhibitorů na trh dramaticky změnilo úspěch léčby retrovirové infekce. Množství viru v krevní plazmě pokleslo pod zjistitelnou úroveň a vývoj nemoci se výrazně zpomalil. Nicméně se začala vyvíjet rezistence k inhibitorům. První proteázové inhibitory vykazovaly nízkou biodostupnost, měly řadu nežádoucích účinků a snadno k nim byla vyvíjena rezistence. Aby se předešlo těmto nežádoucím jevům, byly a jsou stále vyvíjeny inhibitory druhé generace. Pochopení mechanismu, kterým rezistence vůči určitému inhibitoru vzniká, je velmi důležité při vývoji nových antiretrovirotik i při klinické léčbě. Kvůli vznikající rezistenci je stále nutné...
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.