|
|
Mechanizmy aktivace a modulace vaniloidních TRP receptorů
Boukalová, Štěpána ; Vlachová, Viktorie (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent) ; Zemková, Hana (oponent)
Štěpána Boukalová Mechanizmy aktivace a modulace vaniloidních TRP receptorů TRPV1 a TRPV3 receptory jsou teplocitlivé iontové kanály patřící do rodiny vaniloidních TRP receptorů. TRPV1 receptor, jenž je specificky exprimován v nociceptivních neuronech, představuje klíčovou molekulu v transdukční dráze bolestivých podnětů, včetně nociceptivního tepla. Význam TRPV3 receptorů ve vnímání tepelných podnětů je prozatím sporný, dobře prokázaná je však jeho úloha v regulaci proliferace a diferenciace keratinocytů. TRP receptory, podobně jako napěťově ovládané draslíkové kanály (Kv), jsou tvořeny čtyřmi podjednotkami, jež každá obsahuje šest transmembránových segmentů (S1-S6). V první části své dizertační práce jsem se zaměřila na úlohu S1 transmembránové oblasti ve funkčních vlastnostech TRPV1 receptoru. Z našich výsledků vyplývá, že část S1 směřující do extracelulárního prostředí hraje významnou úlohu ve vrátkování iontového kanálu. Konzervativní mutace kladně nabitého rezidua v dané oblasti (R455K mutace) vedla ke vzniku TRPV1 iontových kanálů se zvýšenou aktivitou, jež však nebyly citlivé ke stimulačnímu působení sníženého pH prostředí. Naopak, zvýšená koncentrace protonů v extracelulárním prostředí vedla ke stabilizaci zavřeného stavu mutantního iontového kanálu. Velmi podobné fenotypické vlastnosti jako u...
|
|
|
Spřažení excitace-kontrakce a excitace-transkripce v buňkách hladkého svalu cév: změny u experimentální hypertenze a při přestavbě cév
Misárková, Eliška ; Zicha, Josef (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Cévní hladkosvalové buňky vykazují značnou fenotypovou plasticitu. Podle potřeby jsou schopny změnit svůj fenotyp z kontraktilního do proliferujícího in vivo. Důležité je, že během fenotypového přepnutí nastává změna v expresi transportních proteinů a kanálů, které ve výsledku významně mění Ca2+ signalizaci hladkosvalových buněk. V diferencovaných buňkách, které představují kontraktilní fenotyp, převládají prudké, krátce trvající výkyvy v koncentraci intracelulárního Ca2+ (Ca2+ i), ale klidová Ca2+ i koncentrace zůstává na nízké úrovni. Tyto Ca2+ i výkyvy jsou v diferencovaných buňkách způsobeny převážně dvěma komponentami Ca2+ signalizace: 1) influx extracelulárního vápníku přes vysokovodivostní napěťově ovládané kanály v plazmatické membráně a 2) uvolnění vnitřních zásob vápníku ze sarkoplazmatického retikula přes ryanodinové receptory. Vzniklé oscilace Ca2+ i jsou rychle redukovány četnými Ca2+ ATPázami plazmatické membrány a sarko/endoplasmatického retikula. Proliferující cévní hladkosvalové buňky vykazují pomalé a dlouhotrvající výkyvy Ca2+ i doprovázené zvýšenou basální koncentrací intracelulárního Ca2+ . Během přepnutí z kontraktilního fenotypu do proliferujícího fenotypu dochází k snížení aktivity Ca2+ ATPáz, zvýšené úloze Ca2+ kanálů závislých na vnitřních zásobách vápníku a náhradě...
|
|
|
Synchronizace perifernich cirkadiannich hodin během ontogeneze
Paušlyová, Lucia ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Cirkadiánní systém je důležitým koordinátorem fyziologických funkcí savčího organismu. Jeho základními stavebními prvky jsou buněčné oscilátory nacházející se jak v suprachiasmatických jádrech hypotalamu (SCN), která reprezentují centrální oscilátor, tak napříč všemi buňkami periferních tkání, představujících periferní oscilátory. Periferní oscilátory, obdobně jako ty centrální, generují cirkadiánní oscilace na úrovni exprese tzv. hodinových genů a jejich proteinů. Oscilace v expresi hodinových genů mají na úrovni periferních hodin autonomní charakter, ale pro zajištění robustní rytmické exprese je potřebná jejich vzájemná synchronizace. Hlavním synchronizátorem pro periferní hodiny jsou rytmické signály vysílané z SCN, včetně těch, které souvisejí s rytmem v příjmu potravy. Poruchy na úrovni exprese hodinových genů a také rozporné synchronizační signály, můžou vyústit v různé patofyziologické projevy. Vhodným modelem pro výzkum spojitostí mezi narušením cirkadiánního systému a postupným rozvojem hypertenze a metabolických onemocnění u savců představují sontánně hypertenzní potkani (SHR). V řadě prací byly prokázány odlišnosti v rytmické expresi hodinových genů u tohoto kmene ve srovnání s normotenzními skupinami Wistar/Wistar-Kyoto. Cílem této práce je poskytnout vhled do vývoje rytmické exprese...
|
|
|
Organizace cytoskeletu senescentní buňky
Kolářová, Věra ; Hodný, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Tato bakalářská práce pojednává o buněčné senescenci a změnami v organizaci cytoskeletu. Porovnává rozdíl mezi buňkou v senescenci a buňkami normálních prolifera- tivních linií. Cytoskelet buňky je velmi dynamická struktura a má dopad na buněčnou funkci v tkáních. Bylo pozorováno, že buněčná dysfunkce a změny cytoskeletu souvisí se senescentním fenotypem. Tato práce shromažd'uje známé informace o cytoskeletu v senes- centních buňkách a naznačuje možný postup budoucího výzkumu. Klíčová slova: buněčná senescence, protinádorová bariéra, migrace buněk, cytoskelet, mikrotubuly, ná- dorová onemocnění 1
|
|
|
NMDA receptors in astrocytes: their role in ischemic brain injury
Valný, Martin ; Anděrová, Miroslava (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Glutamát je hlavní excitační neuropřenašeč v mozku savců a je zodpovědný za vyšší mozkové funkce jako jsou učení, paměť či kognice. Účinek glutamátu je zprostředkován různými typy glutamátových receptorů, z nichž nejvíce pozornosti poutají N-methyl-D-aspartát (NMDA) receptory disponující vysokou propustností pro vápník a složitou farmakologií. Navzdory tomu, že jsou NMDA receptory hojně exprimovány v astrocytech různých oblastí mozku, doposud byly studovány především ve spojitosti s neuronální aktivitou, což je důvod, proč jejich úloha jak ve zdravém, tak i v poškozeném mozku zůstává neobjasněna. Cílem této práce bylo studovat NMDA receptory v astrocytech za fyziologických podmínek a identifikovat změny v jejich složení a funkci po fokální mozkové ischemii. Za tímto účelem byly použity transgenní myši (GFAP/EGFP), u kterých jsou astrocyty označeny zeleným fluorescenčním proteinem (EGFP), který je exprimován pod lidským promotorem pro gliální fibrilární acidický protein (GFAP). Použití těchto myší umožnilo izolaci EGFP-pozitivních astrocytů pomocí fluorescenční průtokové cytometrie. Byla provedena RT-qPCR analýza jednotlivých astrocytů, které byly izolovány z mozkové kůry neporaněných, 50 dní starých myší (kontrola) a myší 3, 7 a 14 dní po okluzi střední mozkové tepny, model fokální mozkové...
|
|
|
Suprachiasmatická jádra jako denní hodiny a kalendář
Pačesová, Dominika ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Suprachiasmatická jádra (SCN) jsou sídlem centrálního oscilátoru savců, zodpovědného za kontrolu a koordinaci cirkadiánních rytmů v celém těle. Jedná se o párovou strukturu v hypotalamu, umístěnou těsně nad křížením optických nervů a sestávající z cca 20 000 neuronů. SCN mají díky svým specifickým vlastnostem výjimečné postavení v rámci cirkadiánního systému. Jsou spojena přímou drahou s retinou a přijímají tak informace o světelných změnách v okolním prostředí. Jednotlivé SCN neurony jsou nezávislými autonomními oscilátory, které jsou propojeny v komunikační síť. Díky této síti dochází k vzájemné synchronizaci mezi neurony uvnitř SCN, což umožňuje zvýšení přesnosti a robustnosti oscilátoru. Cílem práce je shrnout poznatky o struktuře a funkci SCN, a to jak na úrovni jednotlivých buněk, subpopulací buněk, až na úroveň celého jádra. Specifickým cílem práce je souhrn faktorů, které determinují jejich centrální úlohu v cirkadiánním systému.
|
|
|
Cholinergní regulace iontového transportu v tlustém střevě
Hock, Miroslav ; Pácha, Jiří (vedoucí práce) ; Moravec, Jan (oponent) ; Kolínská, Jiřina (oponent)
česky Acetylcholin představuje jeden z hlavních mediátorů střevního nervového systému, který se podílí na regulaci iontového transportu v tlustém střevě. V poslední době se v odborné literatuře objevilo značné množství údajů o rozdílné expresi transportních proteinů v distálním a proximálním kolon. Dosud však nebylo provedeno komplexní elektrofyziologické srovnání těchto dvou částí tlustého střeva, které by tyto nové poznatky zohledňovalo. Cílem této práce tedy bylo porovnat cholinergní regulaci iontového transportu v distálním a proximálním kolon. K porovnání distálního a proximálního kolon jsme použili metodu napěťového zámku v Ussingově komůrce. Střevní epitel byl elektricky uzamčen na hodnotě 0 mV a odpovědi byly zaznamenávány jako změny zkratovacího proudu (SCC z angl. short-circuit current). Místo acetylcholinu byl použit jeho stabilní analog karbachol. Data byla zpracována novým způsobem s použitím kódu, který jsem pro tyto účely napsal ve VBA pro MS Excel 2007. V této práci jsme potvrdili, že karbachol působí přímo na epiteliální buňky prostřednictvím acetylcholinových receptorů muskarinového typu v obou testovaných částech tlustého střeva. Odpověď na karbachol nebyla ani v jedné části kolon ovlivněna inhibitory Cl- kanálů apikální membrány (CFTRinh-172 a niflumová kyselina). Inhibice...
|
|
|
Inhibitory axonální regenerace a jejich význam pro neuroplasticitu, chování a paměť
Vojtěchová, Iveta ; Petrásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Centrální nervová soustava vyšších obratlovců, na rozdíl od periferní, neregeneruje. Příčinou je především přítomnost řady růstových inhibitorů produkovaných gliovou jizvou a oligodendrocyty, z nichž nejdůležitější jsou MAG (myelin-associated glycoprotein), OMgp (oligodendrocyte-myelin glycoprotein) a především Nogo protein. Nogo-A je jednou ze tří izoforem Nogo poteinu vyskytující se primárně v mozku a míše, kde v dospělosti způsobuje degradaci růstových kuželů, inhibuje růst neuritů, omezuje neuroplasticitu a znemožňuje regeneraci poraněných axonů. Pro příjem signálu slouží Nogo receptorový komplex, na něj navazující signální dráha pak způsobuje destabilizaci aktinových vláken. Existují ale i další receptory pro Nogo-A, například PirB receptor. Během vývoje je Nogo-A exprimován ve velké míře neurony, v dospělosti jsou však hlavními producenty oligodendrocyty. Je pozoruhodné, že neuronální exprese Nogo-A po narození neklesá ve strukturách s vysokou plasticitou. Mezi ně patří také hipokampus, který je významný zejména pro prostorové učení a paměť. V něm Nogo-A udržuje rovnováhu mezi synaptickou plasticitou a stabilitou a omezuje dlouhodobou potenciaci. Tato bakalářská práce proto kromě výše zmíněného dále představuje některé behaviorální metody použité ke studiu učení a paměti u Nogo deficientních modelů a...
|
|
| |
|
|
Cirkadiánní hodiny během ontogeneze
Olejníková, Lucie ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Cirkadiánní systém umožňuje organismům adaptovat se na periodicky se měnící podmínky na Zemi. U savců se skládá z centrálního pacemakeru v suprachismatických jádrech (SCN) hypotalamu a dalších oscilátorů, které se nacházejí v jiných částech mozku a v periferních orgánech a tkáních. Ontogenetický vývoj cirkadiánního systému probíhá postupně a největší změny prodělává během pozdně embryonálního a raně postnatálního vývoje. Pro jeho správnou funkci není důležitý pouze morfologický vývoj jeho jednotlivých součástí, ale také vývoj jejich synchronizace jak s vnějším prostředím, tak mezi sebou navzájem. SCN začíná vykazovat oscilace v expresi hodinových genů už před narozením, ale vzhledem k nepřítomnosti detekovatelných hladin jejich proteinových produktů, je schopnost SCN generovat tyto oscilace in vivo před narozením stále diskutována. Po narození jsou již hladiny těchto proteinů prokazatelné a rytmy v expresi hodinových genů dosahují úrovně dospělého organismu v době ukončení synaptogeneze v SCN. Pro vývoj cirkadiánních oscilací není přítomnost funkčního cirkadiánního systému matky bezpodmínečně nutná, protože na SCN mláďat má pouze synchronizační vliv a cirkadiánní oscilace se vyvíjejí i u mláďat arytmických matek. Ostatní oscilátory v těle se vyvíjejí se zpožděním vzhledem k SCN. Jejich ontogeneze je...
|
host ::
RSS.